Role knihoven v informační společnosti

Většina běžné populace se zřejmě shodne na tom, že primární úlohou knihoven je poskytování literatury k výpůjčkám. Měla by tím ale role knihoven končit? Není jejich význam pro informační společnost postmoderní kultury širší?

Význam knihoven je poměrně často porovnáván na základě toho, kolik mají k dispozici svazků, jaký je jejich odběr časopisecké literatury, jak je knižní fond kvalitní a případně kolik mají čtenářů. Tyto statistiky jsou zcela pochopitelné, neboť se velice jednoduše vyhodnocují a porovnávají. Každý, kdo takový výzkum provede, má relativně rychle a bezpracně k dispozici žebříček určitého aspektu kvality knihoven a může podle něj například rozdělovat dotace. Každému rozumnému člověku je ale jasné, že takto sestavený žebříček nemá valnou vypovídací hodnotu.

Žijeme v době, kterou je možné označit nejrůznějšími přídomky či adjektivy. Předně je zde pojem informační společnosti.[1] Tedy takové, pro kterou jsou informace primárním hospodářským statkem, nástrojem k zisku i bezpečnostní hrozbou. Tato společnost informace potřebuje, vyhledává, pracuje s nimi, ale také se bojí jejich zcizení, zneužití nebo ztráty. Významným případkem, často spojovaným se současným světem je postmoderna, pro kterou je signifikantní popření všech pojmů a hodnot. Není nic, o čem bychom nemohli pochybovat a co více, částí myslitelů jsme tlačeni k tomu, abychom o žádné hodnotě neprohlašovali, že je absolutní a pravdivá.

V tomto kontextu je možné říci, že postmoderní informační společnost je relativizující v hodnotách a velmi přísná ve znalostech či informacích.

Lze ale tyto dvě složky od sebe oddělit? Mohou existovat objektivní data bez hodnotového pozadí? Tato otázka není vůbec jednoduchá, avšak pro společenskou roli knihoven zcela zásadní.

S obdobím komunistického režimu u nás je spojován vtip o dvou heslech ve slovníku: „Ježíš: smyšlená náboženská postava, údajný ideolog a zakladatel křesťanství. Jidáš: Reálná historická osobnost. Ten který zradil Ježíše." Slovník nepochybně spojil faktickou stránku s ideovou, neboť potřeboval ukázat, že žádný Ježíš nebyl. Tím ale zpronevěřil požadavek na pravdivost údajů. Z tohoto příkladu by mohl vzniknout dojem, že pokud ponecháme hodnoty stranou (v tomto případě marxismus-leninismus a jeho hodnotový model), nemůže nastat žádný problém.

Ukazuje se ale, že vše je mnohem složitější. Pokud se nechceme omezit na určitá triviální sdělní a jejich případné spojení v logické formule, ale chceme ukázat informaci obsáhlou, plastickou a kontextuální, pak se lze hodnotovým soudům vyhnout jen velmi obtížně. Nevyčerpatelnou studnicí příkladů je v tomto ohledu Wikipedie.

Příkladem za všechny může být postava Jiřího Paroubka[2] - podle původní verze je populistou, dnes je částí veřejnosti za populistu považován, ale je jistě na zvážení, zda by měl takový soud v popisu daného hesla vůbec zaznít.

V konečném důsledku se ukazuje, že hodnoty jsou něčím, co je v každé společnosti integrálně uloženo a bez čeho se není možné vůbec o problematice objektivní informace bavit. Soud o tom, zda a nakolik je objektivní bude totiž vždy hodnotový. To je pro knihovny poměrně komplikovaná situace, neboť žijeme v sekulariozovaném státě, kde neexistuje univerzální zákonodárce definující nebo vyhlašující hodnoty.[3] Jaký hodnotový žebříček by tedy knihovny měly přijmout?

V českém politickém i akademickém prostředí se této otázce velmi úspěšně vyhýbáme a mluvíme - politicky korektně - o společenské odpovědnosti. Tu mají firmy, občané, instituce, politici. Je zřejmé, že konkrétní etické systémy a modely, které budou přijímat jednotlivé subjekty, budou různé. Obecně se má zato, že metaetickým jádrem jejich činnosti by mělo být konání nějakého všeobecného dobra. Najít odpověď na to, co je ono všeobecné dobro, není opět vůbec snadné. Zřejmě se většinou zůstane u kulturní představy toho, že vycházíme z křesťanské kulturní tradice a tak je dobré se chovat tak, aby nebylo příliš porušováno desatero a lidé se navzájem měli přiměřeným způsobem rádi. Z pohledu ekonomického k tomu pak připojujeme požadavek na hospodářský růst a blahobyt.

A právě zde by měly - dle mého soudu - knihovny projevovat svoji společenskou odpovědnost. Mely by být institucemi, které nebudou jen triviálně nabízet databáze a knihy, ale budou nástrojem pro podporu vzdělanosti, kultivujícím nástrojem zvyšující sociální kapitál místa, na kterém působí.

V následujícím textu se pokusíme ukázat na některé možnosti a role, které by měla knihovna v informační společnosti hrát a to s přihlédnutím k již zmiňované společenské zodpovědnosti. Informační společnost je informacemi poměrně dobře vybavené a jen málo která knihovna může počtem svých svazků konkurovat Google Books[4] a jistě by byla škoda, kdyby po podpisu smlouvy s českými vydavateli přestaly mít knihovny význam.

Konference, přednášky, sympózia

Zcela přirozenou snahou všech knihoven by měla být snaha podílet se na soudobém vědeckém bádání a promýšlení témat z netradičních úhlů pohledu. Knihovna by neměla mít jen museologickou funkcí, ale také funkci vědeckou. Obvykle k této činnosti má také poměrně dobré technické vybavení. V současné technické situaci není problém provádět ani videokonference či mezinárodní sympózia prostřednictvím online technologií s minimálními technickými nároky.

Knihovny spolu s universitami (a výzkumným ústavy) tvoří páteřní síť vědeckého bádání.

Tím, že velká část z nich je v úzkém kontaktu s širší veřejností, mají jedinečnou možnost vnášet do společenské diskuse téma, která by standardně vůbec nezazněla, nebo by jim nebyla věnována patřičná pozornost. Osobně se domnívám, že jde o činnost přinejmenším stejně závažnou jako samotné výpůjční služby.

Vzdělávání

Zatímco akademické knihovny již poměrně aktivně vstoupily do prostoru systematického vzdělávání, u veřejných knihoven tento trend ještě stále není často zcela patrný. Informační společnost boří chiméru toho, že jedinou institucí, která by měla lidi vzdělávat je škola. Dynamicky se měnící technologie a nové poznatky v podstatě znemožňují lidem, kteří věkem již mezi studenty formálního školství nepatří, získávat verifikované a systematicky uspořádané informace, jinak než nástrojem mimořádným. A tím právě knihovny mohou být.

Knihovny mají velkou výhodu v tom, že jsou jednak společensky uznávané a respektované jako důvěryhodné instituce a pak jsou také hojně navštěvovány.

Přitom je zřejmé, že by se oblast výuky neměla soustředit jen na seniory či matky na mateřské dovolené, ale knihovny by v rámci své celospolečenské role měli působit ve všech sociálních i ekonomických skupinách. A to ať již v rámci akreditovaných kurzů, tak také v oblasti neformálního vzdělávání. V této oblasti jejich význam nesporně velice rychle poroste.

Nová kultura

Rozvoj internetu s sebou přinesl vlnu nové kultury, která je produkovaná v širokých společenských vrstvách. Každý může natočit film, nahrát CD, napsat báseň nebo namalovat obraz. Vzniká zde poměrně bohatá oblast kultury, která není stále brána úplně vážně, ale v oblasti informační společnosti bude mít nepochybně zásadní význam.[5]

Je zřejmé, že knihovna může jen velmi obtížně získávat a půjčovat všechnu poezii ze serverů jako je Písmak, Liter či Poeta, ale to neznamená, že by tuto část literatury měla ignorovat. Spíše naopak by měla knihovna do tohoto prostoru aktivně vstupovat, upozorňovat na hodnotná díla (a ta se jistě najdou) a aktivně se zapojovat do jejich distribuce a propagace. Například formou elektronických knih či autorských čtení.

Podpora aktivního kulturního života je jedním z klíčových poslání knihoven a jestliže doposud více méně pasivně nabízela literaturu, kterou zakoupila, přichází doba, kdy by se do systému tvorby a distribuce měla zapojit sama. A to se všemi obtížemi, které tato činnost bude s sebou přinášet. Nejde totiž jen o podporu kulturního života, ale také o větší kontakt s mladší generací.

Znalostní a informační management

V neposlední řadě by měly knihovny zajišťovat služby znalostního a informačního managementu[6] jak pro akademickou oblast, tak také pro další instituce či jednotlivce. To je něco, co se již pomalu učí dělat a poskytovat jako zcela běžnou službu. Je třeba tuto činnost vykonávat na jedné straně dostatečně precizně a odborně, na straně druhé musejí být výsledky rešerší a analýz srozumitelné a snadno čitelné, „ušité" v maximální možné míře na míru každého jejich klienta. A mělo by jít pochopitelně také o oblast, ve které bude fungovat přirozené a praktické vzdělávání čtenářů.

Pokud jim dokáže knihovna předat sadu dovedností a znalostí, které jim umožní efektivně analyzovat a zpracovávat informace, pak bude jejich přínos pro informační společnost jednoznačně pozitivní.

Závěrem

Je do velké míry paradoxní sledovat, jak se za posledních dvacet let zásadním způsobem změnila technika, ale také struktura a dostupnost informací a jak knihovny v řadě případů nepřekračují svojí lokálnost a snaží se držet starých zajetých kolejí. Zřejmě nejlépe by to ilustrovaly názvy pracovních pozic, které jsou téměř neměnné.

Pokud chce mít knihovna budoucnost také v informační společnosti, pak se musí ve své reflexi na sebe vrátit do počátků svého fungování a opět se stát intelektuálním a kulturním centrem, které představuje místo setkávání a vzájemného obohacování. K tomu je ale nutný kontakt s moderními technologiemi, požadavky i kulturním prostředím.

Nastíněný přehled oblastí, do kterých by měla knihovna vstupovat byl jen velmi selektivní a jistě každá instituce může najít své unikátní know-how, jak společnost obohatit a přispět k jejímu integrálnímu kulturnímu rozvoji. Ten je také předpokladem zcela nezbytným pro udržitelný ekonomický růst a dlouhodobé fungování zdravé společnosti.

[1]   KUNEŠOVÁ, Hana; CIHELKOVÁ, Eva. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. Praha : C H Beck, 2006. 319 s. ISBN 80-7179-455-4.

[2]   Ji%C5%99%C3%AD Paroubek. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 9. 2. 2005, last modified on 22. 8. 2011 [cit. 2011-09-10]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Paroubek>.

[3]   ČERNÝ, Michal. Vybrané partie etiky ve výuce ICT. Metodický portál: Články [online]. 01. 06. 2011, [cit. 2011-09-10]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/11321/VYBRANE-PARTIE-ETIKY-VE-VYUCE-ICT.html>. ISSN 1802-4785.

[4]   Google Books [online]. c2011 [cit. 2011-09-10]. Dostupné z WWW: <http://books.google.cz/>.

[5]   ČERNÝ, Michal. Lupa [online]. 2007 [cit. 2011-09-10]. Spisovatel-amatér na českém Internetu . Dostupné z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/spisovatel-amater-na-ceskem-internetu/>.

[6]   XAVER, Jiří. Best blog. In ŠKYŘÍK, Petr. Hledání flow. 1. Brno : Tribun EU, 2008. s. 45-46. ISBN 978-80-7399-623-9.