Výzva přesně tak velká, jako malý silonový sáček

9. 9. 2008

Narovinu !

Dneska o tom, jaké to bylo poprvé !

Aneb: Kdo zažil – nechť směle srovnává. Kdo nezažil - může se bát , případně: těšit se (zvráceně) na své poprvé.

Zní to slibně, co? Ale má to háček. K odháčení je nutné, aby se čtenář sám sebe a zcela upřímně zeptal: jsem ten pravý čtenář pro tyto řádky?

Autorka stanovuje tato kritéria:

  • Čtenář by ji neměl znát, jelikož tyto řádky jsou natolik intimního rázu, že jsou nevhodné pro „blízké uši“. Pokud se ti to, milý čtenáři, jeví jako protimluv, tak si úplně mimo mísu a neplýtvej svým časem (= mým talentem)  k dalšímu čtení.
  • Čtenář by ji měl dobře znát, jelikož tyto řádky jsou natolik intimního rázu, že se v nich autorka emomalbami  jen hemží (srovnej: emomalba jako neologismus pro druh básnického přirovnání, význam lze odvodit jako analogii k termínu „zvukomalba“). Číst následující text bez hlubšího obeznámení se složitou a rozporuplnou osobností autorky, je pak logicky zcela zbytečné, jelikož  budeš, milý čtenáři, mimo mísu a budeš jen plýtvat svým časem (=mým talentem).  

Malá skupinka vyvolených, jejíž členové splňují obě dvě podmínky (opravdu obě!) by nyní měla provést další sondu do své duše otázkami typu: zvládnu/potřebuji/chci/unesu zrovna tohle o téhle vědět?

Na šikmé ploše

Předpokládám, že po této zodpovědné selekci, zde zbyly jen tací, kteří unesou tíhu a lehkost situace. Nebudu se tedy nikterak žinýrovat. Předem upozorňuji, že z řádků již nelze vystoupit, takže si to naposledy rozmyslete …

Jak se člověk ocitne na šikmé ploše? Zhruba takto: nástupem na VŠ i přes alarmující diagnózu syndromu „státnice?to-se-mi-nemůže-stát!“. Tragika tohoto postižení spočívá především v zhoršujícím se stavu jedince, který si samozřejmě není svých příznaků vědom ( = regrese).

Ovšem přijde den (a on přijde, věř mi!), kdy je nutné podívat se pravdě do očí a postavit se k tomu čelem. Je nutné nacvičit si „oznámení o neúspěchu u státní zkoušky – s věnováním: milé mamince“.

Zatímco spolužáky odbyjete lehce – barvitým okomentováním „mentální úrovně“ členů komise ( = projekce) a otravnější nenechavce odbijete pěstí (= agrese), v tomto případě je to horší/bolestnější záležitost. Svou verzi jsem pracovně nazvala „Megalomanské cíle“ a klíčová myšlenka by se dala shrnout zhruba takto:

 „Milá maminko, stanovila jsem si během svého studia mnoho cílů - neztratit klíče od koleje, nedostávat upomínky z knihovny, každého (!) vyučujícího vidět během semestru minimálně jednou (v učebně!), udělat zkoušku z němčiny, složit státnici a tak dále a tak dále ... Ne všechny cíle však  byly reálné. To jsme ovšem přece obě věděly od začátku. Některé se mi prostě nepodařilo naplnit. Ale mysleme na dílčí úspěchy a radujme se z nich. Klíče mám již tři roky stejné!"

Jistě cítíš, milý čtenáři, že to není zcela uspokojivé vysvětlení pro někoho, kdo Tě porodil. Cítila jsem to podobně. A tak jsem se začala učit.

  

Jak se „plocha“ změní v trenažér pro kosmonauty

Rychle. A zátěž se zvyšuje a zvyšuje a zvyšuje … a červené tlačítko nelze zmáčknout ani když se vám chce blinkat. Dny v kalendáři přibývají a otázek je stále 15 ! Což je obrovitánská a  nepochopitelné zrada.

Dva dny před státnicí vám někdo „zkušenější/moudrý/starší/s titulem“ poradí něco zatraceně chytrého jako: „to nevadí, že máš pocit, že nic nevíš. To se ti „tam“ všechno vybaví.“ Při tomto „uklidňování“ jsem vždy značně zneklidnila a vzpomněla si na naivní vzkaz Českých drah na záchodě v rychlíku:

„Zanechejte toto místo po sobě ve stavu, v jakém by jste ho chtěli nalézt, až sem příště zavítáte“.

Abych tuto zvláštní asociaci osvětlila: Pokud bych chtěla toto místo zanechat tak, jak bych ho chtěla příště nalézt, musela bych ho během následujících 10 minut dokonale uklidit, zrcadlo pověsit níže a stěny vyložit diamanty. Což je zhruba stejně tak realistická představa, jako doufat, že se mi vše vybaví na místě.

Obvykle následovalo doporučení typu: „A zítra se už neuč. Co ses nenaučila do dneška, to už stejně teď nedoženeš.“ Na to můžete odpovědět jen jediné: tak jestli je to pravda, tak to jsem teda v pr….

Ráno před státnicí se pak vzbudíte a zjistíte, že nemluvíte. Ne, že by jste trucovali. To ne. Jen máte zřejmě tuberu. S tou jste samozřejmě celý život počítali, ale:

  • nečekali jste, že to bude tak brzy (doufali jste aspoň v dožití požehnaného věku Jiřího Wolkera)
  • ani ve snu vás nenapadlo, že to přijde zrovna ve chvíli, kdy budete muset mluvit a hlas Arethy Franklin po kalbě (s výrazným přechýlením do barevných rejstříků rákosníčka) vám na sebevědomí nepřidá.  

Večer kouříte na zahradě (No a? Stejně už máte tuberu, tak co jako?!) a slyšíte dunění. Říkáte si: už si pro mě jdou. S tím jste samozřejmě počítali, že vám přeskočí. Ale stejně jste překvapení, že (zase) zrovna teď. A pak projde kolem ježek.

A volným pádem

... zavrhnete i možnost, že by jste se dali na drogy. Prostě se seberete a jdete tam.

Polymerové výzvy

A pak to máte najednou všechno za sebou. Ale úleva tak nějak nic moc. Proč?

Protože vám zase funguje mozek (pozdě ale přece) a dochází vám, že vás čeká ještě MNOHO zkoušek. Nejen školních. To zamezuje pocitu naprosté lehkosti.

Přesto ve vás přetrvává pocit, že jednu VÝZVU jste zvládli. A při vědomí toho, že NENÍ MALÝCH VÝZEV, jen lidí s chabou fantazií, si zachovávám  pro  vzpomínku barvitý vnitřní obraz této výzvy zvané státní zkouška:

Byla to přesně taková výzva, jako když se vám chce dost moc čůrat v rychlíku z Brna do Ostravy, ulička je zacpaná lidmi, kteří si myslí, že baník je bůh a vy nevíte, co dál. Protože seš fakt "dsrná holka", nenecháš to "napotom", ale napadne tě, že máš v kupéčku silonový sáček a zatahovací závěsy. Ale je to jen docela malilinkatý silonový sáček. Ne takový ten na deset housek. Takový ten na dvě.

A to je přece výzva, milý čtenáři. :-)                  

A zkus to popřít.

 

Dodatek 1: Všechny osoby, události, pocity jsou čistě smyšlené. Jakákoliv podobnost se skutečností .... znáte to, ne?

Dodatek 2: Jinak díky všem za blbé rady/schovívavost/trpělivost a tak dále a tak dále a tak dále (tentokrát bez ironie) ... souhrně vzato: všem, kdo řekli čůrej nikdo teď nejde (i když lhali :-) ) a průvodčím, kteří šli a neviděli :-) všem těm, je věnován tenhle text.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

23 komentářů

Obrázek uživatele Stáňa

nejoriginálnější z originálních. Přeju ti spoustu hlídačů v uličkách.

Stáňa

Obrázek uživatele Enapay
A ja ti Emily preju vic takovych zkousek, zjevne na tebe prekonany stres pusobi pozitivne, kdyz vytvaris takovato skvela dilka :)
Obrázek uživatele sdlfjls

Kdyby to nebylo tak rozevláté... Umíte psát nerozevlátě? Už je ta Vaše diplomka v ISu?

Jste nepochybný talent, ale rád bych viděl ještě jinou Vaši rovinu. Rovinu suše analytickou.

Každopádně mám o Vás veliký zájem pro... Teď nevím, jak to říct, je to dost intimní... Pro časopis. A je to venku.

Nabízím: možnost stát se mučedníkem! Neberte to!

Obrázek uživatele Emily

 Jakto, že jste to četl ?! Ale co už, když už tak už:

1. Kdyby to nebylo tak rozevláté, tak to nejsem já, ale někdo jiný.

2. Moji suše analytickou rovinu nechtějte vidět. Tu svět zatím neunese.

3. S tím talentem jsem to samozřejmě myslela jako nadsázku.

4. Diplomka v ISu už samozřejmě je. A je i úspěšně obhájená! (Ač jsem se zapotila.) Ha - jste v šoku?

5. Možnost stát se mučedníkem odmítám z čistého altruismu - tzn. přenechávám jiným/lepším/vyvoleným ;)  

Obrázek uživatele sdlfjls
Vždyť vy tu diplomku píšete úplně stejně!!! Já se z vás zblázním!
Obrázek uživatele sdlfjls

Tak jsem mrknul na posudky. On ten oponent je osoba, která je partnerem osoby, kterou dobře znám. Názoroví a možná i osobní nepřátelé. Buďte si jista, že se to projevilo v tom docela škaredém posudku.

Jste můj člověk.

Obrázek uživatele Emily
10. 9. 2008

V škaredém posudku? Mě se ten posudek moc líbil. Byl takový, jaký má takový posudek být - oponentský :-)))

A byla bych nerada, kdybyste se kvůli mě zbláznil. Já vás varovala, že to nemáte chtít vidět.

A k tématu: ehm... svatý Pavel taky někdy pěkně blbě kecal, víte? protože člověk je člověk a etika je jen jedna a neodvíjí se od podoby vnějších genitálií. Tedy NEMĚLA BY. :-)

Obrázek uživatele sdlfjls

Svatý Pavel nekecal. Chápu, že je to nadsázka. Kdyby nebyla, tak se dopouštíte hned několika herezí, víte? Inspirovanost Písma, neomylnost Cíkve, autorita biskupů atd. atd. Nakonec byste šla i proti poslednímu neomylnému rozhodnutí Jana Pavla II. "Ordinatio Sacerdotalis."

Již biologické rozdíly ženy a muže, zakládají odlišné role. Muž kupříkladu nemůže být matka a žena otec. Být matkou je již nejen biologická, ale i společenská funkce.

Nebo rozdíl ve vzrůstu, síle. To zakládá další společenský rozdíl.

Atd.

Ten, kdo rozdíly NEMÍSTNĚ konstruhuje, je právě kritizovaný dr. Remeš.

Obrázek uživatele sdlfjls

Gender studies stírají uměle přirozené rozdíly.

Že existují ženy a muži, to není jen tak pro srandu králíkům. A já si myslím, že vy to docela chápete.

Obrázek uživatele Emily

Chápu to.

A myslím, že to chápou i gender studies.

Popisují odlišnosti, nepopírají je.

Setřít je třeba jen uměle vytvořenou nerovnost - ne odlišnost jednoho člověka od druhého.

Obrázek uživatele sdlfjls

Asi jsem díky svému mužskému rozoumku zafixoval špatnou představu o gender studies. Myslel jsem, že je to fuj! fuj! bakaná neomarxistická ideologie, která se snaží revolucí osvobodit utlačovanou třídu žen. Ale když je to tak, jak říkáte...

Ale stejně! Nevěřím! Nevěřím!

Obrázek uživatele Emily
10. 9. 2008

... zafixoval jste si to špatně.

A já Vás přesvědčovat teď a tady nebudu.

Protože mohu mluvit jen za sebe, ne za celé gender studies, kterému by se mé názory asi taky zcela nezmlouvaly. :-)

Takže já si je ještě trochu ujasním/ustálým/zafixuji a pak ... pak uvidím.

Hezký den

Obrázek uživatele Emily
10. 9. 2008

Tak hezký baběletní rozevlátý den to byl ....

... oba odkazy jsou paradoxní. Ten druhý bohužel velice smutný ve všech směrech.

Narážky nehledám ani v jednom :-)

 

Obrázek uživatele sdlfjls

Narážky na sebe nehledejte. Jen v druhém na jistou disciplínu, o níž jsme mluvili.

"Natalie ... již dokončila bakalářské studium v oboru ženských studií na Sacramento State University a chce pokračovat magisterským studiem v oboru manželství a rodinné terapie. "

A nad zkaženým dnem nezoufejte, neboť je psáno:

Pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis; non quomodo mundus dat, ego do vobis. Non turbetur cor vestrum neque formidet. (Jan, 14, 27)

 

Obrázek uživatele admin
Anonym
16. 9. 2008

Tak jsem přečetl I. kapitolu Vaší práce a mohu říct, že se to čte krásně - jako detektivka.

Bohužel jste podle mého názoru přistoupila na jeden ideologický předpoklad, který nemáte podpořený argumenty, a od toho se odvíjí závěry - točíte se v začarovaném kruhu, z něhož je jediné východisko. Kdyby ty předpoklady nebyly mylné... Ach jo. Ta práce by stála za knižní vydání.

 

Obrázek uživatele Emily
17. 9. 2008

Vrah je zahradník.

A už to nečtěte.

Kruh se ještě několikrát obtočí a Vám to jen (zbytečně) zvedne tlak.

Nedostatků jsem si vědoma, ale SHOW MUST GO ON :)

Obrázek uživatele sdlfjls

A už to mám přečtené.

Ta práce má opravdu vysokou úroveň. Že nesouhlasím s přepoklady, je asi tak vše, co s tím mohu dělat. Ale v rámci nich je opravdu (po určitých úpravách) k publikaci.

Kdybyste věděla, co jsem již četl, nebála byste se o můj tlak!:-)

Obrázek uživatele Emily
17. 9. 2008

týýý jóoo ... tolik chváli v jeden den. To mě úplně vyvádí z míry. Jsem skoro (vlastně úplně) v rozpacích..... 

Téměř v šoku.

Hlavně z toho, že John oceňuje něco, s čím bytostně nesouhlasí.

To jsou mi věci.

 

Obrázek uživatele sdlfjls

I z chybné premisy se dá správně dedukovat.

Navíc přijímáte předpoklady, které se nabízejí jako samo-zřejmé. Zdůvodnit, proč nejsou tak pevné, jak se zdají, by vyžadovalo pečlivé analýzy. To po vás nikdo nemůže chtít.

P.S. Já když jsem psal diplomku, tak jsem také věřil na evoluci a McLuhana.

Obrázek uživatele sdlfjls

Zcela chybná... Takle bych to nestavěl. Myslím si, že je. Vidím tam dualismus. Ale - musel bych to probádat, prozkoumat. Nemyslím si, že je nemožné se pravdy dobrat, pravda ale není evidentní, očividná. Proto není do nebe volající chyba myslet si to, co si myslíte vy. A proto vám nevytýkám předpoklady, které jste přijala. Podobně to je s tou evolucí. Nemohu vytýkat někomu, že v rozumné míře evoluci zastává, i když já se od ní spíše odkláním. Jsou to věci těžké a jejich prozkoumání vyžaduje úsilí a čas.

Co je třeba chyba našeho školství od ZŠ po VŠ, je to, že ačkoliv ústy je deklarována pluralita názorů, tak ve skutečnosti jsou některé věci, které jsou značně problematické, podávány jako samozřejmé. A to, jak si určité věci člověk rozřeší, na tom pak závisí hodně jeho život.

Ale abych se netvářil nějak tolerantně. To, co je evidentně blbost, je to přechylování slov, aby byla zároveň v mužském i ženském rodě. To je newspeak, jak vyšitý.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback