Recenze: Inspiration muzejní pedagogiky 1.

Zajímavá publikace stavějící na případových studiích a zkušenost, pro každého, kdo se chystá vytvořit výstavu pro žáky či studenty, která je bude bavit a něco je naučí.

Je zajímavé sledovat, jak se role a význam musea v průběhu dlouhého devatenáctého století měnila a přetvářela. Zatímco na počátku hrála především roli spolutvůrce národního mýtu, který měl ukazovat, že národ má určitou tradici, historii a kulturu, ke které se může v době hledání své identity hlásit, tak stále více převládají zájmy vědecké, ale také ekonomické. Ostatně průmyslová musea byla nejen ukázkou moderního a vyspělého průmyslu, ale především určitými ekonomickými inkubátory, které pomáhaly s modernizací a propagací moderní techniky a industrializace.

Museum postupně získává také další roli – totiž stává se vzdělávací institucí. Ponejprve šlo o vzdělávací programy uvnitř musea pro žáky, především s přírodovědným zaměřením, později přichází postava Johna Deweyho (1859 – 1952), který navrhuje, aby v každé škole bylo museum, jako místo, které bude především informální působit na žáky, ale také bude moci být vtaženo – v případě potřeby do formálního vzdělávání. Tak jak je dnes běžně požadované, aby byly studenti a žáci obklopeni krásou a uměním, tak by měli mít přístup k musejním exponátům.

Autoři knihy Inspiration muzejní pedagogiky 1. hned na začátku upozorňují, že si není možné plést dva druhy exponátů – jeden sbírkový, typicky vzácný a drahý, který je uložen ve vitríně a člověk se na něj může jen dívat a takový, který si může osahat. Moderní musejní pedagogika přirozeně akcentuje ten druhý – získaná zkušenost rozdělávání ohně pomocí luku je člověka a jeho představu o pravěku mnohem cennější než prohlížení si exponátu. Čím je návštěvník mladší, tím více interaktivních exponátů by měl mít k dispozici.

Publikace se snaží být praktickým průvodcem pro každého, kdo se chce musejní pedagogice jakkoli věnovat. Svou praktičností, přehledností a jednoduchým jazykem přitom nedělá rozdíl mezi pedagogem, kurátorem nebo třeba knihovníkem. Každý zástupce této profese by se měl musejní pedagogice na svém pracovišti aktivně věnovat a každý jinak.

Kniha je členěná do čtyř kapitol, obsahuje velké množství obrázků a praktických ukázek, které lze buď vzít a použít pro vlastní potřebu, nebo si je upravit podle cílové skupiny vlastní. Právě jako zdroj inspirace pro konkrétní zpracování témata tak různorodých jako je pravěk a sport, se hodí výborně. A myslím, že právě proto ji čtenář odpustí určité nedostatky především v první kapitole.

Když se chystá interaktivní výstava

První kapitola se snaží být určitým teoretickým vhledem do problematiky musejní pedagogiky a je zřejmé, že cílí především na odborníky, kteří nemají pedagogické vzdělání. Velká část rad je tak čtenáři poučenému zřejmá, nebo působí poněkud plochým dojmem, což kontrastuje s dobře provedenými dalšími kapitolami.

Přesto poslouží jako – sic silně elementarizovaný – přehled tomu, jak se na musejní pedagogiku dívat. Osobně považuji za škodu, že se autoři nesnaží popsat design přípravy výstavy také pro dospělé a zaměřují se (vzhledem ke své zkušenosti) na děti a mládež. Místy obsažené zmínky o rodinných výstavách působí spíše nahodilým dojmem. Přesto pokud někdo chystá první výstavu a che ji zaměřit na vzdělávání pro děti, nalezne zde řadu praktických doporučení, co zvážit, na co pamatovat, s čím se vyrovnat. Příjemným překvapením je pak důraz na design služeb – tedy na poznání vlastního návštěvníka, kterému by měla být akce „ušita na míru“.

V této kapitole postrádám také širší teoretické či metodologické zakotvení. Autoři píší z vlastní praxe, velký důraz kladou na interaktivitu a zážitkovou pedagogiku, což je dle mého soudu přístup správný, stejně jako upozornění na práci s textovým doprovodem exemplářů. Bohužel zde není zakotvenost v pedagogickém paradigmatu, takže není ani zřejmé, jakého účinku chtějí autoři výstavou dosáhnout.

Případové studie

To, co z knihy dělá publikaci, kterou by si měl přečíst každý, není její teoretická část, ale sada případových studií či zkušeností, které pocházejí z domovského pracoviště autorů – Dětského muzea v Brně, které je součástí Moravského zemského muzea. Druhá kapitola nese název Praktické příklady, inspirace a nalezneme v ní asi tři desítky případových studií. Každé téma má vlastní anotaci, aktivizační prvky a zkušenostní reflexi. Čtenář se tak dozví nejen, jaké aktivizační metody lze pro jednotlivá témata (nebo podobná) použít, ale také co návštěvníky zaujalo, s čím byl problém a co nefungovalo. Právě toto praktické sdílení zkušeností je neocenitelným zdrojem pomoci, který může výstavní činnost výrazně vylepšit. Zjištění jsou často překvapivá, vtipně napsaná a člověk si je snadno zapamatuje.

Po přečtení druhé kapitoly je tak již vybaven základní sadou aktivizačních metod a zkušeností s nimi a může přistoupit k třetí oblasti, která zachycuje texty, které byly použity při jednotlivých výstavách. Těch je dvanáct, autoři usilují o jejich rozmanitost, ale dle mého soudu se často dopouštějí určitého zpovrchnění nebo zjednodušení, kterému by se právě v museu dalo vyhnout. Opět ale platí totéž, co u kapitoly druhé. Jestliže s textem pracuje začátečník, je schopen po přečtení brožury podobný text (na téma, kterému rozumí) připravit a použít. Faktografie k vybraným výstavám jsou tak integrální součástí knihy a spolu s předchozí kapitolou vytvářejí obraz jakýchsi případových studií, na kterých se má čtenář učit.

Poslední čtvrtá kapitola (nepočítaje Summary označené číslem pět) je věnována práci s hendikepovanými, bohužel velice zjednodušeně, takže na rozdíl od předchozích částí si nemyslím, že by pomocí ní mohl někdo kvalitní vystavovatelský projekt připravit.

Minimum z musejní pedagogiky

Předložená publikace si klade nelehký cíl – naučit každého, kdo projeví zájem, přemýšlet o tom, jak připravit výstavu, která bude pro školáky zajímavá, zábavná a přitom přínosná. Jestliže se hovoří o rostoucím významu neformálního a informálního vzdělávání, lze říci, že právě musea a musejní pedagogika mají v tomto ohledu velký potenciál. Ač lze knize vytýkat absenci nějaké metodologické či teoretické báze, jde o unikátní soubor zkušeností tvůrců výstav, které v praxi využije téměř každý – od pedagoga ve škole, až po městského knihovníka.

Snad jen v takové koncepci mohla kniha obsahovat také určitou kuchařku, která by procesem designu jednotlivce pečlivěji provedla – od volby tématu, přes výzkum až po hledání exemplářů, přípravu textů, instalaci až po propagaci a evaluaci. Právě evaluace ze strany účastníků formou nějakého systematického přístupu chybí. Možná by bylo optimální variantou k této publikaci připojit také nějaký úvod do pedagogiky a designu služeb. Pak by měl čtenář dostatečné znalosti a kompetence k tomu, aby se do přípravy výstavy pustil.

Přesto vnímám knihu Inspiration muzejní pedagogiky 1. jako téměř povinnou četbu, která by neměla uniknout pozornosti nikomu, kdo se výstavní problematice věnuje. Kolektiv okolo Zdeny Polákové odvedl mimořádně zdařilou práci a byla by škoda, jejich zkušeností nevyužít.

POLÁKOVÁ, Zdena. Inspiration muzejní pedagogiky. Vyd. 1. Brno: Dětské muzeum - Centrum muzejní pedagogiky, 2010, 190 s. ISBN 978-807-0283-615.

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback