U(vz)POMÍNKA

13. 1. 2009

 Malilinkatá glosa ...

... o knihách, o životě, o knihách v našem životě, o knize našeho života, jejíž postavy ani události nejsou smyšlené.

 

Dovolím si dnes ten luxus, nebýt vůbec vtipná. Rozdíl pravděpodobně nepoznáte. Ovšem já se dnes o to nebudu ani snažit. V tom je ten rozdíl. 

Původně mělo moje další "milý deníčku" obsahovat několik sprostých slov, kontrovezrních fotografií a otevřeně sexistických prohlášení.

Leč Emily míní - Knihovna mění.

Knihovnice na baterky

Tak mi dneska přišla upomínka z knihovny. Já vím, jsem ostuda.

Nebojte, jsem si toho vědoma a kdybych už měla nainstalovanou tu webovou kameru, tak byste teď mohli vidět, že se tvářím příšlušně pokorně a provinile. Takhle mi to prostě musíte jen věřit.

Nebojte, mám už to dokonale nacvičené, páč mi upomínky chodí často. Vzhledem k tomu, že jsem knihovnice, by se možná dalo říci i: extrémně často.

Nebojte, s každou svou "obsílkou" vás obtěžovat nebudu.

U(vz)pomínka

Jenže tahle byla jiná. Nejen, že prohřešek byl "extrémní" (kniha byla vypůjčena v  červnu), ale především byla kniha vypůjčena pro člověka, který byl mému srdci velmi blízký.

Kniha se jmenuje Zahrada a pojednává o věcech jako je rytí, plení, zabezpečování stromků proti loupeživým nájezdům srnek ... a tak podobně. 

/To snad dostatečně osvětluje, proč zůstala mimo centrum mé pozornosti - mnou nepřečtena a nevrácena; protože já jsem ochotná při rytí maximálně fandit, plevel považuju za bio-roztomilost a srnky bych měla na zahradě ráda./

Když jsem tehdy v létě knihu jejímu čtenáři předávala, byl výběr pochválen. Prý jsou tam skvělé vychytávky na ochranu jabloní před mrazem. (Umíte si asi přestavit, jak mě to tehdy dostalo, že tam ty vychytávky jsou!) Leč bylo mi řečeno (nechápavě/káravě/moudře), že na zahradě se v létě maká a nečte a když už jsme u toho: "běž otrhat ty jahody, co tam už plesniví".

Děda prostě prohlásil, že na zahradě je spousta práce a on ji (=nás) musí koordinovat. A čas na blbosti bude o dlouhých zimních večerech. Tak kniha zůstala odložena (a zapomenuta) na dlouhé zimní večery.

Jenže. Jenže dlouhé zimní večery jsou tady a kniha přitom "jen tak mimochodem" ztratila svého čtenáře. A my zahradního menežera; dva dny po tom, co ji letmo prolistovanou odložil "napotom".  

Pointa?

Asi bych to teď měla nějak správně "knihovnicky" vypointovat, že? Něco jako:

 Dočtěte své knihy, dokud je čas. Vraťte je do své knihovny dříve, než vám příjde upomínka!

Jenže. Jenže mě se nechce. Protože by to byla pěkná hovadina.

Takže. Takže klidně odložte své knihy na dlouhé zimní večery. Je v tom neskutečná naděje. Že příjdou.

A běžte otrhat své jahody, dokud nesplesniví.  

 

Já zatím testnu, jestli jsou ty vychytávky dostatečně vychytaný a helpnu jabloním. Venku je totiž dosti kosa.  

grow Vaše Emily

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

4 komentáře

Obrázek uživatele Stáňa

Máš pravdu.

Stáňa

Obrázek uživatele Terajs
Knihovník vůbec není "user friendly", když si za pultem otírá slzy. Ani když se mu vůbec, ale vůbec nechce usmívat...
Obrázek uživatele Emily
14. 1. 2009

<p>
Naopak, Teri !
</p>
<p>
Mě by taková knihovnice někdy přišla k chuti.
</p>
<p>
<strong>&quot;Friendly&quot;</strong> nerovná se za každou cenu &quot;vytlemená letuška&quot;.
</p>
<p>
To mě osobně leckdy v &quot;službách&quot; (a vlastně u lidí obecně) akorát tak popuzuje.
</p>
<p>
A pak nemám vůbec chuť být <strong>&quot;user&quot;. </strong>
</p>
<p>
<strong>;) </strong>
</p>
<p>
&nbsp;
</p>

Obrázek uživatele Emily
2. 11. 2010
basnicka

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback