Viktor Kustein: Prokrastinace a seberegulace

Dne 14.5. k nám na školu v rámci přednášky na Bloku expertů zavítal Viktor Kustein, aby nám povykládal něco málo o prokrastinaci a poradil nám, jak s tímto neduhem bojovat, obzvlášť teď o zkouškovém. Bohužel o zkouškovém by se měl člověk učit a pochybuju, že se někdo dostal k tomu, aby si sepsal Buzerlístek nebo začal pečlivě dělat své To Do. Podobný paradox vidíme i u knihy Konec prokrastinace, jejíž přečtení řada lidí odkládá na neurčito. Nicméně přednáška proběhla, informace jsme dostali. Pojďme se tedy ohlédnout za tím, co to vlastně prokrastinace je a jak s ní bojovat.

Záznam live bloggingu najdete jako obvykle v Blogu z bloku.

Prezentaci přednášejícího najdete na Slideshare KISKu.

Nejprve ale pár slov o člověku, který nám takové cenné rady poskytnul. Viktor Kusten pracuje ve firmě GrowJob. Tato firma převádí vědecké výzkumy do praxe firem i jednotlivců a pomáhá tak s orientací v závalu informací, který definuje naši současnou společnost. Vybírá informace, které jsou vědecky ověřeny, jsou použitelné a tyto informace podávají jednoduchým a srozumitelným způsobem. To je základ jejich know-how designu. Jedením z jejich projektů je i kniha Konec prokrastinace.

You snooze, you lose.

Chorobné odkládání úkolů a povinností. Tak je prokrastinace definována. Já bych tomu říkal selektivní lenost. První prokrastinace se člověk dopouští hned ráno známou funkcí na mobilu – snooze – odložit budík. Nejen, že se člověk stejně nevyspí a bude se cítit unavenější, ale také ztratí čas. Člověk obecně prokrastinací ztrácí nejen čas, ale také energii, protože prokrastinace není odpočinek. Víme, že bychom měli dělat určitou činnost, ale i když místo ní děláme něco, co je obvykle odpočinkové (sledování seriálu např.) tak z toho máme špatný pocit. Krásně to vystihuje následující obrázek:

 Prokrastinace

Ukázalo se, že prokrastinace je zapříčiněna rozhodovací paralýzou. Žijeme ve světě, který nabízí neuvěřitelné množství možností a není snadné si zvolit správně. Takže se rozhodujeme a rozhodujeme a život utíká…

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.”  --- Seneca

 Prokrastinace

Prokrastinace je tedy rozhodovací paralýza spojena s nevážením si času a nízkou motivací.

Čas je jediná neobnovitelná komodita. Je tedy škoda trávit ho činností, která nás ani nebaví, nenaplňuje, vlastně ji ani nechceme dělat. Proč tedy ztrácet to nejcennější co máme?

Dalším faktorem je motivace. Ta by se dala rozdělit na vnější a vnitřní.

Vnější motivace je motivace cukrem a bičem. Pod bičem si můžeme představit různé věci - peníze, deadline, ambice rodičů, dluhy. Člověk dělá akce, protože musí, nemá z činnosti pozitivní emoci, tudíž mu tělo nevylučuje žádný dopamin, který je důležitý pro pocit štěstí. Nedostatek dopaminu potom přináší horší výsledky v učení a kreativních činnostech. Bohužel se ukázalo, že, nefungují ani odměny. Proběhly výzkumy na opicích, kdy vědci stopovali čas, jak dlouho je bude bavit hrát si s legem a při odměnách je to bavilo kratší čas, než když odměny nedostávaly. U nekreativní práce může bič fungovat, u kreativní práce nebo u učení ne, protože potřebujeme dopamin. Proto se některé věci učí tak obtížně.

Viktor Kustein

Dalším typem je vnitřní motivace cíli. Člověk si představí věc, kterou dostane za to, že se teď snaží. Jako jediný živočišný druh je pouze člověk tohoto schopen, umíme si představovat věci v budoucnu. Typickým příkladem je multilevelmarketing. Proto pořád všem ukazují ty drahé auta a hodinky a jaký mají plat - je to forma motivace. Bohužel jako v prvním případě je i tahle forma špatná. Problémem je to, že cíl, na který se tak soustředíme, nám nepřináší radost teď. A bez této radosti zase naše tělo nevylučuje dopamin a práce nám nejde tak dobře, jak by mohla. Druhým problémem je to, že jakmile cíle dosáhneme, tak radost sice přijde, ale na velmi krátkou dobu. Tomuto jevu se říká hédonická adaptace, emoce nám nevydrží dlouho. A neplatí to jen o pozitivních emocích, ale i o negativních. Za čas tedy potřebujeme další cíl, nejlépe ještě větší než byl ten předchozí. A takto postupujeme, až zjistíme, že další cíle už nejsou. A protože jsme už v té době na těchto cílech závislí a bylo zjištěno, že se jedná o stejný druh závislosti jako na kokainu, tak se dostaví pocit vyhoření. A to i přes to, že můžeme mít velké bohatství. Spousta lidí si myslí, že jim velké množství peněz přinese štěstí, ale od určité úrovně už nemají peníze na štěstí vliv. A na tuto úroveň dokáže dosáhnout většina populace.

Jaká je tedy ta správná motivace?

„Úspěch není klíčem ke spokojenosti. Spokojenost je klíčem k úspěchu. Pokud máte rádi, co děláte, budete úspěšní.“ --- Schweitzer, A.

Vnitřní motivace cestou. Pokud nám práce dává smysl a naplňuje nás, tak to je nejlepší možná motivace. Ve firmě je důležité mít společnou vizi, které věří všichni zaměstnanci a podle toho také vypadají jejich pracovní výkony. Protože nejprve je třeba být spokojený, aby se dostavily výsledky. Cílem je dostat se do cyklu. Práce nás naplňuje a baví, tělo vyloučí více dopaminu, jsme spokojení a úspěšní a práce nás baví. Tento stav se nazývá FLOW. A je to rozdíl oproti předchozímu příkladu v tom, že tento stav se dá udržet velice dlouho. Když splníme cíl, tak máme radost (JOY), ale jen po krátký čas.

 Prokrastinace

 Spejbl: „Hurvajs, musíš si umět poručit.“

Hurvínek: "Což o to, já si poručím, jenže se neposlechnu.“

Posledním bodem je akceschopnost. Je hezké si naplánovat co chceme dělat, ale dodržet to, to už je věc jiná. Každý má nějaký kognitivní zdroj, můžeme tomu říkat i míra vůle. Lze si to představit jako sklenici vody. Přičemž chovat se racionálně a dělat to, co bychom měli, nám tuto vodu ze sklenice odčerpává. Pak už zkrátka nemáme sílu a děláme jen to, co je nám příjemné a ovládají nás emoce. Viktor Kustein to popsal jako Slon a Jezdec. Emoce a základní potřeby jsou slon, racionální uvažování je ten jezdec. A aby měl jezdec sílu ovládat slona a slon si nedělal co chtěl, je třeba nevyplýtvat si vodu hned ráno. To by totiž slon celý zbytek dne jezdil jak chce on. Řešení je hned několik – dělat si pravidelné přestávky po 45 minutách, nejlépe vstát a trochu se protáhnout a projít, napít. Pravidelně a správně se stravovat a vytvářet si návyky, abychom dělali činnosti, které chceme dělat. Tyto návyky se budují poměrně dlouho, záleží na tom, jak obtížná je to činnost, ale v základě platí, že začínat se musí od nejjednodušší formy této činnosti. Chceme každý den běhat? Fajn, dáme si pro začátek 100 metrů. Nemá smysl si dát pár dní 5 km a po 3 dnech se na to vykašlat. Podobnými návyky si posílíme vůli, zvětšíme onu pomyslnou sklenici. Další možností je tvorba TO DO listu a Buzerlístku. Pro více informací doporučuju přečíst si knihu Konec prokrastinace, v ní je všechno pěkně popsáno. Hlavně čtení knihy neprokrastinovat, pro začátek si z toho udělat návyk, 2 stránky denně zvládne každý.

Zdroj titulního obrázku: http://www.zivotbezhranic.cz/risorgimento-challenge-dil6-prokrastinace/#....

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback