Referenční služby v polské knihovně

18. 12. 2013

Od září do prosince jsem byla na pracovní stáži Erasmus v Polské akademii dětí (http://www.akademiadzieci.edu.pl/) v Gdańsku. Na jednom workshopu jsem se seznámila s knihovnicí Kasiou z knihovny lékařské fakulty (Gdański Uniwersytet Medyczny). Tou dobou jsem řešila, na kdy si mám zapsat Referenční služby v Brně, a napadlo mě se zeptat, zda bych je nemohla absolvovat u ní v knihovně.

Kasia mi domluvila audienci u paní ředitelky, která se ze začátku tvářila přísně, ale po krátkém vstupním pohovoru v polštině svolila, že tam praxi absolvovat můžu. A tak se stalo, že po dohodě s dr. Škyříkovou, jsem týdenní Referenční služby nestrávila za referenčním pultem v Brně, ale v Bibliotece Glówne Gdańskiego Uniwersytetu Medycznego (http://biblioteka.gumed.edu.pl/).

 

Biblioteka

 

Vlastní budova knihovny je stará asi 50 let a kdybyste z interiéru odstranili počítače, tak máte opravdu pocit, že jste se přenesli o padesát let zpátky. Medici na dřevěných stolcích chrastí kostmi a trápí se nad anatomií, ve studijním sále je u každého stolku bílá lampička, celkově je zde v porovnání s naší knihovnou málo počítačů. Také volný výběr je značně omezený, většina knih se musí objednávat ze skladu a pak je knihovníci osobně předávají studentům. Jako uživatel jsem ocenila skříňky na úschovu batohů, studenti si také musí odkládat veškeré věci do šatny, což zase tak příjemné není. Ve vstupní hale je malý bufet, ten představuje záchranu pro všechny, kteří si zapomněli svačinu nebo jim padá hlava únavou. Zase jednou jsem litovala, že v hlavní budově FF takové zařízení nemáme a všichni jsou tam vděční alespoň za tu Colu a pět dní starou bagetu.

Praxe mi začínala každý den ráno v 8 hodin, v pondělí jsem si prošla Drogą książki (cestou knihy), tzn. navštívila jsem všechna oddělení v té samé posloupnosti jako kniha od chvíle, kdy je objednána po okamžik, kdy je vydána čtenářům, následující dny jsem pak v jednotlivých odděleních strávila více času. Nejvíce mě zaujala Pracownia Introligatorska, ve které se knihy opravovaly, vázaly, vyráběly se tam nové obálky, tiskly časopisy i plakáty. Nejsem si jistá, jestli v naší knihovně takové oddělení vůbec máme. Paní Joanna, která tam pracovala, měla k dispozici několik velkých starodávně vyhlížejících strojů sloužících k tnutí papíru a vázání hřbetů. Většina z nich tam byla ještě po Němcích, ale stále spolehlivě tnuly, jak nám Joanna ukázala.

 

Pracownia Introligatorska

 

Každý den jsem vždy hodinu až dvě strávila ve Wypożyczalnie (Výpůjční pult), tam jsem potkala Natalii, která přes jakýsi knihovnický Erasmus navštívila Brno a skoro všechny knihovny v něm, z naší školy si pamatovala dr. Lorenze i dr. Škyříka a ještě se učila česky. Zrovna překládala do polštiny docela složitý článek o rychlém čtení od Richarda Papíka z ÚISKu a některým myšlenkám moc nerozumněla, takže jsem se jí je snažila svou polštino-češtinou alespoň trochu přiblížit.

Úterek jsem zahájila v Oddziału Gromadzenia (akvizice), tam mi paní knihovnice vysvětlila, jaké knihy objednává, jak je eviduje, kteří lidé žádají jejich zakoupení a jak velký mají rozpočet. Následoval Oddział Gromadzenia, ve kterém měli na starost dary, odpisy a udostupňování. Ve středu jsem se i s knihami, které se mnou putovaly už od pondělí, přesunula do Oddziału Opracowanie  Zbiorów. Tam jsem je s pomocí paní knihovnice zapsala do katalogu a heslo jsme odeslaly do centralizovaného střediska Nukat, kde ho zkontrolují a pokud je v pořádku, povolí jeho publikování. Celý proces může trvat až tři dny.

 

Edytor MARC - NUKAT

 

Ve čtvrtek jsem se z druhého patra přesunula do přízemí, kde má sídlo Oddział Czasopism, pracuje v něm pět lidí a všechny zajímalo, jaké databáze máme zakoupené na  MU. Ukázala jsem jim stranu http://ezdroje.muni.cz/, kde okamžitě našli Medline. Ptala jsem se, jak často u nich studenti databáze využívají a říkali, že velmi málo, protože se učí hlavně z učebnic, více z nich čerpají až studenty postgraduálního studia. Dvě hodiny jsem strávila s paní Gosiou, která má na starosti grafické materiály a propagaci knihovny. Všichni jsou tam pyšní na to, že knihovna vydává párkrát do roka svůj vlastní časopis, ve foyer mají výstavy a během školního roku pořádají setkání se zajímavými osobnostmi. Naposledy proběhlo představení knihy Było, więc minęło za přítomnosti autorky, 94leté paní Joanny Muszkowske-Penson, která byla osobní lékařkou Lecha Wałęsy.

Posledním oddělení, které jsem v pátek navštívila byl „Oddial informacji naukowej a bibliografii“. Jeho pracovníci mj. zpracovávají úplnou bibliografii všech zaměstnanců Gdańské Lékařské fakulty. Připomněla jsem si tam pojmy jako Hirschův index, impakt faktor a Web of Knowledge. Další z povinností tohoto oddělení je spravovat online předmět, Szkolenie biblioteczne, které je povinné pro všechny studenty lékařské fakulty a pomáhá jim lépe se zorientovat ve výpůjčním řádu i přístupných databázích..

Mimo již zmíněných oddělení jsem si prošla celou knihovnu od střechy až do sklepa, kde se skrývá obrovský archiv knih, které jsou zanesené pouze v lístkovém katalogu. Většina z nich je německy, protože v Gdańsku žili až do druhé světové války převážně Němci. Nejcennější tisky jsou uložené ve skříni s nápisem Starodruki, německou minulost vám připomenou ty, které mají na titulní straně svastiku. Dále jsou zde obrovské ilustrované atlasy anatomie a raritou je kniha, ve které se usadili červi a prožrali ji skrz na skrz.

 

Chodbičky

 

Knihovna je primárně odborná, lékařská, ale můžete si zde vypůjčit i běžnou beletrii. Kdysi dávno se totiž manželky lékařů z univerzity rozhodly, že se na jejím chodu chtějí také podílet, a založily beletristické oddělení.

Při praxi v knihovně jsem se také dozvěděla něco málo o fungování lékařské univerzity a s láskou jsem vzpomínala na Masarykovu univerzitu. Uvedu dva příklady, které mě nejvíce zaskočily. Zaprvé, vychovaná tvrdou politikou MU v oblasti plagiátorství, jsem byla dost překvapená, když mi řekli, že studenti v Gdańsku (a jak jsem pochopila i ve většině Polska) nemusí dát souhlas ke zveřejnění svých bakalářských a magisterských prací, pouze u doktorských je souhlas povinný. A pokud tak učiní, jsou jejich práce k dispozici většinou pouze v tištěné formě v knihovně, povinnost nahrát je do systému (jako u nás do ISu) neexistuje. Knihovníci by rádi zpřístupnili všechny práce online, ale říkali, že je to úkol hlavně pro vedení školy, které zatím nedokázalo tento záměr prosadit. Zadruhé, pokud se chcete v knihovně registrovat, tak vám nestačí ISIC, ale musíte ze školy přinést potvrzení o studiu a až poté vám vydají plastovou průkazku. Návrh na zavedení polského ISIC již také byl, ale opět ztroskotal na domluvě.

Díky této stáži jsem získala lepší povědomí o tom, kolik různých prací se dá v knihovně vykonávat, kolikerýma rukama projde knížka při své pouti z vydavatelství na výpůjční regály a také mi došlo, že o praktické práci knihovníka toho stále vím velmi málo. Pokud pojedete v rámci svého studia do zahraničí, tak se určitě nebojte a zkuste se v místní knihovně zeptat, zda byste tam podobnou stáž nemohli absolvovat. Když už nic jiného, tak zpestříte místním knihovníkům pracovní den, navážete kontakt se zahraničním (všechny jsem zvala do Brna) a sami se podíváte za dveře, které by vám jinak zůstaly zavřené.

 Polské knihovnice

 

Fotogalerie

Štítky: doporučené, Polsko
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Pavla Minaříková

Až je mi líto, že na našich referenčkách toho tolik ze zákulisí nevidíme.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback