Svobodný přístup k informacím v knihovnách - rozhovor

Rozhovor s Mgr. Miroslavem Jurmanem, jedním z přednášejících na semináři Svobodný přístup k informacím, který se uskutečnil dne 5. 2. 2008 na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Dne 5. 2. 2008 se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně uskutečnil seminář Svobodný přístup k informacím v knihovnách. Organizátorem a hlavním iniciátorem akce byla Ústřední knihovna Filozofické fakulty MU ve spolupráci s Kabinetem informačních studií a knihovnictví MU. Náš časopis Vám přináší rozhovor s jedním z přednášejících, Mgr. Miroslavem Jurmanem, který působí jako asistent soudkyně Nejvyššího správního soudu v Brně a externí vyučující KISK na Filozofické fakultě MU v Brně.

Otázka svobodného přístupu k informacím je předmětem zákona č. 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Dle článku 17 odst. 5 Listiny, jehož je zákon realizací, „Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.“ Dále podle § 2 odst. 1 uvedeného zákona „Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce“. Dle tohoto paragrafu spadají mezi povinné subjekty také knihovny a informační instituce, jsou-li financovány z veřejných rozpočtů.

Můžete na základě vlastních zkušeností knihovnám doporučit, jaká opatření by bylo vhodné včas provést, aby v případě uplatnění zákona č. 106/99 Sb. nedošlo ke komplikacím, které by mohly být v rozporu s tímto zákonem?

Především by bylo vhodné, aby si každá veřejná knihovna ve spolupráci se svým zřizovatelem ujasnila postup, který bude následovat poté, co jí dojde nějaká žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., a kdo bude odvolacím orgánem v případě rozhodnutí o neposkytnutí informace. Zákon totiž vyžaduje, aby každý povinný subjekt ve svém sídle a na své webové stránce veřejnost informoval mj. o tom, jak o informace podle zákona u něho požádat a jak postupovat, nebude-li občan se svou žádostí úspěšný. Proto by v knihovně měl být též určen konkrétní pracovník, který se bude případnými žádostmi zabývat a event. rozhodovat o jejich zamítnutí. Informační pracovníci knihoven by měli mít alespoň základní představu o zákoně o svobodném přístupu k informacím, aby je mohli zprostředkovávat občanům, kteří se na ně v této věci obrátí.

Komu a jaké informace jsou knihovny povinny poskytnout? Existují konkrétní právní omezení, která by knihovny osvobozovala od povinnosti poskytnout informaci nebo její poskytnutí přímo zakazovala?

Základní filozofií zákona je, aby byly veřejnosti poskytovány veškeré informace, které se týkají působnosti povinného subjektu, tedy i knihovny. Veřejnost tak má právo na informace např. o rozpočtu knihovny, počtu knih, zaměstnanců či nákladech na prováděné opravy budov či zařízení. Zákon obsahuje celou řadu důvodů pro odepření poskytnutí informace. V knihovnickém prostředí se bude nejčastěji jednat o ochranu osobních údajů či důvěrnosti majetkových poměrů a knihovna s ohledem na ně není povinna poskytnout informace např. v podobě seznamu a adres registrovaných čtenářů či výše platu konkrétních zaměstnanců.

Ve své prezentaci jste se zaměřil především na procesní záležitosti ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím. Jak by měl tedy tazatel správně postupovat, aby byly naplněny veškeré podmínky stanovené pro dotazování ve smyslu tohoto zákona? Je například možné položit dotaz jen ústně?

Možný je i ústně položený dotaz, je-li požadovaná informace poskytnuta, pak se celý proces odbude v takto neformální rovině. Žádost o informaci lze podat rovněž písemně či elektronicky, a to i bez ověřeného elektronického podpisu. Žadatel musí toliko přesně specifikovat, jakou informaci požaduje, výslovně uvést, že tuto informaci chce podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a dále uvést své jméno a příjmení, datum narození a adresu. Rovněž si žadatel může vybrat, v jaké podobě by chtěl informaci poskytnout, tj. zda ji chce zaslat písemně či elektronicky.

Jaké jsou základní postupy a lhůty, které by měly být knihovnou při zodpovídání dotazu dodrženy?

Knihovna má jako každý jiný subjekt na poskytnutí informace lhůtu 15 dní. Bylo-li by vyhledání informace zvláště náročné, pak si tuto lhůtu může prodloužit o dalších 10 dní, ale o tom musí žadatele informovat a sdělit mu, proč si lhůtu takto prodlužuje.

Zmiňoval jste se o způsobu zodpovězení dotazu formou odkazu na zveřejněnou informaci. Můžete uvést konkrétní případ tohoto řešení?

Jak jsem již zmínil, knihovna má povinnost zejm. na svých webových stránkách zveřejnit v zákoně vyjmenované informace o své činnosti, struktuře apod. Požaduje-li žadatel právě takovou informaci, může jej knihovna odkázat např. na své webové stránky a sdělit mu způsob, jak se na nich k požadované informaci dostane. Totéž platí, uvádí-li knihovna na svých stránkách dříve podané dotazy dle zákona o svobodném přístupu k informacím a odpovědi na ně. Bude-li však žadatel přesto požadovat, aby mu knihovna informaci přímo poskytla, musí být jeho žádosti vyhověno.

Jaké postihy může knihovna očekávat, pakliže se dopustí porušení zákona 106/99 Sb., o svobodném přístupu k informacím? Jaké jsou naopak možnosti obrany dotazovatele, pokud nebyl s reakcí spokojen, případně dotyčná instituce odmítla jeho dotaz zodpovědět?

Knihovny jsou povinny tento zákon, stejně jako každý jiný zákon, který se jich dotýká, dodržovat bez ohledu na to, zda jim hrozí nějaká bezprostřední sankce nebo ne. Máte-li tedy na mysli např. ukládání pokut, pak něčeho takového se knihovny obávat nemusejí. Na druhou stranu se ale žadatel, jemuž nebyla informace poskytnuta, může odvolat, přičemž o odvolání bude pravděpodobně nejčastěji rozhodovat orgán zřizovatele knihovny. Pro pracovníky knihovny by jistě bylo nepříjemné, kdyby bylo opakovaně shledáno, že nepostupují podle zákona. Pokud by žadatel nebyl úspěšný ani s odvoláním, může dále podat správní žalobu ke krajskému soudu příslušnému podle sídla odvolacího orgánu.

Mají knihovny právo požadovat hrazení nákladů spojených s procesem zpracování dotazu, příp. hrazení vynaložených materiálních nákladů?

Ano, knihovny mají právo požadovat náhradu nákladů spojených např. s vytvořením kopií, opatřením nosičů dat či odesláním informace žadateli. Přitom je ale podstatné, že žadateli musí vždy dopředu sdělit, že budou nějakou náhradu požadovat, v jaké výši a též způsob, jakým byla tato výše vyčíslena. Pokud tak neučiní, ztrácejí na náhradu nákladů nárok.

Děkuji za rozhovor.
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback