Vybrané fenomény informačního věku formující nový vztah k vědění

Článek je shrnutím jedné části diplomové práce „Informační potřeby, vnímání knihoven a informačních zdrojů ve společnosti“, a to zejména těch kapitol týkajících se analýzy společenských změn, které probíhají v důsledku vlivu nových informačních technologií na soudobou společnost. Text se zabývá vybranými fenomény informačního věku např. vznikem nového informačně technologického paradigmatu, charakteristikou globální síťové společnosti, shrnuje nové společenské jevy spojené s internetem a zároveň poukazuje na změny, které probíhají ve způsobech organizace a distribuce vědění.

„Jak přistoupit k tvorbě tohoto portrétu, jak se dobrat popisu tohoto světa, co v tomto světě hledat, na co se ptát."[1] (s.8)  

Informační věk a nové informačně‑technologické paradigma

Žijeme v komunikačním světě, kde všichni komunikují, produkují informace. Stali jsme se „společností informace"[15].

Informovat o informaci je činnost a internet ještě více posiluje dosavadní komunikační možnosti, popírá jakoukoliv existenci prostoru, nebere v potaz časovou realitu. Čas se měří pouze v souvislosti s dostupností informací. Dnešní akcelerace zrychlení je neuvěřitelná; existují vize společnosti „v níž vše běží strašlivou rychlostí, aniž by se cokoliv pohnulo vpřed"[8] (s. 17). Proces zrychlování přenosu informací má kořeny už v historii (např. vynález telegrafu, telefonu).

„V poslední třetině 20. století technologická revoluce soustředěná okolo informací změnila způsob, jakým myslíme, žijeme, umíráme, vedeme válku i milujeme."[4] (s. 1)

Castells se ve svém rozsáhlém díle „Information age"[4] domnívá, že vzniká nové informačně‑technologické paradigma. Informace v tomto paradigmatu je surovinou a zároveň je nedílnou součástí lidské aktivity. Jinými slovy řečeno - jde o proces naší individuální a kolektivní existence. Tyto formy existence jsou tvarovány (ne ve smyslu omezování) novými technologickými prostředky. Nové IT (informační technologie) integrují svět do „globální síťové společnosti" (global network society). Castells dále zastává názor, že s novým paradigmatem vzniká i nová logika a způsob myšlení tzv. „síťová logika" (networking logic). To znamená, že dnešní společnost se adaptovala na morfologii sítě, zvýšila se komplexita vzájemné interakce i časová flexibilita, inovovala se lidská aktivita, vznikají nové znalosti a informace. Nové paradigma směřuje k otevřenosti jako „multi‑koncová síť" (multi‑edged network) a zároveň vytváří nepředvídatelný vzor dalšího rozvoje.

Informačně‑technologická revoluce se vztahuje k technologiím informačních procesů a komunikaci. Rozdíl od předešlé technologické revoluce je ten, že dnes jsou informace podřízeny technologiím a v předešlé revoluci to bylo přesně naopak: technologie (jejich vznik, rozvoj) byly ovlivňovány informacemi.

Charakteristické rysy informačního věku

Pro informační věk je charakteristická informacionalizace, globalizace, globální informační ekonomika, síťovost, budování nové identity (často ve spojitosti s virtualitou) a i krize patriarchalismu a národního státu. Vnímá‑li Castells dnešní svět jako globální síťovou společnost (žijeme v zajetí sítí), tak zároveň upozorňuje na průvodní jevy, které ji doprovází. Jedním z nich je narůstající kultura virtuální reality (nejsilněji se projevuje v Japonsku a v zemích nazývaných „Asijští tygři"). Pro tuhle formu kultury je příznačný interaktivní hypertext, instantní zprávy, virtuální identita, počítačem zprostředkovaná komunikace a multimédia, videohry, karaoke, kabelová televize jako forma zábavy. Reálná virtualita je konstruována okolo zvyšujícího se audiovizuálního světa, prostupuje všude a integruje kulturní diverzitu do podoby elektronického hypertextu.

Dalšími projevy jsou technologický apartheid a informační kapitalismus.

„Informační technologie a schopnost použít a adaptovat je, je kritickým faktorem při tvorbě a v přístupu k bohatství, moci a znalostem."[6] (s. 92)

Ekonomika USA je jedna z nejvíce technologicky rozvinutých ekonomik na světě. Na rozdíl od celé Afriky, která byla vynechána z informačně‑technologické revoluce a má minimální informační infrastrukturu, patří USA k zemím, kde je globální informační ekonomika (tvořící základ informačního kapitalismu) jedna z nejrozvinutějších. Společnosti v Severní Americe a zemích západní Evropy (ve kterých je informační kapitalismus nejvyspělejší) prošly strukturální a organizační transformací a v současnosti tvoří základ globální síťové společnosti. Tento proces transformace společnosti měl za následek, že za poslední dvě dekády 20. století se zvýšila sociální nerovnost, chudoba, polarizace a bída. Staré formy nerovnosti jsou v současném světě spíše posilovány a prohlubovány (fenomén „digital divide", česky „digitální propast"), protože nerovnost přístupu k technologiím má tendenci kopírovat staré nerovnosti.

„Informacionalizmus vytváří ostrou propast mezi cennými a bezcennými lidmi a oblastmi"[6] (s. 165) - ve smyslu přístupu k informacím. To znamená mezi těmi, co informace mají („information have") a těmi, co informace nemají („information have‑nots"). Nové informačně‑technologické nástroje globálně soustředí bohatství a šíří chudobu; izolují celé společnosti z globálního zájmu informačního kapitalismu. Díky nim vznikají „černé díry informačního kapitalismu" (black holes of information capitalism) - jak zdůrazňuje Castells ve třetí části svého díla nazvané „End of Millenium"[6].

Globální síťová společnost

Úvahy o tom, zda‑li dnešní společnost je „informační společností", se často rozcházejí. Eriksen se dokonce domnívá, že tento termín nemá žádný konkrétní význam a jde pouze o módní pojmem, za který se schová vše, co souvisí se společenskými procesy a změnami. Informační společnost v pojetí Hofkirchnera a Fuchse[10] - velmi zjednodušeně řečeno - znamená informatizaci jejích jednotlivých složek, kterými jsou technosféra, ekosféra a sociosféra. Jejich charakteristika informační společnosti z části vychází z díla „Information Age"[4] od Castellse. Protože tento termín je natolik vágní, je výstižnější mluvit o „globální síťové společnosti". „Osobní počítače a síťové připojení jsou všudypřítomné."[2] (s. 6) Další důvod je i ten, že stále více roste závislost na složitých a křehkých technologiích, které mají globální dopad a spočívají v rostoucí zranitelnosti dnešní společnosti. Opakující se výpadky některých klíčových síťových uzlů podporují mýtus o zhroucení všech počítačů světa a jsou způsobené buď technickými problémy, nebo útoky uživatelů, a také vedou ke společenskému šoku, diskuzím o hrozbách informační války nebo informačního terorismu.

Podle Eriksena[8] globální síťové propojení světa vytváří „efekt motýlího křídla", tím se rozumí, že se vše rozmáhá mnohem víc a rychleji. Za jedno z klíčových slov současnosti se považuje pojem „instantní" znamenající okamžitost všeho nejen informací. Okamžitost způsobuje, že okamžik se stává prchavým. Eriksen dodává, že to, co podle něj této společnosti v informačním věku chybí nejvíce, je pomalý čas, jistota, předvídatelnost, sounáležitost, jednoznačná identita, přehled, pochopení, souvislosti, čisté životní prostředí, kumulativní, lineární a organický růst a nakonec i pravé zážitky. I když internet nabízí na jedné straně svobodu a volbu, je to na straně druhé na úkor ztráty vnitřních souvislostí, celostního vnímání a pomalosti. Problematika vnímání lineárního času vs. fragmentární souběžnost se ve společnosti projevuje nejvíce.

„Hrozí, že ve společnosti zcela převládnou jednotlivé fragmenty. To se odráží jak na přístupu k vědomostem, tak v přístupu k práci."[8] (s. 114)

Internet a sociální produkce informací

V sociální produkci informací probíhají radikální změny vyvolané internetem. Ten mění povahu informací, znalostí a často je popisován metaforou informační knihovny (i když knihovnou ve smyslu organizované sbírky není a nemůže jí v blízké budoucnosti ani být) - je tím míněno, že zpřístupňuje dosud nevídané množství informací. Je‑li základní evoluční zbraní člověka sběr, vyhodnocení a využití informací (jsme sběrači informací[i]), neznamená nárůst informací - pro nás jako jednotlivce i společnost - lepší informovanost. Lidé jsou zahlceni přemírou zpráv a nestačí informační odpad odstraňovat. Mnohdy jsou přeinformováni, ale zároveň i neinformováni (výstižněji se jeví anglický ekvivalent „overnewsed and underinformed"). Čímž se chápe, že jedinec postrádá podstatné informace, ale zároveň je zavalen detailními zprávami (povětšinou nízké informační hodnoty). Ubránit se nepotřebným informacím je těžké stejně tak, jako umět odlišit informace od dezinformací a vědomosti od hloupostí. Důležité je pro jedince naučit se odfiltrovávat informace. Toho lze částečně docílit např. objednáváním si určitých informací (tato služba nabírá poslední dobou na značné popularitě). Lidem jsou zasílány pouze ty druhy informací, o které mají zájem, které si vybrali.

Internet vytváří „síťové informační prostředí" (networked information environment), kde informace existují stlačené v prostoru a čase. Informace jako forma vědění se v prostředí internetu redukuje na zboží a stává se hnací silou dnešní ekonomiky.  Ignacio Ramonet[15] tvrdí, že jsme se stali konzumenty informací a informace se konzumují rychlostí, jakou nikdo nečekal a zpracováním informací se zabývá neustále více lidí. Problematikou sociální produkce informací se zabývá Yoachai Benkler v práci „The wealth of networks"[2] a soudí, že proběhly radikální změny v organizaci a produkci informací, které umožnily nové technologie a následně vyvolaly společenskou a kulturní adaptaci. Postupně se stává pasé říkat, že to způsobil internet. Benkler rozlišuje dva druhy sociální produkce informací: prvním je tržně orientovaná produkce a druhý typ reprezentuje netržní produkce. Druhý typ je úzce spjat s internetem a síťovým propojením společnosti. Lidé prostřednictvím sítě mohou informovat nebo potenciálně vzdělávat milióny lidí na celém světě. Každý, kdo má připojení do sítě, může být součástí nového informačního prostředí, pro něž je typická tzv. „rovnocenná produkce a sdílení informací" (peer production and information sharing), „free nebo open‑source software"[ii]. Free a open‑source software se staly fenomény v této oblasti informační produkce. Jsou součástí tzv. „sociálního (spolupracujícího) softwaru" (social „collaborative" sofware), který je dále tvořen i „sociálními knihovnami" (social libraries). „Mnoho WWW stránek nabízí přátelský systém, do kterého je implementována folksonomie."[19] Folksonomie a nástroje tzv. sociálních sítí, které umožňuje Web 2.0, jsou často citované „jako důležité aspekty budoucí generace způsobů vyhledávání"[11] (s. 40).

Nový vztah k vědění

„Naše doba se rozvinula pod vlivem vědy, technologie a racionálního myšlení."[9] (s. 11)

Kyberprostor (jako nové komunikační prostředí) a kyberkultura[iii] mají dohromady v součinnosti s internetem vliv na proměnu vztahu k vědění i vzdělání. Podle Lévyho[13] je kyberprostor nositelem intelektuálních technologií, které jsou modifikací kognitivních funkcí člověka: pamětí jsou v kyberprostoru databáze, hyperdokumety; představivost nahrazuje simulace; vnímání je reprezentováno virtuální realitou; uvažování se zkouší nahrazovat umělou inteligencí (A.I.) a využívá se k modelování určitých mentálních jevů.

Paul Virilio dospěl k názoru, „že moderní věda se stala technovědou"[18] (s. 9) - tzn., že věda je podmíněna technikou a novými ICT technologiemi). Technověda zrychluje realitu a tím, že je naše planeta zvětšená o elektronický prostor smazávající vzdálenosti, dává nový význam času, lidé mají pocit, že se věci hýbou rychleji. „Tlak zrychlení" (termín od Alvina Tofflera[17]) a rychlost zastarávání technologií, které Toffler přirovnává k vzácné lidské nemoci zvané „progerie" (syndrom rychlého stárnutí organismu), je neuvěřitelný. Toto zrychlení má vliv na zkrácení doby mezi aplikací a rozšířením myšlenky nebo nových vědeckých poznatků. Vědomosti se hromadí vzestupným tempem, rychlost nabývání nových a obnovování starých poznatků a dovedností plus zvýšený průtok informací vede k fragmentárnosti, ztrátě souvislostí a zatěžuje lidskou pozornost. To má za následek, „že přeskakujeme od jednoho k druhému, zbývá nám méně času na důkladnou, klidnou pozornost věnovanou jednomu problému"[13] (s. 153). Virilio doplňuje, že technická revoluce je tragédií poznání a internet je tím nejhorším (hovoří se o krizi v přenosu informací) a zároveň tím nejlepším (přístup k novým poznatkům) pro ně.

Pierre Levy (apologet nových médií a představitel krajně optimistické vize kyberkultury ve vztahu k novým formám organizace a distribuce vědění) se domnívá, že nové technologie podporují nové:

  • Formy přístupu k informacím (hypertextualita informací a tím pádem i jejich kontextualita)
  • Typy uvažování a poznávání (např. pomocí simulace)
  • Typy znalostí (ty jsou otevřené, kontinuální, nelineární, ve stálém pohybu, evulitivní a přizpůsobující se cílům, situacím)

Podle něj „už nelze předem plánovat ani přesně definovat, čemu je třeba se naučit, protože většina znalostí získaných na počátku odborné kariéry bude zastaralá na jejím konci"[13] (s. 141-142). V souvislosti s přesunem lidské aktivity a předávání znalostí do kyberprostoru se povaha práce samotné (ve smyslu intelektuální aktivity) definuje jako schopnost učit se, předávat vědomosti a vytvářet nové poznatky. V dnešním procesu učení se posouvá funkce učitele, ten se z distributora znalostí stává jejich animátorem. Vztah získávání informací jako potencionálních vědomostí lze přirovnat k plavbě a surfování kyberprostorem (jenž umožňuje dálkový přístup k různým informačním zdrojům z jednoho počítače).

Protože dnešní poptávka po vzdělání je masová - „polovina společnosti je ve škole, nebo by tam chtěla být"[13] (s. 153) - prochází výuka kvalitativní proměnou a více se individualizuje. Přechází se do distančních forem vzdělávání a rozdíly mezi prezenční a distanční formou se stírají. Ekonomika znalostí se stále více prezentuje otevřenou formu výuky např. vznikem virtuálních kurzů, kooperativní výukou, přístupem do multimediálních knihoven atd. Je však důležité zdůraznit, že při všech nových formách a způsobech učení je nezbytná a nenahraditelná přítomnost lidského faktoru jako zprostředkovatele znalostí.

Kooperativní výuka

Vychází z předpokladu, že učitel je v procesu učení animátor skupin a vzdělávací proces je založen na aktivní výměně informací všech zúčastněných za pomocí jeho vedení a asistence. V novém pojetí vztahu inteligence a vzdělání se chápe vzdělání „jako schopnost učit se, a to učit se společně jeden od druhého a získané kompetence vzájemně uvádět v součinnost"[13] (s. 188). Při kooperativní výuce probíhá vzájemné učení se formou interaktivní komunikace.

Za účelem rozvoje kooperativní výuky vznikají skupinové výukové prostředky, které jsou navrhovány pro sdílení informačních zdrojů. Kooperativní výuka na základě počítače se nazývá „Computer Support Cooperative Learning" (CSCL) a využívá software zvaný „groupware" určený pro skupinovou nebo kooperativní práci.

Stromy znalostí

Jsou počítačovou metodou určenou ke globálnímu řízení kompetencí ve vzdělávacích zařízeních a podnicích, vycházejí z účasti každého jednotlivce. Stromy jsou dynamické mapy rozvíjející se a měnící se v závislosti na daných kompetencích. Dále je lze různě členit, účastníci mohou spolu komunikovat podle nejrůznějších profilů, přednášek, oborů atd. Je možné si v rámci každého stromu definovat vlastní kompetence, kterých chce jedinec dosáhnout. Kompetencemi se přitom rozumí různorodé schopnosti, návyky, dovednosti a teoretické znalosti.

„Společenské procesy jako soustavné a individualizované získávání znalostí surfováním po internetu, orientace vzdělávajících se lidí ve světě neobsáhnutelných a stále měnících vědomostí, kooperativní učení, kolektivní inteligence v rámci virtuálních společenství, částečná deregulace systému uznávání znalostí a dynamické spravování kompetencí v reálném čase zavádějí nový vztah k vědění."[13] (s. 161)

Vliv nových technologií na společnost

Na člověka působí nejen živé a myslící bytosti, ale i přirozené a umělé materiální jednotky, myšlenky a reprezentace, proto je zřejmé, že i technika na nás působí a nějakým způsobem ovlivňuje. Technika (určité artefakty), kultura a společnost jsou tři entity, které jsou si navzájem podmíněny - „určitá technologie se vyvine v určité kultuře, a určitá společnost je podmíněna svými technikami"[13] (s. 23). Technologie jsou pak produkty určité společnosti a její kultury, jsou výsledkem mnohotvárných aktivit lidských skupin a kolektivního dění. Společnosti se definují pomocí technologií. S rozvojem nových ICT se objevují nové formy kognitivního přetížení, závislosti, dominance (např. monopol pocházející z určité technologie), vykořisťování a kolektivní hlouposti (šíření dezinformací).

Společenské změny vyvolané novými ICT jsou kumulativní a mají univerzální charakter. Technologický pokrok nezle zastavit a podle Tofflera je pro společnost závislou na nových technologiích charakteristická pomíjivost, přemíra informací a novost[iv]. Výsledkem přemíry informací je např. informační neuróza, stres, přetížení. Eriksen[8] zmiňuje, že od 80. let 20. století provází člověka nemoc zvaná „japee". Jedinec vykazuje příznaky, jako jsou únava, vyčerpání, ochromení akceschopnosti. Všechny tyto příznaky jsou způsobeny přemírou informací. Dalším z nejvýraznějších příznaků vlivu technologií na lidský organismus je „syndrom vyhoření" (nejrychleji se šířící nemoc současnosti) a v neposlední řadě práce s ICT způsobuje, že lidé mívají pocit, že žijí v neustálém spěchu.

„Čím více závisíme na expertech, tím se nejistoty zvyšují."[16] (s. 167)

Tato závislost na expertech se projevila i tím, že se např. zformovala nová společenská elita tzv. „digerati" (Digital Literati) - termín označující digitální elitu tj. skupinu osob s maximálním možným vlivem v oblasti počítačů, internetu a digitálních médií. Některé úvahy o moci a vlivu digeratů ve společnosti jdou tak daleko, že upozorňují na moc této skupiny lidí, kteří prostřednictvím sítě mohou ovládat celý svět a manipulovat s informacemi[v] ve svůj prospěch.

Ve společnosti působí ICT různě: najdou se počítačoví nadšenci tzv. Geeks (termín od Pauliny Borsook[3]), kteří nové komunikační technologie vítají, ale i moderní luddité[vi] bouřící se proti nim. Lidé také mnohem více svého času tráví uzavřením se do virtuálního světa, tito lidé bývají nazýváni „internauty" (tj. lidé pohybující se po internetu).

Podle Castellse se dominantami tohoto století stanou:

  • Globální informační superdálnice (global information superhighway)
  • Mobilní komunikace
  • Počítačová moc
  • Decentralizace a rozšíření síly informace
  • Zvýšení interaktivity v komunikaci
  • Elektronická komunikace prostřednictvím sítě bude tvořit páteř našich životů

Castells se domnívá, že 21. století bude stoletím genetické revoluce se snahou proniknout do tajemství života a dodává „jestliže zopakujeme chyby z 20. století s použitím nových technologií a jejich moci, následky budou fatální. Nové genetické technologie se vymykají centralizované a řízené kontrole."[6] (s. 384) Prevencí proti nim je vzdělaná společnost.

Použitá literatura

  • [1]    BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. Přel. Miloslav Petrusek. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. 165 s. ISBN 80‑85850‑12‑5.
  • [2]    BENKLER, Yochai. The wealth of networks : how social production transforms markets and freedom. [1. vyd.]. New Haven; London; Yale: University Press, 2006. 515 s. ISBN 0-300-11056-1.
  • [3]    BORSOOK, Paulina. Cyberselfish : a critical romp through the terribly libertarian culture. 1. vyd. New York: Publicaffairs, 2000. 276 s. ISBN 1‑891620‑78‑9.
  • [4]    CASTELLS, Manuel. The Information Age : economy, society, culture. Vol. 1. The Rise of the Network Society. 2. vyd. Oxford: Blackwell Publishers, 2000. 594 s. ISBN 978‑0‑631‑22140‑1.
  • [5] CASTELLS, Manuel. The Information Age : economy, society, culture. Vol 2. The Power of Identity. 2.vyd. Oxford: Blackwell Publishers, 2004. 537 s. ISBN 1‑4051‑07‑13‑8.
  • [6]    CASTELLS, Manuel. The Information Age : economy, society, culture. Vol. 3. End of Millennium. 2 vyd. Oxford; Malden: Blackwell Publishers, 2000. 448 s. ISBN 0‑631‑22139‑5.
  • [7] DRÁBKOVÁ, Kateřina. Informační potřeby, vnímání knihoven a informačních zdrojů ve společnosti (se zaměřením na akademické prostředí). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2007. 110 s. + VII s. příl. Vedoucí diplomové práce Věra Jurmanová Volemanová. Dostupné z: <http://www.is.muni.cz/th/74369/ff_m/>.
  • [8]    ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2005. 167 s. ISBN 80‑7239‑185‑2.
  • [9]    GIDDENS, Anthony. Unikající svět : jak globalizace mění náš život. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. 135 s. ISBN 80‑85850‑91‑5.
  • [10]    HOFKIRCHNER, Wolfgang; FUCHS, Christian. The architecture of the information society [online]. [cit. 2006‑12‑10]. 10 s. Dostupné z: <http://cartoon.iguw.tuwien.ac.at/zope/igw/menschen/hofkirchner/papers/papers/
    InfoSociety/archinfo/ArchInfoSoc2.pdf
    >.
  • [11]    JANES, Joseph. Internet librarian. This, too, is the internet. American libraries. February 2006, vol. 37, no. 2. S. 40. ISSN 0002‑9769.
  • [12] KOUŘIL, Vít. Kritika informace : technokulturní teorie informační společnosti. In Média a realita : sborník prací Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MU Brno. Editovali Vladimír Volek, Pavlína Binková. 1.vyd. Brno: Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, 2003. S.11-33. ISBN 80‑210‑3308‑8.
  • [13]    LÉVY, Pierre. Kyberkultura : zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové technologie: kulturní spolupráce a komunikace". 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 229 s. ISBN 80‑246‑0109‑5.
  • [14] MACEK, Jakub. Nová média : žádné jasné zprávy. Sedmá generace. 2006, č. 5. S. 16-18. ISSN 1212‑0499.
  • [15]    RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80‑204‑1037‑6.
  • [16]    SALOMON, Jean-Jacques. Technologický úděl. 1. vyd. Praha: Filosofia, 1997. 287 s. ISBN 80‑7007‑097‑8.
  •   [17]    TOFFLER, Alvin. Šok z budoucnosti. 1. vyd. Praha: Práce, 1992. 284 s. ISBN 80‑208‑0160‑X.
  •  [18]    VIRILIO, Paul. Informatická bomba. Přel. Michal Pacvoň. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2004. 167 s. ISBN 80‑86818‑04‑7.
  •  [19]    WIKIPEDIA. Social software [online]. Last modified 28 January 2007 [cit. 2007‑02‑4]. Dostupné z: <http://en.wikipedia.org/wiki/Social_software>.

 


 

[i] Lidské bytosti operativně zpracovávají informace, vyznačují se potřebou denní informační dávky, kterou lze hodnotit jako fyziologickou potřebu, díky níž dochází k mentálnímu procvičování mozků (děti jsou příkladem evolučně podmíněného informačního hladu).

[ii] Free software je volně šířený produkt; „open‑source software" je produkt, který může kdokoliv dále rozvíjet, upravovat, modifikovat.

[iii] Kyberkultura představuje soubor technik (ať už materiálních nebo intelektuálních), praktických zvyklostí, postojů, způsobů uvažování rozvíjených ve vzájemné vazbě s růstem kyberprostoru.

[iv] Novostí ve vztahu k člověku se rozumí snaha vytvořit nové formy lidské existence, příkladem jsou pokusy o vytvoření „kyborgů" (člověk‑stroj) tj. kombinace lidského mozku se soustavou umělých senzorů atd.

[v] Paul Viriliodefinuje pojem „informatická bomba" jako nový systém absolutní zbraně, kdy nelze rozlišit dezinformaci od informace.

[vi]Luddité" (the Luddites) - sociální hnutí v Anglii (pojmenované podle Neda Ludda) zformované během průmyslové revoluce v 19. století. Toto hnutí se bouřilo proti zavádění strojové výroby do textilního průmyslu. V dnešní době se označení „Luddité"-„neo‑luddité" či „luddismus" - „neo‑luddismus" používá k označení lidí, kteří odmítají technologický pokrok nebo změny vyvolané novými technologiemi. Tito lidé argumentují, že technologické změny ohrožují nejen pracovní nástroje, ale i přírodní prostředí, čímž mění samou podstatu života.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele admin
Anonym
15. 3. 2008
Dobrý den, jenom drobnost k pozn. 12: autorem studie Kritika informace není Vít Kouřil, ale Jaromír Volek. Ať se daři.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback