Rok Kohouta

16. 2. 2009

Autor titulu: Tereza Boučková

Žánr: životopis, současná lit.

Přebal knihy:

Popis knihy:

Autorka a zároveň hlavní hrdinka knihy popisuje svůj vztah ke dvěma adoptovaným rómským chlapcům. Ačkoliv vyvinula veškerou snahu, aby své děti vychovala co nejlépe, její vyvzdorovaná a uměle poskládaná rodina se začíná pomalu, ale jistě rozpadat. Je to výsledek různosti genů, povah i citové deprivace přijatých synů. Tato směsice se v pubertě začíná opravdu bouřlivě projevovat. Tereza ztrácí iluze a naděje na zdárnou výchovu svých synů a přesto se snaží je neopustit a aspoń nějakým způsobem jim pomoci najít slušnou cestu životem. Projde si peripetií krádeží, policejních výslechů, soudů i diagnostických ústavů. Na druhé straně řeší Tereza i krizi milostnou, partnerskou a tvůrčí. Přemýšlí o svém životě, práci, rodině, disidentské minulosti a profesní budoucnosti. Kniha je velmi poutavá a chvílemi až drásavě upřímná. Autorka otevřeně popisuje, co může přinést adopce dítěte, i když svou knihou vzbudila rozruch a byla kritizována za své "protirómské" názory.

Úryvek z knihy:

"Co s nechtěnými dětmi, narušenými k neschopnosti žít normálním, relativně slušným živote? V miminkách, od počátku nemilovaných, do ústavu odložených, se za první rok života vyvine citová vazba jen na flašku s mlékem.
Na nic lidského.
Už dávno se ví, že pro citový vývoj člověka je nejdůležitější první rok života. Ale já si myslím, já vím! - že pro iminko je stejně důležité i to, jestli se na ně jeho máma těší, ještě když je v bříšku. Jestli ho miluje od chvíle, kdy se o něm dozví. A když se narodí, nemá se od své mámy ani na okamžik odloučit. Potřebuje na ní ulpívat pohledem, potřebuje slyšet její hlas, vidět její pohyby, potřebuje neměnné rituály, aby se cítilo v bezpečí.
Nechtěná miminka jsou poprvé zrazená lhostejností matky už v jejím těle a v ústavech jsou pak znovu a znovu zrazována neustálými změnami, kolotočem lidí, až se naučí neulpívat. Tyhle děti neměly ke komu přilnout. Přilnuly tedy tey jen ke své potřebě fyzického uspokojení.
A já si dobře pamatuji, jak byli kluci ubozí, když jsme je dostali. Jak nereagovali na lidský hlas - jako by byli hluší. Jak se za hlasem ani neotočili. Jak nesledovali člověka, ale jenom láhev se sunarem. Jak šíleli, když viděli láhev a nemohli pít, protože mléko muselo trochu vychladnout. Jak se drásali do krve, jak si chtěli utrhnout uši, když jsem je na minutu opustila, jak jsem s nimi musela chodit i čurat, aby ihned nepropadli sebezničující panice...
Jak je nelitovat?
Jak je nemilovat?
Jak netoužit dát jim zameškanou lásku
?"

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Terajs
17. 2. 2009
Dovoluji si autorku upozornit, že o knize Rok kohouta v Read or Die již před časem psala dr. Kánská.

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback