Věnečky

24. 10. 2011

Autor titulu: Blandine LeCalletová

Žánr: novela

Popis knihy:

Názor na knihu:

Svatební den z pohledu devíti postav, už jen toto slibuje poměrně zajímavý čtenářský zážitek. Na své si přijdou převážně milovníci pralalelních dějů, kdy se napřiklad dojmy z jedné události postupně dozvídáte z pohledu několika různých aktérů, a to od neteře, která jde své tetě Berenice na svatbě za družičku, přes oddávajícího kněze, až po samotnou nevěstu a jejího ženicha.
Děj románu začíná u malé Pauline, neteře nevěsty, a vypadá téměř až idylicky. Po přečtení prvních pár odstavců však pochopíte, že autorka čtenáři nebude servírovat pouze pěkné věci a načančaný děj. Naopak jej nechá nahlédnout nejen do nitra postav, kde se mezi sebou bije touha zachovat si dekorum, styl a eleganci s pochybnostmi a křivdami minulosti, ale poukáže i na ryze měšťácké chování a snobismus.
Je velmi pravděpodobné, že některé postavy vám budou sympatické více, jiné méně, každopádně vás však zaujmou a k některým se budete časem i vracet (minimálně ještě při čtení knihy, abyste si zpětně přečetli, jak se v tu chvíli chovala jiná postava). 

Anotace: 

Ve starobylém venkovském kostelíku a večer na nedalekém statku se koná velkolepá svatba. Snoubenci, jejich rodiny i sezvaní hosté patří ke společenské smetánce – advokáti, lékaři, podnikatelé. Svatba je promyšlena do posledního detailu, nic nesmí narušit dokonalou oslavu. Průběh dne popisuje postupně několik účastníků svatby, každý z nich vidí události jinak, každý v nich hraje jinou roli. Jejich prožitky a pocity se vzájemně doplňují. Pod lesklým povrchem dokonalé svatby se však objevuje mnohem drsnější skutečnost. Navzdory svému hmotnému zajištění je jen málokterý z hostů skutečně šťastný. Řeší traumata rodinného života, svázanost společenskými konvencemi, pomstychtivost a závist i staré „kostlivce ve skříni", kteří jsou dílem všudypřítomného pokrytectví.
(Anotace převzata z BookFan.eu)

 

Úryvek z knihy:

Otočí se k oknu a pozoruje rychle ubíhající les, tak hustý a zelený, a pak zavře oči. Máme všechno, pomyslí si. To jsou slova její matky. Pokaždé, když jí v telefonu naznačí, že všechno není podle jejích představ, ta věta ji nemine.

"Prosím tě, Helène, já tě nechápu: máš VŠECHNO! Dům, bazén. Bazén v Paříži, Helène! Zdravé děti!" (Neříká "krásné děti"; nikdy si nezvykla na hlavy Clouetových odlitků, ale to jí nebrání svá vnoučata milovat.) "Manžela, který tě miluje, který vydělává, HODNĚ vydělává. A to nemluvím o domku v Bretani, cestování... Nepříliš únavné práci! (Každý ať si říká, co chce, ale máte přece jenom tři měsíce dovolené...) Vážně, Helène, uvědomuješ si, jaké máš štěstí?

Co na to všechno odpovědět? Nedá se to popřít: má VŠECHNO. A navíc je tak praktické vidět věci takhle. Má VŠECHNO. V čem je problém? Buď jak buď, nemá chuť se o tom bavit zrovna s matkou. Kromě toho není co k tomu dodat.

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback