První knížka Ester

Já si pamatuju, Květo, jak jsi mi volala rozčileným hlasem, že se Ti zdál sen, abys kopala, že ve zdi nad kamnama je zazděnej nějakej komín, o kterým netušíš a že by se tím pádem daly Vaše věčně čoudící kamna upravit, aby tak nečoudily. A tak Tys začala fakt kopat do zdi sekerou nebo čím a já jsem z toho vyvodila uzávěr, který je podoben zpěvu dávných bardů, ano, minnesangerů a zní následujícně: Květa usíná, již spí, náhle vidí ve snu běloskvoucího se anděla, kolem nějž se rozlěvá nepopsatelná záře, kterou vídávaj jenom mrtví a praví: —Požehnána bud', ó, Květo, mezi všemi kominicemi. Vlevo nad kamnama to nejni světlík, ale jeden z nej krásnějších komínů, o kterém ucho lidské neslyšelo, tam kopej, vezmi motyku, neváhej, též kladivo může být vhodné, srp vynechej, aby ses neřízla, leč kopej, ó, kopej!— A zmizí ta světelná bytost do záhady Věčnosti a Květa se probouzí, vypráví svůj sen Jitce, která ale cynicky odmítá podobnou nabídku a mluví pouze o neblahém vlivu alkoholu na mozkové bunky. Ale i druhou i třetí noc se opět ve snách objevuje anděl a stále zmámenou dívku nabádá k aktivitě — a tu se Květa rozhodne a vezme rýč, lopatu, kladivo a vše, co je nutné a rozrazí zeď, ta se s třeskem a spoustou prachu řítí, otvor je otevřen — a tam je kulový hovno, fouká odtud pouze vichřice a oběma umělkyním je víc zima než kdy předtím, nehledíc ani na hádky, které vypukají mezi dvěma sestrami, tak něžně se milujícími. — Jestli teď řekneš, Květo, že moje báj je smyšlená, vyzývám Tě na boží soud do roka a do dne a hín sa hukáže! — No ale, co se nestane? V ten okamžik se zjevil Zápotockýmu ten samej anděl a řekl mu:-Ó, Zápotocký, Zápotocký, ty jeden Toníku! Koupíš hnedle od sester Válových z Kladna, Bendlova sedům, vobrazy, jinak nejseš marxista a my ti to na nebesích spočítáme! - Vydesenej préza se radí s ministrama, s Vnitrem, trochu tutlá, že se mu zdál sen vo andělovi, ale nakonec ho Vnitro propojí s nějakým jasnovidcem, co je u Vnitra a ten po chvíli váhání pravdivě řekne, že by ty obrazy měl koupit, že vidí slávu velikou, jejíž zápotockost se nebes dotýká a tak von jde a koupí od Vás obrazy, ačkoliv jste nominovaný na skvrny na Kladně. A Vy si za ty prachy koupíte fungl nový kamna, za prezidentský prachy!!!! Ti andělé bývají často vypečený, ať mi nikdo neříká, že ne, já vím svý a nedám si do toho mluvit, já jsem přes tajné magické síly, víme? A už bylo teplo a od té doby se Květě už nikdy nezdál sen o andělovi, taky proč? Ne?