V ruských knihovnách

Článek popisuje každodenní praxi v Ruské národní knihovně a univerzitní knihovně. Zaměřuje se na to, s jakými obtížemi a komplikacemi musí čtenář počítat.
 

Úvodem je nutno podotknout, že tento článek rozhodně ani zdaleka nezmapuje ruskou knihovnickou praxi v celku. Mohu vycházet pouze ze zkušeností se 2 ruskými knihovnami (národní a univerzitní), protože to byly takřka jediné knihovny, jejichž čtenářem jsem se mohla stát. Jako cizinec se totiž v Rusku nemůžete zapsat do městských knihoven, do odborných však ano. Předpokládám však, že většina čtenářů Inflow nemá ruské občanství, z čehož plyne, že jejich možnosti budou stejné, a tak doufám, že i to málo z ruské knihovnické praxe, co zde pokusím popsat, bude pro vás zajímavé.

V Petrohradu se můžete teoreticky zapsat do tří knihoven - Ruské národní knihovny, do knihovny univerzity, kterou studujete, a do knihovny Akademie věd.

V případě Ruské národní knihovny[1] (dále RNK) k registraci potřebujete „pouze" tři pro cizince v Rusku naprosté nezbytné věci, které musíte mít stále při sobě - pas, registraci a platné vízum (jehož délka určuje platnost čtenářského průkazu). V knihovně si vás vyfotí a za chvíli vám vydají čipovou kartu, přičemž jediná funkce toho čipu je zřejmě jen ta, že když projdete přes turniket, tak vrátný vidí, kdo do knihovny vchází a kdo ji opouští. Zbytek úkonů probíhá v čistě papírové formě, ale k tomu se ještě dostanu. Nutno podotknout, že čtenářský průkaz RNK byl jediným průkazem, který jsem před svým návratem domů nemusela vracet a v případě, že bych se do Petrohradu ještě někdy vrátila, si mohu s novým vízem obnovit jeho platnost.

Pro registraci v univerzitní knihovně[2] potřebujete studentský průkaz a dopis ze zahraničního děkanátu, který vám dovoluje se v knihovně zaregistrovat a využívat jejich služeb.

Registrace do knihovny Akademie věd je údajně možná na základě všech výše uvedených věcí, navíc musíte mít úřední překlad vysokoškolského diplomu do ruštiny. Toto nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit, protože jsem se do ní nakonec nezapisovala, protože potřebné materiály jsem našla v RNK.

Vybavena čtenářskými průkazy jsem mohla začít. Většinu svého studijního pobytu jsem strávila v RNK (a to nejen v jejím oddělení knihovnické literatury), protože v univerzitní knihovně se tou dobou zrovna opravoval sklad, kde se bohužel nacházely i materiály, které jsem potřebovala. To, že je sklad „v remontu", totiž znamená, že se k materiálům v něm uloženým nedostanete.  Na druhou stranu, univerzitní knihovna má proti RNK výhodu v tom, že si mnohé knihy můžete půjčit i absenčně a také si tam můžete materiály fotografovat. V RNK si materiály rozhodně fotit nemůžete a kromě kamer v mnoha studovnách je další kontrolou detektor na elektronické přístroje, kterým procházíte při vstupu. Přitom fotografování materiálů není v rozporu s ruským autorským právem. Jak mi sami Rusové přiznali, jde prostě o snahu si na kopírování (6 rublů/stránka) či skenování (10 rublů/stránka, strana novin 100 rublů) vydělat. Finanční možnosti knihovny jsou zřejmě dost ohraničené, jak to dokládá i cedule na toaletách vyzývající k úspoře toaletního papíru...

Cedule 

(Volně "Vážení zaměstnanci a čtenáři!!! Naléhavě vás žádáme, abyste používali toaletní papír v rozumné míře z důvodu omezených finančních prostředků knihovny. Ekonomické oddělení." pozn. redakce)

Nicméně, začněme od začátku. Po vstupu do budovy si musíte odložit své věci do šatny, do prostor samotné knihovny nemůžete mít na sobě svrchní oděv a s sebou žádnou tašku, dokonce ani tu na notebook (takže si jej prostě musíte vyndat a jít tam jen s notebookem a šňůrou). Projdete turniketem a vrátný vám vydá propustku, do které vyplníte číslo čtenářského průkazu, jméno a bydliště (místo, kde jste zaregistrovaní.  To jen v univerzitní knihovně nepřistoupili na můj argument, že jim je má adresa v ČR k ničemu a nemusí je tedy vůbec zajímat). Pokud máte s sebou notebook, napíše vám o tom vrátný do propustky poznámku a vy si musíte jít na jedno konkrétní místo pro razítko, že ho teda máte s sebou. Teprve pak může začít vaše práce s knihovními fondy.

Pro hledání potřebných materiálů můžete využít elektronického či lístkového katalogu. Pod elektronickým katalogem si rozhodně nepředstavujte systémy typu Aleph či OPAC, jde pouze o naskenovaný katalog lístkový, takže o základním, natožpak pokročilém vyhledávání můžete jenom snít. V elektronickém katalogu je obsažena jen malá část fondu, takže vám beztak nezbývá než si zalistovat. To by nebylo to nejhorší, nutno ovšem znát, v kterém katalogu hledat - téměř v každé místnosti knihovny se nachází nějaký katalog a ten, co má být údajně centrální, rozhodně neobsahuje vše. Také jsou tu různé katalogy pro knihy, časopisy či noviny. Některé katalogy jsou řazeny abecedně (podle příjmení autora či názvu knihy, jak kdy), jiné po tématech (prý systematický katalog... Vůbec není lehké se v tom vyznat). Můžete se buď spolehnout na štěstí, že se trefíte, nebo se zeptat bibliografa, kde hledat.

Poté, co naleznete záznam o knize, kterou potřebujete, musíte si opsat tzv. šifru alias její signaturu. Těch tam může být hned několik, proto si je raději opište všechny. Pokud jste se bez bibliografa obešli doposud, teď už se bez něj neobejdete, protože díky němu zjistíte, kde se materiál s touto signaturou nachází. V lepším případě jste se trefili do knihy, která je ve stejné budově, v tom horším musíte jet na druhý konec města.

Abyste knihu dostali do rukou, musíte si vypsat další žádanku, pro každý svazek zvlášť. Vyplněné žádanky pak předáte knihovníkovi v příslušném sále a ten vám řekne, kdy si pro ně můžete přijít. V případě oddělení knihovnictví to byla otázka minut, u materiálů z jiných částí fondu (kde se ovšem pár knížek z oboru také našlo) to byla otázka hodin. Po obdržení svazků vám napsal knihovník poznámku do propustky a po jejich vrácení vám k tomu dal razítko, že je vše v pořádku a mohli jste opustit knihovnu. Razítko pro východ jste potřebovali, i když jste si nic nepůjčovali - museli jste si jej u nějakého pultu vyžádat.

Další žádanku a razítko potřebujete, když si chcete něco kopírovat či skenovat. V případě starších fondů si pro razítko musíte jít do oddělení Ruského fondu, v jiných případech vám jej dá knihovník v dané čítárně (ovšem u materiálů pro bakalářskou práci na ruštině to chtělo vzhledem k jejich stavu urputné přemlouvání a zoufalý výraz. Nakonec se povedlo, akorát jsem byla poslední čtenář, který je držel v rukou). Materiály si nekopírujete ani neskenujete sami, ale přinesete je do oddělení pro to určeného a tam to udělají za příslušnou částku za vás.

Poslední „razítkový trip" vás čeká před návratem domů. To musíte odevzdat několik papírů s razítky ve škole, mezi nimi i papír, týkající se knihoven. V RNK mi řekli, že u nich taková praxe není, že nikdy nikomu žádné razítko za podobným účelem nedávali. Naštěstí se mi je podařilo přesvědčit, že to razítko opravdu potřebuji, tak jsem ho dostala. V univerzitní knihovně jsem kvůli tomu pro změnu musela navštívit 3 různé studovny v různých částech univerzity. To je vůbec taková ruská reálie, že pro každé razítko, co potřebujete, mnohdy na jeden a týž papír, si musíte jít k jinému člověku. Aneb proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Ale aspoň si začnete vážit toho, co máte doma ;).



[1] stránky Ruské národní knihovny: http://www.nlr.ru/

[2] stránky univerzitní knihovny: http://www.spbguki.ru/library/

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele bicarbona
a čímpa si vlastně vyfotila tu ceduli :-)
Obrázek uživatele admin
Anonym
6. 10. 2009
камерой ;)

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback