Seminář Četba a její vliv na rozvoj osobnosti

Seminář se konal ve dnech 14. a 15. dubna 2008 v Technologické inovačním centru ve Zlíně. Jeho pořadatelem byla Krajská knihovna Františka Bartoše ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Celým seminářem provázela paní Eva Peprníčková z Krajské Knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

 

Seminář zahájila úvodním slovem paní PhDr. Zdeňka Friedlová, ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše. Představila program semináře a jeho jednotlivé body. Ve svém příspěvku se obecně zabývala knižní produkcí na českém trhu. Uvedla, že přestože počet vydaných titulů na našem území neustále roste, je nutné brát v potaz, že na tom mají značný podíl publikační aktivity vysokých škol, a rovněž přírůstek šedé literatury. Dále podotkla, že z toho značná část titulů je vydávána v malém nákladu. Obdobně jako produkce, roste na českém trhu také počet nakladatelů. V loňském roce jich na našem trhu působilo 4073, přičemž těch větších jsou zhruba desítky. Zmínila se i problematice čtenářství, která se následně prolínala celým seminářem. Svůj výstup ukončila dvěma citáty, ve kterých vyjádřila význam a důležitost literatury.

Poté návštěvníky ještě jednou přivítal Ing. Jindřich Ondruš člen Rady Zlínského kraje pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. Ve svém projevu zdůraznil především význam čtenářství coby základní lidské potřeby.

Následně vystoupila doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. z Pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. Její příspěvek byl nazván „Dětská kniha a dětské čtenářství: proud, který nevysychá". Ústředním tématem jejího příspěvku byla problematika dětské četby a její produkce.

V první části představila výzkum dětského čtenářství „Jak čtou české děti", zabývala se kvalitou knih, a také motivací, jež nás vede ke knihám. Výzkum dětského čtenářství, měl přinést představu o čtenářské motivaci dětí a jejich návycích. Dále měl objasnit, jaký význam přitom hraje rodina, škola a knihovna, a také ukázat vliv médií na četbu. Zúčastnilo se jej přes 1000 respondentů, ve věku 10- 14 let a vždy i jeden z rodičů. Vyplynulo z něj mimo jiné to, že polovina dětí u nás pravidelně čte, přičemž za čtenáře byl pokládán ten, kdo přečetl alespoň jednu knihu za měsíc. Na druhou stranu čtvrtina českých dětí z tohoto pohledu nečte vůbec. Nejoblíbenějším žánrem je dobrodružná literatura, kterou má rádo 35% dotázaných dětí. Hned za ni se řadí fantasy literatura(34%) a s odstupem dívčí literatura (20%).

 

Dalším bodem, kterému věnovala pozornost byla kvalita knih na našem trhu. Zabývala se mimo jiné otázkou, zda je lepší číst komerční knihy mnohdy nevalné kvality nebo nečíst vůbec. Uvedla, že učitel by měl hledat kompromisní tituly, kterými by žáky postupně přivedl na „správnou" literaturu. Rozhodně by neměl populární tituly jen striktně odmítat. Zmínila prospěšnou roli, kterou má čtení na dobré vyjadřování a správný pravopis, který dnešní mládeži často schází.

Přestože se knihovny snaží všemi prostředky motivovat děti ke čtení, nezastupitelnou roli má i v tomto případě rodina. Součinnost s knihovnami by však mohly zlepšit školy, přinejmenším tím, že by brali žáky do knihovny častěji. Velmi zajímavé byly aktivity, které pořádají americké knihovny, aby podporovaly děti ke čtení. Obdobné akce by jistě našly úspěch i u nás.

Ve druhé části se doc. PhDr. Sieglová zaměřila na nejčastější tematické okruhy dnešní knižní produkce dětské literatury, kterými jsou tolerance, drogy, smrt nebo nemoci. Přestože se tyto náměty objevovaly v knihách již dříve, jejich dnešní pojetí je rozdílné. Poté upozornila na významné tituly, které obsahují danou tématiku a představila jejich obsah.

Jako prevence proti drogám může sloužit kniha „Říše Agord" Daniela Heviera nebo kniha Ivony Březinové „Jmenuji se Alice" z trilogie „Holky na vodítku". Naopak jistou obhajobu měkkých drog obsahuje „Feťákův průvodce možná i za galaxií" Diany Lyz Ergové.

Řeč byla i o romské literatuře a byly uvedeny tituly, které podporují integraci Romů. Byly jimi například: „Začarovaná třída" Ivony Březinové nebo „Lenoši a rváči z Kloboukova" Hany Doskočilové.

Frekventovaným námětem je také integrace handicapovaných jedinců do společnosti, přičemž pozornost se dnes více zaměřuje na mentální postižení. Doc. PhDr. Sieglová vyzdvihla především titul „Domov pro Marťany" autorky Martiny Drijverové. Dále byla probírána témata smrti a nemocí, o kterých se diskutuje, zda jsou vhodné pro dětskou literaturu. Převažujícím argumentem je, že dítě se může i s těmito událostmi setkat a kniha mu pak může pomoci je pochopit a lépe překonat. Například handicapem v podobě Alzheimerovy choroby se zabývá kniha „Lentilka pro dědu Edu" Ivony Březinové. O smrti pojednávají knihy „Myši patří do nebe" Ivy Procházkové, „Dárek pro Moniku" Hany Pražákové a „Princezna z třešňového království" Markéty Zinnerové.

Oblíbená zůstává i historická próza, která se navíc přispívá i k uvědomování si své příslušnosti k národu. „České dějiny očima Psa" Martiny Drijverové, „Obrázkové staré pověsti české" Bohuslava Žárského nebo „Staré pověsti české a moravské" Aleny Ježkové jsou jen některými příklady.

V závěru svého příspěvku vyjádřila doc. PhDr. Sieglová naději, že přestože je proud dětské literatury co se žánrové rozmanitosti týče dosti úzký, je naděje, že se rozšíří a rozhodně nezanikne.

Po krátké přestávce vystoupil PhDr. Vít Richter z Národní knihovny ČR s příspěvkem „Četba a čtenáři v roce 2007". Představil zajímavá zjištění z průzkumu populace starší patnácti let, který se konal v období od 25.5. do 16.6.2007, a jehož se zúčastnilo 1551 respondentů. Na projektu se podílel Ústav pro českou literaturu AV ČR a NK ČR za finanční podpory Ministerstva kultury.

Potěšitelným výsledkem bylo, že Česká Republika je v evropském srovnání „čtenářskou zemí", se 17% „nečtenářů" narozdíl od evropského průměru, který činí 42%. Za „nečtenáře" byl pokládán ten, kdo nepřečte ani jednu knihu za rok. Vyplynulo také, že prototypem „nečtenáře" je nejčastěji muž mezi 25- 34lety, případně starší 55let, s nižším vzděláním a žijící v menší obci.

Příznivý je i nárůst počtu uživatelů knihoven o 10% na celkových 40% oproti výsledkům z průzkumu konaném v roce 1996. Na druhou stranu se však o 11% zvýšil počet těch, co do knihovny nechodí vůbec. Vyvstala tak otázka, jakým způsobem je do knihovny přilákat. 32% respondentů uvedlo, že by je do knihovny nedovedlo nic a 27% by ji navštěvovalo pouze za předpokladu, že by měli více času.

Z výsledků dále vyplynulo, že by se knihovníci měli především snažit šetřit čas uživatelů, omezit byrokracii v knihovně a zajistit její dostupnost a atraktivnost fondu pro obě pohlaví. Dílčí závěry mimo jiné prokázaly, že internet není nepřítelem četby jak se předpokládalo a knihovny by jej měly využít pro zvýšení potenciálu svých služeb. Mnohem více četbu naopak ovlivňují pasivní média.

Důvody, které lidi vedou k četbě byli dalším bodem. 54% respondentů uvedlo, že od četby očekávají zábavu a zážitek, zbylí v ní hledají především poznání a vědění. I zde bylo potvrzeno, že největší podíl na kladném přístupu ke čtení má rodina(42%), škola a knihovna(15%) a třetina respondentů si naopak našla cestu k četbě sama.

Nejvyužívanější službou knihovny zůstala výpůjční služba(97%). Zvýšil se zájem o meziknihovní výpůjční služby, půjčování hudebních médií, čítárny, vzdělávací a kulturní pořady, a také o přístup k internetu. Na druhou stranu byl zaznamenán pokles zájmu o půjčování časopisů. Nadále však mají lidé nedostatečné povědomí o službách, které knihovny nabízí. Podstatným zjištěním bylo, že 86% uživatelů by se od knihovny rádo dovídalo o nových titulech na trhu, 71% by zajímaly besedy o knihách a 69% by chtělo získávat regionální informace. Někteří by navíc přivítali, kdyby bylo v knihovnách občerstvení a případně i knihkupectví. Příjemným poznatkem bylo, že 79% návštěvníků knihoven je s jejich službami spokojeno. 

V závěru PhDr. Richter seznámil posluchače se studií, která se konala ve Velké Británii. Zkoumala populaci ve věku 14- 35 let a její hlavní otázkou bylo, jak získat nové uživatele knihoven z této věkové kategorie.

S informacemi o „Mezinárodním výzkumu čtenářské gramotnosti a výsledcích České Republiky" vystoupil Mgr. Josef Basl z Ústavu pro informace ve vzdělávání. Upozornil na tři projekty, kterými se zjišťuje čtenářská gramotnost.

Prvním byl mezinárodní projekt Pisa (Programme for International Student Assessment), který měří výsledky vzdělávání. Zabývá se nejen čtenářskou, ale i matematickou a přírodovědeckou gramotností u patnáctiletých žáků. Má tříletý cyklus a účastní se jej 57 zemí. V České Republice proběhl výzkum v roce 2006 již potřetí. Zapojilo se do něj 9016 žáků, přičemž ve čtenářské gramotnosti byl výsledek podprůměrný.

Druhým představeným projektem byl PIRLS (Progress in International Reading Literacy Study), který zkoumá tři aspekty čtenářské gramotnosti u žáků čtvrtých ročníků základních škol. Koná se v pětiletém cyklu. Česká Republika se jej zúčastnila pouze v roce 2001 s celkově průměrnými výsledky.

Třetím projektem byl průzkum SIALS (Second International Adult Literacy Survey), který je zaměřen na funkční gramotnost, tedy účelné zpracování a využití informací, dospělé populace.

Posledním bodem byly školní knihovny. U nás je má k dispozici podle údajů z výzkumu PIRLS 90% žáků a 87% škol. Bývají využívány hlavně žáky z venkova a jejich fungování většinou zajišťují sami učitelé bez potřebného vzdělání. Podporou školních knihoven se zabývá Centrum pro školní knihovny: http://www.npkk.cz/csk/.

Poslední příspěvek přednesla Svatava Pilařová z Krajské knihovny Františka Bartoše. „Podpora dětského čtenářství v Krajské knihovně ve Zlíně" byla hlavním tématem jejího vystoupení. Začala netradičně, příběhem o navazování vztahů, kterým uvádí i mnohé besedy s dětmi. Zdůraznila, že zpočátku je nutné dítě nejprve dítě do knihovny přivézt a přesvědčit jej o tom, že je pro něj potřebná. Dále představila dětské oddělení knihovny Františka Bartoše a rozmanité aktivity, které pořádá. Jsou jimi jednak literární a výtvarné soutěže, tematické besedy, podpora čtenářství handicapovaných dětí či spolupráce s dramatickým kroužkem. Kromě toho pořádá akci Po setmění v knihovně a je součástí sdružení Čítárna U Čerta.


Na večer byl pro zájemce přichystán program v Krajské knihovně Františka Bartoše, kde bylo možné besedovat se spisovatelem Antonínem Bajajou.

Druhý den semináře měl praktičtější ráz. Konkrétněji se zabýval jednotlivými aktivitami na podporu čtenářství v dětských odděleních jednotlivých knihoven. Na programu byla původně čtyři vystoupení, ale z důvodu dlouhodobé nemoci se nekonal příspěvek Mgr. Jany Nejezchlebové s názvem „Festival knihy a čtení v La Rochelle".


Nejprve vystoupila Mgr. Zdeňka Daňková z Městské knihovny v Šumperku a představila projekt „Město čte knihu". Jedná se o velmi úspěšnou akci, za kterou Město Šumperk ocenilo knihovnu za přínos v oblasti kultury. Inspiraci pro jeho pořádání získali knihovníci z Bad Hersfeldu, který je partnerským městem Šumperka, a kde se tento festival těší velké podpoře. Zajímavostí je, že vznik obdobné akce v Šumperku inicioval zejména sám starosta města. Zvláštností tohoto festivalu je, že se zaměřuje na jedinou knihu, jejímž prostřednictvím upozorňuje na význam četby. Podstatné je, že dané knihy musí být doslova „plné město". V Bad Hersfeldu čtení vybrané knihy probíhá po dobu jednoho týdne, vždy každý den v poledne. V šumperské knihovně to není z technických důvodů možné, proto se čte vždy v podvečer nejen v knihovně, ale i na dalších místech ve městě. Velmi důležitá je i propagace této akce ať už v médiích či prostřednictvím letáků. Knihovna navíc měla výborný nápad knihu vydat a ve dny festivalu ji opatřit speciálním grafickým listem. Lákadlem byla i účast známé osobnosti. Do akce se zapojily mnohé kulturní instituce ve městě, které buďto poskytly zázemí nebo se připojily svým dílem. Do součinnosti se zapojily i školy, divadla, kavárny či kluby. Významně akci po finanční stránce pomohla podpora města.

První ročník se konal druhý týden v listopadu v roce 2005 a vybrána byla kniha Vladimíra Körnera „Zánik samoty Berhof". Autor byl vybrán záměrně, jelikož nejen on sám, ale i děj této knihy má vztah k tamnímu regionu. Už od počátku bylo rozhodnuto, že festival bude propojen s promítáním filmů, které se bude konat vždy následně po čtení.

V roce 2006 se četlo „Fimfárum" Jana Wericha, které se taky velmi osvědčilo. Toto dílo bylo vybráno úmyslně. Je velmi známé z filmové adaptace, avšak málokdo knihu ve skutečnosti četl. Druhý ročník se také snažil více oslovit školy a navázat s nimi bližší spolupráci.

Na posledním ročníku, konaném v minulém roce, se četla kniha Jiřího Suchého „Život není jenom legrace". Letošní ročník se uskuteční 5.11. - 12.11. a číst se bude kniha Bohumila Hrabala „Setkání".

Ačkoli je pořádání této akce bezpochyby velmi náročné, z příspěvku bylo zřejmé, že se festival těší velké oblibě. Díky němu se tímto netradičním způsobem může podařit přilákat veřejnost nejen ke čtení, ale i do knihovny. 

Následně vystoupila paní Eva Kordová z Městské knihovny Antonína Marka v Turnově spolu s akademickou malířkou Evou Mastníkovou. Jejich příspěvek byl věnován představení projektu s názvem „Výchova ke čtenářství", kterým se již od roku 1992 dlouhodobě společně zabývají. Projekt je zaměřen na děti od předškolního věku až po osmou a devátou třídu základní školy. Výhoda spolupráce knihovníků s ilustrátory dětských knih je velmi užitečná, protože právě skrze obrázky se dítě nejprve setkává s knihou jako takovou.

Paní Kordová postupně ve svém projevu seznámila posluchače s veškerými aktivitami projektu, které dětské oddělení knihovny v Turnově pořádá. Bylo zřejmé, že jejich množství je nepřeberné a je s podivem, odkud autorky stále berou inspiraci a elán. Kromě zaštiťování nejrůznějších soutěží se zde konají pohádkové podvečery, výtvarné tvůrčí dílny, akce Turnovský granátek či Putování za pověstí.

Slova se poté ujala malířka Eva Mastníková, která se zabývá ilustrováním knih pro děti předškolního a mladšího školního věku. Popsala dále jaký postup volí při své práci. Zdůraznila, že je nutné dítě něčím zaujmout. Snaží se tedy, aby ilustrace nejen nejlépe vystihovala děj příslušné kapitoly, ale aby do ní předala i něco svého, co dítě upoutá. Díky tomu, že v současnosti rovněž učí v základní umělecké škole, má tak od dětí výbornou zpětnou vazbu na své kresby.

Podrobný popis veškerých činností, které turnovská knihovna pro své nejmenší čtenáře organizuje mohl být velkým přínosem pro řadu účastníků. Spolupráce dětských oddělení s ilustrátory, kterou doporučila paní Kordová je bezpochyby zajímavou myšlenkou, která stojí za zvážení.

Poslední příspěvek nazvaný „Práce s dětských čtenářem v Klubku Severní Moravy" přednesla Dana Kochová z Městské knihovny v Havířově. Klubko vzniklo v roce 1999, kdy byl podle krajů rozdělen stávající Klub dětských knihoven SKIP, který pomáhá knihovníkům z dětských oddělení pořádat nejrůznější aktivity.

Klubko severní Moravy, které vede právě Dana Kochová, sdružuje Olomoucký a Moravskoslezský kraj a pořádá pro své členy pravidelná jarní a podzimní setkání. Z celorepublikových akcí byla zmíněna kupříkladu již tradiční Noc s H.Ch. Andersenem či Pasování prvňáčků. Zajímavý byl i dvoudenní seminář OvaCon, který se konal v roce 2004, a na kterém se mohli čtenáři fantasy literatury setkat s významnými osobnostmi tohoto žánru.

Při příležitosti pátého výročí projektu „Kde končí svět", bylo uspořádána akce s názvem „Poznej svou rodnou hroudu". Děti musely plnit nejrůznější kvízy a hledat odpovědi, na otázky, které se týkali jejich regionu. Byl to velmi dobrý způsob jak dětem přiblížit, místo kde žijí z jiného pohledu, a zároveň jim ukázat, jak mohou využívat knihovnu.

Další zajímavou akci s názvem „Odkaz Jaroslava Foglara" připravila knihovna spolu se Sdružením přátel Jaroslava Foglara k výročí uplynutí sta let od jeho narození. Klubko celou akci organizačně vedlo, ale jednotlivé úkoly a činnosti byly ponechány na fantazii knihovnic. Závěrem celé tříměsíční akce byl „Hon na Široka".

Velmi zábavný může být nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče a popřípadě prarodiče projekt „Škola naruby", který je dílčí součástí projektu „Celé Česko čte dětem". Nápad vzešel z faktu, že většina dětí si ráda „hraje" na školu. Pro zájemce tedy byly připraveny deníčky, do kterých kdokoli z rodiny může dětem zapisovat, z jaké knihy jim četl, a jak dlouho. Děti to potvrdí podpisem a navíc můžou čtení oznámkovat a případně udělit pochvalu nebo poznámku. Akce začala v březnu a ukončena bude v prosinci vyhlášením nejúspěšnějších rodin.

Příspěvek paní Kochové byl nejen velmi zábavný, ale vnesl do závěru semináře i spoustu tvůrčí energie a zkušeností.

Závěrečného slova se ujala PhDr. Zdeňka Friedlová, který zhodnotila průběh dvoudenního semináře. Vyzdvihla nadšení a nasazení knihovnic dětských oddělení, se kterým přistupují ke své práci, a neustále vymýšlí pro nejmladší čtenáře lákavé aktivity, které je do knihovny přivedou. Poděkovala všem účastníkům za hodnotné příspěvky a vyjádřila naději, že se je podaří aplikovat i v praxi.

Po oficiálním ukončení semináře měli zájemci možnost absolvovat krátkou přednášku o zlínské architektuře spojenou s prohlídkou Baťova výtahu v 21.budově továrního areálu.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback