Vzdělání jako příčina sociální nerovnosti

Práce se zabývá sociálními nerovnostmi, jejichž příčinou je vzdělání. Nahlíží na vzdělání jako na symbolický kapitál, který jedinec během života nabude. Stěžejní částí práce je uvedení článku, který vyjadřuje názor, že se do budoucna sociální nerovnosti a tím i vzdělanostní nerovnosti budou neustále zvyšovat. Tato práce nabízí nástin možností, jak by role informačního pracovníka nebo knihovníka mohla ve snižování nerovností pomoci.

Úvod

Vzdělání je považováno za součást výchovy dětí, pokud hovoříme o povinné školní docházce. Ani po absolvování základní či střední školy nás však nutnost vzdělávat se neopouští a v průběhu našeho, zejména profesního života, je s námi stále.

Vzděláváme se proto, abychom posilovali náš symbolický kapitál - řečeno sociologickým termínem. Se získáváním nových znalostí a dovedností se upevňuje naše místo ve společnosti a v rámci sociální mobility nás posouvá k jiným (vyšším) společenským statusům.

O sociálních nerovnostech hovoříme tehdy, pokud jsou ve společnosti určité skupiny jedinců, které mají nerovný sociální status. Co nás nejvíce odděluje? Jaké příčiny nám přisuzují to či ono společenské postavení? V dnešní společnosti (ať už ji nazýváme postmoderní či reflexivní) lze vysledovat tři základní faktory ovlivňující velikost sociálních nerovností mezi lidmi - majetek, moc a vzdělání.

Pokud se podíváme retrospektivním okem do minulosti, je očividné, že sociální nerovnosti ve společnosti byly, jsou a zřejmě i budou. Je zde přítomna řada proměnných, které ovlivňují postavení jedince ve společnosti. V práci se hovoří o společnosti postmoderní a je třeba na začátek vysvětlit, že pro tuto oblast budu užívat významu společnosti v euroatlantickém prostoru. Nelze tedy hovořit obecně či spíše globálně o této problematice, neboť výchozí předpoklady jsou v každé společnosti jiné a tato problematika by tak přesahovala rámec zamýšlené práce.

V této práci se pokusím nastínit dnešní situaci v české společnosti, co se týče sociálních nerovností ve vztahu k vzdělání. Po odborné průpravě a vysvětlení základních termínů se na konci této úvahy dopátrám odpovědi na otázku: způsobuje vzdělání sociální nerovnosti? Ať bude odpověď kladná nebo záporná, bude podložena argumenty, jejichž analýza následuje v dalším textu a bude vysvětlovat příčiny.

Samozřejmě role informačního pracovníka, potažmo informační vědy, je úzce spjata právě se vzděláváním. V příslušné kapitole bude věnována úvaha o tom, jak by mohla informační věda pomoci ve snižování sociálních nerovností, jejichž příčinou je vzdělání.

Sociální nerovnosti

V sociologické terminologii je pojem sociální nerovnost vnímána dvěma tradičními způsoby. V prvním případě ji chápe jako důsledek společenského života. Vlivem různých životních cyklů se jedincům nedostává stejných podmínek k uskutečnění plnohodnotného společenského života.  Sociální nerovnost může být považována nejen jako důsledek, ale i jako součást života.

Druhý způsob pojetí sociální nerovnosti je chápán coby důsledek určitého uspořádání společnosti. Ve světě existují dodnes různé formy řízení státu či země, které se vyznačují zvláštním uspořádáním společnosti. Pro znázornění můžeme zmínit například Indii nebo jiné společnosti v rozvojových zemích Afriky. V tomto případě jedinci (obyvatelé země či státu) žijí od narození se stejným sociálním statusem a jiné vnější faktory nemají vliv na potenciální změnu. Z našeho pohledu se může tento druh sociální nerovnosti jevit jako nespravedlnost.

V úvodu jsem se zmínila o sociálním statusu. Tento základní sociologický pojem má několik přístupů a různí vědci k němu přihlížejí jinak. Ralph Linton považuje status za komplexní vyjádření sociální pozice jedince. Pro Maxe Webera je to vyjádření míry a prestiže jedné sociální skupiny vůči jiné sociální skupině. Weber také považuje status za výsledek životního stylu. V současné teoretické sociologii najdeme lintonovské i weberovské pojetí. V empirické sociologii se status spojuje s objektivně měřitelnými jevy, jako jsou majetek, příjem, vzdělání, profese.

Rozdílný sociální status jedince nebo skupiny plodí sociální nerovnosti. Rozdíly ve společnosti mohou mít kořeny na základě různého třídního původu. V dřívějších tradičních společnostech byl tento fakt přirozený. V dnešní pozdní modernitě (nebo jak se též někdy označuje dnešní doba - reflexivní modernita) se díky větší míře svobodného myšlení snaží jedinci o odbourání různých bariér, aby překonali omezení, které jim brání v dosažení úspěchu, úcty, moci či zisku.

Na univerzitě Friedricha Schillera v německé Jeně se konala v roce 2008 konference s názvem Nejisté časy (z německého originálu: Unsichere Zeiten). Andreas Hadjar se zde prezentoval příspěvkem, kde na kohortní analýze přesvědčivě ukázal, že vliv třídního původu a vzdělanostní dráhy na třídní postavení stále přetrvává. Opíral se o tezi individualizace Ulricha Becka (v současnosti zřejmě nejznámějšího německého sociologa). Sám Ulrich Beck vystoupil s námitkou, že je jeho teze nesprávně vykládána. Individualizace v jeho pojetí se týká zejména vztahu jedinec - instituce.

S růstem vzdělanostní úrovně dochází k eskalátorovému efektu vzestupu celé společnosti. Sociální nerovnosti v pozdně moderních společnostech nemizí, spíše nabývají jiných forem. [1] (Šafr, 2009, s. 481)

Autor knihy The Deepening Divide : Inequality in the Information Society Jan Van Dijk vyjádřil názor, že definujeme-li informační společnost jako nový typ uspořádání, který vychází z rozdílu v kvalitě sociálního života jako důsledku využívání informačních technologií, stává se rozdílný přístup k těmto technologiím novým faktorem sociální nerovnosti. Pro tuto nerovnost se vžilo označení digital divide a její výzkum se rozvíjí od poloviny devadesátých let úměrně s rostoucí popularitou konceptu informační společnosti.[2] Autor v této knize poukazuje na to, že absence aktivní politiky v oblasti digital divide povede k tomu, že se nerovný přístup k informačním technologiím stane novým strukturálním faktorem sociální nerovnosti, produkujícím občany druhé či třetí kategorie, či úplně vylučujícím některé skupiny obyvatelstva z veřejného života.  

Vzdělání

Vzdělání je jedním z hlavních předpokladů k úspěchu či spokojenosti. Dává člověku nejen dobrý pocit, ale určitě také širší možnost uplatnění na pracovním trhu. Tyto poznatky jasně potvrzuje naše denní praxe, sociologické průzkumy či jen vyjádření některých odborníků. Vzdělání je jedním z nejlepších nástrojů pro boj s chudobou. S rostoucí mírou vzdělání rostou příjmy, zrychluje se zavádění nových technologií, a tím i ekonomický růst. Dostupné kvalitní vzdělání je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje. Myslím tím také nejen dostupné, ale zároveň celoživotní vzdělávání. Celoživotní vzdělávání přináší vyšší investice do lidí a znalostí, podporu získávání základních dovedností, včetně digitální gramotnosti a větší příležitosti pro uplatnění inovativních a zároveň flexibilnějších forem učení. Nejvyšším cílem by mělo být vytvoření vzdělávající se společnosti zaměřené na dosažení sociální spravedlnosti  a všeobecný blahobyt, zachování udržitelného životního prostředí. Celoživotní vzdělávání

je vzdělávání, které doplňuje, prohlubuje, obnovuje nebo rozšiřuje vědomosti, dovednosti a kvalifikaci svých účastníků a je zaměřeno na výkon povolání nebo na rozvíjení zájmů. Jedná se o různé kurzy, přednášky, semináře apod., které poskytují školská zařízení v rámci nebo mimo rámec akreditovaných studijních programů v prezenční, distanční nebo kombinované formě, Univerzitě třetího věku, zahraniční stáže, e-learningové vzdělávání atd. Tento způsob vzdělávání je otevřený zájemcům různého věku, odborného zaměření a předchozího vzdělání. Významnou roli v tomto vzdělávání hrají veřejné knihovny, které zajišťují a zpřístupňují materiály z různých oborů, spolupracují se školami a dalšími výchovně vzdělávacími institucemi.[3] (Havlová, Jaroslava TDKIV:celoživotní vzdělávání)

Vzdělanostní nerovnost

V České republice je stále zakotvena tradice, která umožňuje dosažení vyššího vzdělání jen některým jedincům. Do jisté míry jsme závislí na tom, v jaké rodině se narodíme.  Řada mezinárodních výzkumů i domácích studií totiž ukazuje, že vzdělanostní nerovnosti jsou v České republice v mezinárodním srovnání nadprůměrné a v posledních letech dochází k jejich zvyšování.

I přesto se snažíme, abychom (například prostřednictvím vzdělání) dosáhli lepšího životního statusu, i když je tato cesta mnohdy klikatější než u těch, kteří mají dány do vínku lepší předpoklady.

Podle článku Co soudí veřejnost o vzdělanostních nerovnostech[4] autorka článku Jana Straková tvrdí, že vývoj posledních let napovídá, že se vzdělanostní nerovnosti budou dále zvyšovat. Dokazuje to na datových zdrojích, které ukazují silnou závislost výsledků vzdělávání a dosaženého vzdělání na rodinném zázemí. V České republice je tato závislost mnohem více patrná než v jiných vyspělých zemích. Příčiny tohoto stavu je nutno hledat již v povinném vzdělávání, kde se děti poměrně záhy rozdělují do výběrových a nevýběrových škol, přičemž výběrové školy navštěvují děti vzdělaných rodičů a nevýběrové školy naopak děti s méně podnětným rodinným zázemím. V posledních letech se zvyšují rozdíly ve výsledcích žáků jednotlivých škol a jednotlivých typů škol a zvyšuje se podíl žáků, kteří nedosahují ani základní úrovně vědomostí a dovedností. Odstranění zvyšování nerovnosti je možné za pomoci jistých mechanismů a to zejména v oblasti vzdělávací politiky.

Avšak podle dosažených výsledků zkoumání Ústavu pro informace a vzdělávání se české společnosti problém vzdělanostních nerovností nejeví jako závažnější problém.

Mezi respondenty panuje přesvědčení, že studovat (a vystudovat) jakoukoliv školu (vyjma některých soukromých) u nás může každý, kdo k tomu má náležité schopnosti a píli. Respondenti se domnívají, že česká společnost je natolik rozvinutá, že i sociálně slabší mají rovný přístup ke vzdělání (minimálně na úrovni státního školství). Někteří respondenti ovšem připouštějí, že výjimkou jsou zhoršené vzdělávací šance romských dětí, které jsou většinou zařazovány do speciálních škol a tím pádem mají menší šanci dosáhnout vyššího vzdělání.[5]

Podle dalšího provedeného výzkum (tentokrát společnosti STEM/MARK) mají žáci s méně podnětným rodinným zázemím daleko menší šanci, že pro ně jejich rodiče budou vybírat školu než žáci z příznivějšího rodinného prostředí.[6]

Představitelé akademických elit se shodují v tom, že jedním z nejdůležitějších úkolů školy je naučit děti žít s dětmi z různých vrstev. Zvyšování rozdílů je vnímáno zejména v ekonomické rovině, z toho důvodu respondenti opakovaně poukazují na myšlenku školních uniforem, které potlačují viditelné rozdíly v materiálním zajištění.(Straková 2010)

Nerovnoměrný přístup ke vzdělání

Především sociální původ vstupuje do procesu dosahování vzdělání jako proměnná, která má na něj nezanedbatelný vliv. Tento vliv uplatňuje na úkor skutečných znalostí, schopností a dalších studijních předpokladů. Výsledkem je stav, kdy jedinci s různým sociálním původem nemají stejnou šanci dosáhnout určité úrovně vzdělání. Rozdílné šance pak můžeme jinými slovy vyjádřit jako nerovnosti v přístupu ke vzdělání.

Je potřebné si ale ujasnit, zda tím myslíme nerovnosti v distribuci vzdělání ve společnosti (tj. fakt, že se mění podíl lidí dosahujících určité úrovně vzdělání) nebo tzv. alokaci vzdělání (tj. skutečnost, že šance dětí z různých sociálních tříd dosáhnout určitého stupně vzdělání nejsou stejné). I když totiž bude distribuce vzdělání ve společnosti stabilní (např. 50 % středoškoláků každého populačního ročníku půjde na vysokou školu), nerovnosti v alokaci vzdělání, tj. relativní šance jednotlivých vrstev, že budou patřit mezi oněch 50%, se mohou v čase měnit. Jak se po nějakém čase v sociologické metodologii ukázalo, jedná se o dvě odlišná pojetí vzdělanostních nerovností. Do té doby se mělo za to, že právě zvyšující se podíl lidí, kteří dosahují stále vyššího vzdělání (tj. distribuce), znamená snižující se vzdělanostní nerovnosti.[7]

Snižování nerovností

Nejen akademikové, kteří ukazují pomocí výsledků ze sociologických výzkumů, že v naší současné české společnosti se stále projevují vzdělanostní nerovnosti, bojují za snižování rozdílů. Pokud se rodiče mohou rozhodnout, na kterou školu umístí své dítě, většinou volí výběrovou elitní školu. Je jisté, že tímto krokem dítěti mohou odstartovat šanci na dosažení lepšího vzdělání, ale neuvědomují si, že se tímto také jejich dítě vzdaluje jejich vrstevníkům. Později po absolvování školy si jedinec uvědomí, že se odlišuje od většiny. Ve své budoucí kariéře bude muset ale opět najít cestu zpátky k určitému konsensu s lidmi, kteří absolvovali vzdělání nižšího stupně.

Zdá se, že se vytváří jakýsi začarovaný kruh. Rodiče si přejí to nejlepší pro své děti a rozhodují za ně v důležitých momentech jejich života. Děti si pomalu vybudují cestu k slibné budoucnosti za pomoci vyššího vzdělání. Ale tím se samovolně vytváří bariéra mezi elitou a „normálními" lidmi. Je logickým důsledkem, že pokud by elity vůbec nevznikaly, vytvořila by se stejně potřeba vůdcovství. Struktura společnosti, která vždy dosadila někoho na vrchol odpovědnosti za skupinu či společnost zde byla odnepaměti. Bylo by utopií řešit snižování vzdělanostních nerovností tím, kdyby se zrušily elitářské školy a vůbec jiné například soukromé stupně vyššího vzdělání. Takové pokusy se v minulosti objevily a ukázaly se jako nerealistické a bez budoucnosti.

Co se týče nerovností, asi bychom měli rozlišovat ty, jejichž příčinou je právě vzdělání a ty, jejichž příčinou je rozdílné sociální postavení.

V předchozích kapitolách jsem nastínila spíše druhou variantu. V minulosti bylo zcela běžné, že vzdělání ani školní docházka vůbec nepatřily k samozřejmostem život, jako je to bráno dnes. Od středověku bylo dosažené vzdělání důkazem vlivu, moci a majetku. Již předem stratifikované vrstvy obyvatelstva měly dány, kdo může studovat a kdo ne. Vůbec se nezohledňoval lidský kapitál, ambice nebo schopnosti jednotlivce. Záviselo na rodinném původu, vlivu a dostatečném ekonomickém zázemí. Tehdy se jednalo o nespravedlivý systém, kdy studovali ti, kteří museli kvůli rodinným tradicím a tlakům a naopak bylo vzdělání nedostupné chudým, i když velice nadaným a schopných jedincům.

Jak ukazují některé výzkumy, zažité stereotypy v uvažování o elitářství a elitním vzdělání stále přetrvávají, i když je v současné demokratické době svobodné myšlení a přístup nejen k informacím ale i možnostem. Stále se ve většině projevují názory, že pokud není dostatečně silné rodinné zázemí jedince, studium je pro něj nedosažitelné. A naopak platí, pokud je jedinec všemožně podporován svými rodiči ke studiu, má snazší cestu k dosaženému cíli.

Jak se ale říká - výjimka potvrzuje pravidlo - a tedy se objevují příklady ambiciózních jedinců, kteří i přes svůj sociální původ (ze sociálně nižších vrstev) dokázali překonat překážky a dosáhli požadovaného vzdělání. V takovém případě se vracíme zpět k první variantě, kdy vzdělání je příčinou sociálních nerovností. Tím, že jedinec dosáhne jistého stupně znalostí, odlišuje se od ostatních, kteří jej nemají. A vznikají propasti, které se prohlubují s každým dalším posunem směrem nahoru v rámci sociální mobility. Posilování statusu ve společnosti je pro jedince důležitou motivací. Získává tím prestiž a také ohodnocení. Jeho sociální postavení se zvyšuje. Jak jsem ukázala na tomto příkladě, kdy se jedinec ze sociálně slabé vrstvy vypracoval na jinou úroveň a přesunul se do vyšší třídy, může být dosažení vzdělání důležitým činitelem, který vytváří  sociální nerovnost.  

Závěrem této kapitoly bych ráda sdělila, že dnešní společnost nabízí širokou nabídku možností vzdělání i přístupu k němu. Je jisté, že jsou jedinci ovlivněni svým rodinným zázemím a pro někoho je již z principu nemožné dosáhnout vyššího sociálního postavení prostřednictvím vzdělání. Přesto díky otevřeným možnostem tyto příležitosti existují, pročež si lidé v České republice myslí, že je vzdělání na státních školách dostupné všem bez výjimky.

Informační věda ve vzdělání

V podkapitole o celoživotním vzdělávání byla zmíněna role veřejné knihovny v rámci procesu získávání znalostí v průběhu našeho života. Ať žijeme ve velkém nebo malém městě, máme k dispozici určitou síť, která zprostředkovává přístup k informacím. Důležitost knihoven může být některými lidmi snižována. Neuvědomují si, že právě knihovna může být naším rozcestníkem, pokud potřebujeme poradit či vyřešit nějaký problém. Záběr činností veřejných knihoven je velice rozmanitý. Snaží se, aby byl jejich fond zaměřen všeobecně a aby se návštěvník dozvěděl alespoň základní informace o hledané oblasti a tím jej nasměroval na další zdroje. Knihovny také pořádají různá školení, besedy a jiné podnětné aktivity. Jsou zde pro nás a měli bychom je využívat, protože je to naše právo - právo na informace, právo na vzdělání (v tomto ohledu nemyslím vzdělání v rámci akademické půdy, ale spíše sebevzdělávání).

Avšak informační věda a její dosah se nevztahuje pouze na knihovny. Je součástí různých státních mechanismů, akademických pracovišť nebo se v dnešní době stále více pohybuje všude mezi námi, ve virtuálním prostoru internetu. Politika vzdělávání pracuje s nástroji, které se snaží přiblížit co možná nejvíce svým obyvatelům možnosti na uplatnění v rámci společnosti. Mark Warschauer ve své knize Technology and social Inclusion: Rethinking the Digital Divide vyjádřil názor, že pro rozvoj informační společnosti je důležitý sociální kontakt v integraci s novými technologiemi. Co je nejdůležitější, není ani tak fyzická dostupnost počítačů a internetu, ale spíše schopnost lidí využívat těchto technologií, aby se zapojily do smysluplné sociální praxe. [8] Konají se různá školení, besedy, semináře, e-learningové kurzy a další vzdělávací aktivity. V těchto všech oblastech hraje informační pracovník důležitou úlohu. Musí znát své uživatele, najít jim dostatečnou obsahovou náplň kurzu, vytvořit výuku takovou formou, aby uspokojili své informační potřeby. Nejen tyto hlavní úkoly jsou spjaty s rolí knihovníka či informačního pracovníka. Knihovny a další vzdělávací či informační centra, která nespadají pod státní nebo soukromé školství mají speciální úlohu. Otevírají své možnosti právě těm, kterým se nepodaří (ať už z jakýchkoli důvodů) studovat nebo dosáhnout požadovaného vzdělání. Navíc jsou to instituce, které nabízí své služby nepřetržitě a můžeme je využívat celý život.

Závěr

Celý tento text jsem se věnovala sociálním nerovnostem, vzdělanostním rozdílům i odlišným přístupům k získání vzdělání. Vysvětlila jsem, jaké odlišujeme sociální  a vzdělanostní nerovnosti. Další vysvětlení se týkalo rozdílů v přístupu ke vzdělání. Autorka článku Straková naznačila, že v naší společnosti setrvávají vzdělanostní rozdíly způsobené naším rodinným (sociálním) původem. Doložila svá tvrzení výsledky některých provedených výzkumů. Někteří autoři by prováděli snižování sociálních nerovností radikálními způsoby - jako zrušení elitářských škol a podobně. Podle mého názoru je to ale utopické řešení. Myslím, že ve vzdělávání (a to nejen v klasickém pojetí školního vzdělání) hraje důležitou roli vůle jedince, jeho ambice a aspirace. Knihovny a její možnosti otevírají dveře pro všechny nadšené studenty a dávají šanci získat mnoho cenných znalostí po celý život. Samozřejmě tím zvyšují lidský kapitál, který mohou jedinci uplatnit ve svém současném zaměstnání nebo se pokoušet získat lépe kvalifikovanou práci. Může to být cesta, jak snižovat sociální nerovnosti, ale záleží na lidech, zda se vydají tímto směrem. Možnosti jsou k dispozici.

Zdroje

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. Praha : Univerzita Karlova, 2005. s. 233. ISBN 8 0-246-1037-X

DIJK, VAN, Jan A. G. M. The deepening divide : inequality in the information society . Thousand Oaks, California : Sage Publications, 2005. 240 s. ISBN 978-1-4129-0402-5.

HAVLOVÁ, Jaroslava. Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-21]. KTD. Dostupné z WWW: <http://sigma.nkp.cz/

RESSLER, Miroslav (ed.). Informační věda a knihovnictví : výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví : výběr z hesel v databázi TDKIV. 1. vyd. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická, 2006. 161 s. ISBN 80-7080-599-4

SIMONOVÁ, Natálie. Nerovnosti v přístupu ke vzdělání. Socioweb. [online].2003.[cit. 2010-04-11]. Dostupný z WWW:< http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=171&lst=108

STRAKOVÁ, Jana. Co soudí veřejnost o vzdělanostních nerovnostech. Socioweb:Sociologický webzin [online]. 2010, 4, [cit. 2010-04-23]. Dostupný z WWW:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=338&lst=108

ŠAFR, Jiří. Unsichere Zeiten - 34. kongres Deutsche Gesellschaft fur Sociologie Jena, Friedrich-Schiller-Universitat, 6.-10. řijna 2008. Sociologický časopis [online]. 2009, Vol.45,No.2,[cit.2010-04-14].Dostupnýz WWW: http://dlib.lib.cas.cz/4492/1/INFSafrHauberer2009-2.pdf

VOJTÍŠKOVÁ, Kateřina. Kvalitativní výzkumy vzdělanostních nerovností. Socioweb [online].2007,No.6,[cit.2010-04-16].Dostupnýz WWW:< http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=274&lst=108

WARSCHAUER, Mark. Technology and Social Inclusion: Rethinking the Digital Divide . Cambridge : MIT Press, 2004. 274 s. ISBN 0262731738.

Wiki [online]. 2010 [cit. 2010-04-21]. Česká škola. Dostupné z WWW: <http://wiki.ceskaskola.cz/ke-stazeni

Poznámky


[1] ŠAFR, Jiří. Unsichere Zeiten - 34. kongres Deutsche Gesellschaft fur Sociologie Jena,Friedrich-Schiller-Universitat. Sociologický časopis [online]. 2009, vol.45, No.2, [cit. 2010-04-23]. Dostupný z WWW: <http://dlib.lib.cas.cz/4492/1/INFSafrHauberer2009-2.pdf. >.

podrobněji o problematice jeho nejnovější článek U. Beck 2007 „Beyond Class and Nation:Reframing Social Inequalities in a Globalizing World". British Journal of Sociology 58 (4):679-705).

[2] DIJK, VAN, Jan A. G. M. The deepening divide : inequality in the information society . Thousand Oaks, California : Sage Publications, 2005. 240 s. ISBN 978-1-4129-0402-5.

[3] HAVLOVÁ, Jaroslava. Databáze Národní knihovny ČR [online]. 2005 [cit. 2010-04-21]. KTD. Dostupné z WWW: <http://sigma.nkp.cz>.

[4] STRAKOVÁ, Jana. Co soudí veřejnost o vzdělanostních nerovnostech. Socioweb : Sociologický webzin [online]. 2010, 4, [cit. 2010-04-23]. Dostupný z WWW: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=338&lst=108>.

[5] Wiki [online]. 2010 [cit. 2010-04-21]. Česká škola. Dostupné z WWW: <http://wiki.ceskaskola.cz/ke-stazeni>.

[6] STRAKOVÁ, Jana. Co soudí veřejnost o vzdělanostních nerovnostech. Socioweb : Sociologický webzin [online]. 2010, 4, [cit. 2010-04-23]. Dostupný z WWW: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=338&lst=108>.

[7] SIMONOVÁ, Natálie. Nerovnosti v přístupu ke vzdělání. Socioweb [online]. 2003, 3, [cit. 2010-04-26]. Dostupný z WWW: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=171&lst=108>.

[8] WARSCHAUER, Mark. Technology and Social Inclusion: Rethinking the Digital Divide . Cambridge : MIT Press, 2004. 274 s. ISBN 0262731738.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback