Tyranie memů

26. 6. 2008

Dopíjím druhý, ze čtyř Ciderů, které mi byly dovezeny známou z Anglie, tak se mi nějak zachtělo psát. A protože dnešní kolokvium z memetiky mi pořád tak nějak nejde z hlavy, zkusím si tady sesumírovat myšlenky. Nečekejte odborný článek, nerad je píšu, poněvadž mi přijde, že vědecké vyjadřování znesnadňuje pochopení problematiky :)

V podstatě mi z celé té téměř jeden a půl hodinové diskuze zůstal v hlavě neodbytný fakt, že člověk nebo abych mluvil přesně, naše jak se říká "self" není vůbec naše. Je to jen nános memů, které nám filtrují, to co náš mozek přijme jako informaci a co ne. A to mě děsí. Já přece nejsem jen splcanina informací, který do mě nacpali při výchově moji rodiče, učitelé, prátelé známí a kultura, která mě obklopuje. Podle článků, které jsme měli přečíst a podle toho jak diskuze probíhala se dá říct, že existuje tolik pohledů na memetiku, jako je samotných memetiků. Připadá mi, že byli schopní se shodnout jen na názvu a i to je poněkud nadsazeno, vzhledem k tomu, že každej si memetiku definuje stejně trochu jinak. Tak já si dovolím být jako ti odborníci a definovat si vlastní pohled na memetiku.

Bral bych ji jako komplexní vědu (transdisciplinární???? asi jo, že?) Bylo by potřeba se přestat jen teoreticky bavit, ale snažit se přijít na to, jak co funguje. Začít pěkně od podlahy, kouknout na mozek, konečně zjistit jak jsou tam kódované informace (můj osobní favorit je teorie, kde jsou informace ukládané v jednotlivých neuronech na kvantové úrovni a zpětně vyvolávané serií elektrochemických impulzů) no a pak se můžeme začít bavit o něčem dalším. Jestli při narození už máme nějaké informace předzakódované, jako tovární nastavení mobilního telefonu, když ho vytáhnete z krabice, nebo jestli kompletně všechno, co se chování a osobnosti týče získáváme až v průběhu života. Jediné, co se zatím téměř na jistotu ví, je, že naše povahové rysy jsou jistou měrou závislé na našich genech (což je přesun od memetické tyranie ke genetické, ale to odbočuji).

Když bysme konečně věděli tyhle věci, tak se můžeme bavit o něčem dalšímm, protože jinak je to zbytečné teoretizování, kde nemůžeme nic zcela jistě prokázat a každý může jen předestírat svůj vlastní názor. Pokud se mě ptáte na můj, tady je:

Charakterové rysy jsou z velké části součástí naší genetické výbavy. Tedy naši osobnost chcete-li tvoří ze začátku jen tyto vlastnosti, které jsou v jakémsi - nazval bych to latentním stavem. Vytáhnete mimino z krabice... pardon, z porodnice... a to používá zatím jen velmi malou část své charakterové výbavy = ŘVE nebo NEŘVE. Tento zvukový efekt je podmíněný jen vnějšími podněty a fyzickou pohodou šklébáka...pardon mimina...Jak ale ta příšerka roste, svět na ni působí čím dál víc a víc a víc memů jí zůstává v mozku - výrazy, jazyk, základy chování, atd. Myslím, že tyhle memy probouzí v mozku ty latentní vzory chování zděděné po předcích a proto se každý chová ve stejných situacích různě. Výchova a naše okolí pak je schopno tyhle charakterové vlastnosti dotvářet a různě deformovat, takže ve výsledku ani omylem nejsme, to co jsme byli původně. Ale rozhodně si nemyslím, že by nás memy kompletně ovládali nebo že by naše "duše" byla jen jejich konstruktem. Ano, jsme jimi ovlivnění - opravdu hodně, ale někde tam hluboko je pořád zašitej ten soubor základních našich charakteristik, který dělají nás námi.

Jo, má to díru v logice tak velkou, že by jí projel kamión, já vím. Vždyť geny jsou taky jen replikátory a tak tedy lze říct, že úplně všechno, jak genotyp tak fenotyp člověka je jen konstrukt genů a jen další a efektivnější způsob jak se mohou šířit, ale to se zase dostáváme na začátek. Někde se musí nakreslit ta hranice, kde budeme brát, že to ještě budeme brát jako záměrné "chování" a kde už ne. Já ji kreslím tady. Geny jsou něco "přirozeného" staršího, a tak mají v mé hlavě místo prostě něčeho co holt musí být abysme se vůbec měli o čem bavit. Ale memy, to je něco jinýho. Ty jsou novější, žijeme s nima kratší dobu, takže zauvažujte, je opravdu natolik pravděpodobné, že jsme pod totální nadvládou těchhle replikátorů? Nebo je vám přijatelnější myšlenka, že žít bez nich už teď nejde, ale holt pokud už děláte nějaké rozhodnutí a řídíte se pocity... instinkty... šestým smyslem... říkejte si tomu jak chcete, tak já bych řekl, že to sou momenty, kdy to jste fakt vy. Jen a jen vy sami, bez toho obalu memů, které vám nedovolí dělat určitá rozhodnutí.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

8 komentářů

Obrázek uživatele sdlfjls

Klid, Tereku. Memetikou se neznepokojovat stejně jako jinými deterministickými teoriemi. Jsou neudržitelné, protože rozporné.

Jeli člověk, jeho názory, myšlenky atd., jen nánosem memů, které nakazily jeho mysl, pak je jím i tvůrce teorie memů. Zajisté si o ní myslí, že je tato teorie pravdivá, jenomže memy s pravdou nemají nic společného, jsou to informační viry, které se do mysli dostávají tím, že se přejímají od druhých jako chřipka.  Jinými slovy nemají nic společného s autentickým poznáním. Jenže tvůrce teorie memů si zajisté nárokuje pravdivost své teorie, ale podle své teorie tvrdí, že i tato je jen memem čili myšlenkovou nákazou. Je ve sporu sám se sebou. Nárokuje pravdu, ale explicitně možnost pravdy popírá. A je po něm.

Obrázek uživatele sdlfjls
To platí o jakémkoliv determinismu i genetickém. Každá teorie, která popře možnost poznání, stejně jako svobodnou vůli, koliduje sama se sebou a můžeme ji odsunout do archivu myšlenkových nezdarů.
Obrázek uživatele Terek
27. 6. 2008
rozumně a člověk by po takovým vysvětlení rád hrábnul a dál už se tím nezabýval, ale pořád mi něco říká, že to nebude až tak jednoduchý. Virální pohled na memetiku  je jen jeden z mnoha. Nezdá se vám, že za tím je ještě něco? Nebo to prostě jen chladnou logikou odsunete jako bezvýznamnou teorii a dál se tím nezabýváte?
Obrázek uživatele sdlfjls

No, každá teorie, která vysvětluje poznání tak, že ho prohlásí "jen za něco" - vir, důsledek sexuálního traumatu z dětství a pod. - tak je v kolizi sama se sebou, protože jako vědecká teorie si nárokuje pravdivost. Kdyby to nečinila, nemuseli bychom se jí zabývat. Když to činí, pak ovšem její předpoklad pravdivosti a její "odvysvětlení" poznání je ve vzájemném sporu. A to je tak závažné, že to celou teorii v očích filosoficky poctivého člověka boří.

Vaše námitka genetikou je zajisté důležitá a myslím, že již byla vznesena, ale neboří podstatu teorie, jen zpochybňuje některé její silné závěry.

Ale myslím, že memetika může třeba k něčemu sloužit, když se vzdá nároku na "teorii všeho", když se přestane pokoušet vysvětlit globálně proces vzniku a šíření poznatků. Ale myslím, že to by zakladatele Dawkinse neuspokojilo, protože právě jeho ambice byly vytvořit teorii poznání po 101. ve smyslu - je to jen... To nutně po s 101.  musí selhat při aplikaci na sebe sama.

Jinak si nemyslím, že by ta teorie byla víc než historicky zajímavá a dejme tomu v některých poznatcích užitečná. Věnovat se jí důkladně nepovažuji za moc užitečné.

Obrázek uživatele sdlfjls

Jinak tu máme celý článek dvou pánů, s nimiž se docela dobře znám, z doby, kdy se ještě měli rádi.

http://www.vesmir.cz/clanekPDF.php3?CID=1106&YID=2186

Obrázek uživatele Tomas Bouda

jak tohohle blogu, tak dalších komentářů zúčastněných se odvažuji vyrukovat z další teorií - hermeneutika živého, která nemá nic moc společného s memetikou, ale spíše s geny a evolucí. Avšak i této teorie se dotýká. Jde o částečné popření Darwinismu. Geny již v tomto případě nejsou prvotními hybateli života, neboť "DNA izolované z Buňky nic nedělá, stejně tak jako nic nedělá knížka, kterou strčíme do poličky. Musí přijít čtenář, aby kniha začala působit na svět jeho prostřednictvím". Aplikujeme-li tento pohled na člověka, DNA nutně potřebuje schránku, tedy naše tělo. Bez této schránky není DNA schopno vlastní změny (evoluce). Nejde zde o gen, ale o okolní prostředí, do kterého se gen dostává a spojením těchto dvou objektů, na které se váže informace, vzniká něco evolučně nového.

V článku, v kterého jsem toto téma našel, odkazuje Anton Markoš na ověřená fakta: oko mouchy a oko myši jsou dvě odlišné věci. Avšak pokud gen oka myši implantujeme do oka mouchy, vyroste mouše normální oko. Tím dokazujeme, že nikoli DNA ale především buňky již ví co a jak.

Podle této teorie pak memy nejsou tvořeny jen napodobováním a nějakým předprogramováním lidským genem, ale musí zde fungovat další faktor. Tento faktor vidím v lidském tělu tzn. v buňkách, neuronech a jejich propojení (jak píše Terek např. v jeho favorizované teorii o kodůvácím procesu).

Zkrátka pouze gen neurčuje naši evoluci. Ale je to především tělo jako schránka, která již ví, jak s genem naložit.

MARKOŠ, A. Mezi šachy a hokejem. Respekt. 2008. roč. 19, č. 25, s. 42-45. ISSN/ISBN 1801-1446.

Tomáš Bouda

Obrázek uživatele sdlfjls
Znamená to pojetí těla jako hardware, které je nutné pro správný chod genu - software? No, jo, ale k tomu je třeba, aby měl hardware (tělo) specifickou strukturu, která by zaručovala správný chod software (genu). Co zaručuje to, že se ze zárodku vyvine tělo dospělého jedince - člověka, myši či žáby, když to není gen? Co je programem těla, když to není genotyp? Jaký program způsobuje, že buňky "už ví", když ne DNA?
Obrázek uživatele Tomas Bouda

který je implementován do hardwaru, tedy v našem případě schránky, zdá se, ještě nikdo nedefinoval. Je také možné, že žádný program (hardwarový, dekódovací) nemusí existovat. Není k tomu přece důvod. Vememe-li v úvahu, že hardware znázorňuje například prázdné police, pak se jednoduše gen, jako knihy, do těch polic naskládají a pak tvoří strukturu a určují vývoj organismu.

Avšak je nutné uznat, že i police musí být apriori nějak široké, hluboké a vysoké... tedy jakési naprogramování pravděpodobně existuje. Kde by mělo toto naprogramování příčinu? Logicky je nutné vycházet ze zkušeností, prožitků a minulých stavů buňky, která přijímá genotyp. Právě tyto faktory určují naše police. A kde je buňka bere? Ze své historie, pokud uznáme, že život ještě nikdy nebyl mrtvý (ze stejného článku), pak si tyto buňky samy nesou své vlastnosti (police). Tím, že v jisté době (např. ledové) je nutné zapnout jistou (např. ohřevnou ochrannou) funkci, pak se z této zkušenosti v budoucnu projektují police.

 

Tomáš Bouda

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback