Unudit se k smrti... nebo ke smyslu?

Nudíte se občas? Kdo ne, že? A víte, že člověk není schopen nudu přemoci silou vůle a že jen málokdo dokáže popsat a vysvětlit, co ji způsobuje? Že ne? Tak si potom pozorně přečtěte recenzi od Marka Timka na knihu Malá filosofie nudy (autor - L. Fr. H. Svendsen), který její obsah zhledal velmi zajímavý a nikoliv nudu podporující...

 

„Nudíte se? Kupte si medvídka mývala." (Strýc Pepin v novele Postřižiny B. Hrabala) 


To je nuda!" Asi není člověka, který by si tuhle větu alespoň jednou za život neřekl či nepomyslel. Ale co to „nuda" vlastně je? Odkud se bere a proč „nudí"? Proč a jak nás přepadává? Je možné se ji nějak bránit? Nebo před ní utíkat? Kdy nás nejčastěji přepadává? Tak na tyto (a ještě další) otázky se ptá mladý norský filosof, badatel a spisovatel Lars Fr. H. Svendsen (narozený v r. 1970) ve své zřejmě nejznámější knížce Malá filosofie nudy (která vyšla nedávno v nakladatelství Kniha Zlín v českém překladu Ondřeje Vimra). Kniha sice ve svém titulu nese jednoznačné oborové i tematické vymezení, ale svým esejistickým a popularizačním stylem je určena širokému okruhu zvídavých (či znuděných) čtenářů. Svendsen při tázání se po povaze a podstatě nudy nevychází jenom z jednoho úhlu pohledu (jak je pro akademické filosofy častým zvykem), jeho optika a reflexe je jak ideově historizující, tak i fenomenologická, ale využívá i příklady ze světa umělecké literatury, filmu či aforizmů významných myslitelů. To mu umožňuje být přístupným, zajímavým, inspirativním, ale hlavně konkrétním a to vše

„s ohledem na pozici, kterou to zaujímá ve vztahu k nudě, ač je zřejmé, že nuda představuje pouze jeden aspekt (lidského - pozn. M. T.) bytí" (s. 9).

Kniha je rozdělena do čtyř hlavních kapitol: (1) Nuda jako problém, (2) Příběhy nudy, (3) Fenomenologie nudy, (4) Mravní ponaučení pramenící z nudy. V první kapitole se autor věnuje především popisům a analýzám různých aspektů nudy. Vychází z teze, že nuda je typickým fenoménem moderní doby a jako taková je přímým potomkem evropského romantismu, přičemž [n]árůst nudy je (od období romantismu až po dnešek - pozn. M. T.) pravděpodobně zapříčiněn právě tím, že se vytratil smysl celku" (s. 23). To s sebou ale nenese jenom problémy vysoce abstraktní, ale zejména kritické změny sociální a psychologické. Svendsen se v této souvislosti ptá, jestli není jedním z indikátorů masového šíření nudy i zvýšená spotřeba omamných látek, jako i rozsah a všudypřítomnost zábavného průmyslu? Není snad přesvědčivější důkaz toho, že naše životy jsou dnes prosycené nudou, než to, „jak velký důraz klademe na originalitu a inovaci?" (s. 27). Není v současné západní společnosti už možná chronickým problémem také to, že „klademe větší důraz na to, do jaké míry je něco zajímavé, než na to, jakou to má hodnotu?" (s. 27). Není nuda jenom záležitostí nenaplněných (a nenaplnitelných) tužeb, a to zejména tužeb po zážitcích, zajímavostech, jako i dobrodružstvích, hazardu a „adrenalinu"? A neukazuje se nakonec, že nuda nesouvisí ani tak s dostatkem volného času (stejně jako s jeho nedostatkem), se zahálkou a leností (stejně jako s aktivitou a činorodostí), jako spíše se ztrátou smyslu? A není nuda jenom útěkem před takovým „ne-smyslným" životem, před životem v povrchnosti a průhlednosti, před životem, který se jako nenaplněný staví k vlastní smrtelnosti indiferentně či až přímo ignorantsky? Jak to formuluje autor:

„Nuda je úzce spjatá se smrtí, avšak jedná se o sepjetí paradoxní, neboť hluboká nuda je svým způsobem smrt a smrt se zároveň jeví jako jediné možné a úplné skoncování s nudou. Nuda souvisí s věčností a nicotou. Je to smrt za živa, ne-život. V ne-lidskosti nudy se nám zjevuje naše vlastní lidskost" (s. 38).

V druhé kapitole, v „příbězích nudy", Svendsen začíná analýzou pojmu acedie - jakousi „předmoderní nudou", která se sice objevuje už v antice, ale svého vrcholu dosahuje v křesťanském středověku. V tomto období představuje pojem acedie závažný, smrtelný hřích, z kterého pramení hříchy ostatní. Avšak rozdíl mezi tímto předmoderním pojmem a nudou je v tom, že acedie je konceptem morálním a vztaženým jednotlivci či k úzkému okruhu lidí, kdežto nuda je pojmem, který se používá zejména při označení psychických stavů člověka a může postihovat jak jednotlivce, tak i masy. V dalších podkapitolách autor popisuje vývoj pojmu nuda u takových myslitelů, jakými byli např. B. Pascal, I. Kant, S. Kierkegaard, A. Schopenhauer či F. Nietzsche. Kromě hájemství filosofů se Svendsen zabývá nudou i jako literárním tématem či motivem různě ztvárněným a to v dílech takových spisovatelů a výtvarných umělců, jako W. Lovell, S. Beckett, J. G. Ballard, A. Warhol či B. E. Ellis. I tady se ukazuje, že nuda představuje pro literární postavu (či jejich autory) absenci smyslu.

Třetí část knihy, pro nefilosofického čtenáře zřejmě nejnáročnější, je zaměřená na fenomenologickou analýzu pojmu nuda v díle německého filosofa M. Heideggera. Ten vnímá nudu jako jedno z možných „naladění" Dasein (speciální Heideggerův termín, kterým označoval lidskou existenci, tedy takové jsoucno, kterému jde v jeho bytí o toto bytí samo). V situaci hluboké existenciální nudy je Dasein vyprázdněné, „beze smyslu", všechno se mu jeví být lhostejné, zbytečné. Tím se Dasein ale dostává do specifické zkušenosti, jelikož je to zkušenost, kdy se

 „nahé já (...) setkává se sebou samým jako já, které je zde, a které je ponecháno samo sobě napospas" (s. 115).

Tím se Dasein sobě otevírá, zakouší vlastní možnost svobodné volby a autentické formy existence. Tím se nuda stává pro Heideggera vlastně pozitivní možností, radikálním bodem, který dokáže vyvolat zásadní změnu ve způsobu lidského života a to i směrem k filosofickému životu a k tázání se po bytí. Svendsen ale Heideggerovu koncepci podrobuje kritice, jelikož směr, kterým Heidegger kráčí, je sice transgresivní (hranice tradiční filosofie překračující), ale tím, že se Heidegger snaží nudu překonat, dochází ke svému omylu. Svendsen vidí možné řešení ne v pokusu o překonání nudy, ale v možnosti jejího přijetí! Závazek našeho života vnímá ve vztahu k tady a teď, v závazku vůči konkrétnu (a ne vůči bytí)!

Poslední kapitola je autorovým rozvedením myšlenky, že

 „nuda může vytvořit prostor pro sebereflexi a stát se tak zdrojem poznání..." (s. 123) a že „... díky ní můžeme lépe poznat, jak ve skutečnosti žijeme" (s. 125).

Nuda tady není jenom něčím negativním a otupujícím, ale i stavem, z kterého se náš pohled na svět mění, mění se jeho interpretace i hodnocení a tím má v sobě obsažený pozitivní potenciál: „Nuda vytrhuje věci z obvyklých souvislostí..." (s. 133), může vytvořit podmínky pro nový prostor a tím i pro nový smysl. „Nuda silou vlastní negativity dává příležitost k pozitivnímu převratu" (s. 133). „Morální aspekty" nudy autor hledá v souvislostech a vzájemných vztazích nudy a lidských dějin, nudy a smrtelnosti, nudy a samoty, nudy a možnosti svobodné volby - což jsou všechno témata existenciální, tedy bytostně lidské. Poslední podkapitola knihy je úvahou o vztahu nudy a dětství/dospělosti. Tady Svendsen dospívá k formulaci, že:

[d]ospět znamená přijmout, že život nemůže být navždy kouzelné dětství, že život je do jisté míry nudný, ale zároveň to také znamená pochopit, že s tím lze žít. Tohle sice nic neřeší, ale mění to problém" (s. 142).

Na knize Malá filosofie nudy je sympatické nejenom samotné zanícení a erudice autora, ale i výběr množství příkladů a ilustrativních situací jak z umění, tak i z každodenního života. Sympatické je také to, že kniha - i když jde o knihu filosofickou! - nenudí (resp. autor této recenze se při jejím čtení nenudil ani jednou) a nepředstavuje tak oddechové čtení jako jenom rychlý a jednoduchý únik před nudou. V závěrečné kapitole Svendsen, mimo jiné, cituje i výrok britského filosofa B. Russella, který zní: „Generace, která nevydrží nudu, bude generace malých lidí" (s. 133). Přál bych si, aby generace čtenářů této knihy měla sílu nejenom se nudě vzepřít, ale ji i přijmout, snažit se ji pochopit a vyrovnat se s ní...

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Michal Lorenz
Kniha může být zajímavá, téma přesahové, ale mě nějak uniká, jak souvisí s informační vědou. Klíčové slovo informační věda je zavádějící. Přitom knih, které se s oborem intimně potkávají je dost a to dokonce i češtině. Takovouto recenzi bych viděl spíš na sekci Read or Die.
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
15. 6. 2019

from its troops deployment, replica balenciaga triple s at the beginning is not only directed at zhang han and other three qin general

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback