V zajetí symbolů

5. 1. 2009

UPOZORNĚNÍ! Následující příspěvek je vysoce informačně  bohatý a přínosný. 

 G. K. Chesterton

Ve svém článku o Vánocích Gilbert K. Chesterton kritizuje stav, který všichni známe z vlastní zkušenosti: Vánoce začínají pro obchodníky dříve, než nastane doba adventní, doba, která má být teprve přípravou na Vánoce. Chestertonův článek obsahuje několik podnětných myšlenek týkajících se vztahu symbolů a věcí, což je oblast, která je, dle mého názoru, pro informační vědu klíčová. Píše:

V každém případě se vánoční puding projeví tím, že ho sníme. A to je symbolem pro spoustu jiných věcí, o nichž příliš mnoho lidí dnes zapomnělo, jak užívat jich samotných a pro ně samotné a ve chvíli, kdy si jich právě užívají nebo je požívají. Jména věcí zabírají příliš mnoho místa proti nim samotným a návrhy a plány a obrazovými oznámeními jistých věcí příliš převažují nad reálnými objekty dříve než se mohou objevit a nastat. Svět, který známe, je příliš plný pověstí zpráv a reputací zachycených v odrazech namísto přímého zakoušení chuti a skutečné zkušenosti. Například ti, kdo by chtěli člověka přinavrátit prostšímu životu z půdy, jsou vždy konfrontování s námitkou (skutečnou či falešnou), že by moderní lidé byli tupí a těžkopádní, kdyby se měli zabývat skutečnou půdou na statku či farmě, namísto nějaké nereálně krajiny ve filmu. Ve skutečnosti krajinné rozhledy na farmě obsahují stovky věcí, které filmová krajina nemá. Kritikové se ale nemohou přimět k tomu, aby uvěřili, že by člověk snad někdy zase mohl dostat chuť vrátit se k originálům, protože jsou zajímavější než kopie. Přes všechen zjevný materialismus a masové mechanismy naší současné kultury žijeme, mnohem víc než naši otcové, ve světě stínů. A pramálo na tom mění to, že nám proroci a pokrokáři nadšeně a zapáleně říkají, že to jsou nadcházející události, jež dříve vrhaly svůj stín. Předpokládá se, že není nic skutečně víc vzrušujícího než tanec stínů a samotný význam či pojem podstaty nám unikají.

Vánoční puding, třebaže je sám o sobě dostatečně hmatatelný, je sám o sobě alegorií a znamením ještě jiným způsobem. Malý kluk předpokládá, že v pudingu najde sixpence a to je zcela v pořádku, aspoň pokud a dokud zůstávají až na druhém místě za pudingem. Nuže, přechod od středověkého k modernímu světu bychom mohli velmi pravdivě popsat tímto obrazem. Celý rozdíl je mezi tím, když dáme sixpence do vánočního pudingu a mezi tím, když postavíme vánoční puding kolem sixpencí.

Chesterton si všímá, že dnešní doba, i když je materialistická, považuje symbol za hodnotnější, než věc, která je jím označena. Nepochybně za tím stojí jistá forma agnosticismu, který věci (o sobě) považuje za nepoznatelné, a za člověku přístupné považuje jen mluvení o nich. Ve filosofii se tato pozice projevila tzv. obratem k jazyku (linguistic turn), z kterého vzešly dvě výrazné filosofické školy dneška - analytická filosofie a postmoderní filosofie. Analytičtí filosofové zkoumají jazyk a jeho vztah k věcem (sémantiku), na poznání samotných věcí rezignují (považují filosofii za vědu o fungování jazyka). Podle postmoderních filosofů žije člověk v zajetí jazykových her (Wittgenstein), z nichž nelze vystoupit. To, co považujeme za pravdu, jsou jen soubory metavyprávění, které je třeba analyzovat a dekonstruhovat (Derrida). Rozpornost těchto tezí je ukázaná v tomto článku.

Podle klasické filosofie, která lépe odpovídá naší běžné zkušenosti, věc vždy před jazykovým výrazem. Samotný jazykový výraz je také jedna z věcí, která má kromě toho, že je věcí sama o sobě, také schopnost přivést do vědomí představu věci jiné. Znak je jen prostředkem k cíli, kterým je poznání věci znakem reprezentované. Jako takový má nižší hodnotu, než samotná označená věc. Stavět znaky před označované věci znamená zaměňovat prostředek za cíl. Na to bychom jako horliví uživatelé Internetu neměli zapomínat.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

20 komentářů

Obrázek uživatele Lotyna

Může být symbol jen symbolem bez významu?

Můžeme jíst vánoční puding aniž by to pro nás mělo jiný význam než že ho jíme?

Proč tedy jíme vánoční puding a nedáme si třeba čokoládu, když obojí nám chutná?

Není to třeba proto, že to že jíme vánoční puding v nás vyvolává vzpomínky na dětství - jak jsme ho jídávali když jsme byli malí - a to v nás vyvolává pocit nostalgie a štěstí? 

Myslím že ano... že symboly nemohou být bez významu, jinak by upadli v zapomnění... Mohou však získat význam nový - ať už osobní, nebo uznávaný větší skupinou.

Když si vezmeme i samotné Vánoce - to přece nebýval vždy stejný svátek jak ho známe dnes - byl to pohanský svátek. Vlivem křesťanství mu však byly přisouzeny významy nové a mnohé staré byly zapomenuty. Dnes (prozměnu vlivem sekulraizace) získávají Vánoce opět novou podobu ... těžko říct jakou... Je pravda, že v nich hraje velkou roli komerce a neříkám že se mi to líbí. Ale zároveň se jim přisuzují další významy.

Symbol bez významu je bezcený. A já si někdy u lidí všímám zcela opačného jevu - že připisují určitým znakům a symbolům význam větší, než možná ve skutečnosti mají...

Obrázek uživatele admin
Anonym
5. 1. 2009
pozor, není puding jako puding... my asi moc neznáme ten tradiční anglický, který se vyrábí z hovězího loje atd. :)
Obrázek uživatele Lotyna
Já nikdy nejedla vánoční puding :-)
Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

"Může být symbol jen symbolem bez významu?"

To nemůže. Symbol bez významu by nebyl symbol. Symbol/znak a význam jsou pojmy ve vzájemné korelaci - jeli první, musí být druhá, ale nikoliv naopak.  Věc může být i bez symbolu, symbol bez věci být nemůže.

Může ale nastat situace, kdy pomalu zmizí to, co je symbolem označeno, a zůstane jen symbol. Už to není samozřejmě není symbol, už je to jen věc. Symbol je prostředek k cíli, k poznání věci, kterou označuje. Když vymizí ta věc, kterou původně označoval, stane se z prostředku samotný cíl.

V praxi se setkáváme často se situací, kdy se původní symboly stávají obyčejnými věcmi, bez původního významu. Kupříkladu u současných Vánoc. Na Vánoce se dřív jedlo a pilo, protože se oslavovalo narození Spasitele. Dnes je hodně lidí, kteří jedí a pijí, přestože v Krista nevěří. Věřící oslavuje kvůli radosti z narození Spasitele, nevěřící oslavuje kvůli oslavování. Pro nevěřícího se stal prostředek cílem.

Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

Nicméně je možné, aby byl symbol stále symbolem (ví se, co označuje), přesto to označované nemá takovou hodnotu jako samotný symbol. Mohu kupříkladu mluvit a psát (a být si vědom významů slov), ale zároveň významům nepřikládat takovou důležitos jako samotnému mluvení nebo psaní. Typickým příkladem lidí, kteří preferují znaky před významy, jsou pavlačové drbny či některé typy internetových diskutérů.

Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009
Ita est.
Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

Máme tu jeden znak, kterým se označují tři významy, tři věci (jde tedy o případ homonymie).  Je třeba si uvědomit, že jedno slovo pro několik významů, máme díky věcné souvislosti mezi významy. Jeden význam je primární, od něj se odvíjí významy ostatní.

Máme tu za 1) pohanský svátek Slunovratu, kterému se nikdy v jeho době Vánoce neříkalo, pak tu máme 2) křesťanský svátek Narození Krista, se kterým se primárně pojí termín Vánoce, pak tu máme 3) význam komerčních Vánoc, které si zachovávají vnější zvyklosti, ale odhlíží od poselství křesťanského svátku.

Mezi 1) a 2) je tento věcný vztah: 2) nahradilo 1) a přejalo některé zvyky, zpětně se může o 1) hovořit jako o Vánocích, ale  Vánoce to samozřejmě nebyly. Došlo k nahrazení podstaty oslavy Slunovratu podstatou oslav narození Krista.

3) z 2) převzalo to líbivé z vlastností Vánoc a naroubovalo ji na svoji podstatu, kterou je slavení pro slavení.

Máme tu tedy 1 význam primární a dva sekundární. Ve VLASTNÍM významu jsou Vánoce svátky narození Krista. Přestože spolu významy věcně souvisí, souvisí spolu jen díky přenosu určitých vlastností, podstaty jsou však jiné a stojí zcela odděleně, takže se 1) a 3) Vánoce vůbec říkat nemusí. To ostatně pochopili i Londýnští radní, kteří nechtějíce připomínat křesťanský původ Vánoc navrhli přejmenovat prosincové veselí, kterému se dříve říkalo Vánoce, na svátky na konci roku či tak nějak,

 

Obrázek uživatele Lotyna
jo souhlas, možná by se tomu mohl dát nový název :-)
Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

"Pavlačové drbny: pro ně například nemají slova význam obsahový, ale jsou pro ně zdrojem uvolnění či příjemně stráveného času s přítelkyněmi (no haha... ale co, každýho baví něco jinýho :-)) - takže pro ně mají význam jiný, ale to neznamená že žádný..."

Ano, tak řeč také funguje. Je ale třeba mít na zřeteli, že jde opět o její sekundární funkci. Nejprve je cílem řeči něco sdělit, sdělování je podstatnou vlastností řeči. Funkci relaxační může řeč také plnit, ale také nemusí. Komunikační funkci ale řeč musí plnit v každém případě, jinak by nebyla řečí. Komunikace je tedy vlastním významem řeči, relaxace až významem sekundárním.

Obrázek uživatele Lotyna
tem pavlačovkám je sice asi celkem jedno jestli jim to přináší primární nebo sekundární význam, ale jinak souhlas, podle tohoto vašeho řazení sekundární funkce (která je ale neméně důležitá - jelikož i když komunikujeme za účelem sdělení určitého obsahu, vždy to děláme aby nám to přineslo nějaké vnitřní uspokojení - například to, že "získáme vědění") nahrazuje funkci primární.
Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

jelikož i když komunikujeme za účelem sdělení určitého obsahu, vždy to děláme aby nám to přineslo nějaké vnitřní uspokojení - například to, že "získáme vědění")

Dovolím si nesouhlasit. Nemyslím si, že komunikujeme vždy pro naše vnitřní uspokojení, i když se často s tím komunikace pojí. Určitě ale existují situace, kdy musíme komunikovat, nějaký obsah sdělit, i když nás to spíše bolí než uspokojuje. Někdy prostě musíme někoho in-formovat, aniž by nám to dělalo radost. Ó jak mně se často nechce s někým mluvit, ale přesto musím, protože prostě považuji za nezbytné, aby věděl to a to.

Jako příklad můžeme zvolit třeba takový klasický úkon výměny řidičského průkazu: musíme komunikovat, když chceme jezdit dál, radost z toho ale moc nemáme. I když po úspěšném úředním úkonu se často uspokojení dostavuje - uspokojení z toho, že jsme to přežili a uchovali si duševní zdraví.:-)

Obrázek uživatele jjs
5. 1. 2009

To mi připomnělo, že mám rok na výměnu řidičáku, neb mám ŘP typ 5.

Obrázek uživatele Lotyna
Někdy komunikovat musíme (i když se nám třeba nechce), protože nám to přináší "výhody" až v širší perspektivě - například musím někoho vyhodit, protože naše firma krachuje a další hladový krk už neuživí, když onoho zaměstnance vyhodíme, je možné že se naše firma urdží a pokud se tak stane, přinese nám to vznitřní uspokojení. Jindy zas musíme říct něco nahlas, protže kdybychom to neřekli, bylo by to například v rozporu s našemi morálními hodnotami. Sice pak možná budeme třeba perzekuováni nebo tím třeba naopak někomu ublížíme my, ale my to musíme říct, protže věříme že to co říkáme je dobře a kdyby to nebylo řečené tak je to bylo špatné... a to že jsme to řekli nám přináší vnitřní uspokojení... A když chceme řidičák a musíme komunikovat abychom ho dostali, zase si o něj žádáme proto, že nám to přinese výhodu - možnost řídit auto - a to nám přináší vnitřní uspokojení (ne to že řídíme, ale že MŮŽEME)
Obrázek uživatele admin
Anonym
5. 1. 2009

Ano, a navrcholu stojí eudaimonia - blaženost, což je dobro, po kterém lidé touží pro ně samotné (viz Etika Nikomachova). Křesťané je ztotožňují s tzv. blaženým patřením.

Obrázek uživatele Lotyna
No my se nakonec ještě shodnem :-)
Obrázek uživatele Peter Kahoun
Hah! Skvostné! Diskuse k článku mi připomíná jednu divadelní hru, teď si bohužel nevybavím jméno... ale byla stejně dobře schopná referovat svou formou k svému obsahu. 
Obrázek uživatele Stáňa

Řečí symbolů se  domluvíme, zda  sdílíme stejné hodnoty. Naše názory a postoje do sebe nezapadnou jako Lego, ale maličko vymezíme prostor, který je nám společný.

Co takhle využít řeč symbolů při hledání partnera.

Řeknu-li Vánoce a jemu naskočí Santa – tož to se stříbrné svatby nedožijeme. Záleží v jakém prostředí nám miláček vyrůstal.  Jaký výklad symbolů má jeho rodina. Můžeme si myslet, že mluvíme o témže  - Manželství. A výklad může být naprosto odlišný.

  • Láska, sdílení    
  • Teplá večeře, vyprané prádlo.

Může být i Láska  + sdílení + teplá večeře + cokoli , jen pozor, aby výklad byl pro obě strany stejný.

Stáňa

Obrázek uživatele jjs
12. 1. 2009

Základem úspěšné komunikace je užívat symbolů ve stejném významu.

Nejlepší je před diskuzí si pojmy nejprve definovat.

Obrázek uživatele bicarbona
je to zvláštní, že jeden den se dívám na Útěk do divočiny, druhej den na Lekci Faust, pak si přečtu tohle (včetně komentářů) a pak si přečtu tohle a sedím v kuchyni a kouřím akorát cigáro...
Obrázek uživatele jjs
12. 1. 2009

Occamova břitva je jedna z prvních deklarací scientistického pragmatismu. U Occam a Roger Bacon stojí na počátku novověké vědy, která sama sebe chápe jako nástoj ovládání světa.

Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem.

Všimněte si dvou věcí: Occam říká, že

- entity nemusí být zmnožovány jako by záviselo jen na nás, kolik jich je!

- že nemusí být zmnožovány, dokud MY to nepotřebujeme, jako by se kritériem pravdy byly naše potřeby!

 

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback