Putování po knihovnách, které stojí za to!

V rámci předmětu Informační fondy a služby měli studenti prvního ročníku KISKu možnost navštívit hned několik knihoven, které jsou v mnohém jedinečné a nevšední. Článek je autentickým zápisem pěti účastníků exkurze.

Že se v termínu 1.11. - 3.11. uskutečnila exkurze po knihovnách v rámci předmětu INFOS, není žádným tajemstvím. Ale co se na ní dělo, už ví jen zúčastnění! A protože to opravdu stálo za to, rozhodlo se pět nadšenců podělit se o to sladké tajemství...

 

První zastávka - Městská knihovna Svitavy

Knihovna nestojí, jak je zvykem, jako samostatný objekt, ale je součástí multifunkčního, vzdělávacího, komunitního a kulturního centra Fabrika. Multifunkčnost centra máme možnost poznat vzápětí, neboť absolvujeme prohlídku celým komplexem. Antikvariát, kongresový a divadelní sál, televizní studio, občanské sdružení Čavoro, internetová kavárna, cukrárna, univerzita třetího věku, posluchárny a knihovna stále nikde. Pomalu si začínám myslet, že knihovnou nazývají poličku s knihami, kterou jsme míjeli na chodbě. Mateřské a rodinné centrum, středisko sociálních služeb a konečně knihovna! Když to srovnám zpětně, dalo by se říci spíš knihovnička v porovnání s berlínskými velikány, ale o tom až později. Nicméně nás přivítalo velmi útulné prostředí s usměvavými knihovnicemi. Během výkladu jsme se mimo jiné dozvěděli, že knihovna vlastní 128 000  knihovních jednotek. Co však chybělo na velikosti a prostornosti, doháněla knihovna akcemi a službami. Děti z mateřské a základní školy, středoškoláci, senioři a dokonce i lidé handicapovaní. Ti všichni se tu scházejí na různých besedách a vzdělávacích akcích. A akce, která nejvíce zaujala mě? Určitě lekce knihovnicko-informatické výchovy SŠ a SOU. To jen tak někde nenajdete.


Potom co jsme viděli malou, ale sympatickou knihovnu ve Svitavách, vydali jsme se směr Hradec Králové. Cestou jsme si užili první křeslo pro hosta, které vedl Petr Škyřík, tedy spíš takovou malou ochutnávku toho, jak bude křeslo pro hosta vypadat. A pak už nás čekala Studijní a vědecká knihovna v Hradci a doktor Kurka. Budova knihovny stojí za podívání, postavená je do tvaru písmene X a po všech stěnách se nachází malá kulatá okénka, takže budova připomíná ementál a tak se jí také mezi lidmi říká. Knihovna má zajímavě řešený i vnitřní interiér, kdy má každé patro jinak barevnou podlahu a v každém patře je stěna s nějakou malbou, např. v jednom patře jsou to knihy. Sice je tvar knihovny do X zajímavý, ale já bych tam pravidelně bloudila, ještě, že mají po stěnách plánky.

Nejdříve jsme si v prostorách šatny vyslechli něco málo k původu knihovny a pak už jsme se rozdělili na dvě poloviny a šli si tuto knihovnu prohlídnout, hezky od začátku do konce. Skupina co šla s doktorem Kurkou, se zaměřila i na prohlídku kuchyňky. Přece jen je důležitá nejen starost o čtenáře, ale i o knihovníky. V každém patře knihovny byl dětský koutek a přebalovací pult, to studující matky jistě oceňují. Knihovna působí celkem vzdušným a světlým dojmem, což podporují právě malá okénka všude po celé budově. Okna, kterými by snad příliš svítilo světlo dovnitř, mají žaluzie. 

Pro studium čtenářům nechybí studijní místa, některá s počítači a pro hlubší studium - studijní boxy. Knihovna pořádá také mnoho zajímavých školení pro čtenáře. Studenti jdoucí do školy také hojně využívají biblioboxu. Když zmiňujeme samostatné vracení, je třeba se zmínit o možnosti využít self check a samostatně si knihu půjčit. Ještě doplním nějaká čísla, knihovna byla postavena a otevřena v roce 2008, výstavba stála kolem 410 milionů Kč. Má kolem 120 tisíc svazků knih a 2 tisíce časopisů a periodik.

Po návštěvě Hradecké knihovny nás čekala cesta do Liberce. Tady už jsme si cestou vyzkoušeli skutečné křeslo pro hosta, které vedl doktor Kurka. Ten nám dával otázky o něco těžší, ale při pozorném poslouchání v knihovnách se to dalo zvládnout. Díky křeslu pro hosta jsme se dozvěděli důležitých pět „P" při posuzování knihovny. A v našich odpovědích se očekávalo, že je aplikujeme na příkladech u jednotlivých knihoven.

Cesta z Hradce do Liberce vedla přes Český ráj a byl by skutečně hřích se v něm nezastavit a neprojít. Protože jsme hříšní jen malinko a v jiných věcech tak jsme udělali krátkou vlastivědnou procházku. Vycházeli jsme od zámku Hrubá skála a sešli jsme dolů do Sedmihorek. Cesta nám trvala poměrně dlouho, protože jsme si užívali každý kousek a rozplývali se nad každou skálou, lístečkem a vyhlídkou. Neopomněli jsme navštívit ani Adamovo lože a vyfotit se na Krásné vyhlídce, ale pak už jsme museli spěchat do autobusu, abychom stihli dojet do knihovny v Liberci.

Očarováni překrásnou přírodou Českého ráje jsme se vydali přímo do liberecké knihovny. Hned při příjezdu nás budova Krajské vědecké knihovny Liberec zaujala obrovskou světelnou tabulí, jež upozorňuje kolemjdoucí na chystané přednášky, promítání, školení, výstavy, koncerty a mnoho dalších akcí konající se v knihovně. Poté, co jsme se všichni vysoukali z autobusu, vstoupili jsme do prosklené moderní knihovny krabicovitého typu, která stojí na místě bývalé židovské synagogy. Tuto synagogu vypálili v Liberci nacisté v průběhu „Křišťálové noci" v listopadu 1938.

Opět rozděleni do dvou skupin jsme byli hodinu a půl oddáni liberecké knihovně. Krajská vědecká knihovna Liberec byla pro veřejnost otevřena v březnu 2001. Knihovna má několik oddělení a 6 dalších poboček po celém městě. Naše první zastávka byla ve 3. patře, kde na nás čekala Hudební knihovna. Hudební knihovna je půjčovna audio dokumentů CD, LP, MC, hudebnin, knih s hudební tematikou, British Council a vybraných hudebních časopisů. K dispozici jsou též internetové stanice a elektronický klavír. Následovala Knihovna pro děti a mládež propojená s Všeobecnou knihovnou. Jak sama zmínila paní knihovnice propojení těchto dvou částí je poněkud nešťastné. Propojené a otevřené prostory lahodily oku, ale pro obyčejné čtenáře jsou nepraktické. Mezi další oddělení této knihovny se dále řadí Studijní knihovna a periodika, Rakouská knihovna, Goethe institut, Britské centrum, Germanika z českých zemí (dříve též „sudetika"), DTP studio a knihařská dílna. Mezi služby liberecké knihovny patří také půjčování čteček (až na 14 dní), samostatné studijní boxy, pronájem prostor knihovny. Knihovna mě zaujala již od první chvíle jak svým zevnějškem, tak také interiérem. Jako velké plus dávám samostatným studijním boxům, které se v knihovně Filozofické fakulty bohužel nevyskytují.

Prohlídka liberecké knihovny skončila, a tak jsme se přesunuli asi o 500 metrů od knihovny a začali se postupně ubytovávat. První den byl opravdu úmorný ale i tak to bylo některým málo a po ubytování vyrazili do nedalekého centra Babylon. Ti, kterým zůstalo více energie, využili služby aquparku, ostatní vzali zavděk bowlingem.

Druhý den...

naší knihovnické expedice začal odjezdem v 6:30 od budovy kolejí Liberecké univerzity. Na programu dne byly pouze dvě knihovny, a to knihovna Humboldtovy univerzity a knihovna Berlínské technické univerzity. Do prvně jmenované knihovny jsme dorazili asi po šesti hodinách klidné cesty. Většina budoucích knihovníků ještě spala, a ani doktor Kurka nevyslýchal studenty ohledně včerejších knihoven. Příjezd do Berlína nás všechny ohromil. Říšský sněm, berlínská zeď... zde se psala historie celé moderní Evropy. Kolem druhé hodiny jsme konečně dorazili na místo. Před námi stála Humboldtova univerzita, a hned vedle její knihovna, která možná zklamala nejednoho fanouška architektury. Byla to totiž obyčejná krabice. Osmipatrová krabice.

Po příchodu jsme museli čekat asi 20 minut, nicméně poté už se nás ochotně ujali zaměstnanci knihovny. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a to na skupinu s anglickým výkladem a s německým výkladem přeloženým doktorem Kurkou. Hned na začátku mě zaujala technika, kterou knihovna využívala. Při začátku exkurze si paní knihovnice nasadila mikrofon a nám rozdala malé radiopřijímače se sluchátky, díky kterým jsme na vzdálenost několika metrů mohli slyšet její výklad. Exkurze trvala asi hodinu a půl a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Knihovnu navštíví každý den průměrně 5 tisíc návštěvníků, a to jak z řad studentů, tak i z široké veřejnosti. Byla vystavěna v roce 2002, a stála 80 milionů euro (v přepočtu kolem 2 miliard Kč). Co se uspořádání týče, uprostřed budovy se nacházela obří studovna schopná pojmout stovky studentů. V chodbách kolem této studovny byly umístěny regály s knihami, a v horních patrech se nacházely ještě menší studovny pro týmové práce. Musím přiznat, že tato knihovna na mě (a i na ostatní) udělala výborný dojem. Z vnějšku sice působí tuctově, nicméně uvnitř krabice se podle mě nachází jedna z nejlépe vybavených knihoven Evropy.

 





Na další stanoviště, kterým byla knihovna Technické univerzity Berlín, jsme se přesunuli s malým zpožděním, kvůli ucpané dopravě ve městě. První dojem byl stejný jako u předchozí knihovny. Krabice. Architektonické orgie se ani tentokrát nekonaly. Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny a pustili jsme se do zkoumání - s průvodcem samozřejmě. Budova má 6 pater, v přízemí je umístěna kavárna a jakási miniaturní menza a ve vyšších patrech už jsou regály s knihami. Jednou ze zajímavostí této knihovny je, že jedno patro vlastní Univerzita umění, takže v jedné budově tu jsou umístěny vlastně knihovny dvě. Dozvěděli jsme se, že zde pracuje přibližně kolem 80 zaměstnanců a že knižní fond knihovny obsahuje 3 miliony knih.

Zvláštní byl kopírovací stroj, který umožňoval skenování knihy, aniž by se musela otáčet stránkami dolů. Tím se prý šetří kniha, ale uživatele složitost přístroje odrazuje a knihy si nechávají kopírovat běžným způsobem v přidruženém kopírovacím centru. Tedy snaha o ochranu fondu drobně nevyšla. Další věc byly zamykatelné skříňky, do kterých si studenti mohli odkládat věci i zapůjčené dokumenty i na více dní, ale už neměli příliš ošetřené, kdyby si někdo uschoval knihu nevypůjčenou. Prý to občas kontrolují... Pro srovnání, v knihovně v Drážďanech měli tytéž boxy, ale musel být za sklem vidět doklad o vypůjčení. Ozdobou knihovny je řada krychlí stojících před budovou, které ve tmě svítí a mění barvy, což je pěkný pohled.




Po prohlídce technické univerzity jsme přeběhli opět do autobusu a vydali jsme se ubytovat. Pro některé to byl opravdu vytoužený okamžik, protože celý den nejedli a byli hodně znaveni cestou a prohlídkami knihoven. Ubytování v Berlíně bylo pro všechny velkou záhadou. Asi po 20 minutách cesty jsme zastavili před několika hotely. Všichni tiše seděli v autobuse a čekali na pana Škyříka, zda jsme u správného hotelu a můžeme se ubytovat. Po dalších 10 minutách jsme zjistili, že je to opravdu náš hotel a začali jsme se postupně rozdělovat do skupinek. Ze začátku to byl ale jeden obrovský chaos. „Přesuňte se do hotelu, dořešíme to tam," zahlásil pan Škyřík. V hotelu tedy nebyla domluva o moc lepší, ale nakonec všechno dopadlo dobře a mohli jsme se ubytovat.

Hned po ubytování se několik z nás přesunulo do restaurace s barem přímo v hotelu, kde také dostali poukázky na nápoj zdarma. Někteří ale byli o tyto poukázky ochuzeni! Většina z nás se rozhodla projít po městě. Později se ukázalo, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. Po malých skupinkách jsme se tedy vydali po městě, a že se bylo na co koukat. Naše první kroky mířily asi k 50 metrů vzdálenému divadlu. Dále jsme mohli shlédnout Říšský sněm, od kterého jsme se vydali k Brandenburské bráně. Pár fotek na památku a hned jsme pokračovali v cestě po ulici Unter den Linden. Asi v polovině ulice, je totiž dlouhá asi 1,5 km, jsme narazili i na stánek se suvenýry. Po cestě jsme také mohli vidět televizní věž, zbytky berlínské zdi, která byla zbořena v roce 1989, Alexanderplatz, Červenou radnici a Neue Wache, neboli památník obětem války a teroru za Napoleona.  Po světové válce byl upraven spíše jako památník obětem světové války. Berlínská katedrála postavená ve stylu italské renesance působila dojmem obrovské mohutnosti, jako většina berlínských památek. Po prohlídce města jsme se vydali na ubytování a rovnou do hajan.

Třetí den...

nás po dvou krabicovitých knihovnách ohromila podivná světlá stavba, tyčící se na mírném vršku. Knihovna v Chotěbuzi (Cottbus) je zároveň městskou i univerzitní knihovnou. Má nepravidelný, obláčkovitý půdorys a celá je obložená skleněnými panely s písmenkovou výzdobou. První dojem byl tedy příjemný, v hale nás přivítaly barevné sloupy. Dále nás ovšem čekal barevný nářez v podobě velkých růžových, zelených a žlutých ploch. Dominantou je pak schodiště, které prostupuje středem objektu a při pohledu shora připomíná známou zmrzlinu. Studenti mají k práci k dispozici velké, světlé prostory, které vznikly vynecháním části některých podlaží. Vše působí živým, otevřeným dojmem, nikde nejsou žádné přepážky a kromě knih a regálů tu sotva najdete rovnou linii.

Knihovna má tři specializované části, z nichž každá zabírá dvě patra. První je zaměřena na humanitní vědy, právo a ekonomii, druhá na architekturu, stavebnictví a technologie a třetí na přírodní vědy, matematiku a IT. Vedle běžných služeb, za jaké se tu považuje i samoobslužné výpůjční zařízení self-check a blbliobox, poskytuje knihovna například i čtečku mikrofiší.

Je však třeba říct, že v budově byl docela hluk, nejsou tam oddělené tiché prostory pro samostudium, někomu by také mohla vadit přemíra barev. Knihovna je především architektonický skvost a je dílem týmu HERZOG & DE MEURON, jehož příznivci se jezdí dívat na budovu z celého světa.



 

Po celou dobu cesty jsme měli velký náskok, ale do poslední knihovny jsme přijeli s menším zpožděním. Saská zemská a univerzitní knihovna v Drážďaněch je nevýrazný objekt, který snadno přehlédnete, a skládá se ze dvou budov a velkého podzemního prostoru mezi nimi. Paní průvodkyně byla velice milá a upozornila nás, že vnější výzdoba zdí má připomínat knihy v policích. Stejný motiv jsme pak viděli i uvnitř a dokonce i na koberci, pro jehož výrobu byly naskenované vzorky zdí. Při prvním vstupu jsme se ocitli v prostorné hale se skříňkami pro odložení věcí, i když do poměrně velké části knihovny mohl člověk jít i s nimi, což je vstřícné gesto, dále však byly tabule, které označovaly chráněné prostory.

V první budově je umístěna část pro veřejnost, druhá je pro zaměstnance. Podzemní prostor je vlastně obrovskou studovnou, shora prosklenou, a je tam úplné ticho. Příjemné místo. Celá knihovna, ač nepůsobí nijak moderním a inovátorským dojmem, je nesmírně útulná, taková, že byste v ní rádi zapadli s knížkou do koutku nebo i usnuli (jak jsme i byli svědky). Studovnu lemuje řada malých boxů pro samostudium, do kterých je vidět z horních pater. Boxů je opravdu hodně! Jsou velice oblíbené a využívané, studenti si je mohou pronajímat na týdny či měsíce a zájemci jsou vybíráni losováním.

Paní knihovnice nás několikrát také upozornila na požární ochranu, kterou v budově mají - v případě nebezpečí se zasunou ohnivzdorné příčky a oddělí tak prostory. Všechny bezpochyby zaujal stroj, který zajišťuje rozvoz knih po budově. Knihy cestují v košíku, na kterém se otočnými kolečky nastaví čárový kód cíle a čtečky po cestě upravují dráhu košíku. Bylo to zábavné sledovat. Podobný stroj měli i v knihovně Humboldtovy univerzity. Zvláštností této knihovny je pokladnice, ve které jsou vzácnosti jako mayské věštby o konci světa nebo originální noty světových hudebníků. Prohlídka by sama zabrala hodinu, kterou jsme měli my, tak třeba zase příště. Za zmínku stojí i koliště, což je parkoviště pro kola před budovou. Bylo doslova přecpané koly a nebylo zastřešené. Zaujalo mě, že tato knihovna nemá žádné registrační poplatky pro čtenáře a to se odráží i v číslech její návštěvnosti.

 



 

A co závěrem? Ohromení, poznání, diskuze, kultura, to vše a mnohem více! Zjistili jsme, že české knihovny nejsou úplně dokonalé. Kupříkladu studijní boxy pro jednotlivce i skupiny nám tu po návštěvě Berlína budou hodně chybět! Také bibliobox i skříňky pro odložení materiálů by byly vítaným zpestřením služeb. Avšak, kde není dokonalost, tam je prostor pro zlepšení a nové nápady!

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele admin
Anonym
7. 12. 2011

Děkuju za tento článek, alespoň trochu dal nahlédnout těm, kteří se tam nemohli dostat. Uzavřené boxy mě neuvěřitelně zaujaly, hned jsem si uvědomila, jak často mi vadí, když sedím v knihovně a soused vedle mě otáčí stránky. :-) Hned bych si podobný box pronajala. No, snad některý budoucí knihovník bude mít dostatek energie a štěstí pro to realizovat tento nápad i v České republice!!!

Ten kopírovací přístroj bez nutnosti otáčet stránky mě taky zaujal, ale neumím si představit, jak to může fungovat v reálu...

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback