Veřejná knihovna jako komunitní centrum aneb Proč se jim to vyplatí

Příspěvek vznikl na základě bakalářské diplomové práce Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání, obhájené při KISK FF MU na jaře 2007. Pojednává o vztazích, kontaktech a spolupráci mezi veřejnými knihovnami a základními školami pořádajícími komunitní aktivity. Nabízí stručnou charakteristiku současné situace této oblasti v ČR. V závěru se snaží odpovědět na otázku, proč mají být knihovny komunitní, jaká pozitiva jim tento postoj může přinést. Autorka je studentkou navazujícího magisterského programu Informační studia a knihovnictví při KISK FF MU v Brně.

Veřejné knihovny jako komunitní knihovny

Role veřejných knihoven se v současném světě mění - stávají se místy setkávání, ochotnými pořadateli, prostředníky a vzdělávacími centry. Ty, které se dokázaly zorientovat a uvědomit si své možnosti, mají výhodu. Komunitní aktivity jsou relativně novou oblastí plnou příležitostí pro ty, kdo jsou ochotni se jich chopit. Oblast aktivit, které mají za cíl budování komunity, je i ve světě velmi široká. Obecně se na tomto poli realizují zejména neziskové organizace, přičemž knihovníci jej automaticky považují za svou doménu, přestože zdaleka nejsou sami - poměrně široká je i oblast komunitního plánování, komunitní práce a v neposlední řadě komunitního vzdělávání.

Téma komunitních aktivit veřejných knihoven jsem si zvolila i pro svou bakalářskou diplomovou práci. Již úvodní „průzkum terénu" způsobil, že směřování mé práce se vychýlilo k problému neexistence vzájemné spolupráce státních neziskových organizací, jakými jsou základní školy a veřejné knihovny, při organizování a pořádání komunitních aktivit. Komunitní školy a komunitní knihovny mají velmi podobné cíle, jedná se o neziskové organizace s omezenými rozpočty a prioritou vzdělávání, přesto dosud nenavázaly vzájemnou spolupráci. Ve své práci jsem se pokusila vysvětlit, proč tomu tak je.

Vnímání pojmu „komunita" a toho, co kdo chápe pod slovy „komunitní aktivity", se nepochybně velice různí. A to nejen mezi širokou veřejností. Pojem komunita, snad právě proto, že se v žádném případě nejedná o neologismus, považují za obtížně uchopitelný odborníci z řady oblastí, zejména společenských věd. Jeho definice se velice často liší podle toho, pro jaké účely/skupinu lidí je použita. Bylo pro mne tedy důležité zjistit, jak si komunitu jakožto cílové publikum svých aktivit definují komunitní knihovny a komunitní školy.

Studium literatury mě dovedlo ke zjištění, že pojem komunita je mezi komunitními školami a komunitními knihovnami vnímán velmi podobně, tedy jako společenství, vymezené jednak geograficky, jednak vzájemnými sociálními vztahy. Z této podobnosti a dalších kontextů v literatuře vyplynulo i to, že sblížení těchto typů institucí nastává i v cílech a názorech na budování komunity. Lze říci, že sociální vztahy a jejich budování jsou pro oba typy institucí prostředkem i cílem zároveň. V ideálním případě vytváří komunitní instituce kolem sebe spirálu dění, která svými pozitivními účinky zlepšuje výchozí pozice komunitních aktivit instituce a následně i jejich účinky.

Hovořím-li o komunitních aktivitách, bylo by jistě vhodné uvést pro ilustraci konkrétní příklady. Mezi knihovnami a školami se samozřejmě vyskytují rozdíly vzniklé odlišným typem publika, pro něž své aktivity pořádají. V případě základních škol se z velké části jedná o žáky a jejich rodiny, pro knihovny je běžné oslovovat spíše širší veřejnost, kterou tvoří široké spektrum jejich uživatelů.

Jako příklady komunitních aktivit základních škol bych uvedla například rekvalifikační kurzy, loutkářské, divadelní, taneční a pěvecké spolky a kroužky, provoz komunitních center, organizování výstav a společenských odpolední/večerů.

Komunitní aktivity knihoven více pracují s rolí knihovny jako informačního zázemí komunity, často se soustřeďují na další vzdělávání občanů nebo prosazují knihovnu jako neutrální místo vhodné pro setkávání. V Knihovně Kroměřížska proběhl v letech 2002-2003 projekt Celoživotní vzdělávání, který

byl zaměřen na cílovou skupinu zástupců nevládních neziskových organizací (NNO) v okrese Kroměříž s cílem zlepšit informovanost o možnostech psaní projektů a získávání finančních prostředků"[1]

Rovněž neziskovými organizacemi se zabýval projekt Informační centrum neziskových organizací. Knihovna se i nadále účastní spolupořádání akcí při příležitosti 30 dní pro neziskový sektor. Mezi další aktivity komunitních knihoven patří pořádání prodejních výstav regionální literatury, literárních soutěží, organizování herních a komunitních klubů, pořádání rekvalifikačních kurzů, výstav a přednášek.

Úvahy nad podobnostmi a rozdíly ve způsobu práce komunitních škol a komunitních knihoven je třeba vnímat na základě vývoje, který v ČR tyto typy institucí doposud prodělaly. Budeme-li za počátek komunitních aktivit ve školství a knihovnictví považovat dobu, kdy o svých záměrech, činnostech a cílech začaly jako o komunitních mluvit tyto instituce, nesahá tento počátek příliš daleko do minulosti. Komunitní školy mají přitom relativně výrazný náskok. První iniciativy ve smyslu komunitního vzdělávání se u nás objevily hned po listopadu 1989. Zastřešující organizací se pro komunitní vzdělávání v ČR stala obecně prospěšná společnost Nová škola. Díky ní lze říci, že komunitní školy obecně přistupují k dané problematice „systematičtěji". Pravděpodobně k tomu přispívá i to, že komunitní vzdělávání je celosvětově hodně rozšířené.

V případě českých veřejných knihoven bych jako počátek vývoje označila zrod vize komunitních knihoven v roce 2002. Od tohoto roku se datují články, semináře i vznik Pracovní skupiny pro komunitní aktivity knihoven při sdružení SKIP (Sdružení knihovníků a informačních pracovníků). Podrobněji a velmi fundovaně se vývoji komunitního knihovnictví v ČR věnuje ve své diplomové práci „Význam komunitních aktivit pro zvyšování prestiže knihovny v obci" Jana Poláčková.[2]

Jako poněkud problematičtější vidím pojetí veřejných knihoven jako tradičních center komunitních aktivit; nejsou tak vnímány pravděpodobně ani většinou společnosti, ani „nekomunitními" knihovníky, komunitní knihovny však o této tradici nepochybují. Jinými slovy, veřejné knihovny vnímané jako „půjčovny knih", případně moderní informační centra, neznamenají totéž jako komunitní knihovny. Přidaná hodnota spočívající v podporování přirozených zdrojů komunity, zprostředkování setkávání jejích členů a pořádání aktivit ne zcela souvisejících se zákonem stanovenými funkcemi knihovny, vyžaduje značnou iniciativu ze strany knihovníků. A řadu dalších lidských i materiálních zdrojů. Již zmiňovaná diplomová práce Jany Poláčkové se mimo jiné zabývá dobrovolnictvím, které se zdá být vhodným řešením pro získávání aktivních, angažovaných jedinců, ochotných pracovat pro komunitu. Další možnou cestu naznačila ve své diplomové práci Věra Anthová, přičemž název této práce vystihuje nejen její obsah, ale i směřování mých úvah: „Občanské sdružení při veřejné knihovně jako jedna z možných cest rozvoje knihoven".[3]

Komunitní knihovny, komunitní školy: vzájemné vztahy

Současný stav vzájemných vztahů mezi komunitními školami a knihovnami se v rámci bakalářské práce pokusil zmapovat kvalitativní výzkum uskutečněný ve spolupráci se šesti ředitelkami a řediteli komunitních knihoven a škol. Došlo k potvrzení hypotéz výzkumu: nízké nebo nulové povědomí o existenci a činnosti druhé strany, z toho vyplývající absence spolupráce nad běžný rámec, zamítnutí myšlenky, že by situace „vakua" vyplývala z vnímání vzájemné konkurence. Dovolím si tyto otázky více rozvinout: obě strany zúčastněné ve výzkumu navzájem neví o existenci podobného typu instituce, aktivit, spolků a iniciativ. Žádný z dotazovaných se však nebrání spolupráci, naopak, ta je vnímána výhradně pozitivně. Druhá strana není v žádném případě vnímána jako konkurence (tedy nepřítel). V čem je tedy příčina nespolupráce? Z výzkumu jednoznačně vyplynulo, že případná iniciativa nutná k zahájení spolupráce na jakékoli úrovni, je vždy očekávána od druhé strany.

Shrnutí: obě strany se potýkají s řadou vlastních problémů, jsou ve fázi informování kolegů a lidí z oboru a k veřejnosti, zvláště té širší a té, která nežije v jejich dosahu, se informace o jejich činnosti dostávají jen obtížně. Zde je příležitost zmínit zajímavý fakt či náhodu, že rozmístíme-li na mapě ČR doposud existující komunitní knihovny a komunitní školy, zjistíme, že se téměř 100% vzájemně míjejí - otázkou je, nakolik je v době internetu a dalších médií tento faktor rozhodující. Důležitější bude pravděpodobně fakt, že si „každý hraje na svém písečku" a chybí zastřešující prvek, který by umožnil systematické navazování kontaktů a výměnu informací.

Vyplatí se knihovnám být komunitní?

Nyní bych zde ráda položila otázku, kterou považuji za důležitou, a která již možná napadla i řadu z vás: proč je pro knihovny důležité stát se komunitními centry obcí? Vyplatí se jim to? Na stránkách SKIPu v sekci Komunitní knihovna najdeme přehled charakteristik veřejných knihoven, které vytvářejí základ pro uvažování o komunitních knihovnách.

  • knihovna není pouhou půjčovnou, může poskytnout a nabídnout mnohem více služeb a možností jednotlivcům i skupinám, společenstvím
  • knihovna v duchu litery zákona poskytuje rovné služby všem
  • knihovna je otevřená instituce
  • v knihovně pracují kvalifikovaní profesionálové, lidé, kteří se rozhodli pracovat v instituci, jež je především službou veřejnosti; oni jsou hlavní devizou knihovny,
  • knihovna je příjemné, přívětivé, pěkné, vstřícné místo a takovou ji vnímají ti, kteří ji znají
  • knihovna nežije ve vzduchoprázdnu, ale v obci, která má své potřeby, priority, problémy, obec knihovnu zřizuje, obci knihovna patří
  • každou obec tvoří jednotlivci a skupiny
  • knihovna žije z daní všech občanů, nejen svých uživatelů
  • ne každý obyvatel obce je čtenář, natož uživatel knihovny, ba dokonce ne-uživatelů knihovny je mnohem více
  • mnoho lidí a skupin neví, co všechno lze od knihovny očekávat
  • v obci žije mnoho jednotlivců i skupin, kteří umí a dělají spoustu zajímavých, důležitých a užitečných věcí, ale řada jiných lidí a skupin o těchto aktivitách vůbec neví
  • knihovna může být/je přirozeným místem propojování lidí a skupin, protože ví o potřebách i o možnostech a také ví, že spolupráce je nejlepší trvalou cestou k cíli
  • mnoho lidí a skupin (společenství) má potřebu se setkávat, ale chybí jim prostor či vstřícná nabídka,
  • knihovna je informačním srdcem obce, systematicky se v ní soustřeďuje mnoho informací o obci a životě v ní,
  • knihovna je neutrální místo[4]

Ve světle těchto charakteristik pak otázka zní: Vyplatí se veřejným knihovnám být výraznými, aktivními institucemi, které jsou pozitivně vnímány širokou veřejností? Vyplatí se veřejným knihovnám budovat v obyvatelích daného místa vztah ke kultuře a tradicím tohoto místa? Vyplatí se veřejným knihovnám působit v očích zřizovatele jako organizace s jednoznačným směřováním, která si umí vytyčit dlouhodobé cíle, jejichž plnění prospívá celé obci? Vyplatí se veřejným knihovnám stát se v očích veřejnosti skutečně otevřeným a zcela neutrálním místem, ochotným zprostředkovat setkávání? Na všechny tyto otázky odpovídám ANO. Stát se komunitním centrem obce je pro veřejné knihovny správným cílem.

Použitá literatura

ANTHOVÁ, Věra. Občanské sdružení při veřejné knihovně jako jedna z možných cest rozvoje knihoven. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2007. 71 s. + xxi s. příl. Vedoucí diplomové práce Eva Sedláčková.

MATÝSOVÁ, Tereza. Veřejné knihovny jako komunitní centra obcí s přihlédnutím ke komunitnímu vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2007. 72 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Škyřík

POLÁČKOVÁ, Jana. Význam komunitních aktivit pro zvyšování prestiže knihovny v obci. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2007. 144 s. 26 s. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Zlata Houšková.

Citovaná literatura

Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. [2007] [cit. 2007-11-17]. Dostupný z WWW: <http://www.knihkm.cz/cz/projekty/15.html>.

Komunitní knihovna [online]. Praha : Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky, 2004- , 16. 1. 2004 [cit. 2007-11-17]. Průběžná akutalizace. Dostupný z WWW: <http://skip.nkp.cz/akcKom.htm>.



[1] Knihovna Kroměřížska : Projekty [online]. 2007

[2] POLÁČKOVÁ, Jana. Význam komunitních aktivit pro zvyšování prestiže knihovny v obci. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2007. 144 s. 26 s. příl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Zlata Houšková.

[3] ANTHOVÁ, Věra. Občanské sdružení při veřejné knihovně jako jedna z možných cest rozvoje knihoven. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2007. 71 s. + xxi s. příl. Vedoucí diplomové práce Eva Sedláčková.

[4] Komunitní knihovna [online]. 2004

 

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele admin
Anonym
15. 4. 2009

Díky za hodně zajímavý článek. Popularita podpory komunity okolo knihoven je nyní už vidět přímo na Internetu. Na začátku března spustila Městská knihovna v Praze sociální web pro mladé K4u - http://www.k4u.cz. Na webu tvůrce Inspiro Solutions jsem se v jejich tiskové zprávě dozvěděl zajímavé okolnosti spuštění http://www.inspiro-solutions.cz/cs/clanek/Mestska-knihovna-v-Praze-spousti-unikatni-web-pro-mlade-33.htm

 

Obrázek uživatele Petr Škyřík
Tak aby se nám ty informace pěkně propojily :)http://www.inflow.cz/knihovna4u-komunitni-dynamicka

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback