Rozhovor s Adamem Heroutem: Makulát je zlo

Sérii rozhovorů s odborníky, kteří přednášeli v letošním Bloku expertů, otevírá Adam Herout, docent Fakulty informačních technologií VUT v Brně, s tématem tvorby kvalifikačních prací. Proč by měli studenti svoje diplomové práce řešit spíše než psát, proč nejsou citační indexy dokonalé ukazatele a proč brát s rezervou dělení diplomky na praktickou a teoretickou část?

Shrnutí přednášky z Bloku expertů naleznete zde.

 

Ve své přednášce jste upozornil, že akademická práce se nepíše, že se především řeší. Co všechno to znamená? Jaké aktivity jsou pro takové řešení klíčové?

Klíčové je něco vymyslet, udělat, navrhnout nebo vytvořit. O tom se pak píše textová zpráva diplomové práce.

 

Takže jde primárně o samotný nápad? Nebo můžeme mluvit například také o hledání zdrojů a kritické práci s nimi.

Neřekl bych, že nápad je to jediné podstatné. Diplomka se dá odpracovat i bez nápadu. Je to prostě práce, podobně kopáč kope, kope a až dokope, dokončí tím zadanou práci. Pak podá zprávu svému nadřízenému o tom, kolik toho vykopal a co se během této činnosti stalo. Podobné je to s diplomkou: jedná se o vykonání nějaké práce, o které se pak podá zpráva, ten text. U diplomky se ale na rozdíl od kopání obvykle jedná o přemýšlení a přemýšlení bez nápadu ne vždycky dává smysl, takže ano, obvykle je podstatný nějaký nápad.

 

Sám jste říkal, že u technických oborů jde u technické zprávy často o nějaké shrnutí, které jde trošku bokem od samotné činnosti a spíše ji popisuje. V humanitních vědách se může práce a psaní do značné míry krýt, například tím, jak člověk argumentuje, jak sumarizuje různé myšlenky. Vnímáte tady rozdíl?

Myslím, že v humanitních oborech oddělení práce samé a psaní zprávy není tak zřetelné a může vznikat zdání, že psaní je totéž, co ona práce. S tím ovšem nesouhlasím. Pokud člověk něco nevymyslí, neuspořádá, nevyčte a neporovná, tak nemá o čem psát. A pouze posypává papír písmenky a to je zlo. Nejdřív student musí mít co říct, proč by jinak potom jeho text vůbec někdo četl?

 

S jakými prohřešky se jako vedoucí diplomových prací setkáváte nejčastěji a jaké Vám nejvíce vadí?

Je to více věcí a z některých z nich bych nevinil studenty. Spíše nastavení systému a některé zvyklosti, které se jako memy přenáší napříč akademickou obcí. Hodně mě třeba rozčiluje dělení na teoretickou a praktickou část diplomky. Teoretická část musí v práci být ve formě nějakého kompilátu poznatků z oboru a nikoho nenapadá otázka, proč to tady je. Jen musí existovat určitý správný počet stránek a citací. A až potom dále v textu přijde nějaký výzkum, kde teprve začíná vlastní práce studenta a kde přemýšlí o své diplomce. To je špatně, celý text od začátku do konce musí být o tom, co student dělal, a k tomu patří, z čeho při tom vycházel.

 

Pokud ale přemýšlíme například o práci, dejme tomu humanitní, která obsahuje kvalitativní nebo kvantitativní sociologický výzkum, musí být v něčem ukotveny používané hypotézy, musí obsahovat srovnání s již existujícími poznatky v rámci daného tématu.

To ale není žádná teoretická část, vymyslet hypotézy znamená pořád něco vymyslet. Vyhledat literaturu a vybrat, co je dostatečně relevantní, je duševní práce, kterou autor nějak zdokumentuje v textu. Dělá to ale proto, aby tím vrhl nějaké světlo na svůj výzkum, ne jen tak, pro několik stránek. Studium a analýza literatury jistě k řešení diplomky patří a nesmí tam chybět, ale neříkejme tomu teoretická část. Toto slovní spojení u mnoha lidí asociuje postup, kdy jednoduše musím mít nějaké stránky přeformulovaných tvrzení ze sociologických knížek nebo wikipedie, o kterých nepřemýšlím. Řešitel prostě nezbytně vychází ze studia a aplikuje ho ve své práci, ve svém výzkumu, to není žádná teoretická část bez vztahu k tomu, co řešil.

 

Takže byste uvítal, kdyby akademické prostředí méně dbalo na ozdrojování a ocitování prací a více se soustředilo na smysl celého díla?

Vůbec ne. Prosím jen o to, aby si autor vždy kladl otázku, proč tady zrovna tento zdroj je a k čemu slouží. Já si ji jako recenzent kladu potom také. U mnoha nedobrých prací je obsažen daný zdroj proto, že autorovi řekli, že má mít určitý počet zdrojů a znaků. On tam potom vypíše pár odstavců z různých publikací a propojí je slovní vatou. Určitě neříkám, že se nemá citovat, přesně naopak.

 

Když oponujete práce, strháváte hodnocení, pokud narazíte na vyloženě “nahnané” zdroje, nebo si řeknete, že je to špatné, ale student za to nemůže?

Štve mě to a na hodnocení to asi nepřidá. U technických oborů, kterými se zabývám, je výhoda, že student musí odevzdat nějaký výtvor, program nebo experiment a k tomu píše určitý text - technickou zprávu. Je jednodušší tyto složky oddělit a hodnotit zvlášť „co udělal“ a „jak to napsal“. Takže když je nějaký zdroj zbytečný nebo divný, jde o jakousi vadu textu, která nemusí poškozovat vlastní hotové dílo. U humanitních oborů nejsou výsledkem návrhy nových hřídelí nebo nové programy, které nějak fungují a nebo nefungují, ale jsou to opět slova. A tam je pak těžší odhlédnout od textu a zaměřit se na samu vykonanou práci - když vykonaná práce je ten text. Ještěže humanitní práce nemusím hodnotit.

 

Zmiňoval jste také, že už poměrně dlouhou dobu žijeme v období boomu tištěného materiálu, kdy vzniká stále více a více nejrůznějších dokumentů. Není toto přirozený proces který vychází z otevřenějšího přístupu ke vzdělání a obecného růstu objemu lidských poznatků v rozličných oborech?

Určitě nemáme zastropovat množství povolených publikací za rok nebo něco podobného. Ale na druhou stranu se například asi nechceme smířit s tím, že s rozvojem civilizace a automobilového průmyslu je prostě přirozené, že více lidí umírá na rakovinu dýchacího ústrojí. Musíme si říct, že je toho fakt moc, že se tu nedá dýchat a že do aut tedy dáme nějaké filtry, i když auta potom budou dražší, a že třeba upravíme vjezdy do městských center, i když cestování nebude tak pohodlné. V akademickém světě se taky špatně dýchá. Když dáte do Googlu téma, které Vás zajímá, devět z deseti výsledků, které vypadnou, budou hlouposti. A otázka je, jak se zbavit těch největších nesmyslů.

 

Co potom budou filtry makulátu, zbytečných publikací a materiálu?

Asi nemám jasnou, definitivní a revoluční odpověď, jak zachránit akademický svět před nesmysly. Celkem funkční filtry jsou známé: časopisy mají svoje recenzní řízení, existují kvalitní konference, kde je těžké se prosadit i s dobrým článkem a špatný článek tam vyloženě nemá šanci. Když se bavíme o diplomových pracích, jde o posudek vedoucího a oponenta. Pokud chceme, aby se nám lépe dýchalo, musíme tady přitlačit na pilu. Nemyslím si, že jen tvrdé posudky a kvanta vyhozených studentů zajistí krásu vědění a lidskou moudrost, ale pojďme si definovat, jak vypadá ideál kvalitní práce, a pojďme se snažit o to, abychom se mu blížili.

 

Pokud máme dobré časopisy a konference, citační indexy a dokážeme ukázat na zdroje zaručující určitou míru kvality, čemu potom vadí, že bokem stojí jiné zdroje, o kterých víme, že natolik kvalitní nejsou? Proč jsou makuláty zlo?

Nu, zrovna citační indexy nemusí být kvůli makulátu úplně dokonalý ukazatel. Zvyšovat citovanost je možné i tak, že odkazuje jeden makulát na druhý. Citační indexy jsou dobrý nápad, ale právě kvůli existenci makulátu tak úplně nefungují. Makulát je zlo, protože vytváří mlhu a kdo hledá znalosti, se musí makulátem prohrabávat, aby našel to důležité a hodnotné. Dobrý vědec a praktik se ve zdrojích vyzná a dokáže se jejich obrovským množstvím prohrabat a najít si, co potřebuje. Ale potom polovinu své mentální kapacity vydá právě na to, aby se zorientoval a vyhledal zrnka v plevách, nikoliv aby něco vymyslel a vytvořil. Makulát plýtvá silami.

 

Vnímáte rozdíl mezi tištěným a digitálním balastem?

Je to stejná záležitost. Jde o kvalitu obsahu, písmenka jsou písmenka, na papíře jako na obrazovce.

 

Jak se máme shodnout na tom, co ještě je makulát nepřinášející žádné nové poznatky a recyklující stokrát použité zdroje a co už je smysluplný obsah?

Myslím, že to všichni nějak cítí, i když není žádná pevně daná hranice. Podobných věcí máme kolem sebe spoustu: co je ještě opatrné řízení auta a co už je bezohledné? Kde je ten předěl? Jaký je rozdíl mezi kvalitním zaměstnancem a flákačem a kdo to rozsoudí? Nemáme dané pevné metriky, ale všichni dokáží vyjmenovat rysy dobré práce třeba s drobnými chybami a práce špatné.

 

Zmiňoval jste také, že student by měl chápat diplomovou práci nikoliv jako ukončení studia, ale jako začátek svojí kariéry, jako něco důležitého pro svoji práci. Co s lidmi, kteří ani ke konci studia neví, na jaké pozici by chtěli působit?

Netvrdím, že student dva roky před koncem studia má vědět, kam pak nastoupí a jaký bude mít přesně popis práce. Vezměme si třeba příklad právníka. Ten napíše dobrou práci, ve které analyzuje Ústavu. A když se potom bude hlásit na místo advokáta se zaměřením na trestní právo, nebo kamkoliv jinam mimo ústavní tématiku, pořád může říct, že vytvořil kvalitní práci, kterou třeba potom někdo použil tak a tak a něco přinesla určité komunitě. I když je to jiná komunita, než do které právě vstupuje. Člověk nemusí mít ve dvaceti jasno, kde chce pracovat, až mu bude čtyřicet. Ale pokud rok píše kvalifikační práci, ať ji píše tak, aby si za ní potom mohl stát a třeba se s ní mohl chlubit na pracovním pohovoru.

 

Zkusím uvést příklad jiného studenta. Ten už má práci, ví co bude po škole dělat, studuje i poměrně úspěšně a diplomku vnímá pouze jako nutnost pro dokončení studia. Je pro Vás potom legitimní přístup, kdy student napíše obhajitelnou práci s nejnižším možným úsilím?

Nebudu to takovému studentovi zakazovat, ale nechci být jeho vedoucí, ani oponent.

 

Pokud chci svoji diplomku zaměřit na konkrétní publikum, jak poznám, kdo ji bude číst? Pro koho ji kromě vedoucího a oponenta píšu?

Můžu si provést malý experiment, totiž napsat si větu do úvodu textu: „Tento text je určen pro…“. Když mě po usilovném přemýšlení napadne jen vedoucí a oponent a kromě nich ji nemá kdo číst a použít, něco je docela špatně a mám co konzultovat se svým vedoucím a se svým svědomím. Pokud diplomka za něco stojí, pokračování takové věty mě napadne samo a podobnou otázku si vůbec nemusím klást. Mimochodem, věta s tímto začátkem by klidně mohla a měla být v úvodu každé diplomky.

 

Jak důležitá je pro Vás forma diplomové práce, ať už v digitální nebo tištěné podobě? O podobě vložených obrázků jste třeba mluvil hodně podrobně.

Vnímám dvě důležité věci. Jedna je, co se udělalo, vymyslelo, navrhlo, shromáždilo, řešilo. A druhá potom, jak se to podařilo předat. A tady hraje roli, zda jsou obrázky jasné, text je čtivý a bez chyb, jsou dodrženy nějaké odkazovací zvyklosti a podobně. Dobrá diplomka musí mít dobrou jak tu první, tak tu druhou část, proto bazíruji i na ní. Bohužel se trvání na „formální stránce“ často zvrhne na povrchní věci, jako je dodržení nějakého počtu stran a nebo citací, protože jde o dobře kvantifikovatelné ukazatele a velice lehce se hodnotí jejich splnění.

 

Jak fungujete v roli vedoucího diplomové práce, vyžadujete po studentech pravidelně části textu, čtete práci až na konci nebo máte jiný systém?

Po studentech chci, aby chodili každých zhruba 14 dní na konzultace, od září do května, kdy se odevzdává. Na konzultaci mi ukazují, jaký udělali pokrok a domluvíme, co udělají dál. Zase jsme u toho, že učím na technice, takže pokrok nejsou přibývající řádky textu, ale vytváření, navrhování, experimentování. Až někdy do března nebo dubna po nich nechci žádné stránky, ale aby něco dělali, řešili. Ve finále se potom bavíme o sepisování textu, což ale obvykle jde celkem snadno, protože pokud jsme správně pracovali do té doby, mají řešitelé dost o čem hovořit. S mírným skřípěním zubů respektuji i samorosty, kteří si do práce nechtějí nechat moc mluvit, ale i ty nutím, aby jednou za čas přišli a povykládali mi, jak jsou na tom.

 

Odhlédneme-li od tématu diplomek, čemu se věnujete ve své odborné praxi na FIT VUT?

Zabývám se hlavně počítačovým viděním, to jest otázkami, jak z obrazu nebo videa získat data. Co se v obraze děje, proč se to děje, jaké objekty se v obraze vyskytují a jaké jsou mezi nimi vztahy nebo třeba i témata související s rozšířenou realitou. Je to fascinující, zmíněná témata mají velikánskou škálu praktických uplatnění.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback