Skupinová hloupost: pevnost lidské racionality

Snahou práce je popsat a charakterizovat skupinovou hloupost, určit jak vzniká a navrhnout, jak se jí bránit. Autor komentuje téma a doplňuje ho svými názory, v práci se zaměřuje také na lidskou racionalitu a na její pevnost (stálost). V rámci skupinové hlouposti zmiňuje náboženství a sekty a jejich sílu při ovládání lidí.

Úvod

Dnešní svět můžeme vidět růžovými brýlemi. Můžeme tvrdit, že technický a vědecký rozvoj kultivuje lidstvo a určuje správný směr v chodu životů miliard lidí. Ale i za těmito vymoženostmi stojí chybující lidé, a pokud jdeme do hloubky, tak i vědečtí pracovníci, kteří tvoří nový svět, spadají pod vyšší autoritu. Touto autoritou jsou vysoce postavení jedinci, či skupiny, které mají rozhodovací moc. Naneštěstí ve skupinách, ve kterých by mělo být cílové rozhodnutí demokratickým výsledkem dílčích názorů, mají rozhodovací právo ti nejvýše postavení v rámci dané skupiny. A protože skupina je pevná jako skála a drží při sobě, tak si žádný člen nedovolí jít proti ní. Tomuto jevu se říká skupinová hloupost. Hloupost můžeme brát jako jednání proti racionalitě. A racionalita je lidská rozumnost, je to schopnost zvážit všechny dostupné informace a podle morálních norem nejlépe rozhodnout.

Skupinová hloupost

Skupinová hloupost je společenský fenomén v lidském myšlení, který má za následek většinou špatné rozhodnutí. Jak jsem uvedl výše, hloupost je iracionální jednání, kdy ignorujeme relevantní informace i přes jejich dostatečné množství, nebo je nechceme vyhledat všechny. Pokud jednáme takto, jednáme hloupě a většinou pro vlastní zisk. Pokud zatajujeme relevantní informace, můžeme získat sympatie některé skupiny a tím ji ovlivnit. Skupinová hloupost může stát stovky lidských životů, pokud skupina na základě svých představ rozhodne neprofesionálně. Skupinové myšlení je jasným spoluúčastníkem na utváření dějin (příklad níže). Důležité je zmínit pojem deprivant. Tento pojem zavedl Koukolík (Koukolík, Drtilová 1996). Je to označení člověka, který nedosáhl lidské normality. Jsou to lidé „zmrzačení" v citové a hodnotové podobě. Koukolík chápe deprivanty a deprivantství jako antropologickou a sociokulturní kategorii. Podle něj je skupinová hloupost jednou ze zbraní deprivantů.

Koukolík a Drtilová píší o vnímání rizika v kontextu skupinové hlouposti (Koukolík, Drtilová 1996). Lidé vnímají výši rizika na základě dvou proměnných: doba trvání a výše dávky. Demonstrují to na příkladu občanské války ve Rwandě, kde za krátkou dobu zemřely miliony lidí. Ovšem fakt, že v USA zemře stejné množství lidí v průběhu třiceti měsíců na následky kouření tabákových výrobků, s mnoha lidmi nic neudělá. Nikoho nezajímá pozvolný „přirozený" úbytek lidí.

Hodnocení rizik je stejně iracionální u strachu z létání letadly. Podle amerických statistik je možnost, že člověk zemře při letecké katastrofě 1 ku 10 790 000. Možnost, že člověk zemře při automobilové nehodě je 1 ku 6279. Je to stejné jako u příkladu s kouřením. Jízda autem se stala stereotypem, pokud lidé umírají v autech, počítáme oběti na desítky. Z těchto důvodů se k nám tyto zprávy ani nedostanou, protože jsou málo mediálně lákavé. Pokud někde najednou zemře 300 lidí, je možné zprávu lépe prodat.

Dobrým příkladem skupinové hlouposti může být náboženství. V náboženství je většinou jedna autorita, která rozhoduje. Náboženství je od nepaměti skupinovou „zábavou" a jako skupinová zábava má svá pravidla. Pravidla určují vysoce postavení duchovní, kteří vědí, že nejlepším způsobem, jak si uchovat stálé konzumenty, je vymýšlení, mlžení a zatajování informací. Tyto trendy byly populární v minulosti, kdy lidé byli ovlivnitelnější a potencionálních hrozeb bylo jednoduché se zbavit oficiálním prohlášením za ďáblovy služebníky a zabitím. V dnešní době se světová náboženství snaží přizpůsobit současnému světu a prosazují nové trendy jako překlad Bible do 21. století nebo diskuze o antikoncepci. V náboženství se objevuje fenomén zvaný magické myšlení. Tento fenomén se ovšem objevuje ve všech sférách lidského života.

Za vedlejší produkt náboženství bychom mohli považovat sekty.

Sekty jsou druhem charismatických skupin. Charakterizuje je vysoká míra sociální soudržnosti, společně sdílená a prožívaná víra a významný vliv na chování členů.[1]

V této definici je pro nás důležitá část o vysoké míře sociální soudržnosti. Tento znak je dobrým zázemím pro skupinovou hloupost. Protože loajalita, kterou člen sekty cítí ke své skupině, je vyšší než on a jeho osobní pocity. Dalším problémem je, že sekty mají ve svém programu duševní osvětu. Těmito transcendentálními cíli se člověk nechá ovlivnit více než jinými věcmi.

Groupthink

Groupthink je nejnebezpečnější formou skupinového myšlení. Groupthink může ovlivnit chod dějin a může negativně ovlivnit životy lidí. Pokud se někde vyskytuje povodňová lokalita, ale lidé ve vedení nemají dostatečné znalosti a stupňují řešení problému šetřením zdrojů, nemůže být výsledek uspokojivý. Pokud se objeví znalec, který poukáže na možnou hrozbu a vedení jej ignoruje, jedná se nepochybně o skupinovou hloupost ve své nejhorší podstatě.

Groupthink je chování malé, vysoce soudržné skupiny vybavené rozhodovací mocí, nepřípustné odlišným názorům a činné pouze v rámci vymezeném jejím vůdcem. Za těchto okolností se žádný člen skupiny neodváží poukázat na chyby. Ohrozil by tím jak své postavení, tak členství ve skupině.[2]

Známým příkladem může být invaze v Zátoce sviní, která proběhla dohodou J. F. Kennedyho a jeho poradců. Varování válečného stratéga o možném a jasném neúspěchu mise bylo ignorováno a mise se s neúspěchem uskutečnila.

Podle nastudovaných materiálů dojdeme k závěru, že skupinové hlouposti se dá bránit kritickým myšlením, důkladným studiem všech informací, které máme k dispozici a hlavně individualitou, která musí předcházet týmovou loajalitu v potencionálně nebezpečné skupině. Podle Koukolíka bychom měli sledovat, zda člověk, který má rozhodovací moc, nemá osobní zájmy na výsledku rozhodnutí, v minulosti jednal chybně nebo dává důvod k obavám (Koukolík, Drtilová 1996).

Otázkou je, zda má člověk, který je zachycen v pavučině deprivantského týmu, možnost vyjádřit svůj nesouhlas, aniž by to pro něj mělo pracovní či osobní následky. Ve zprávách vidíme, jak se politici ze stejných stran navzájem pomlouvají a snaží se toho druhého dostat z jeho pozice. Tyto vnitrostranické boje jsou jistě důsledkem rozdílných názorů. Proto „rebelové" zůstanou vždy jen bojovníky s větrnými mlýny. Nikdo nižší nemá šanci změnit zájmy skupiny.

Racionalita

Široká definice racionálního chování říká, že osobní názory i způsoby chování jsou založeny na logické a objektivní analýze všech dostupných informací.[3]

Pokud se podíváme na tuto definici racionality, je nám hned jasné, že každý z nás nejedná vždy racionálně. Ne vždy analyzujeme všechny dostupné informace, důvodem může být lenost a rozhodně ne vždy analyzujeme informace logicky. Musíme si dávat pozor, abychom racionalitu nezaměňovali s nevědomostí. Ne vždy je totiž člověk schopen rozeznat všechny informace a jejich relevanci. Svět je velmi složitý systém a člověk není schopen pochopit vše tak, jak by chtěl. I když si myslíme, že jednáme racionálně, nemusí tomu tak být, protože podvědomě jednáme podle naučených pravidel. Každý člověk jinak poznává, jinak na něj působí emoce a hlavně zázemí, v němž žijeme, kultivuje každého jinak.

Pokud bychom chtěli říct, že racionalita je pevná (stálá), tak musíme říct, už i z vlastní zkušenosti, že není. Koukolík uvádí výčet důvodů, proč je racionalita omezená (nestálá).

Z teorie omezené racionality plynou některé běžné příčiny nevědomosti, omylů, stupidity a iracionality.

  • skutečnost, že často nejsme s to uvážit všechny stránky rozhodnutí, před nímž stojíme.
  • nevyhledáváme všechny relevantní informace.
  • informace, které jsou k dispozici, ignorujeme.
  • informace, které získáváme z běžných zdrojů, například z hromadných sdělovacích prostředků, si neověřujeme - často to ani není možné -, ale podléháme jim.
  • problému, o němž se rozhodujeme, například dlouhodobé finanční investici, nebo co znamená adopce dítěte, v úplnosti nerozumíme, ani nás nemusí napadnout, že nerozumíme.
  • nevyhledáváme alternativní řešení.
  • ta řešení, která jsme našli, nejsme s to vzájemně porovnat, případně se porovnávání vyhýbáme.
  • neznáme nebo nezvládáme ani nejzákladnější metody statistického rozboru.
  • podléháme "zarámování" problému...
  • v nejistých situacích, které se vyvíjejí, bereme jen nedostatečný zřetel na změny, které nastaly.
  • citově a rozumově se identifikujeme s užitými prostředky jen proto, že byly účinné v minulosti. Z minulosti však nemusí nutně plynout, že budou účinné i v budoucnosti.
  • racionalitu, například ve vztahu k jiným lidem a skupinám, mohou ovlivňovat stereotypy.[4]

Koukolík mluví o zarámování problému. Jedná se o vnímání informace tak, jak nám byla doručena. Nepokoušíme se ji pochopit z druhé strany. Někdo nám řekne, že jistého politika nemá rádo 40% lidí. My si ovšem neuvědomíme, že 60% lidí ho má rádo.

Pokud mluvíme o pevnosti (stálosti) racionality v běžném životě, je nám jasné, že se prostě někdy chováme iracionálně. Můžeme ovšem také přemýšlet o racionalitě a její pevnosti v kontextu se skupinovou hloupostí. Představme si, že v rámci skupiny jednáme vždy racionálně, jsme spolehliví a oblíbení. Jednoho dne nastane chvíle, kdy i přes nedostatky plánu musíme stát za týmem a za každou cenu ho podpořit. Kam až v tomto případě sahá pevnost racionality? Právě proto, že jsme tým, bychom se měli ozvat a říct svůj návrh. Pokud ale situace nedovoluje diskuzi, či je diskuze od začátku nepřípustná, máme pouze dvě možnosti - jít s týmem nebo se nechat vyloučit. Pevnost racionality je u každého člověka jiná, mnohdy se lidé nerozhodují podle svých morálních zásad, ale podle svého materiálního zabezpečení. To znamená, že pokud budu za jedno s týmem, budu finančně zabezpečen. A toto si právě šéfové týmů, kteří skupinovou hloupost praktikují, uvědomují.

Pevnost racionality je závislá na mnoha proměnných. Odvíjí se od toho, co můžu získat či ztratit, když se zachovám tak či tak. Zaleží na tom, jak jsem na týmu závislý.

Magické myšlení

Dalším fenoménem, který může ovlivňovat pevnost racionality, je magické myšlení. Jedná se o víru v pověry a nadpřirozeno. Lidé zaklepávají na dřevo něco, jen aby to nezakřikli, čtou horoskopy, chodí ke kartářkám, zkrátka v racionálním a logickém světě se chovají iracionálně. Toto chování má základ ve výchově, kdy nám například rodiče říkají, že nesmíme dělat určité věci, že se na nás dívá Bůh. Lidé si pak mohou i v dospělosti připadat, že je sleduje někdo nadpřirozený a hodnotí jejich činy. Magické myšlení může být v rámci kulturního dědictví, ze zděděných zvyků, na které si člověk zvykne. Nejzvláštnější na magickém myšlení je, že lidé opravdu věří tomu, že něco zakřiknou. Jiní třeba věří, že člověk, který myslí na něco špatného, si může na sebe svou myšlenku přivolat. Magické myšlení je jistou formou skupinové hlouposti. Lidé se chovají nelogicky pověrčivě, někdy bohužel zatahují i druhé do svých pověr. Kolikrát vám někdo řekl, ať to raději zaklepete na dřevo, abyste to nezakřikli? V rámci magického myšlení jde racionalita plně stranou.

Krásným příkladem magického myšlení je, že lidé na základě podobnosti mají problém sníst čokoládu ve tvaru švába. Tento zákon podobnosti byl používán v mnohých kulturách, kdy si lidé vyrobili podobiznu člověka a mysleli si, že když ublíží obrazu, ublíží i člověku. Dalším zákonem je zákon nákazy, kdy si lidé spojují oddělené části těla (vlasy, nehty) s člověkem, kterému patřili. S vlastnictvím vlasů či nehtů mohl člověk uplatňovat svoji moc nad konkrétním člověkem. Lidé mají například problém zamíchat si novou a nepoužitou plácačkou na mouchy pití. Zřejmě proto, že plácačka slouží jinému účelu a má nálepku „špinavá".

Magické myšlení je v dnešní době pro lidi záchranným zaříkávadlem a zároveň neoblomnou zdí, kterou nemohou překonat. Lidé potřebují věřit v něco nadpřirozeného, aby si omluvili svoji nedokonalost a svoje chyby. Možná je dobře, že si lidé personifikují své svědomí, které jim říká, co není dobré a co je.

Závěr

Skupinová hloupost bude na tomto světě vždy, dokud zde budou lidé. V rozhodovací roli se hledí na dobrý výsledek, bez ohledu na způsob, jakým se ho dosáhlo (účel světí prostředky). Pokud ovšem nebudou lidé kritičtí, může se skupinová hloupost vymknout kontrole, a to může znamenat zánik kultivovaného světa, jak ho známe. Z pohledu groupthinku se zdá být magické myšlení v kontextu skupinové hlouposti jako vtip. Tímto vtipem magické myšlení zůstane. Bude to takový kulturní mem, který se bude šířit bez ohledu na lidstvo. Jediným možným způsobem, jak se bránit skupinové hlouposti, je zachovat si pevnou racionalitu. I přes to, že člověk někdy jedná iracionálně na základě svých nedokonalostí, je důležité, aby pevnost v racionalitě zůstala v situacích, jako je skupinová hloupost. Člověk by měl myslet na to, jak se bude v budoucnu cítit s vědomím, že udělal něco špatného.

Použitá literatura

Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Vyd. 1. Praha: Makropulos, 1996. 303 s. ISBN 80-901776-8-9.

Těthalová, M. Děti napodobují televizní násilí. [online] 2007-3-9 URL: <http://www.rodina.cz/clanek5566.htm>

Koukolík, F., Drtilová, J. Základy stupidologie: Racionalita. [online] 2008-2-25 URL: <http://www.blisty.cz/art/39146.html>

Compressed Mortality File, 1979-2005 [online]. Centers for Disease Control and Prevention; URL: <http://wonder.cdc.gov/mortsql.html>

PlaneCrashInfo.com - Accident Database [online]. PlaneCrashInfo; URL: <http://www.planecrashinfo.com/database.htm>

Koucká, P. Magické myšlení v životě současného člověka. Praha, 2005. 151 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na katedře psychologie. Vedoucí diplomové práce Daniel Heller.



[1]Koukolík, F., Drtilová, J. Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Vyd. 1. Praha: Makropulos, 1996. 303 s. ISBN 80-901776-8-9.

[2]Tamtéž.

[3] Koukolík, F., Drtilová, J. Základy stupidologie: Racionalita. [online] 2008-2-25 URL: http://www.blisty.cz/art/39146.html

[4] Koukolík, F., Drtilová, J. Základy stupidologie: Racionalita. [online] 2008-2-25 URL: http://www.blisty.cz/art/39146.html

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback