• Aktuální číslo
• Archiv
• O časopisu
• Expres
• Blogy
• Pro autory
• přihlášení/registrace

Nacházíte se: Úvod » Blogy » Blog uživatele Naokray » Blog uživatele Naokray »

Second Life je hračka pro děti, virtuálním světem budoucnosti je CAVE

Komentáře

Volby prohlížení komentářů

Bez vláken - sbalenoBez vláken - rozbalenoVlákna - sbalenéVlákna - rozbaleno

Datum - od nejnovějšíchDatum - od nejstarších

10 komentářů na stránku30 komentářů na stránku50 komentářů na stránku70 komentářů na stránku90 komentářů na stránku150 komentářů na stránku200 komentářů na stránku250 komentářů na stránku300 komentářů na stránku

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Pěkná pohádka...

18. Leden 2010 Juhy napsal:






... nebo hodně vzdálená budoucnost ... mnohem aktuálnější mi příjde spojení Second Life a Augmented Reality ...

http://arsecondlife.gvu.gatech.edu

• odpovědět




TAD augmented ID

19. Leden 2010 Petr Škyřík napsal:






Pohádka nebo blízká budoucnost?

 

• odpovědět




Na iPhone, G1 a další

20. Leden 2010 Tomas Bouda napsal:






Na iPhone, G1 a další Androidem vybavený mobily existuje program, který vytváří "layers" k realným objektům, které jsou snímány kamerou. Takže blízká budoucnost.

 

• odpovědět




Za svět podle Orwella?

29. Leden 2010 Michal Lorenz napsal:






Zatímco opěvujete propojení Augmented Reality, Mixed Reality a Second life, které pomocí přenosných zařízení vytvářejí specifický typ MOSOSO (Mobile Social Software), dá se díky konvergenci těchto technologií - tedy spojení počítačů zaměřených dovnitř i ven - očekávat společensky negativní vývoj. V již existující společnosti pod dozorem (Surveillance Society) doplní lidi - agenty využívající rozsáhlé kamerové systémy sami občané. Sami vytvoří komplexní monitorovací systémy s využítím zařízení z výše představeného videa. Autocenzuru předešlého režimu nahradí režim současný autošpionáží.

Každý sám sobě špiónem ve jménu zábavy, vzdělávání, bezpečnosti! Je ve světě Internetu věcí a všudypřítomných počítačů (Ubiquitous computing) ve formách jako Smatr Dust místo pro obyčejné lidi? 

 

• odpovědět




Web of things

29. Leden 2010 Petr Škyřík napsal:






Opěvujeme? Z čeho tak soudíš? A teď se nacházíme ve společnosti pod dozorem? To už nejsme v informační společnosti? Nemají technologie náhodou i prodemokratický charakter? Co na to Čína? Věříš v U.F.O.? Cítíš se jako obyčejný člověk? A kdo to vlastně je? Existuje alternativní cesta? Je to informační ekologie? :)

Jinak zajímavý komentář :)

Trillions from MAYAnMAYA on Vimeo.

• odpovědět




Technologie budoucnosti

6. Únor 2010 Naokray napsal:






Nemám kdy přehlížet vložená videa, možná proto trochu nepřípadně, ale přece jen:

1) technologie samy o sobě jsou bezpříznakové, nenesou význam, smysl a účel - ten je jim přikládán až jejich užíváním

2) společnost byla "pod dozorem" vždy, jinak by to ani nebyla společnost; otázkou je míra tohoto dozoru - pokud se nepletu, vždy, když byla neúnosně překročena, došlo k sociální revoluci (i když někdy se na ni čekalo 40 let, jako u nás)

3) je alarmující, že stále více nejen českých intelektuálů je konformní s teoriemi spiknutí. Snad by to chtělo i nějakou DP či snad dizertaci: "Teorie spiknutí jako informačněpatologický jev v turbulentní době mediální revoluce".

• odpovědět




Mýtus neutrality

12. Únor 2010 Michal Lorenz napsal:






Stále dokola se setkávám s přesvědčením, že co je objektivní či subjektivně nezatížené (věda, informace jako opak znalosti) či samo o sobě neautonomní (technologie), je ve věcech lidských nestranné a nezatížené per se a svoji hodnotu zjískává až díky užití konkrétním člověkem/skupinou lidí. Takovýto přístup označuji jako mýtus neutrality, který v konečném důsledku živí falešné představy techno-utopistů.

Závěrem otázka: byly spekulace o existenci dohledového systému Echelon součástí spikleneckého informačně-patologického jevu?

Kolem neutrality vědy toho bylo napsáno již dost a její odmítnutí se podílelo jak na formování postmoderního světonázoru, tak např. filosofie vědy. Proto zájemce o tento problém odkazuji k těmto oblastem (např. diskuze kolem atomové bomby či Cyklonu B). 

Co se týče neutrality informace, často se zapomíná na prostý fakt - informace neexistuje jinak, než v kontextu a jím má vymezené svoje hranice. Bez kontextu jsou informace holou daností, tedy daty. Informace si nesou kontext sebou i ve chvíli, kdy je přijímá někdo další, čímž na něj působí svojí limitovaností. Vznik informace není mechanický, automatický, informace je vždy tvořena jako sociální produkt a je tedy již ze své podstaty vždy společensky zatížená. Právě v souvislosti s její zatížeností můžeme vysvětlit, proč to, co pro někoho je informační, pro druhého být nemusí (ať již jde o integraci informace, příjmajícího a situace přijetí informace do širšího kontextu nebo o roli předporozumění) a ošetřit nejasnou situaci mezi termíny informace/dezinformace.

Snad ještě těžší situace je u neutrality technologií. Technologie je vnímána jako něco mrtvého, co nečinně leží a čeká až přijde člověk a uvede do chodu. Jak by mohla být technologie zatížená? V oblasti techniky je situace názornější - technika mučení si své zatížení nese, aniž bychom uvažovali nad účelem, k němuž bude použita. Ovšem i technologie je zatížená - její účinek a moc jsou jakoby neviditelně propleteny do společenské sítě lidského jednání a rozhodování. Design technologie nese nějaká sdělení jejího tvůrce, která mají mít vliv na chování uživatele (východisko aplikované v HCI např. při sémiotickém inženýrství), zasahuje mezilidské vztahy a vazby přerozdělováním moci podle toho, jak je designována, ale i následně konfigurována (ten stejný informační systém může v jedné společnosti posilovat pozici kontrolních managerů, v jiné naopak zachovávat status quo) a v dalších příkladech by se dalo pokračovat. Pokud je technologie vnímána jako něco pasivního z nedostupné říše techniků, vede to také k vyloučení běžného uživatele techniky z debaty o příznacích, které jsou do ni vkládány, z vlivu na její utváření pro vhodné použití a využití, pochopení a přijetí. Příznaky se tak stávají neviditelnými a podporují technologický determinismus jejích inženýrů - technologie bude využita k tomu, k čemu byla navržena. To však příliš často neplatí - technologie je implementována do těla společnosti, které ji nastavuje kontext a je navrhována sociálně žijícími bytostmi, které do ní inskribují svoje očekávání, předpoklady i předporozumění. To vše má vliv na to, jak je technologie vnímána, zda je přijata či odmítnuta, zda je efektivně aplikována či použita ke zcela jiným účelům.

Ve snaze charakterizovat společnost jí přisuzujeme různé  přízviska. Informační společnost byla výrazem včerejška, dnes je jím vědomostní společnost. Už nevyužíváme informačních technologií, ale technologií znalostních. Jistě, i dřívější společnost musela využívat nějaké formy kontroly, jinak by nemohla zpracovávat informaci a kde nedochází ke zpracování informace, není žádná společnost. Označení společnost pod dozorem bych vnímal jako obavu z jakési metakontroly - o ztrátu pocitu kontroly a snahy vzbouřit se proti němu, o jakési prolnutí Baudrillardova dokonalého zločinu a Orwellova světa, o ztrátu Zamjatinovy svobodné fantazie a také individuality, což je vývoj jedněmi odsuzovaný, ale mnohými toužebně očekávaný (od zastánců vizí T. de Chardina až po dnešní evoluční kybernetiky hledající cesty ke zhmotnění Globálního mozku).Společně s vyloučením veřejnosti z diskuze nad dopady nových technologií a nadšenými vizemi techno entuzianistů o bezpečném a pohodlném reálně virtuálním světě, kterými nás masírují hypermédia, musím skutečně vyslovovat svoje obavy, aniž bych musel nutně upadat do spikleneckých fóbií.

Tam, kde se stávají všichni členové společenstva nevědomě a dobrovolně špióny, kteří o sobě a svém okolí dobrovolně shromažďují a předávají všechny informace (tak jak je tomu již dnes třeba na Facebooku), si překročení únosné hranice dohledu nikdo ani nevšimne, natož aby se proti němu bouřil. 

Závěrem otázka: byly spekulace o existenci dohledového systému Echelon součástí spikleneckého informačně-patologického jevu?

• odpovědět




Informační patologie

13. Únor 2010 Naokray napsal:






To, že vlády, popř. jiné subjekty utajují různé skutečnosti (viz aktuálně u nás např. armádní objekt na Tisovníku nebo celosvětová aféra s klimatologickými podvody), je snad normální (=běžně se tak děje). Patologické je z toho vyvozovat dalekosáhlé obecné závěry, v rámci kterých je obvykle člověk představován jako bezmocné individuum ve hře mocenských sil (krajní takové případy viz teorie iluminátů, teorie o přítomnosti mimozemšťanů na Zemi (s tím ovšem blahého času přišel už Däniken, který si z toho udělal živnost), teorie o existenci a utajování "teslovských" zdrojů energie apod.). To je ovšem jen jiná metoda vymývání mozků, které pak očištěny od kritických schopností slouží záměrům někoho jiného (viz např. manipulace Greenpeace nebo zmíněný Däniken, kterému jeho teorie "sype", proč by ji tedy na stará kolena opuštěl - stejně tak teorie oteplování "sype" prostřednictvím grantů některým vědcům, proč by tedy trošku nezmanipulovali data, že; k tomu dílčí, zdánlivě nesouvisející podotázka: lze grantový systém v ČR označit jako mafiánskou strukturu?). Tedy k odpovědi na vaši první reakci ("Za svět podle Orwella?"): nedomnívám se, že prostřednictvím informačních technologií hrozí nějaká orwellizace společnosti. Když se obloukem vrátím k jádru debaty: technologie jsou k tomuto kroku jistě nutným, nikoliv však postačujícím nástrojem, ať už jim nějakou implicitní sémantiku přikládáme, či nikoliv.

Mám takovou sadu testovacích otázek, zda člověk už podlehl spikleneckým teoriím a informačněpatologickému způsobu uvažování. Jedna z nich zní: Co myslíte, byla hysterie kolem prasečí chřipky vyvolána uměle za tím účelem, aby se na strachu vlád a občanů "napakovaly" farmaceutické firmy? Pokud dotyčný odpoví ano, je kandidátem na oběť spikleneckých teorií a informačněpatologického způsobu uvažování, pokud odpoví ne, zachoval si zbytky zdravého rozumu a kritického způsobu uvažování.

• odpovědět