Sociální informatika

Článek je stručným výtahem z diplomové práce Sociální informatika: srovnání východního a západního pojetí. Představuje jednotlivé disciplíny nesoucí název sociální informatika.

Poznámka redakce: výtah pochází z diplomové práce: Janečková, Hana. Sociální informatika: srovnání východního a západního pojetí. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2009. 96 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.

Úvod

Pokud jste stejně jako já studovali, nebo ještě stále studujete ISK v Brně, se sociální informatikou se během svého studia určitě setkáte. Nejprve pro vás bude sociální informatika představovat obor rozvíjený v Sovětském svazu, později se dozvíte, že stejnojmenná disciplína se objevila také ve Spojených státech. Tento článek se vám obě sociální informatiky pokusí přiblížit a jako bonus vám představí ještě další ze sociálních informatik, o jejíž existenci jste nejspíše vůbec nevěděli.

1. Sociální informatika I

První ze sociálních informatik se objevila v 70. letech 20. století při katedře informatiky a  výpočetní techniky Leningradského státního institutu kultury N. K. Krupské (Leningradskij gosudarstvennyj institut kultury - LGIK). Sociální informatika, kterou budu dále označovat jako sociální informatika I, vznikla jako reakce na vědeckou informatiku rozvíjenou v Moskvě Michajlovem a kol. Vědci z LGIK kritizovali především úzkost předmětu vědecké informatiky -  ta se zabývala pouze vědeckou informací, a to ještě jenom z hlediska optimálního způsobu jejího zpracování pro potřeby vědy a praxe. Oproti tomu staví leningradští vědci nezbytnost studovat nejen informaci vědeckou, ale i další druhy informace, obíhající ve společnosti. Kolektiv LGIK kladl důraz na potřebu vytvoření zobecňující vědy o sociální informaci, která by integrovala sociálně-komunikační vědy (zahrnující např. teorii masové komunikace, knihovnictví, bibliografii, sémiotiku, lingvistické a literární disciplíny). Zároveň zdůrazňovali nutnost informaci hodnotit i z hlediska kvality, pravdivosti, užitečnosti atd., směřujíc k optimalizaci informační obsluhy společnosti obecně. Z výše uvedených důvodů pak vedle informatiky vědecké vznikla sociální informatika I.

Sociální informatika I se zaměřuje především na studium sociální informace. Ta je definována jako „informace, vyjádřená znakovým systémem, srozumitelná členům společnosti a schopná změnit úroveň jejich znalostí o okolním světě."[1] Jde o informaci předávanou v lidské společnosti v procesu komunikace mezi jejími členy.[2] Sociální informatika I se podrobně věnuje vlastnostem, struktuře a druhům sociální informace. Této problematice se v tomto článku podrobněji věnovat nebudu (příp. zájemce odkazuji na svou diplomovou práci či na primární zdroje), ale chci upozornit na odlišnosti v chápání některých pojmů v sociální informatice I.

1. 2 Informace vs. znalost

Zatímco v informační vědě je informace chápána jako „surovina", jejíž transformací může vzniknout znalost, v sociální informatice I je vztah informace (sociální) a znalosti chápán jinak. „Informace je transformovaná forma znalosti, odcizená člověku jako svému přímému tvůrci, zabezpečující sociální fungování této znalosti, zahrnujíc její uložení a šíření ve společnosti, zpracování a užití."[3] Jinými slovy - sociální informací je právě ta znalost, která je vyjádřena srozumitelnými znaky a může být zahrnuta v sociálně-komunikační proces, k čemuž jsou nezbytnými odesílatel, uživatel a materiální nosič této informace.[4] Sociální informace by takto definována mohla připomínat potenciální informaci v chápání informační vědy (potenciální informace představuje znalost zaznamenanou na materiální nosič[5]), ovšem nelze je plně ztotožnit a navíc i v tomto případě musím upozornit na terminologickou rozdílnost. Potenciální informační povahu má v sociální informatice I právě znalost, protože může být transformována v informaci.

A aby to bylo ještě složitější, podle některých autorů můžeme dokonce sociální informaci se znalostí ztotožnit - znalost, která splňuje kritéria srozumitelnosti a novosti, je sociální informací.[6] Podle jiných je naopak sociální informace pouze jistou formou fungování znalosti v procesu jejího užívání.[7]

Transformace znalostí potřebných členům společnosti v sociální informaci, je pak úkolem informační obsluhy společnosti.

1. 3 Informační obsluha společnosti

To, co se u nás označuje pojmem „informační služby", tj. „ukládání, zpřístupňování, zpracování a zprostředkování informací s cílem uspokojit potřeby určitých uživatelů informací"[8], je v sovětských pramenech nazváno jako „informační obsluha". Jako „informační služba" se pak označuje organizace (složka, instituce) či jejich souhrn, neustále uskutečňujících praktickou práci ve sféře informačního obsluhování."[9] Informační obsluha je definována jako: „oblast profesionální informační činnosti, jejímž cílem je uspokojení společenských, kolektivních a individuálních informačních potřeb."[10]

1. 4 Tezaurus

Pojem „tezaurus" nemá v sociální informatice I nic společného se selekčními jazyky, nýbrž je používán jako označení pro souhrn znalostí o okolním světě. Může jít jednak o souhrn znalostí jednotlivce (individuální tezaurus), jednak o znalosti skupiny lidí (kolektivní tezaurus). Když tyto znalosti objektivizujeme, stávají se informací aktuální, která je zahrnuta do procesu sociální komunikace.

2. Sociální informatika II

Práce na diplomové práci v Rusku mi však dala mj. možnost zjistit, že v Sovětském svazu se kromě sociální informatiky, zabývající se sociální informací, rozvíjela ještě další sociální informatika. Šlo o disciplínu představenou profesorem Ursulem (dále sociální informatika II). Zatímco sociální informatika I je již věcí minulosti, právě sociální informatika II je disciplínou, která se dále rozvíjí v podobě současné ruské sociální informatiky.

Sociální informatika II se v Sovětském svazu zrodila na přelomu 80. a 90. let 20. století v době, kdy se stále více a více začal realizovat proces informatizace společnosti. Do pozornosti vědy se dostávaly sociální efekty tohoto procesu. A pokud měl být tento proces orientován humanisticky, bylo nutno studovat jeho reálné tendence a zákonitosti. Prioritu v tomto bádání měl dále dostat směr vznikající na styku společenských věd (především filozofie, sociologie, psychologie) a informatiky (chápané jako věda studující zákony a tendence pohybu informace a jejího zpracování s pomocí počítačů a odpovídající techniky), jímž měla být právě sociální informatika tak, jak ji představil profesor Ursul.[11]

Předmětem sociální informatiky II se stalo studium zákonitostí, sociálních podmínek a následků informatizace společnosti. Cílem aplikované části sociální informatiky pak měla být pomoc při utváření informační společnosti, podpora humanistické, ekologicky bezpečné orientace tohoto procesu.[12]

V původním pojetí profesora Ursula byla sociální informatika II chápána jako jeden ze základních směrů noosferologie, tzn. vědy o nastolení a rozvoji rozumu, zákonitostech materiální složky rozumu, rozvoji člověka v sociálním a přírodním prostředí [Ursul, 1990b, s. 6]. Současná podoba této disciplíny již tuto podřízenost odmítá a sociální informatika je v Rusku rozvíjena jako zcela samostatný interdisciplinární obor.

I u sociální informatiky II bych ráda upozornila na některé terminologické odlišnosti.

2. 1 Informatizace společnosti

Jak již bylo řečeno, ústředním předmětem sociální informatiky II je studium procesu informatizace společnosti. Informatizace společnosti je v sociální informatice II vykládána jako „proces stále plnějšího osvojení informace jakožto zdroje rozvoje, uskutečňovaný prostředky informatiky s cílem intelektuálně-humanitní přestavby veškeré činnosti člověka, budování informační společnosti a na tomto základě dalšího sociálního pokroku, pohybu k dalším stupňům noosféry."[13] Vidíme, že zatímco pro běžné a rozšířené definice informatizace společnosti (implementace informačních a komunikačních technologií do společnosti) jsou klíčové právě prostředky tohoto procesu, sociální informatika II jim příliš pozornosti nevěnuje a důležitý je pro ni předmět informatizace - informace.

V rámci informatizace společnosti sociální informatika II rozeznává tři propojené procesy, a to mediatizaci (zdokonalení nástrojů pro práci s informací, pro její sběr, uložení a šíření), komputerizaci („proces zdokonalování nástrojů pro vyhledávání a zpracování informace") a intelektualizaci („proces rozvoje znalostí a schopností lidí k vnímání a tvorbě informace, což zákonitě podmiňuje zvýšení intelektuálního potenciálu společnosti, zahrnujíc možnost používání prostředků umělé inteligence"), přičemž proces intelektualizace by měl být prioritním.[14]

3. Americká sociální informatika

Předpokladem pro vznik další ze sociálních informatik byla, stejně jako u sociální informatiky II, informatizace společnosti a změny, které s sebou přináší. Výzkum procesu zavádění informačních a komunikačních technologií do společnosti (v rámci této disciplíny označovaný jako „komputerizace") se zpočátku zaměřoval především na prostředí organizací, protože v jejich rámci bylo soustředěno nejvíce počítačů a lidí, kteří s nimi pracovali. Postupně se oblast zájmu rozšířila na studium důsledků komputerizace na celou společnost - např. nové možnosti komunikace, zábavy, práce z domova atd. Se stále postupujícím pronikáním výpočetních a informačních technologií do společnosti a souvisejícími socioekonomickými změnami byla pociťována potřeba dát takto zaměřeným výzkumům a studiím zastřešující název a dále je rozvíjet v rámci jedné disciplíny. V letech 1996 - 1997 se v USA rozběhla živá debata soustředěná kolem tohoto problému, jejímž výsledkem bylo pro tuto oblast výzkumů přijetí názvu „sociální informatika". Aby to opět nebylo příliš jednoduché, nutno upozornit na to, že kromě již zmiňovaných sovětských informatik, byl tento termín použit již dříve norským vědcem Steinem Bråtenem pro označení interdisciplinárního odvětví informatiky, které se zabývá interakcí mezi technologií, organizací a prací,[15] a již v roce 1985 byl na fakultě sociálních věd univerzity v Ljubljani otevřen studijní program označený jako sociální informatika, který se zabýval interakcí mezi společností a ICTs.[16] Dále je nutné upozornit, že se sociální informatika nerozvíjí pouze v USA (ovšem sociální informatiku Roba Klinga a dalších amerických vědců jsem v rámci „západního" pojetí určila jako stěžejní), ale kromě již zmíněné slovinské univerzity se sociální informatikou setkáme také ve Velké Británii, Kanadě, Taiwanu, Austrálii, JAR či Mexiku.[17]

Americká sociální informatika „odkazuje k interdisciplinárnímu studiu návrhu, užití a důsledků ICTs, které bere v úvahu jejich interakci s institucionálním a kulturním kontextem."[18] Toto v sobě zahrnuje výzkum role, jakou hrají ICTs v organizačních a sociálních změnách, dále zkoumání toho, jak je užívání ICTs formováno jejich sociálním kontextem a způsoby, jimiž je vývoj, implementace a užití ICTs ovlivněno sociálními sílami a praxí.[19] Klíčovou myšlenkou americké sociální informatiky je, že „ICTs neexistují v sociální či technické izolaci. Jejich kulturní a institucionální kontext ovlivňuje způsoby, jakými jsou vyvíjeny, druh pracovních konfigurací, které jsou navrhovány, jak jsou implementovány a používány a rozsah důsledků, které nastanou pro organizace a jiné sociální skupiny."[20] Nutno zdůraznit, že stejně tak jako ICTs jsou ovlivněny svým sociálním kontextem, tak ICTs pomáhají formovat tento kontext, tj. jde o oboustranný vliv.

Výzkum americké sociální informatiky je analytický, kritický a normativní. Cílem normativního výzkumu je ovlivňovat praxi spjatou s ICTs (jejich vývoj, implementaci a užití). Sociální informatika doporučuje odborníkům spojeným s touto oblastí nejrůznější alternativy k jejich přístupu, poskytuje jim empirické poznatky, jež ilustrují možné důsledky ICTs v organizačním a sociálním kontextu. Tento výzkum má ovlivňovat jak designéry a manažery ICTs, tak aktéry informační politiky. Analytický směr výzkumu zahrnuje studie, které rozvíjejí teorie o ICTs v tomto kontextu. Kritický směr zkoumá ICTs z nejrůznějších perspektiv a snaží se předvídat možné chybové režimy a servisních ztráty.[21] Sociální informatika se kriticky staví vůči technologiím vůbec, snaží se zničit falešné iluze o technologiích (např. že jsou neutrální), odmítá tzv. technologický determinismus, tj. přesvědčení, že vývoj technologií sleduje vlastní logiku a technologie sama určuje způsob svého užívání. Všechny směry americké sociální informatiky jsou založeny hlavně na empirických datech.

3.1 Kontext

Pokládám za důležité více přiblížit pojem „kontext", který je pro americkou sociální informatiku klíčový.

Slovo „kontext" není v americké sociální informatice používáno ve svém původním lingvistickém významu, kdy je jím označován text, který obklopuje určité slovo či úsek textu. V sociální informatice má užívání slova kontext blíže k druhému významu tohoto slova, který označuje okolnosti, ve kterých dochází k nějaké události. Jako sociální kontext je v sociální informatice označována „specifická matice společenských vztahů", která je charakterizována „určitými podněcujícími systémy pro užívání, organizaci a sdílení informací v různých pracovních skupinách a rolích."[22] Jde o širokou oblast zahrnující sociální, institucionální, ekonomické a kulturní faktory, které formují technologie v průběhu celého procesu jejich vývoje, implementace, užití a inovace. Vztah mezi technologiemi a kontextem je přitom oboustranný, ovlivňují se navzájem. Jde tedy o síť vazeb mezi lidmi a technologiemi, přičemž jednotlivé uzly sítě jsou na sobě vzájemně závislé. Kontext ovlivňuje nejen technologie, ale i jejich uživatele. Sociální informatika zdůrazňuje, že technologie a lidi, kteří s nimi přijdou do styku (ať již přímo, tak i nepřímo) nelze studovat oddělené - definice určité technologie musí zahrnovat i prostředí, v němž je vyvíjena, implementována a užívána.

Závěr

Sociální informatika má v dnešní společnosti označované jako „informační" veliký potenciál a může být užitečným nástrojem pro zkoumání právě probíhajících změn, proto by neměla zůstat stranou naší pozornosti. Snad i tento článek bude inspirací pro hlubší studium její problematiky.

Použité zdroje

BLJUMENAU, D. I. K voprosu o sootnošeniji ponjatij „znanie" i „socialnaja informacija". In Socialno-informacionnyje problemy bibliotěkoveděnija i bibliografoveděnija: Sbornik naučnych trudov. A. V. Sokolov. Leningrad: LGIK, 1986. s. 60 - 69.

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 2. přepr. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 233 s.

KLING, Rob, et al. Learning from Social Informatics: Information and Communication Technologies in Human Contexts. 4.6th edition. Bloomington: Center for Social Informatics, Indiana University, 2000. 210 s. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.36.1979&rep=rep....

KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, HERT, Carol. Social informatics in information science: An introduction. Journal of the American Society for Information Science. 1998, vol. 49, no. 12, s. 1047 - 1052.

KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, SAWYER, Steve. Understanding and Communicating Social Informatics: A Frameworf for Studying and Teaching the Human Contexts of Information and Communication Technologies. 1st edition. Medford, New Jersey: Information Today, 2005. 216 s. ISBN 1-57387-228-8.

LAMB, Roberta, SAWYER, Steve. On extending social informatics from a rich legacy of networks and conceptual resources. Information Technology & People. 2005, vol. 18, no. 1, s. 9 - 20.

MARINIČEVA, N. A., MARINIČEV, E. A. Kommunikacija i socialnaja informacija. In Problemy integracii socialno-kommunikacionnych nauk v socialističeskom obšestve. Leningrad: LGIK, 1987. 143 s. ISBN 0131-9574. s. 71 - 83.

ROSENBAUM, Howard. Social Informatics [online]. 2007 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: <http://www.slis.indiana.edu/hrosenba/www/Papers/si_07.pdf>.

SAWYER, Steve. Social informatics links: a representative set of resources. Information Technology & People. 2005, vol. 18, no. 1, s. 6 - 8.

SEMENJUK, E. P. Informatizacija obšestva i razvitije metodologičeskich problem informatiki. Naučno-těchničeskaja informacija. 1990. Ser. 2, no. 12, s. 2 - 9.

Social Informatics: History [online]. c2002-2008 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: <http://www.social-informatics.org/index.php?fl=0&p1=181&p2=5&p3=64&p4=13....

SOKOLOV (red.). Osnovnyje problemy informatiki i biliotěčno-bibliografičeskaja rabota: Učebnoe posobije dlja bibliotěčnych fakultětov. Leningrad: LGIK, 1976. 319 s.

SOKOLOV, A. V., MANKEVIČ, A. I. Informatika v perspetive: K voprosu o klassifikacii vidov informacii i sistěme nauk kommunikacionnogo cikla. Naučno-těchničeskaja informacija. 1971, T. 2, no. 10, s. 5 - 9.

SOKOLOVA, I. V. Socialnaja informatika i sociologija: problemy i perspektivy svjazi [online]. 1999 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://infosphere.narod.ru/files/monografy/socolova/vveden.html>.

URSUL, A. D. Informatizacija: sistemno-dejatelnostnyj podchod. Naučno-těchničeskaja informacija. 1989, Ser. 2, no. 11, s. 2 - 8. ISSN 0548-0027.

URSUL, A. D. Informatizacija obšestva: Vveděnie v socialnuju informatiku: Učebnoe posobije. Moskva: Akad. obšest. nauk pri CK KPSS, 1990a. 191 s.

URSUL, A. D.  Stanovlenije noosfery i perspektivy informatiky. Naučno-těchničeskaja informacija. 1990c, Ser. 2, no. 10, s. 2 - 10. ISSN 0548-0027.

ŽDANOVA, G. S., et al. Slovar těrminov po informatike na russkom i anglijskom jazykach. Moskva: Nauka, 1972. 359 s.


[1] SOKOLOV, A. V., MANKEVIČ, A. I. Informatika v perspetive: K voprosu o klassifikacii vidov informacii i sistěme nauk kommunikacionnogo cikla. Naučno-těchničeskaja informacija. 1971, T. 2, no. 10, s. 9.

[2] SOKOLOV (red.). Osnovnyje problemy informatiki i biliotěčno-bibliografičeskaja rabota: Učebnoe posobije dlja bibliotěčnych fakultětov. Leningrad: LGIK, 1976., s. 10.

[3] SEMENJUK, E. P. Informatizacija obšestva i razvitije metodologičeskich problem informatiki. Naučno-těchničeskaja informacija. 1990. Ser. 2, no. 12, s. 3.

[4] SOKOLOV, A. V., MANKEVIČ, A. I. Informatika v perspetive: K voprosu o klassifikacii vidov informacii i sistěme nauk kommunikacionnogo cikla. Naučno-těchničeskaja informacija. 1971, T. 2, no. 10, s. 7.

[5] CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 2. přepr. vyd. Praha: Karolinum, 2005. s. 24.

[6] SOKOLOV (red.). Osnovnyje problemy informatiki i biliotěčno-bibliografičeskaja rabota: Učebnoe posobije dlja bibliotěčnych fakultětov. Leningrad: LGIK, 1976., s. 35.

[7] BLJUMENAU, D. I. K voprosu o sootnošeniji ponjatij „znanie" i „socialnaja informacija". In Socialno-informacionnyje problemy bibliotěkoveděnija i bibliografoveděnija: Sbornik naučnych trudov. A. V. Sokolov. Leningrad: LGIK, 1986. s. 67. Dále také MARINIČEVA, N. A., MARINIČEV, E. A. Kommunikacija i socialnaja informacija. In Problemy integracii socialno-kommunikacionnych nauk v socialističeskom obšestve. Leningrad: LGIK, 1987. s. 72.

[8] KTD - Úplné zobrazení záznamu: informatizace společnosti [online]. c2005 [cit. 2009-11-25]. Dostupný z WWW: <http://sigma.nkp.cz/F/LU6JH5GNQTL1YB7KA2IC1CBILTEGMUUNN3KPPTD3TQ9U3V56TC....

[9] ŽDANOVA, G. S., et al. Slovar těrminov po informatike na russkom i anglijskom jazykach. Moskva: Nauka, 1972. s. 22.

[10] SOKOLOV (red.). Osnovnyje problemy informatiki i biliotěčno-bibliografičeskaja rabota: Učebnoe posobije dlja bibliotěčnych fakultětov. Leningrad: LGIK, 1976., s. 60.

[11] URSUL, A. D. Informatizacija: sistemno-dejatelnostnyj podchod. Naučno-těchničeskaja informacija. 1989, Ser. 2, no. 11, s. 2.

[12] URSUL, A. D. Informatizacija obšestva: Vveděnie v socialnuju informatiku: Učebnoe posobije. Moskva: Akad. obšest. nauk pri CK KPSS, 1990. s. 156.

[13] URSUL, A. D.  Stanovlenije noosfery i perspektivy informatiky. Naučno-těchničeskaja informacija. 1990, Ser. 2, no. 10, s. 3.

[14] SOKOLOVA, I. V. Socialnaja informatika i sociologija: problemy i perspektivy svjazi [online]. 1999 [cit. 2009-10-12]. Dostupný z WWW: <http://infosphere.narod.ru/files/monografy/socolova/vveden.html>.

[15] ROSENBAUM, Howard. Social Informatics [online]. 2007 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: <http://www.slis.indiana.edu/hrosenba/www/Papers/si_07.pdf>.

[16] Social Informatics: History [online]. c2002-2008 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: <http://www.social-informatics.org/index.php?fl=0&p1=181&p2=5&p3=64&p4=13....

[17] Seznam vědců, kteří se zabývají sociální informatikou, možno najít zde: http://rkcsi.indiana.edu/index.php/people-worldwide. Soupis výzkumných center spolu s odkazy na jejich webové stránky podán v: SAWYER, Steve. Social informatics links: a representative set of resources. Information Technology & People. 2005, vol. 18, no. 1, s. 6 - 8.

[18] KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, SAWYER, Steve. Understanding and Communicating Social Informatics: A Frameworf for Studying and Teaching the Human Contexts of Information and Communication Technologies. 1st edition. Medford, New Jersey: Information Today, 2005. s. 6.

[19] KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, HERT, Carol. Social informatics in information science: An introduction. Journal of the American Society for Information Science. 1998, vol. 49, no. 12, s. 1048.

[20] KLING, Rob, ROSENBAUM, Howard, SAWYER, Steve. Understanding and Communicating Social Informatics: A Frameworf for Studying and Teaching the Human Contexts of Information and Communication Technologies. 1st edition. Medford, New Jersey: Information Today, 2005. s. 16.

[21] LAMB, Roberta, SAWYER, Steve. On extending social informatics from a rich legacy of networks and conceptual resources. Information Technology & People. 2005, vol. 18, no. 1, s. 12 - 13.

[22] KLING, Rob, et al. Learning from Social Informatics: Information and Communication Technologies in Human Contexts. 4.6th edition. Bloomington: Center for Social Informatics, Indiana University, 2000. 210 s. Dostupný z WWW: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.36.1979&rep=rep....

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback