Svatý týden v Terezíně

18. 9. 2008

Autor titulu: Alexander Lukeš

Žánr: literatura faktu

Přebal knihy:

Popis knihy:

Dokumentarista Alexander Lukeš napsal v roce 1987 pro Československou televizi příběh "Jsi krásná" o osudech studentek Ošetřovatelské školy v Praze na Bulovce, které místo závěrečných zkoušek odjely v květnu 1945 do Malé pevnosti Terezín pomáhat při záchraně tisíce vězňů nakažených tyfem. Při psaní vycházel autor především z vyprávění a vzpomínek oněch bývalých sestřiček. Až po třiceti letech vyšla z tohoto tématu kniha složená z autorova pátární po osudech neznámých hrdinek a vyprávění posledních dvou žijících pamětnic.

Téma silné, ale zasloužilo by podrobnější zpracování, ale i tak, zajímavé čtení...

Úryvek z knihy:

"Jeden z nejotřesnějších zážitků byl pro mne vstup do esesáckého bytu v Malé pevnosti," vzpomínala na stránkách Zdravotnických novin z května roku 1975 sestra Růžena Klusáková, jež se také stala žákyní ošetřovatelské školy, tehdy ještě jako Tafatová. "Luxusní zařízení, spousta potravin - dokonce zde byla mísa na moučník, na jejímž okraji byla zemina  v ní zasázené pomněnky! A co byl nejhorší: v jednom pokoji jsem uviděla spoustu krásných dětských hraček. Tenkrát jsem si řekla: To nemohli být lidé. Zatímco se pod okny popravovalo a desetitisíce vězňů umíraly v nelidských podmínkách, zde probíhal rodinný život."

MUDr. Slávka Hanáková, taktéž absolventka ošetřovatelské školy, popisovala svůj první dojem zpříchodu na pověstný IV. dvůr Malé pevnosti takto: "Na betoně spali nazí lidé, úplně vyschlí. Vypadali jako kostry - teprve když jsme přišly bnlíž, zjistily jsme, že se hýbají, že jsou toještě živí lidé."

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele EVa
19. 9. 2008
si opravdu dřív nebo později přečtu, díky za tip :-).
Obrázek uživatele EVa
16. 10. 2009

Ano, přečetla jsem si ji - později, za rok, zato ale jedním dechem, dnes. Pokusím se navázat na uvedený úryvek slovy pamětnice MUDr. B. Hanákové:

Zažila jsem roznášení oběda pro vězně, ale také jsem viděla připravenou esesáckou večeři. V prvním  případě se nosila potrava v dřevěných škopcích. Byla to šlichta z listí a mouky, spařená vodou. Lidé si ji nabírali, a ti, co už neměli k tomu sílu, klesli na kolena a dolovali ze škopku zbytky. Slyšela jsem názor: Vždyť těm lidem vzali důstojnost. Dívala jsem se na to jinak. Kolik mravní síly ti lidé potřebovali, aby se vůbec dožili svobody.

Následuje popis honosné večeře:

...Tak strašně blízko od sebe byla šlichta z listí a moučníky s kytičkami. Ten kontrast hrůzy a idyly byl pro nás asi ten největší šok...

Nevšední knížka, která poukazuje na obětavost a „hrdinství obyčejných lidí"...

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback