Trable s Kindlem

13. 1. 2011

Tak mi Ježíšek žádný vtípek nepřipravil a opravdu mi mého Kindla pod stromeček nadělil. Od té doby ho používám skoro denně a jelikož jsem v minulém příspěvku slíbil, že snad-někdy-možná-asi přidám ještě nějaké dojmy a pocity z jeho používání, tak se tedy pokusím ještě něco připsat. Hlavně teda proto, že jsem toho minule opravdu musel hodně umazat, aby to bylo aspoň trochu ke čtení a vás jistě mrzí, že nevíte jak to bylo dál (no vás možná ne, ale mě teda jo :-) Popularita čteček ani počet publikovaných textů o nich zatím nijak neklesá, takže ani tentokrát nečekejte nějaké popisy toho, co Kindle umí nebo neumí, protože to se dočtete i jinde. Mě spíš napadla jiná věc, kterou jsem malinko nakousl už minule. Jak eletronické knížky změní naše čtecí návyky. V této souvislosti jsem si taky uvědomil, jestli ten samotný název - elektronické knížky (e-books) - není úplně špatně. V knížce „Knih se jen tak nezbavíme“ autoři v jednom místě rozebírají formu knihy. A přitom se zmiňují o tom, že knihu jako takovou, už prostě nelze vylepšit. Stejně jako třeba kolo. To bylo jednou vynalezeno (nebo objeveno?) a není na něm už co zlepšovat. Kulatější už prostě být nemůže. A stejně tak je to asi i u knihy. V okamžiku kdy byla vyrobena první kniha tak, jak ji známe, tak tím její vývoj skončil. Víc knihovatější ji už neuděláme. A to, že teď text budeme číst z nějakých elektronických krabiček, ještě nedělá z těchto krabiček knihy. Říkal jsem si, že vymyslím nějaký nový originální název, navrhnu jej Amazonu a uděláme s tím díru do světa, ale vzpomněl jsem na brusiče jazyka a zase jsem to vzdal.

Ale abych se vrátil k těm čtenářským návykům. Stále častěji se setkávám s termínem Social Reading. Nevím jak vás, ale mne tohle slovní spojení trochu děsí. Společenské čtení? Ze sdílení se stala modla, ale opravdu budeme sdílet všechno? Budeme sdílet i to, co, kdy, kde a jak čteme? Chápu, že když si člověk něco zajímavého přečte, tak se o to chce podělit s ostatními. Ale to je podle mne sdílení až toho, co si ze čtení odnášíme – našich pocitů, poznatků. Ale sdílení samotného procesu čtení? Myslím, že čtení je proces hodně intimní a člověk při čtení uniká do svých vlastních světů, které snad ani sdílet nejde (a jestli jde, tak já nechci).

Taky svoji knihovničku myslím spousta z nás vnímá jako svůj vlastní soukromý prostor. Tohle by s elektronickými knihami skončilo. Nemyslím si, že by si někdo vypěstoval ke své čtečce stejný vztah, jako k těm poličkám plným knih, u kterých si sám vymyslel systém řazení (my máme doma knížky seřazený podle barev. Je to složitý na seřazení a nepoužitelný k vyhledávání, ale je to hezký :-) ). O nějakém soukromém prostoru asi už nemůže být vůbec řeč. Věděli jste, že Amazon vám může knížky z Kindla smazat? Jasně – asi to dělat nebude, ale už jen to, že ta možnost tady je a že někdo jiný sleduje, co mám ve čtečce za knížky, mi ten pocit soukromí prostě nabourává.

Shodou okolností jsem před pár dny narazil na online službu Copia. Ta vám umožňuje vytvářet si vlastní virtuální knihovničku, hodnotit jednotlivé tituly, komentovat atd., stejně jako jiné podobné aplikace (Goodread, LibrarThing, Shelfari). Nabízí ovšem i něco navíc. Prostřednictvím Copie můžete s ostatními sdílet vaše „podtržené“ pasáže, vepsané poznámky, nebo vložené záložky, které jste si v e-booku přidali. Na základě toho, pak můžete navazovat vazby s lidmi, které v knihách zaujalo to stejné. Zajímavé a asi i užitečné (sdílení je fajn věc, sociální sítě jsou moderní), ale že bych to chtěl používat? Možná tak maximálně u nějakých odborných článků. Jinak asi ne.

Další věc, která mě trochu zaráží je to množství knížek, které mám najednou po ruce. Na jednu stranu je to výhoda, protože si můžu snadno vybírat knížky podle momentální nálady, ale i tohle se mi zdá jako poměrně významná změna. Nevím, jestli to tak mám jenom já, ale mě to prostě svádí k tomu, mezi jednotlivýma knížkama neustále přepínat. Mám najednou nutkání to číst všechno najednou. Ten pocit, kdy stojíte před regálem plným knih a nevíte kterou si vybrat a nejradši byste chtěli přečíst všechny - tak to si teď nosím pořád s sebou. Už to není jako když jsem si vezl tu jednu jedinou knížku a když jsem si chtěl číst, tak jsem po ní sáhl a prostě četl. Ne - teď pokaždý, když si chci číst tak se musím rozhodovat, kterou vybrat.

No tak jak sami vidíte, i na dva příspěvky je to dlouhý :-) Ale co se dá dělat. Jsem vám to prostě chtěl všechno říct :-)

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

4 komentáře

Obrázek uživatele admin
Anonym
14. 1. 2011
.. a nebyla by fotka té barevně seřazené knihovničky? Ať můžem posoudit, jestli je to opravdu tak hezký:)
Obrázek uživatele Tonda
Fotku nemám, takže mi prostě musíte věřit, že to hezký je :-)
Obrázek uživatele Tonda
15. 1. 2011

Dneska jsem narazil na článek, který popisuje další "problém" související se čtením na čtečkách.

E-čtečky jsou “příliš snadné” pro čtení

Mně se to teda zdá jako nesmyl. Autor původního článku sice vychází z procesů, které se dějí v našem mozku při čtení, ale já si nemyslím, že bych si z textu, který bude načmáraný rukou, odnesl víc informací než z textu, který bude hezky čitelný a přehledně formátovaný. Ale vědecky podložený to teda nemám.

Obrázek uživatele Moneo
16. 1. 2011

Taky se mi tomu nechce věřit. Podle toho, co se v článku píše, by muselo být "příliš snadné" číst i knihy. Taky běžně nečteme jejich rukopisy. 

Spíš když se učím tak si poznámky vypíšu vlastní rukou. Ale v tomto případě věřím tomu, že když to sama vypisuji tak se mi to jakoby vryje do paměti a následné čtení - ať už na čtečce nebo ručně psané poznámky - už to tolik neřeší.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback