Virtuální třída: jsme připravení na změnu?

Článek se zabývá využitím interaktivních technologií ve školní výuce, konkrétně interaktivní tabulí, multidotykovým stolem a multidotykovou třídou. Věnuje se také výzkumům z oblasti multidotykových technologií. Cílem článku je nahlédnout do možné budoucnosti v oblasti vzdělávání.

Úvod

Současná společnost je charakteristická moderními technologiemi, dostupnými informacemi, virtualizací či digitalizací. Tyto technologie ovlivňují a zasahují do mnohých společenských oblastí – ekonomiky, kultury, veřejné správy nebo do vzdělávání, jež je předmětem tohoto článku. V České republice zatím nepozorujeme výrazné změny v technickém vybavení tříd nebo ve výuce. Přesto se dá předpokládat, že dříve či později dojde přijde obrat  a technologie se stanou plnohodnotnou součástí výuky.          

Interaktivní tabule

Nejdříve se tedy pojďme zaměřit na interaktivní tabule, které se dnes na českých základních školách začínají objevovat. Jiří Dostál definuje interaktivní tabuli jako „dotykově-senzitivní plochu, prostřednictvím které probíhá vzájemná aktivní komunikace mezi uživatelem a počítačem s cílem zajistit maximální možnou míru názornosti zobrazovaného obsahu.“[1]

Interaktivní tabule funguje vcelku jednoduše – je připojená k počítači, na kterém je spuštěný výukový program, jenž se pomocí tabule ovládá. Dalším potřebným zařízením je dataprojektor promítající obrazovku na tabuli. Pro umístění dataprojektoru jsou zde dvě možnosti – daleko nebo blízko. Při velké projekční vzdálenosti si osoba pracující s tabulí sama sobě stíní. Tento problém řeší dataprojektor s krátkou projekční vzdáleností. Tabule mohou být vestavěné napevno nebo mohou být posuvné, což je vhodnější. Interaktivní tabule nemusí zcela nahradit běžné tabule, ale mohou s nimi koexistovat (např. klasická tabule může být umístěna za posuvnou interaktivní tabulí).

Kromě toho existují také mobilní interaktivní tabule, které lze umístit na jakoukoli bílou tabuli. Základem je přenosné zařízení, které se umístí do rohu tabule a s využitím projektoru a počítače pak funguje stejně jako běžná interaktivní tabule (viz Obrázek 1).

Pro práci na tabuli se používají popisovače či stylusy, nebo se ovládají přímo dotykem prstů. K tabuli, resp. k počítači, lze připojit další zařízení a s jeho pomocí na tabuli pracovat. Příkladem jsou tablety, které mohou být rozmístěné mezi žáky.

Obrázek 1: Mobilní interaktivní tabule

Převzato z: http://www.trialog.cz/interaktivni_tabule.html

Výhody a nevýhody interaktivní tabule

Interaktivní tabule mají bezesporu svou kladnou i zápornou stránku. Jednou z největších výhod je nepochybně oživení klasické výuky a aktivní zapojení žáků. Interaktivní tabule umožňuje práci s různými druhy obsahu a žáci látce lépe porozumí. Mohou si také vyzkoušet různé pokusy či experimenty, na které ve škole nemají vybavení. Učitel může využívat digitální materiály dostupné na internetu, jejichž počet stále narůstá. A v neposlední řadě se žáci ve výuce naučí používat moderní informační technologie.

Nevýhodou pro školy jsou pak v první řadě náklady na pořízení i na provoz. Interaktivní tabule sice nejsou až tak drahé, ale vybavit všechny třídy a platit náklady za elektřinu by zvládla málokterá škola. Na tabuli může vždy pracovat pouze jeden člověk. Další významná nevýhoda se týká učitelů – mnozí by nebyli schopní zvládnout práci s tabulí po technické stránce. Ti co to zvládnou zase musí počítat s časově náročnější přípravou na hodiny. [2]

 

Multidotykový stůl

Další zajímavou technologií, která se však zatím ve výuce nevyužívá, jsou multidotykové stoly, respektive jejich povrchy. Multidotykový stůl má dotykový povrch, jenž je charakteristický tím, že umožňuje dotyk několika prstů zároveň. Většinou mají stoly dva režimy: režim jednoho dotyku a režim více dotyků. Další funkcí, jež však umí jen některé stoly, je identifikace uživatelů a rozpoznání komu patří který dotyk.[3]

Ve škole by stoly byly využívány především pro společnou práci žáků v malých skupinkách. Žáci se tak velmi efektivně učí látku a zdokonalují se ve spolupráci se spolužáky. Při práci s multidotykovým stolem jsou zde dva důležité faktory: velikost stolu a velikost skupinky, která na něm pracuje. Při práci s příliš velkým stolem žák nedosáhne na jeho vzdálené části. Počet žáků pracujících na jednom stole by se ideálně měl pohybovat v rozmezí 2 – 4 dětí.

Obrázek 2: Děti pracující na multidotykovém stolu DiamondTouch

Zdroj: http://www.theverge.com/2012/8/13/3240686/samsung-apple-patents-launchtile-diamondtouch-table 

Studie prostorové orientace a uživatelských interakcí

Vědci z Open University a University of Sussex ve Velké Británii společně provedli výzkum, který se zabýval tím, jak multidotyková interakce ovlivňuje uživatele stolu ve srovnání s interakcí na zařízení, které multi-doteky nepodporuje. Také zkoumali vztah mezi umístěním dítěte u stolu a jeho podílu na vypracovaném úkolu. Uživatelé byly děti ve věku od 7 do 9 let ze dvou anglických škol.

Děti byly rozděleny na 15 skupin po dvou a třech žácích. Skupiny byly rozděleny podle pohlaví, aby se dětem pracovalo lépe. Tři skupiny pracovali s klasickým dotykovým povrchem (kdy se děti musely v práci střídat) a tři s multidotykovým povrchem stolu.

Výsledky ukázaly, že doba vypracování úkolu byla při prvním pokusu stejná na obou površích, avšak při druhém pokusu se doba u multidotykového povrchu výrazně zkrátila. Počet dotyků byl vyšší u multidotykového povrchu, a to o více než 50 %. U účasti na úkolu zde nebyl mezi povrchy žádný významný rozdíl. Zajímavé však bylo chování dětí u dotykového povrchu. Často na povrch nevědomě sahali i ty děti, které zrovna nebyly na řadě. Když pak na ně řada přišla, hlásily se o ni a některé i odstrkovali ruce ostatních dětí. Jedna dívka dokonce prováděla změny, když se ostatní nedívali. Také se zjistilo, že dosah nemá velký vliv na to, kde se uživatel povrchu dotýká. Protože i dítě, které dosáhlo pohodlně na celý stůl, se dotýkalo nejvíce oblasti ve svém blízkém okolí. Děti si však nerozdělily povrch na „svá“ území, ale přirozeně se dotýkaly i oblasti přímo před jiným dítětem. Také se neostýchaly natahovat ruce přes ruce ostatních a několikrát do sebe i vrazily.[4]

Multidotykové třídy

 A na konec si pojďme představit celé třídy, které jsou vybavené multidotykovými zařízeními. Tato zařízení by mohla naučit žáky společně pracovat na jednotlivých úkolech již ve škole a v pracovním prostředí by pak neměli s kooperací žádné  problémy. Učení je navíc pro žáky i učitele snazší a účinné.

Výzkumníci ze School of Education ve Velké Británii tři roky zkoumali chování dětí v multidotykové třídě. Tato třída, tzv. SynergyNet Classroom, byla vytvořena v rámci projektu, který se snaží vytvořit nové výukové prostředí. SynergyNet Classroom je vybavena multidotykovými stoly, multidotykovou interaktivní tabulí s krátkou projekcí, stolem pro organizaci a kamerami, mikrofony a technologií pro snímání obrazovky, aby výzkumníci mohli detailně pozorovat chování žáků a učitele (viz Obrázek 2). Celkem se výuky ve třídě zúčastnilo 96 žáků se šesti škol. [5]

Obrázek 3: Multidotyková třída SynergyNet Classroom

Zdroj: http://tel.dur.ac.uk/synergynet/?tag=tlrp&paged=3

Výsledky byly rozděleny na tři hlediska, první z nich bylo interaktivní povrchy a spolupráce. Třináct skupin z celkových dvacetičtyř vyřešilo zadaný úkol. Z videí výzkumníci odhalili, že tyto skupiny používaly multidotykové stoly k vyjádření svých myšlenek a při práci přišly na řešení. Podle výzkumníků tedy interaktivní plochy  mohou přispět ke společnému získávání znalostí. Druhé hledisko interaktivní povrchy ve třídě  se zabývalo tím, zda má uspořádání třídy nějaký vliv na uživatele. Porovnávaly se rozdíly mezi dvěma architekturami; v první byly stoly v řadách a čelem k tabuli, ve druhé byly uspořádány do kruhu a natočeny ke středu místnosti. Podle výsledků úkol vyřešilo více skupin se stoly čelem k tabuli než s kruhovým uspořádáním (kde si žáci o úkolu více povídali a déle ho řešili). Třetí hledisko se zabývalo učitelem a organizačními nástroji. Organizačním nástrojem byl jakýsi stůl či pult, pomocí kterého učitel sdílel obsah pro celou třídu – „ rozdal“ tak zadání a také promítal obsah stolů některých skupin, o kterých ostatní žáci diskutovali. Po druhé diskuzi se mnoha skupinám žáků podařilo úkol vyřešit. Vyplývá z toho, že pokyny učitele a úvahy ostatních spolužáků jsou pro tento způsob vyučování  důležité.

Použité zdroje

  1. DOSTÁL, Jiří. Interaktivní tabule – významný přínos pro vzdělávání. Česká škola [online]. 2009 [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.ceskaskola.cz/2009/04/jiri-dostal-interaktivni-tabule.html
  1. MERCIER, Emma, Steven E. HIGGINS, Elizabeth BURD a James MCNAUGHTON. ITS in the Classroom: Perspectives on Using a Multi-touch Classroom. In: Proceedings of the 2012 ACM international conference on Interactive tabletops and surfaces [online]. ACM, 2012, 375 - 378 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2396636.2396704
  1. RICK, Jochen, Amanda HARRIS, Paul MARSHALL, Rowanne FLECK, Nicola YUILL a Yvonne ROGERS. Children Designing Together on a Multi-Touch Tabletop: An Analysis of Spatial Orientation and User Interactions. In: Proceedings of the 8th International Conference on Interaction Design and Children [online]. Como, Italy: ACM Press, 3 - 5 June 2009, pp. 106 - 114 [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://mcs.open.ac.uk/pervasive/pdfs/rickidc09.pdf

 


[1] DOSTÁL, Jiří. Interaktivní tabule – významný přínos pro vzdělávání. Česká škola [online]. 2009 [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.ceskaskola.cz/2009/04/jiri-dostal-interaktivni-tabule.html

[2] DOSTÁL, Jiří. Interaktivní tabule – významný přínos pro vzdělávání. Česká škola [online]. 2009 [cit. 2013-12-20]. Dostupné z: http://www.ceskaskola.cz/2009/04/jiri-dostal-interaktivni-tabule.html

[3] RICK, Jochen, Amanda HARRIS, Paul MARSHALL, Rowanne FLECK, Nicola YUILL a Yvonne ROGERS. Children Designing Together on a Multi-Touch Tabletop: An Analysis of Spatial Orientation and User Interactions. In: Proceedings of the 8th International Conference on Interaction Design and Children [online]. Como, Italy: ACM Press, 3 - 5 June 2009, pp. 106 - 114 [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://mcs.open.ac.uk/pervasive/pdfs/rickidc09.pdf

[4] RICK, Jochen, Amanda HARRIS, Paul MARSHALL, Rowanne FLECK, Nicola YUILL a Yvonne ROGERS. Children Designing Together on a Multi-Touch Tabletop: An Analysis of Spatial Orientation and User Interactions. In: Proceedings of the 8th International Conference on Interaction Design and Children [online]. Como, Italy: ACM Press, 3 - 5 June 2009, pp. 106 - 114 [cit. 2013-12-21]. Dostupné z: http://mcs.open.ac.uk/pervasive/pdfs/rickidc09.pdf

[5] MERCIER, Emma, Steven E. HIGGINS, Elizabeth BURD a James MCNAUGHTON. ITS in the Classroom: Perspectives on Using a Multi-touch Classroom. In: Proceedings of the 2012 ACM international conference on Interactive tabletops and surfaces [online]. ACM, 2012, 375 - 378 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://dl.acm.org/citation.cfm?doid=2396636.2396704

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Krystýna Malá

Dobrý den, jako ředitelka v mateřské školce jsem si z rozpočtu vyhradila finance na interaktivní tabuli. Udělala jsem výběrové řízení(ne že by to bylo nutné) a ač jsem se obávala, že to bude příliš složité na obsluhu a budou to pro naše učitelky veliké změny, po třech měsících používání tabule od výtěze výběrka tabuledoskol.cz při výuce předškolácků jsme nad míru spokojení a děti si pochvalují způsob zábavné výuky!

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
21. 3. 2018

Já myslím, že tabulete tohoto typu: http://www.consulta.cz/e-board-touch-interaktivni-tabule-budoucnosti vůbec nemusí být špatné a že naopak mají budoucnost ve školách a vůbec ve vyučování :)

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback