Většina rozhoduje?

2. 4. 2009

Jsou dva typy diskutujících - ti, kteří se baví o něčem, a ti kteří se baví. Ti, kteří se baví se cítí být frustrování, probíhá-li diskuze o něčem, zapojit se do diskuze nedokážou nebo nechtějí a po jistém čase bývají agresívní - okřikují či posílají ty, co nějaké téma do diskuze vnáší, pryč. Když se jim podaří odpudit člověka, kterého vážná diskuze zajímá, vyjadřují svou radost. Po čase diskuze začne váznou - bavit se bez tématu dlouho nejde.

Je zajímavé, že útoční zastánci "bavení se" se obvykle dovolávají obecného souhlasu (argument ad populum), přičemž žádnou viditelnou podporu davu za sebou nemají. Jsou jakoby obhájci demokratických principů, nicméně neexistuje obvykle žádný důkaz, že "lid" je podporuje. Podívejme se na jednu větu z příspěvku jisté bloggerky:

 "Přesto o osudu příspěvku nakonec rozhoduje většinové mínění"

Jaké většinové mínění? Kdo má v něm hlasovací právo? Jak se takové mínění zjišťuje? A i kdyby bylo zjistitelné, je zárukou skutečně správného úsudku?

Připomínám, že většinové mínění často vrcholilo v tzv. lynchování, které je aktem zcela lidově demokratickým.

Lynčování

Navíc je zcela intuitivní, že pravdivost a správnost nějakého názoru má svůj původ v realitě. 1+1=2 zůstane pravdou, i kdyby si dav odhlasoval, že 1+1=3. Většinové mínění je zcela snadno manipulovatelné a obvykle nebývá než názorem toho, kdo je právě u moci. Můžeme přečíst malou ukázku z Orwellova románu "1984".

Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone. Ty věříš, že realita je něco objektivního, vnějšího, co existuje samo o sobě. Věříš rovněž, že podstata skutečnosti je samozřejmá. Když sám sebe klameš a myslíš si, že něco vidíš, předpokládáš, že každý vidí tutéž věc jako ty. Ale já ti řeknu Winstone, že skutečnost není mimo nás. Realita existuje v lidském vědomí a nikde jinde.

Víme, jaká totalita existovala v Orwellem popsaném státu, a tady vidíme její základní filosofické východisko - kterým je popírání vztahu poznání a skutečnosti a snaha určovat "pravdivost" vnějším rozhodnutím, ať už existuje v podobě hlasování nebo autoritativního určení.

A to mne přivádí k údivu nad postoji studentů oboru informační věda a knihovnictví. Základním předpokladem vědecké práce je přesvědčení o tom, že je vědeckými metodami zkoumána skutečnost. Čeho jsem si však všiml je, že studenti oboru, který má vědě zásadně pomáhat, zastávají přesvědčení, že realita je objektivně nepoznatelná, a proto je třeba každé přesvědčení považovat za stejně hodnotné, nebo o hodnotě postoje rozhodnout pomocí mínění většiny.

Přitom navzdory tomu pronášejí tvrzení s nárokem na obecnou platnost (kupříkladu "většina rozhoduje") a u poznatků, které se na oboru učí, předpokládají jejich korespondenci s realitou (nepředopkládám, že by student byl přesvědčen, že to, co mu je sdělováno, jsou prázná slova bez obsahu).

Ještě v průběhu svého studia jsem byl naznačenou skutečností nejprve překvapen, poté rozhořčen, až jsem se rozhodl ji zkoumat, což mi pomohlo se se ze zajetí postojů, které mi byly na VŠ polehoučku infikovány, vymanit. Nakonec jsem se dostal až ke skutečné filosofii, která mi na spoustu věcí dala odpověď. Psychologický fenomén vnitřního rozporu mne nepřestává fascinovat, nepřestává mne rozhorčovat a zarmucovat a zřejmě nebudu nikdy schopen přestat v jeho zkoumání (to, že se často stávám obětí "veřejného mínění" mne už dávno netrápí, protože vím, co to způsobuje). Čemu nerozumím je, jak je možné s rozporem v pojímání reality vůbec žít. Já jsem tak žil kdysi také, ale nebylo mi vůbec dobře.

P.S. Možná že někdo namítne, že existence výše uvedených postojů u studentů je jen má fantazie. Rád bych tomu také věřil. Jenže je to až příliš reálné. Příklad, který uvádím je naprosto ukázkový. Jde o příspěvek, který byl vložen až po napsání tohoto článku a jehož autorkou je slečna Anonymka, která píše:

Očividně mají všichni nějaké zásady, ať už se těm ostatním líbí nebo ne. Ne všichni holdujeme sprosťačinkám ani filosofování. Na to snad právo máme. Článek na S mi
přijde místy vulgární, ale co čekat od podnapilých lidí;-) Že se za něj autoři nestydí a dokonce ho nechají zveřejnit na netu, je podle mě čistě jejich věc. Nikdo nenutí nikoho nic z toho, co se objeví tady, číst, ne? Mě to přijde super, že každý může mít svůj pohled na svět a taky ho může veřejně rozebírat. Samozřejmě by to mělo mít hranice, ale kdo by měl být tím, kdo o tom všem rozhoduje? Má snad někdo z nás "patent na rozum"? No nic, už se do toho zamotávám, jen mě ta "debata"
zaujala... Takže ať si každý dělá, co se mu líbí;-)

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

23 komentářů

Obrázek uživatele admin
Anonym
2. 4. 2009
...jako trénink, musíš začít tím, že se naučíš věřit malým lžím, abys pak mohl uvěřit i těm velkým. Spravedlnost, milosrdenství a takové ty věci... Vezmi si vesmír, rozemel jej na nejmenší prach, ten přesej přes to nejjemněší síto a pak mi ukaž jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu milosrdenství. A přesto se pokoušíme jednat jako kdyby na světě byl nějaký ideální řád, jako kdyby ve vesmíru existovala nějaká spravedlnost podle které by se dal posuzovat. Ale lidé tomu musejí věřit, jak jinak by se totiž ty věci mohli stát skutečností?
Trochu upraveno... T.P. Hogfather
Obrázek uživatele jjs
2. 4. 2009

Co ta hloupost má společného s tím článkem?

I když přece jen: materialismus, tedy druh monismu, podle něhož vše jsoucí je nutně hmotné, tedy hmota je jediný princip všeho, je systém také vnitřně rozporný a vyvratitelný sporem (reductio ad absurdum).

Když si vezmeme toto: "Vezmi si vesmír, rozemel jej na nejmenší prach, ten přesej přes to nejjemněší síto a pak mi ukaž jediný atom spravedlnosti, jedinou molekulu milosrdenství". 

Kdo tvrdí, že pro to, abychom mohli hovořit o existenci spravedlnosti, musí být nějaký její atom? Považujete se za jsoucího, Programe? Asi ano, ne? Přesto když rozemelete celý vesmír nenajdete jediný atom Programa.

Aby něco bylo, nemusí být na to zvláštní atomy, to je asi jasné žáku ZŠ.

 

Obrázek uživatele jjs
2. 4. 2009
Mimochodem: materialista studující informační vědu, která má své metafyzické základy ve všem jen ne v materialismu, je něco jako ateista studující teologii. Už jste slyšel o fil. kategorii s názvem IN-FORMACE? Učí vás dr. Lorenz pořádně? Četl jste můj první článek? Četl jste články doc. Beneše?
Obrázek uživatele admin
Anonym
2. 4. 2009

Hloupost? Nikoliv - jen jsem citoval text z knihy, kterou jste zřejmě nikdy nečetl a nikdy číst nebudete... a díky tomu je mi vás strašně líto...

Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009
Proč mne litujete, že nebudu číst knihu, kde se píší evidentní nesmysly, což jsem výše ukázal? Je hloupost tvrdit, že něco není, protože není atom toho. Jako samozřejmě není atom spravedlnosti, tak není ani atom pana Programa. Pokud si myslíte, že aby něco existovalo musí na to být zvláštní atom, pak přiznejte, že neexistujete. To je líto zase mně. Že lidé čtou knihy, kde se tvrdí, že de facto neexistují a ještě litují ty, co takové knihy nečtou.
Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

Patent na rozum máme my jako lidé (jsme živočichy rozumnými), ne všichni ho jsou ochotni užívat.

Tak

1) Pochopil jsem, že jde o citaci a reagoval jsem na ni.

2) Neodsoudil jsem vás ani v nejmenším, jen jsem se ptal, jak ta hloupost, kterou jste citoval, souvisí s článkem.

3) Že je to hloupost, je jasné. Pokud to bylo míněno jako vtip, tak v pořádku. Obávám se však, že jste to mínil vážně.

4) Nevím, kdo se jak tváří, nicméně univerzální řád, kam patří spravedlnost, existuje, nezabýval jsem se důkazem toho, ale upozorněním, že zdánlivý protidůkaz je nesmysl.

5) Možná je pro vás Terry Prachett nedotknutelný, takže člověka, kdo váš názor nesdílí, litujete. To také nesvědčí o přílišné demokratičnosti vaší mysli. Nevím, co píše, tento druh literatury opravdu nečtu. Vím jen, že to, co jste citoval, je nesmysl. A kvůli tomu, mě litovat nemusíte I když pokud chcete, tak vám v tom nikdo bránit nebude. Právo k tomu vám neupírám, jen se tomu divím.

Obrázek uživatele admin
Anonym
3. 4. 2009

Nemá pro mne smysl se vyjadřovat k bodům 1-4, protože se na názoru o nich s vámi nejspíše neshodnu a nemá tedy smysl plýtvat mým i vaším časem - každý máme jiný názor.

5) Já někde napsal, že je pro mne nedotknutelný??? NE - jen je mi líto lidí, kteří nechápou humor. Zrovna u vás bych předpokládal, že budete T.P. znát a bavit se jeho literaturou, místo toho ji odsoudíte jako evidentní nesmysl... pak je mi vás líto.

Jo a až najdete ten univerzální řád, dejte vědět :-) - nejlépe v článku, pro tupé jako jsem já...

Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009
Já univerzální řád nehledám, já ho pozoruji a reflektuji. Traktát de ordine v souvislasti s inf. vědou plánuji již dlouho - zatím jsem se k tomu nedostal.
Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

Ještě k jednomu bodu.

Myslím, že byste byl překvapen tím, jak málo vážně se beru.

Aneb jak je to v té anektodě:

"Pane profesore, která je nejlepší kniha o pokoře?"

"Jednoznačně nejlepší je ta moje. Ostatní ani nemá smysl číst!"

Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

"Vaše potíže s ateistou studujícím religionistiku mě opravdu netrápí (to je skutečně problém pouze ve vaší hlavě)"

Tak především: nemám v tomto směru vůbec žádné potíže. Nicméně vaše poznámka vyžaduje vysvětlení.

Hovořil jsem o absurdnosti situace, kdy ateista studuje teologii. O religionistice nepadlo ani slovo. Každý, kdo by se rád živil jako katalogizátor (zejména věcný) by měl chápat rozdíly mezi těmito obory. Jsou dány předmětem.

1) religionistika je věda o náboženství, jde o empirickou vědu studující určitý kulturní jev; k tomu, aby člově "viděl", že existuje náboženství, nepotřebuje věřit v Boha, skutečnost, že v lidké civilizaci existuje náboženství je smyslově evidentní fakt, jako takový - tedy empiricky - religionistika tento fakt zkoumá.

2) teologie je věda o Bohu, tedy o jsoucnu, které ze své povahy není empiricky dostupné, je dostupné buď nepřímo pomocí rozumové reflexe, nebo prostřednictvím zvláštního úkonu rozumu - víry; každá věda je o něčem a o tom předpokládá, že je to jsoucí; kde nic není, není co zkoumat, proto ateista teolog by byl zvláštním příkladem vědce, který se zabývá dle jeho názoru vědou o NIČEM, což je zcela absurdní, jak zkoumat to, co není?

A podobně je na tom materialista, který by studoval informační vědu, která vychází z předpokladu existence nemateriální ontologického principu zvaného INFORMACE.

Obrázek uživatele admin
Anonym
3. 4. 2009

Ano, neměl bych dělat 5 věcí najednou. Pak vznikne takováhle hloupost...

Podstatu věci to ale nemění (a vy víte dobře co jsem měl na mysli - pouze mě chytáte za slovíčka :)) - ani materialista studující informační vědu, nebo (ano teď již to bude správně) ateista studující teologii není žádný problém, ať to pro vás vypadá sebeparadoxněji... Umím pochopi, že je to pro vás nepochopitelné, ale ne každý musí mít stejná omezení jako vy...

Na váš článek jsem opravdu zvědav a doufám, že se tu brzy objeví.

Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

"Umím pochopi, že je to pro vás nepochopitelné, ale ne každý musí mít stejná omezení jako vy..."

Je požadavek, aby předmět toho, čím se zabývám existoval, omezením? Nedovedu si představit, jak by mohl někdo zaměřit svou poznávací schopnost k něčemu, o čem by byl přesvědčem, že neexistuje - tedy k ničemu. Víte, zaměření je charakteristické právě předmětem, existuje jen zaměření na něco, zaměřit se na nic nejde. Ateista by se mohl maximálně zabývat dějinami teologie, či srovnáváním teologických systému, ale to není samotná teologie, ale dějiny či filosofie určité vědy. Samotná teologie má za předmět Boha, pokud není předpokládán jako jsoucí, tak nevím, co je možné na nejsoucím zkoumat.

Podruhé jsem vysvětlil, že je to problém, na první vysvětlení jste opáčil, že to problém není bez uvedení sebemenšího důvodu, jen s výpadem ad hominem na údajnou omezenost oponenta (pokud je to omezenost ve smyslu kosmos, řád vymezující neurčité-apeiron, tak to ovšem samozřejmě považuji za klad). Doufám, že na druhé upozornění budete reagovat argumenty.

 

Obrázek uživatele admin
Anonym
3. 4. 2009

Omezenost - každý (a to včetně vás) je nějakým způsobem omezený, což musíte jako logicky uvažující člověk přiznat. (jsme minimálně omezeni smyslově, rozumově a v jistém slova smyslu i jazykově (viz. běžně použivaná slova jako je tma, ticho atp.))

V daném kontextu jsem měl na mysli vaši omezenost vzhledem ke kategorizaci. Např. někdo je ateista - což ale neříká nic o tom jaký ten člověk je a jaké jsou jeho přání. Každý věřící byl na počátku ateista (nenarodil se již jako věřící nebo snad ano?). V případě, že by se tento ateista cítil příliš malý, prázdný ... , nejspíše by hledal pomoc a mohl by se uchýlit ke studiu teologie ve smyslu poznání, prohlédnutí. Každý může najít svého boha na různých místech. Proč ne ve vzdělání? Proč ne v poznání?

To samé, ale platí i pro materialistu studujícího informační vědu. Nepředpokládá snad svoje poznání za dokonalé, ucelené a ukončené. Neodsuzuje okamžitě všechno jen proto, že se mu to "nehodí do krámu". 

Brát to ad hominem... opět berete všechno příliš vážně. 

Na závěr snad jen jedno upozornění - nejsem ani materialista a ani ateista (opět záleží na kontextu - ateista nebo agnostik?), to jen abyste mě hned nezařadil mezi ně, jako jste to udělal po citátu T.P., který je ve své podstatě legrační i vážný...

Ještě k vašemu článku - je to škoda, protože bych rád viděl váš náhled, který jak se zdá asi neuvidím...

Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009
To se neobjeví. Do něčeho takového se pravděpodobně tento rok nepustím.
Obrázek uživatele Majla
Rozhodla jsem se, že k tomuto má opravdu cenu říct jen jedno. Vídím jak jednoduché je překroutit obsah slov, dovést je k absurditě a ještě si obohatit blog o další příspěvek. Tomu říkám opravdové vytržení věci z "kontextu". Vidím, že si uvědomujete jak dobře využitelná je to věc. Nejvíce efektní mi přijde ten obrázek. Docela dost mě to při mém zaměření zamrzelo, ale nebudu se obracet k podobným útokům, které jsou tu v poslední době dost běžné. Můžu si o nich jen myslet své, ale právo na sebevyjádření Vám samozřejmě neupírám.To je vše. Hezký den.
Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

A já jsem myslel, že mi něco k tomu řeknete. Třeba, který obsah slov a jak jsem překroutil. Co jsem z kontextu vytrhl. A tak.

Užíváte-li taková silná slova jako "překroucení", "vytržení z kontextu" či dokonce "útok", tak byste to měla podložit nějakými fakty, ne?

Obrázek uživatele bicarbona
protože 1+1=2, je realita objektivně poznatelná, a proto je třeba vždy jedno přesvědčení považovat za hodnotnější než druhé, a nikdy o hodnotě postoje nerozhodovat pomocí mínění většiny?
Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

Ne, protože 1+1=2, ale proto, že 1+1=2 nezávisle na tom, jestli to někdo uznává či ne. Proto uznání něčeho, ještě nezaručuje jeho správnost. Tak zejména etické otázky se mohou řešit většinovým hlasováním těžko. Zejména proto, že jsou dosti složité a většina jim prostě nerozumí. To je základní problém tzv. přímé demokracie - lidé jsou stavěni před rozhodování problémů, o kterých - lidově řečeno - nemají ani páru.

Z protichůdných postojů musí být v témže ohledu jeden správný a druhý špatný nebo naopak, ale nikdy ne současně. Jednoduché.

Obrázek uživatele bicarbona
s tím, že si nelze odhlasovat pravdu samozřejmě souhlasím a základní problém tzv. přímé demokracie bych doplnil ještě citátem: I když přijmeme zásadu skutečné demokracie, že pitomec má stejnou cenu jako nadaný člověk, je třeba zajít o krok dále a připustit, že dva pitomci jsou lepší než jeden nadaný člověk. (Leo Szilard) S čím ale problém mám, je, že když narazím na něco, co není tak evidentní jako 1+1=2, tak ač "z protichůdných postojů musí být v témže ohledu jeden správný a druhý špatný nebo naopak, ale nikdy ne současně," já nevím, který je který.
Obrázek uživatele jjs
3. 4. 2009

Jde spíše o zaujetí metodologického stanoviska, tedy - jak na to?

Je problém, který je zapeklitý a nejsem si jist správným řešením? Co udělám?

a) Budu se do něj snažit proniknout, zvážit všechna pro a proti a usilovat o zvolení takového řešení, které po důkladné reflexi problému je nejlepší?

b) Navrhnu pár alternativ, které by mohly být řešením, přičemž však vzájemně slučitené nejsou, a dám o nich hlasovat?

c) Vyberu si stanovisko pro mě nejpohodlnější s tím, že jiný člověk si může vybrat jiné, které je pohodlnější pro něho.

Já hlasuji (sic!) pro bod a). A zdá se mi, že většina mladých studujících hlasuje pro bod b) či c) v závislosti na jejich temperamentu. Ti aktivnější chtějí všechno kolektivně odhlasovat, ti pasivnější chtějí každému nechat to jeho.

Vlastně jde o tři různá pojetí pravdy a) korespondenční, b) konsensuální, c) perspektivistické. Každopádně platí, že b) i c) jsou jisté varianty odporu proti a).

 

Obrázek uživatele bicarbona
ale šlo mi o situaci, kterou bych nyní popsal asi takto: nevím, který je který - i po aplikaci bodu a)
Obrázek uživatele bicarbona
Wovon man nicht sprechen kann, darüber muß man schweigen O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet WITTGENSTEIN
Obrázek uživatele admin
Anonym
3. 4. 2009

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback