Tam, kde jsem doma…Largo

 

8.září 1841 se narodil Antonín Dvořák. Skladatel a klasik české hudby, který svou vnímavostí a svým  uměním vložil svět kolem sebe do not. Předal tak, co cítil, co žil, ostatním.  

Narodil se v Nelahozevsi a byl rodinnou živností předurčen stát se řezníkem a hostinským. Měl se jím stát na přání otce a kdyby se jím stal, jeho život by se tak ubíral, snad, jinými cestami. Kdoví. Jestli by si ten jeho Osud stejně  svou cestičku nenašel tak jako tak. Vlastně, našel.

 První větší křižovatkou, na  které se dvanáctiletý Antonín ocitl, byla škola ve Zlonicích. Zde tamější učitel rozpoznal jeho nadání a vedl jej nadšeně do světa hudby, i na  úkor ostatních předmětů. Po různých překážkách a následném absolvování varhanické školy v Praze hrál jako violista deset let v kapele Karla Komzáka. Tato kapela hrávala i v Prozatímním divadle a zde se Antonín Dvořák poprvé setkal s operou i s Bedřichem Smetanou.

 V roce 1865 napsal cyklus básní Cypřiše (na slova spisovatele Gustava Pflegra-Moravského), což znamenalo pro jeho další hudební vývoj důležitý mezník.  Tyto skladby se líbily natolik, že se Antonín Dvořák rozhodl ukončit své působení v orchestru a začít s komponováním naplno. Začal s operami (Král a uhlíř, Alfréd, Tvrdé palice, Vanda), které ovšem veliký úspěch neměly. Naopak jeho kantáty Stabat mater (1877) vynesly na světlo jeho kompoziční nadání a jeho umění vtisknout hudbě vroucnost a velkolepost. Následovaly Moravské dvojzpěvy, které spolu s dalšími skladbami byly později nazvány Slovanské tance (1878).Tato díla znamenala pro něj  obrovský průlom,  ve svých 37 letech  tak s konečnou platností v hudebním světě  prorazil a získal věhlas. Byl pozván do Moskvy a do Petrohradu, v Anglii pobýval dokonce devětkrát.. V roce 1892 se vypravil do New Yorku, kde získal místo ředitele tamější konzervatoře. Zde vznikla  jeho symfonie č. 9 e moll Z Nového světa (1893). Ta se stala jednou z nejslavnějších skladeb světové hudby.  V jedné z jejích částí Largo je vyjádřen stesk a touha po domově a své vlasti. Antonín Dvořák se z Ameriky vrátil 1895 a znovu to zkusil s operou: Čert a Káča, Rusalka, Prodaná nevěsta. Měly ohromný úspěch. Poslední Dvořákova opera Armida, k níž napsal libreto Jaroslav Vrchlický, byla doceněna až po autorově smrti. 

 Largo – je to skladba vskutku všeobecně  známá, povědomá většině  lidí, kdykoliv ji slyší. I jen kousek z ní. Její melodičnost je často využívána jako podmalba, k obrazům, k různým sdělením. Což jí sice činí opravdu známou, ale  i možná trochu “neposlouchanou”. Myslím, svádí to brát ji skutečně jako jakési pozadí, kývnout hlavou ano, to znám a už jí nevěnovat tolik své pozornosti a svého času, skutečně si ji poslechnout. A ono to stojí za to. Když si jeden  uvědomí, že tohle stvořil člověk, který prožíval cosi a dal tomu melodickou tvář a život, v tak obrovské šíři a hloubce, je na místě pokora a uznání, řekla bych. 

Zkrátka, chtěla jsem jen trochu připomenout nejen Antonína  Dvořáka, ale  i to, že je přínosné a moc fajn  občas se zastavit a něco si skutečně  prohlédnout či poslechnout.   

 

Antonín Dvořák:

http://www.antonindvorak2004.cz/czech/antonin-dvorak.html    

http://www.antonin-dvorak.cz/zivotopis.htm     

http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Dvo%C5%99%C3%A1k 

Muzeum Antonína Dvořáka:

 http://www.nm.cz/expozice-detail.php?f_id=31

 Rodné místo Nelahozeves:

http://www.zamek-nelahozeves.cz/ <object width=

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback