Spiritualita: další oblast informačních studií

Spiritualita je oblast zkoumatelná perspektivou řady oborů a nejinak je tomu u perspektivy informačních studií. Informace, jež lze označit za spirituální, jsou denně přijímány lidmi na duchovní cestě, ať už vyznávají jakoukoli víru. Spirituální informace mají řadu zvláštností a můžou se vyznačovat tím, že jsou přijímány nadsmyslově např. při kontemplaci s Bohem nebo při komunikaci s duchy zemřelých. Duchovní autority i lidé na duchovní cestě používají internet pro sdílení informací s náboženskou a spirituální tematikou, na sociálních médiích jsou i dalajlama nebo papež František. Taktéž technologie mají svůj duchovní rozměr. Následující článek referuje a poskytuje výtah z článků věnujících se spirituálním informacím a vztahu mezi technologiemi a spiritualitou.

Spiritualita a informace

Problematika spirituality a spirituálních informací byla v kontextu informačních studií prvně shrnuta v přehledovém článku A Review of the Spiritual in Information Studies, jež napsal Jarkko Kari (2007). V analýze 31 textů se autor zaměřil na téma spirituality a její projevy v informacích, informačních zdrojích a obecných a specializovaných informačních procesech. Při vyhledávání textů použil klíčová slova spiritualita, ezoterika, magie, mystika, New Age, okultismus, paranormální, nadpřirozený a pověra. Jelikož nemusí byt spiritualita vázána na žádné náboženství, teologii či filozofii, jedná se o velmi bohatou a rozmanitou doménu, jejímuž specifickému charakteru by bylo vhodno v informačním výzkumu věnovat pozornost.

Patrně nejzajímavější z celé studie je různorodost informačních zdrojů, které byly vypátrány. Kromě klasických pramenů jako knihy, časopisy, hudební záznamy či internet jsou jimi entity jako mimozemští kontaktéři, akášické záznamy, astrologové, jasnovidci, věštci, duchovenstvo, Bůh, léčitelé, vyšší já, informační pole, média (spiritistická), duchové, jiné vědomí, tarotové karty. U mnohých z nich není prokázána objektivní realita, nicméně doplňují repertoár běžných zdrojů a badatelé by na ně neměli zapomínat. S nimi se pojí paranormální způsoby přijímání informací jako je channelling, snění, informační pole, meditace, duchovní svět a telepatie. Při channellingu přijímá aktér informaci z nehmotného zdroje přímo do svého vědomí. Informační pole je jakési energetické pole obsahující informace o všem, co se děje a událo ve vesmíru (podobně jako akášické záznamy). Mnoho lidí má zkušenost ze setkání s jasnovidcem či senzibilním léčitelem a jeho schopností určit jeho zdravotní problémy na základě virgule či pouhého očního kontaktu, aniž by o sobě dotyčná osoba cokoli řekla. Jak to dělají? Dá se to naučit? Paranormální způsoby práce s informacemi zůstávají pro většinu z nás hádankou a vyvolávají stále spoustu otázek a kontroverzí.

Podobně neobvyklá situace nastává i při popisu a katalogizaci dokumentů, kdy je autorem díla duch a psaný záznam je poskytnut prostřednictvím senzitivního média, skrze něhož entita z onoho světa komunikuje.

Typickou profesí na průniku spirituality a informačních studií je teologické knihovnictví, jež poskytuje literaturu s náboženskou a teologickou tematikou. Tento obor je rozšířený v USA, kde funguje American Theology Library Association sdružující knihovny a knihovníky věnující se náboženským a teologickým informačním službám. Knihovníci a knihovnice jsou často zároveň i duchovní a své duchovenské službě přikládají vyšší prioritu.

Nejde však jen o specializované teologické knihovny, ale i o obecné knihovny poskytující i širší literární výběr z oblasti astrologie, spiritualismu, feng-šuej či numerologie, jejichž funkcí bývá i pomoc čtenářům dosáhnout tělesné a psychické zdraví. Tím se otevírá problém kredibility – mohou čtenáři těmto informacím důvěřovat? Skutečně se lze těmito druhy typů a rad řídit a nehrozí jim v některých případech způsobit újmu? To se netýká jen svépomocných knih. Vzpomeňme na mediálně známý fenomén „mayského proroctví“ o konci světa stanovený na konec prosince roku 2012. Zatímco skeptiky tato proroctví nechávají chladnými, pověrčiví lidé mohou těmto sdělením snadno podlehnout, dostat obavy a na konec světa se začít připravovat.

Článek od Kariho přináší 11 hlavních zjištění, přičemž čtyři z nich mohou spirituální informaci definovat:

  • „informace může být o duchovnu (mysticismus)“,
  • „informace může být považována za posvátnou (Bible)“,
  • „informace může být získána duchovní cestou (trance channelling)“,
  • „informace může pocházet ze zdroje považovaného za duchovní entitu (Bůh)“.

Tato zjištění konfrontují materialistický pohled na svět a přijímání informací pomocí pěti smyslů, jestliže může být více způsobů poznávání reality.

Jarkko Kari se spirituálním informacím věnoval i v dalších textech při zkoumání informačního použití spirituálních informací (Kari, 2009) a při zkoumání výstupů spirituálních informací (Kari, 2011).

Spiritualita a technologie

Digitální revoluce přinesla nejen sociální, ekonomické a kulturní změny, ale ovlivnila právě i duchovní stránku našeho života. V debatách o vztahu mezi spiritualitou a technologiemi panují různé postoje a tendence, které zkoumal ve své eseji Michel Bauwens (1996). Ten v souvislosti s rozmanitými náboženskými směry a duchovními přesvědčeními používá termín Wisdom Tradition, což je soubor všech jejich poznatků. V jeho rámci pak nalézá pesimistickou a optimistickou interpretativní tendenci, které vyjadřují protikladný postoj k roli a významu technologií v duchovním a psychologickému vývoji lidstva. Pesimistický pohled se dívá na historii jako na postupnou degeneraci či regresi, dřívější civilizace byla duchovně vyspělejší a vládla duchovní třída, jež postupně upadla a stala se třídou vojenskou a obchodní. Božské a lidské je navždy rozdělené, k tělu a mysli je zastáván negativní postoj. Naproti tomu optimistický pohled bere evoluční přístup vycházející z díla Teilharda de Chardina a Georga W. F. Hegela. Božské vědomí se při aktu stvoření sice ztratilo v nevědomé hmotě, ale neustálý vývoj směřuje od té doby k vyšším úrovním složitosti a vědomí. Oproti pesimismu je dualita překonávána mystikou, splynutím lidského s božským nebo pozitivním přístupem k tělu a vědomí já. Ačkoli většina náboženských směrů obsahuje optimistické i pesimistické prvky, dle Bauwense je poučné se na ně dívat z pohledu dvou radikálních pozic.

Bauwens pak význam technologií ukazuje na dvou úhlech pohledu, kterými jsou Božský projekt (God Project) a Elektrická Gaia (Electric Gaia).

V rámci božského projektu jsou lidé stvořeni k obrazu božímu a vnitřní cestou pomocí duchovní praxe odhalují své vnitřní božské kvality. Dle pesimistů vnitřní cesta lidi posiluje, zatímco technologie postupně lidstvo oslabuje. Technologie jsou nástrojem pro vysvobození se z omezení daných Bohem, prodlužují vnější smysly a vnitřní smysly se tak stávají nedůležitými. Namísto podpory harmonického soužití s přírodou umožňují přírodu ovládat. Pro extropiány a transhumanisty jsou technologie pomocníkem k překonání nebo až vyřešení lidských nedostatků a konečně vedou k nesmrtelnosti. Duchovní pesimisté se na tento postoj dívají opačně. Technologie a především kyberprostor vnímají jako „Luciferův“ božský projekt a nástup budoucí celosvětové počítačové sítě, jež nebude možno kontrolovat člověkem, spatřují jako jedno znění příchodu Antikrista znamenající konec dějin či lidstva. S duchovními pesimisty se shodují neoludité či někteří hlubinní ekologové.

Optimistická vize vychází z předpokladu postupného vývoje vědomí, díky němuž si příroda a kosmos uvědomuje sebe sama prostřednictvím člověka. Proces vývoje vědomí je však v lidstvu pomalý. V dějinách sice existují osobnosti, které vyšších úrovní vědomí dosáhli, avšak skutečné planetární vědomí může být pro většinu lidstva rozvinuto s vytvořením celosvětové komunikační sítě. Internet se stává kolektivním mentálním prostorem a globálním mozkem a dle optimistů naplňuje úvahy de Chardina a Hegela. Je jakousi Elektrickou Gaiou.

Bauwens poznamenává, že bude vždy obtížné rozhodnout se o podstatě pesimistické a optimistické spirituální interpretace technologií. Nicméně technologický vývoj odebírá kus lidskosti a bez trvalých dědictví duchovní praxe nebo příchodu praxe nové nemusíme být schopni přežít.

Modely spirituality v technologické kultuře

Filozof Mark Coeckelbergh ve svém článku The Spirit in the Network: Models for Spirituality in a Technological Culture přibližuje vztah mezi technologiemi a spiritualitou na několika modelech. Začíná u negativního postoje, podle něhož je moderní svět materiální a neduchovní. Duchovní je pouze náboženství. V souvislosti s tímto vztahem používá Weberův termín „disenchantment“ (odkouzlení) značící změnu ve světě, ve kterém byl náboženský pohled v rámci sekularizace nahrazen pohledem vědeckým. Coeckelbergh pak tento pohled označuje za neadekvátní a na základě několika argumentů se snaží ukázat blízký vztah mezi náboženstvím a vědou a technologiemi. Zrod a vývoj moderní vědy nebyl s náboženstvím v konfliktu, Déscartes, Bacon, Newton či Leibnitz Boha neopustili a objevováním přírodních zákonů chtěli mít znalosti a mysl jako on. Jejich vědecké myšlení tak bylo pouze transformací teologického diskurzu.

Další sblížení ukazuje na příkladu společných prvků. Motivy nesmrtelnosti a posmrtného života přítomné u náboženství se nachází i u současných technologií, které rozvojem umělé inteligence, medicíny či genetického inženýrství překračují hranice člověka a v konečném důsledku nabízí nesmrtelnost. Dále pak technologie nepozbývají údiv a tajuplnost, jestliže jim ne zcela rozumíme a neumíme je plně ovládat. Navíc naše snaha kontroly a racionalizace světa nebyla úplně splněna, svět je stále plný nebezpečí a technologie v tomto smyslu stále zanechávají prostor pro kouzla a tajemství. Vedle toho je podobně záhadná i věda. Objevy vesmíru, nanosvěta a mozku působí tajemně, navíc věda se často zabývá neviditelnými jevy, což je dle některých modernistů znak duchovna.

Jiným argumentem blízkého vztahu náboženství a technologií je skutečnost, že náboženství, spiritualita a posvátno jsou součásti kyberprostoru. Duchovní autority a náboženské instituce internet často používají a komunikuji jim s věřícími a duchovně založenými lidmi. To rovněž naznačuje, že náboženství má na společnost stále značný vliv a teze sekularizace by měla být přehodnocena.

V poslední řadě uvádí jako mylný předpoklad, že spiritualita je nezbytně nemateriální či antimateriální. Přírodní a umělé objekty byly vždy součástí duchovních rituálů, myšlení a představ a většina náboženských směrů nezastává ke hmotě, objektům a technologiím odmítavý postoj.

Odpovědí na disenchantment je reenchantment znamenající nejen opětovný příklon k duchovnímu a příklon k přírodě nepoznamenané technologiemi, ale také reenchantment materiálního světa, v němž současné technologie nejsou mrtvé objekty, ale objekty mající duši. Autor to ukazuje na příkladu gnostické a animistické interpretace. Podle gnosticismu člověk spadl z duchovní sféry do temného hmotného světa, v němž se duch nenachází a božskou jiskru lze nalézt pouze uvnitř sebe sama. Tento gnostický pohled je srovnáván s možností osvojení kybersvěta, v němž lidé opouštějí smrtelná těla a stávají se duchovními entitami. Naproti tomu dle animismu je hmotný svět zároveň i duchovní, všechny objekty včetně technologických mají duši. Animismus sahá do předmoderní předkřesťanské doby, kdy společnost nebyla vnímána od přírody odděleně a kultura již technologie zahrnovala. Ty už byly součástí světa, jež byl v jejich pojetí jako náboženský považován. Novodobý pojem technologická kultura pojímající technologii jako dominantní a oddělenou je tedy pouze současný. Principy animismu lze dnes spatřit v rané fázi vývoje dětí, pro něž je živé všechno, co se hýbe, dokonce i počítač tak mohou kvůli svému fungování takto vnímat, nebo lze tyto principy spatřit u dospělých, kteří připisují věcem duši, pojmenovávají své laptopy, vztekají se na prodejní automaty a k humanoidním robotům se v budoucnu patrně nebudou chovat jako k pouhým věcem. Podle některých je animismus spontánní a přirozený způsob lidského myšlení.

Dalším modelem je postkřesťanský humanistický model vycházející z kreacionistické představy. Tento model pracuje s metaforou Boha jako otce všech lidí, kdy lidé jsou stvořeni k obrazu božímu, imago dei, jsou jeho dětmi a ten o ně pečuje, ať už dobře, špatně nebo vůbec. Podobně lidé občas vytvářejí věci k obrazu svému (humanoidní roboty), a ty nejsou cizinci či monstra, mají lidské „geny“ a o své stvořené věci mají lidé pečovat s rodičovskou láskou, aby se vyhnuli pocitu odcizení. Věci ovlivňují své tvůrce a stávají se posléze spolutvůrci, jako inteligentní učící se roboti už nejsou determinováni pouhým lidským zásahem.

Poněkud noosféricky zní metafora sítě. Jako jakýsi „kolektivní“ animismus může být chápán duch v prostředí webu, kdy lidé a věci už jsou spojeni v síti, anebo duch webu, tedy duch vynořující se ze sítě věcí a lidí. Alternativou k tomuto modelu je model kyborga, v němž je dualismus nahrazen jednotou lidského a nelidského, hmotného a duchovního, a síť není potřebná. Modely sítě a kyborga se snaží ospravedlnit spojení spíše než odcizení.

V závěru Coeckelbergh poznamenává, že současná kultura je plna duchovních a náboženských mýtů a je spíše technologicky-duchovní či materiálně-duchovní než čistě technologická. Představené modely znázorňující různé vztahy mezi technologiemi a spiritualitou neplní jen popisnou funkci, ale jsou i konceptuálními rámci, jež nás mohou inspirovat pro zastávání určitých ideálů ovlivňující naše postoje.

Techno-lidské ekologie

O tři roky později se týž autor k tématu vrací a nabízí ekologický pohled na vztah mezi lidmi a technologiemi (Coeckelbergh, 2011). V úvodu se zamýšlí nad možnými hrozbami a stinnou stránkou všudypřítomných technologií pronikajících do našeho života, zejména internetu. Člověku kvůli nim hrozí dehumanizace, odcizení a v důsledku úplné pohlcení, kdy lidstvo technologie postupně přestává mít pod kontrolou, až dojde k úplné porážce lidské autonomie (např. pomocí internetu věcí). Technologie jsou nelidským objektem umožňující člověku jako subjektu plnit jeho záměry, avšak musí od sebe zůstat odděleni. Ze subjektu se nesmí stát objekt. Znovu to přirovnává ke spiritualitě Západu. Mezi Bohem a jeho stvořením je rozdělení, duch se nachází pouze v Bohu, ke kterému se dostaneme duchovní praxí. Nenachází se ani v přírodě, ani v hmotném světě. Stejné rozdělení je pak mezi člověkem a jeho výtvory, kdy je člověk chápán jako stvořitel a jeho výtvory jsou opět neduchovní a nemají se dotýkat lidské hodnoty a smyslu. U informací je situace podobná. Jsou rovněž nelidské, avšak jejich tvůrce je neznámý, jsou vytvořeny všemi a zároveň nikým, a rovněž jim nemůže být připsána žádná aura spirituality.

Coeckelbergh pak k tomuto dualismu západní tradice nabízí alternativu v podobě nedualistických představ východních náboženských tradic buddhismu či taoismu. Dualita mezi subjektem a objektem je iluze, není žádná dělící čára mezi duchovním a hmotným, vyšším a nižším, duch se nachází všude (a zároveň nikde, jak už bývá východní myšlení plné paradoxů). Stejně tak polyteistická náboženství jako pohanství a šintoismus předcházející křesťanství a východním tradicím věřila, že duchové a bohové se nachází na různých místech, všudypřítomný duch nesetrvává v jednom zdroji. Všechno je propojené a na sobě závislé, lidé a technologie jsou na sobě silně závislí a nemohou existovat jeden bez druhého, jsou to techno-lidské ekologie. Subjekt (člověk) nemůže být prostupován či ovládán objektem (technologiemi), protože už jím prostupován a zároveň konstituován je. V takovém pohledu má být problém autonomie a kontroly nahrazen problémem využití technologií, totiž zda přispívají k většímu dobru pro člověka, jeho zdraví a prostředí. Možnost strachu z určitých technologií nespočívá v jejich převzetí kontroly (protože ve filozofickém smyslu nic není odděleno, aby mohlo převzít kontrolu), ale v jejich ohrožení života a ohrožení různorodých vztahů. Z této perspektivy je totiž problém, pokud technologický vývoj podporuje přerušení vazeb mezi člověkem a jeho sociálním, přírodním a umělým prostředím, a podporuje autonomii člověka od tohoto prostředí.

Závěr

Článek prezentuje odlišné perspektivy, jak lze k tématu spirituality ve spojení s informacemi a informačními technologiemi přistupovat. Kari nahlíží na oblast spirituality perspektivou informačních zdrojů a obecných a specifických informačních procesů. Pomocí literární rešerše bádá nad životním cyklem informací a odhaluje prvky paranormality informačních fenoménů ve styku s duchovnem. Bauwens ve své eseji zkoumá duchovní rozměr technologií pomoci dvou radikálních pozic, totiž pesimistické a optimistické interpretativní tradice, a ty přibližuje prostřednictvím Božského projektu a Elektrické Gaji. Mark Coeckelbergh představuje rozmanité modely spirituality technologické kultury, ukazuje nám mnoho různých pohledů, jak vnímat ducha technologií, a posléze navrhuje model techno-lidských ekologii. Tyto modely umožní zamyslet se nad postavením technologií ve světle spirituality a nejen duchovním lidem umožní reflektovat jejich každodenní využívání. Téma spirituality je pro informační studia relevantní téma a otevírá mnoho cest pro budoucí bádání.

Zdroje

BAUWENS, David. Spirituality and Technology: Exploring the Relationship. First Monday [online]. 1996, 1(5) [cit. 2016-01-09]. Dostupné z: http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/496/417

COECKELBERGH, Mark. The Spirit in the Network: Models for Spirituality in a Technological Culture. Zygon® [online]. 2010, 45(4), 957-978 [cit. 2016-01-09]. DOI: 10.1111/j.1467-9744.2010.01144.x. ISSN 05912385. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1467-9744.2010.01144.x

COECKELBERGH, Mark. Pervasion of what? Techno–human ecologies and their ubiquitous spirits. AI & SOCIETY [online]. 2013, 28(1): 55-63 [cit. 2016-01-02]. DOI: 10.1007/s00146-012-0418-y. ISSN 0951-5666. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00146-012-0418-y

KARI, J. A Review of the Spiritual in Information Studies. Journal of Documentation. 2007, vol. 63, no. 6. pp. 935-962. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/full/10.1108/00220410710836439

KARI, J. Informational uses of spiritual information: an analysis of messages reportedly transmitted by extraphysical means. Journal of Information Science. 2009, (4): 453-468. Dostupné z: http://jis.sagepub.com/content/35/4/453.abstract

KARI, J. Outcomes of Information: An Analysis of Spiritual Messages. The Open Information Science Journal. 2011, 3(1): 63-75. Dostupné z: http://benthamopen.com/contents/pdf/TOISCIJ/TOISCIJ-3-63.pdf

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback