Terezínská knihovna

Zajímá mě literatura o židovském národě a ve spojení s II.WW nemohu kolikrát přestat číst a jít už konečně spát.

Mám teď v ruce knížku, která mapuje život a dílo Jakoba Edelsteina před válkou, kdy se stal významným představitelem sionistického hnutí v Československu.  Válka však vše změnila. Jakob se stal "židovským starším" v Terezínském ghettu. Z tohoto místa se snažil vytvořit hospodářsky tak důležitý článek v německém ekonomickém systému, aby se jeho obyvatelé dožili konce války. Ve 3/4 knihy jsem narazil na popis terezínské knihovny, který opravdu stojí za přečtení. Uvidíte, jak je literatura člověku veledůležitá a jak si najde místo i tam, kde není co jíst a kde se člověku vytrácí smysl života. 

"Pod běžnou značkou svého úřadu (označovaného písmeny Z/L) diktoval dne 29. října 1942 Zucker sekretářce paní Lindové zprávu pro SS-Obersturmfuhrera dr. Seidla, týkající se založení výpůjční knihovny a čítárny v Terezíně. Zásoby knih v ghett, sděloval Zucker, je poměrně malá, jde o asi čtyři tisíce kusů, původně záběr z majetku židovských obcí nebo zavazadel terezínských vězňů. Knihovna by mohla být bohatší, kdyby byly přivezeny knihy z vystěhovaných židovských bytů poté, co by byly prozkoumány a roztříděny. Němci návrh zvážili a o měsíc později bylo v denních rozkazech oznámeno, že obchodě číslo L/304 bude otevřena knihovna. Pro nedostatek místa ji však budou moci navštěvovat pouze lidí, kteří mají zvláštní důvod, se souhlasem ředitele knihovny prof. dr. Emila Utitze. Dvě hodiny dvakrát denně mohl každý, kdo kdy někým byl, přijít do obchodu zaplněného až do stropu starými knihami. Lidé přicházeli: nohy vlekli únavou, boty měli rozbité, nos odřený od rýmy, ruce se jim třásly, ale toužili po psaném slovu. Ostatní si mohou knihy půjčovat prostřednictvím správce svého bydliště: vozík s pojízdnou knihovnou v kartonových krabicích se pohyboval od budovy k budově. V každé krabici bylo po třiceti knihách čím dál víc pokrytých skvrnami od polévky, plných bacilů, občas jim scházelo několik listů, které někdo vytrhl za jiným účelem ve chvílí nejvyšší nouze. Ale pojízdná knihovna nemohla utišit hlad po čtení: byla to náhodná sbírka judaik, obsahující řadu svazků knih židovských dějin od Dubnova a Graetze, a mnoha příruček; romány zejména v češtině, tu byly zastoupeny nepatrně. 

Němci souhlasili s přesunem knihoven ze zrušených výcvikových středisek Hechalucu a židovských vzdělávacích středisek a také z vyprázdněných židovských bytů. V jediném roce se knihovna rozrostla na padesát tisíc svazků. Pětina byla hebraika, pětina sionistická literatura, byly tu filozofické knihy, řečtí a latinští klasikové, tisíce knih o dějinách umění a hudby, vzácná vydání od 16. do 18. století, tisíce svazků starých židovských novin a asi pět tisíc knih beletrie, především starých německých románů. Němci začali také soustřeďovat ve zvláštním skladišti v Terezíně vzácná vydání judaik z vydrancovaných židovských obcí. Jákob občas zašel do ústředního skladu, který byl umístěn za branami ghetta, aby tu načerpal sílu. Berlovi Herškovicovi z vedení Hechalucu říkával: "Podívej se, jaké duchovní poklady má židovský národ!"

Ústřední knihovna měla pobočky na různých místech - v lékařském, technickém a mládežnickém oddělení. Kromě toho byly v ghettu i knihy v soukromém majetku: jedna nebo dvě knihy oblíbených veršů či milovaného spisovatele, které si lidé přinesli v osobním zavazadle na úkor jídla a oblečení. Mnoho vypůjčených knih se do knihovny nikdy nevrátilo; lidé, kteří jeli na východ, si je brali s sebou(přicházeli tak o zálohu padesáti korun v penězích ghetta). Pracovníci knihovny, většinou učenci a lidé s akademickým vzděláním, litovali ztráty knihy, ale utěšovali se, že posloužím svému účelu někde jinde."

BONDY, Ruth. Jakob Edelstein. Vyd. 1. Praha : Sefer, 2001. 487 s (Judaika ; sv. 11) ISBN 8085924234. s. 340-341.

Odkaz na záznam v Bethu.

Podrobnější článek o terezínské knihovně.