Technologie ve vzdělávání: Tři tipy M. Staňka do výuky

Rozhovor s Ing. Miroslavem Staňkem, Ph.D., se zabývá problematikou využívání technologií ve vzdělávání. Zaměřuje se zejména na výuku na základních školách, konkrétně na interaktivní badatelsky orientované předměty. Stěžejním bodem je hledání a formulace několika principů, zakládajících se na zkušenostech a východiscích pana Staňka, napomáhajících vhodnému využívání technologií v tomto typu výuky.

Ing. Miroslav Staněk, Ph.D., pracuje ve Středisku moderního vzdělávání, které podporuje  zavádění interaktivní výuky do škol, a ve společnosti PASCO, což je prodejce školních experimentálních systémů. Rozhovor volně navazuje na přednášku v rámci Bloku expertů o negativních aspektech využívání technologií, zejména jsme se však snažili najít několik tipů pro práci s technologiemi ve výuce, jejichž shrnutí naleznete v závěru.

Na přednášce jste referoval zejména o negativech využívání technologií ve vzdělávání. Jak se jim vyhnout? Kudy vede cesta?

Mám to štěstí, že mohu v rámci své práce propagovat technologii, která je na jedné straně propojená s počítačem, na druhé s empirií. Jsem lektor interaktivních badatelsky orientovaných přírodovědnýchpředmětů. Laptop neslouží tomu, aby mě pustil do čistého kyberprostoru. Není zde proto, abych si pustil obyčejnou fleshovou animaci nebo zcela virtuální video, které mi něco předvádí. Laptop je prostředníkem mezi mnou a v reálném čase probíhajícím přírodovědným experimentem. Pro práci mám k dispozici soubor elektronických čidel, které dokáží detekovat například rychlosti pohybu padajícího míčku, kyselost limonády nebo měnící se pH. Také existuje krabička na měření koncentrace CO2 nad rostlinou ve tmě a nad rostlinou na světle. Takže můžete sledovat třeba fotosyntetický jev. Důležité je, že nepracujeme s vymyšlenými daty. Věnujeme se něčemu, co je pořád empiricky ukotveno v realitě. Používám tedy počítač jako prostředek k rozšíření lidských smyslů. Najednou máme smysl elektrického napětí, smysl pH, smysl koncentrace kyslíku. Díky senzorům dokážu sledovat, co se v přírodě děje. Neztrácí se kontakt s realitou a to je podle mého dobře. Nejsem zastánce toho, že by se mělo jen interagovat s počítačem. Když se pak řekne interaktivní výuka, vždy si kladu otázku, koho s čím je to interakce. Ve špatných příkladech, bohužel nejběžnějších v našem školství, interaguje učitel s tabulí. To ale není žádný posun, ve frontální výuce to bylo vždy. V dalším případě se říká, že s tabulí nebo počítačem má interagovat žák. S tím ale také nesouhlasím. Žák má interagovat s reálným světem za tabulí či počítačem. Počítač jsou brýle, pomocí kterých něco vidím lépe a pomocí kterých si onen interakční proces dokážu zprostředkovat. Plné zaujetí programem se pak může vázat s digitální demencí. Učitel by měl žákům ukázat, že neinteragují s počítačem, ale s tím, co se učí.

Podle vás je tedy důležité neustále připomínat, k čemu je technologie využívána, a klást důraz na propojení s empirií? 

Přesně tak,  jsem v tomto ohledu zřejmě novopozitivista. Opravdu si myslím, že bychom měli být vázáni na empirickou bázi. Tím bychom ale mohli zaběhnout do diskuzí, co je to realita, zda jsou to jen nějaké fenomény.

To se nám asi vyřešit nepodaří.

Ne, to bychom se skutečně neposunuli. Můj názor zkrátka je, že by děti neměly být vázány k počítači samotnému. Interakce mezi žákem a počítačem je dnes bohužel prezentována jako cíl. Počítač ale není cíl. S Pascem máme připravené pěkné úlohy, kde je počítač v roli průvodce experimentem. Měříme například hydrostatický tlak. Děti mají interaktivní prezentaci, ve které se na několika stranách dozví teorii. Listují si stránkami, pročítají je a v pravý čas je čeká graf. Když k němu dojdou, vezmou hadičku, na kterou je připevněn tlakoměr, a s ponořením do kapaliny začnou měřit. Děti by pak měly badatelsky objevit, že čím hlouběji ji potopí, tím se na grafu zobrazí vyšší a vyšší tlak a v ideálním případě i lineární závislost tlaku na hloubce. Já je provádím experimentem pomocí počítače. Děti jsou v badatelském hnízdě a počítač k dětem promlouvá. Jako učitel nemusím motivovat ani vysvětlovat teorii či postup experimentu. To vše najdou v počítači. Děti jsou naprosto soběstačné a postupují s počítačem, odpovídají na testové otázky. Problém je, když v následující hodině změníte téma dejme tomu na závislost elektrického proudu na napětí. Chtěl jsem po dětech, aby na základě předchozích zkušeností závislost odhadly. Děti nevěděly, byly zvyklé měřit závislost tlaku na hloubce, tohle byl jiný svět. Celou předchozí hodinu dokonale interagovali s počítačem, ale nebyli schopni vystoupit z onoho programu, uvědomit si, že se vlastně něco učí a co, a aplikovat to jinde. Právě tady je role učitele, aby dokázal děti vytrhnout a připomínal vědomou přítomnost. To znamená mít na paměti, o co v této hře a edukačním procesu jde. Děti musí vidět fyzickou hadičku, fyzickou sklenici s vodou. Ať si ji klidně rozlijí, i z toho se něco naučí. Důležitá je haptická zkušenost. Jsem rád, že mohu distribuovat zrovna Pasco technologii, protože nejsem zastáncem flashových animací. Nejde o to, doklikat se ke správným výsledkům, aby byl učitel šťastný. Jde o to se něco naučit. Počítač zprostředkovává reálnou zkušenost, napomáhá zapamatování a uvědomění si fyzikálního jevu. Zároveň bojujeme s fascinací dětí obrazovkou, mechanickým zpracováváním.

Týká se to podle vás pouze dětí? Mají k tomu větší sklon?

Přílišné ponoření do technologie je psychologický fenomén, který se netýká jen dětí, ale nejspíš obecně všech. Nejsem ale andragog. Důležité je stále si uvědomovat, co dělám. Mně osobně k tomu pomáhá tužka a papír. Dělej si vlastní poznámky, měj svůj vlastní šmírák. Jako prodejce Pasca lákám lidi na to, že v počítači je kompletní prostředí experimentu. Je tam příběh, jsou tam testovací otázky i samotné měření. Role učitele je připomínat otázky, proč to děláš, k čemu máš dojít, ne jen mechanicky absolvuj. Vezmi si papír a tužku, zapisuj si a přemýšlej. Papír a tužka je dobrá pro vytržení z procesu a k zamyšlení. Badatelská forma výuky by měla být o hledání otázek. Děti by si je měly pokládat na základě toho, co jim prezentuje program. Bývá to ale problém. Například když děti špatně manipulují s hadičkou, projeví se chyba v měření, které si ale vůbec nevšimnou. Klidně vám pak odevzdají graf s chybami a jsou překvapené. Udělaly přece přesně, co se po nich chtělo. Vzít hadičku, potopit, odečíst.

Domníváte se, že je tento problém způsoben technologiemi?

Myslím si, že není. Ale tím, že jim to budu od začátku servírovat, tady máš tohle, tady támhleto. Já se nad tématem rozplývám, protože ho znám. Mně se v programu líbí. Děti, které to neumí, nebo ani umět nechtějí, ty se podle mého s technologií naučí ještě méně, než kdyby měly jen tužku a papír. To je to riziko a hlavní úkol učitele. Využívat ten nástroj dobře. Jak se říká, je to dobrý sluha, ale může být zlý pán. V okamžiku, kdy jim všechno předkoušu, absolvují výuku v takzvané badatelské formě, ale bez vlastního bádání se naučí úplné minimum.

To zní spíše jako klasická výuka, teacher-centred model s využitím technologií. Badatelská forma to má otáčet?

Přesně tak. V badatelské formě by mělo jít o hledání otázek. Mělo by to podnítit zvědavost k problému. V každé třídě ale najdete děti, které takto pracují rovnou. To je radost.

Jak naučit děti klást si otázky? Máte osvědčený postup?

Na to existuje pěkná metodika, k badatelsky orientované výuce například od o.p.s. Tereza. Hrajeme si s dětmi na vědu. Děti si stanovují hypotézy, vytvářejí predikce, odhady vývoje pH čaje, když do něj nakapu citron. Poté probíhá experiment, změří se to. Děti se vrací k hypotéze, kterou si potvrzují, nebo vyvrací.

3 tipy do výuky:

1. Veďte děti k tvorbě.

„Vedeme-li žáky k tomu, aby tvořili (třeba i v teoretické rovině, kde tvoří závěry či hypotézy), odkláníme je od největší hrozby - totiž od pasivní konzumace.“

2. Pomáhejte dětem udržovat vědomou přítomnost

„Vědomá přítomnost (při tvoření) zabraňuje povrchnosti […] a konkrétnost (nevirtuálnost, empiričnost) tvořeného vede k tomu, že se nejedná pouze o (často povrchní) hru, ale o opravdový proces učení.“

3. Používejte technologii jako prostředek k empirii

Počítač jsou brýle, pomocí kterých dokážu něco lépe vidět, a pomocí kterých si dokážu zprostředkovat interakční proces.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback