Strach a chvění

6. 1. 2009

Autor titulu: Amélie Nothombová

Žánr: životopis, současná lit.

Přebal knihy:

Popis knihy:

Tato kniha je v podstatě popis jednoho roku života mladé dívky(autorky), který stráví ve velké japonské firmě. Není důležité jaká firma to je, ale jaké postavení v ní hlavní hrdinka zastává. I když prožila část svého života v Japonsku a japonština je jejím druhým rodným jazykem, přesto tvrdě bojuje o přežití v obchodním světě a zejména v hierarchii pracovních vztahů, kde každý je něčím podřízeným. Tato kniha skvěle popisuje život v Japonsku, jeho společenské tradice a společenskou hierarchii. Například postavení ženy a muže v japonské společnosti. Věci, které jsou pro Evropany často nepochopitelné. Hlavní hrdinka se opravdu dostane až na dno svých sil a pracovního žebříčku. Přesto se i s touto potupnout skutečností dokáže smířit a brát ji s humorem. Je to neuvěřitelná zkouška její trpělivosti, sebevědomí, sebekázně i schopnosti udržet si důstojnost. Kniha se stala bestsellerem a byla i zfilmována.

Úryvek z knihy:

"Vždycky když pomyslím na Fubuki, vidím v duchu japonský luk, vyšší než mužská postava. Proto jsem onu společnost překřtila na "Jumimoto", to znamená "podstata luku".
A když vidím luk, vždycky si znovu vzpomenu na Fubuki, vyšší, než bývají muži.

"Slečna Mori?"
"Říkejte mi Fubuki."
Dál už jsem neposlouchala, co mi říká. Slečna Mori měřila nejméně metr osmdesát, což je výška, jíž dosahuje málo japonských mužů. Byla štíhlá a navzdory japonské upjatosti, které se musela podřídit, nade vše půvabná. Ale především mě ohromila zářivá krása její tváře.
Mluvila na mě, slyšela jsem zvuk jejího jemného, inteligentního hlasu. Ukazovala mi úřední spisy, vysvětlovala mi, o co v nich jde, usmívala se. Neuvědomovala jsem si, že ji neposlouchám.
Potom mě vyzvala, abych si pročetla listiny, které mi připravila na stole stojícím proti jejímu. Usedla a pustila se do práce. Poslušně jsem listovala lejstry, která mi dala k nahlédnutí. Šlo o předpisy, o výčty.
Podívaná na její obličej dva metry ode mne byla strhující. S očima sklopenýma k cifrám nemohla vidět, že si ji prohlížím. Měla ten nejkrásnější nos na světě, japonský nos, onen nenapodobitelný nos s jemným chřípím, jaký se rozpozná mezi tisícem jiných. Všichni Japonci takový nos nemají, pokud však někdo takový nos má, nemůže nebýt rodilý Japonec. Mít takový nos Kleopatra, zeměpisu planety by to bývalo zasadilo těžkou ránu.
"

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback