Vývoj určování času

23. 4. 2009

První poznávání času lidé uskutečňovali podle přírodních principů. Nejjednodušeji to šlo podle Slunce, Měsíce a hvězd. Přesnější měření, kolik je hodin nastalo až s vynálezem slunečních hodin. Ty používali již staří Řekové, zatímco Římané se s nimi seznámili až r. 263 př. n. l. díky válečné kořisti. Jenže protože byly sestaveny na jinou zeměpisnou šířku, tak ukazovaly špatně, a oni na to přišli až za 99 let! Sluneční hodiny fungují tak, že slunce osvětluje ukazatel – gnóm, který vrhá stín na číselnou stupnici, většinou umístěnou na jih od ukazatele. Jako tento ukazatel se dá použít téměř cokoliv – od obyčejného klacku až po obří obelisky (např. Stonehenge by mohly také být považovány za jedny z prvních slunečních hodin). sluneční hodinyTyto hodiny však měly svou nevýhodu, a to že nebyly úplně přesné díky pohybu slunce. Toto řešily hodiny analematické, které jsou nejčastěji ve vodorovné poloze, číselník má eliptický tvar a ukazatel se posunuje podle období v roce – při rovnodennosti je uprostřed, při slunovratu je buď v severní poloze (léto) nebo v jižní poloze (zima). I přes to ani analematické hodiny neukazují úplně stejný čas jako hodinky a to díky tomu, že ukazují čas pro místní poledník, zatímco hodinky pro místní časové pásmo, které může být mírně odlišné.
Ale i přes zvládnutí základního určování kolik je hodin potřebovali lidé odměřit, kolik času uplynulo od určitého okamžiku. Minutové ručičky ještě nebyly a sluneční hodiny nebyly natolik přesné, aby se podle nich daly měřit krátké úseky času. Proto vznikly přesýpací nebo vodní hodiny, které oboje pracovaly na stejném principu, tj. přesun písku či tekutiny z jedné nádobky do druhé za určitý krátký časový úsek. Ve 3. Století vylepšil vodní hodiny Ktésibios z Alexandrie, když k nim přidal ozubené kolo, kterým byly poháněny, a čas měřil plovák na vodní hladině, která postupně přibývala. Místo nám známých ručiček tam byla soška chlapce, který ukazoval kolik je hodin. Jejich výhoda byla hlavně nezávislost na slunci a možnost jejich použití v interiéru.
Kdy byly vynalezeny první opravdu mechanické hodiny, se zdroje neshodly, ale můžeme odhadovat, že to bylo asi v 11. - 13. století. Byly poháněny závažím a musely se natahovat každých 5-6 hodin. Ještě neměly ani ciferník, ani ručičky, ty se objevily až o další století později, a čas oznamovaly odbíjením zvonce. Tyto hodiny se později začaly používat na věžní hodiny, tehdy ještě bez ciferníků. Když už se konečně vyvinuly i ciferníky, měly jen jednu ručičku, která nahoře měřila půlnoc a dole poledne. Hodiny ještě stále neměřily tak přesně, aby vadilo, že nerozlišují minuty. U některých hodin se dokonce otáčely ciferníky místo ručičky.
Kolem roku 1410 vynalezl pravděpodobně florenťan Filippo Brunelleschi hodiny poháněné pružinou. Díky tomuto vynálezu se mohly hodiny zmenšovat a na počátku 16. Století sestrojil norimberský zámečník Petr Henlein první kapesní hodinky. Stále ještě nebyly moc přesné, byly spíše na okrasu a musely se natahovat i 2x denně. Přesnost hodinek se stále zlepšovala ale až v červnu roku 1675obdržel holandský přírodovědec Christian Huygens patent na kyvadlo a tím zlepšil přesnost hodin. Díky tomuto vynálezu se změnil i ciferník, konečně přibyla i minutová ručička. V témže století již zmiňovaný Christian Huygens poprvé použil vteřinovou ručičku.
Kyvadlo sice vyřešilo problém s přesností u velkých hodin, ale u malých hodinek to byl stále problém. Kolem roku 1500 vytvořil norimberský mistr hodinář Peter Henlein hodinky, které nahrazovaly závaží spirálovou pružinou – hodinovým perem. Avšak ani tyto hodinky nebyly úplně přesné, protože v závislosti na počasí hodinky měnily svou rychlost. Tento problém se vyřešil až v 18. století díky vynálezu tzv. „pera a nepokoje“.
Během 1.světové války se z kapesních hodinek postupně stávaly náramkové, protože vojenské uniformy neměly kapsy, kde by se hodinky daly dát. První náramkové hodinky však byly křehké a daly se zničit pouhým nárazem. Proto se lidé snažili zdokonalovat technický vývoj hodinek. Vídeňský hodinář De Lohr přišel v roce 1875 s vynálezem hodinek, které se natahovaly pohybem toho, kdo je nosil. Poté už se hodinky zdokonalovaly stále víc a víc a v současné době už lze sehnat hodinky skoro s kteroukoliv funkcí, jaká vás napadne – umí předpovídat počasí nebo se na nich můžete dívat na fotbal, a také materiály, ze kterých jsou vyráběny se stále zdokonalují a proto vydrží snad vše.
I vzhled hodin a hodinek se v průběhu staletí měnil, přizpůsoboval se módě a vývoji uměleckých řemesel, a zanechal svůj vliv na všech typech hodin, které dnes známe a jsou kolem nás. Dnes už hodiny mohou být poháněny klasickým natahovacím mechanismem, elektrickým proudem či dokonce atomovým pohonem.

 

Zdroje:
http://www.magazin.cz/lifestyle/2380-historie-mereni-casu?SID
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9B%C5%99en%C3%AD_%C4%8Dasu
http://www.ehodinky.cz/aktuality-hodinky/historie-hodin-19.html
http://www.bydleni.cz/clanek/O-hodinach-a-hodinkach

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

3 komentáře

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
5. 10. 2015

Moc hezké a ani ne moc dlouhé.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
5. 10. 2015

Lepší než wikipedia ,zde si mohou žáci základních škol vyhledat jakékoli informace.

A ten  hloupý dodatek nebudu komentovat.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 12. 2016

To je fake oba dva jsou fake! Ilumináti jsou všude a snaží se nás zmanipulovat! Nenechte se Vyvézt z míry! Je to moc hezké a ani ne moc dlouhé!

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback