Zápis z 19. ročníku mezinárodního veletrhu EXPOLINGUA Praha

Piccolingo: kampaň Evropské komise

Katarína Snak, ICWE GmbH

Evropská komise zastává názor, že je velmi důležité, aby se děti učily cizím jazykům již od předškolního věku. Děti, které tak činní jsou vnímavější k cizím kulturám, cítí se dobře v cizích prostředích a také si nejsou cizí s lidmi odlišných kultur. Takoví lidé mají také v budoucnu vyšší šance při hledání zaměstnání či vyšší sebevědomí. Vyučování dětí probouzí zájem o učení se cizím jazykům v budoucnu.

Z tohoto důvodu Generální ředitelství Evropské komise pro Vzdělání a kulturu přichází s projektem Piccolingo[1]. Hlavním cílem tohoto projektu je sdružení nápadů a propojení organizací zabývajících se výukou předškolních dětí nebo jen mají chuť  s podobnou aktivitou v budoucnu přijít. Projekt je také zaměřen na rodiče, kteří rozhodují o tom, jaké jazyky se děti budou učit a zda vůbec toto svému dítěti umožní. Další úrovní je spolupráce organizací, které pracují s imigranty. Komise podporuje aktivity, při kterých se setkají klienti asociací pracující s dětmi, přistěhovalci nebo obecně kulturní organizace a uspořádají večery na nichž se například vyprávějí pohádky, říkanky, zpívají písničky různých kultur a různými jazyky. 

Výuka jazyků u předškolních dětí

Mgr. Šárka Dohnalová. PF Masarykovy university

Mgr. Šárka Dohnalová se zabývá výukou předškolních dětí cizím jazykům v mateřské školce Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a v pilotním projektu na MŠ a ZŠ Chalabalova v Brně. Šárka Dohnalová ve svém příspěvku uvádí, že by se děti neměly jazyku „učit", ale osvojovat si ho. Jedná se o situační učení, které je pro lektory fyzicky podstatně náročnější než s dospělými studenty na fakultě. Děti by měly nejprve mít pokroky v mateřském jazyce a až poté se pokoušet o jazyk druhý. Děti tak nejsou přijímány do školičky, pokud nemají na svůj věk perfektní český jazyk, zejména výslovnost. Stejně tak musí mít perfektní výslovnost vyučující. Co sám učitel neumí, neměl by učit.

Přidáním druhého jazyka se vývoj dítěte zatíží a zpomaluje. Pedagogika pro malé děti je pedagogikou zážitkovou. Děti se učí zážitkem. Hodiny pro děti nesmí šokovat a nesmí obsahovat direktivní tón. Při tomto preprimárním typu výuky musí být zapojen cit a láska k dětem. Mgr. Dohnalová také varuje před ambiciózností některých rodičů, kteří předpokládají, že pokrok jejich dětí bude velmi rychlý. Důležité je ponechat dětem jejich dětství a neukončovat jej předčasnými a přehnanými nároky. Výuka v pilotní třídě probíhá podle rčení: „Řekni a zapomenu, ukaž mi a možná si zapamatuji, ale vezmi mě do procesu a budu znát". Učebna pro děti vypadá jako pokojíček. Od druhé třídy děti objevují písmo, nepracuje se ovšem s klasickou abecedou, ale fonémy.

Uvádí se, že při vyučovací hodině by měly být zapojeny alespoň 4 druhy dětské inteligence. Inteligenci máme vizuální, lingvistickou, vizuálně prostorovou, hudební inteligenci, tělesně-kinetickou, interpersonální a další. Každé dítě je totiž jiné a reaguje na jiný druh inteligence. Do výuky se samozřejmě zapojují prvky jako básničky, říkanky, písničky, pantomima či divadlo. Výuka provozována na MŠ a ZŠ Chalabalova má prvky Daltonské školy, která je prováděna například formou projektů a obsahuje fenomény samostatnosti a zodpovědnosti. Dalším prvkem výuky je například „Listen and do", tedy forma výuky využívající tělesně-kinetickou inteligenci, kdy děti poslouchají mluvený pokyn učitele a následně společně provádějí určité úkoly. Za příkladné práce na poli výuky druhého jazyka uvádí Mgr. Šárka Dohnalová kalifornského lingvistu Stephena Krashena.

Jak mohou pedagogové využít evropských vzdělávacích programů?

Tereza Wohlgemuthová, Dům zahraničních služeb MŠMT - NAEP

Tereza Wohlgemuthová z Národní agentury pro evropské vzdělávací programy představila programy Evropské unie do oblasti vzdělávání.

Program Comenius je určen mateřským, základním a středním školám. Podporuje aktivity v oblasti mobility žáků, studentů a učitelů, spolupráci mezi školami a organizacemi zabývajícími se vzděláváním, šíření dobrých příkladů, výměnu zkušeností a inovací ve vzdělávání.

Vysoké školy mohou využívat známého programu Erasmus. Jedná se o nástroj, který umožňuje vysokoškolským studentům, pedagogům, ostatním pracovníkům vysokých škol a dokonce i studentům vybraných vyšších odborných škol studium v jiné členským zemi Evropské unie.

Program Leonardo da Vinci se zaměřuje na odborné vzdělání mimo vysoké školy. Podporovanými aktivitami programu jsou opět projekty podporující mobilitu. Jedná se o stáže v podnicích a vzdělávacích institucích, projekty partnerství mezi organizacemi zabývajícími se odborným vzděláním a vytváření sítí partnerů. 

Dotace pro dospělé lze najít v programu Grundtvig. Podporováni mohou být vzdělávající se dospělí či organizace, které vzdělávání dospělých umožňují. Podpořena může být opět mobilita, projekty síťování nebo organizace, které zprostředkovávají dobrovolnictví v členských státech Evropské unie.

Posledním představeným programem byl E-twinning. Z tohoto programu sice není možné získat finanční podporu, ale poskytuje nástroj pro virtuální setkávání mateřských, základních a středních škola napříč Evropskou unií. Pomocí webového portálu[2] lze totiž zorganizovat konkrétní vzdělávací aktivitu na dálku.  

Výuka jazyků pro lidi s postižením

Lucie Betáková, PF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Lucie Betáková z Jihočeské univerzity ve svém příspěvku prezentovala projekt Vivace[3] uskutečněný v rámci programu Socrates. Tento projekt se uskutečnil v sedmi zemích Evropské unie a měl za úkol zprostředkovat výuku cizích jazyků marginalizovaným skupinám občanů žijících v Evropské unii. Podávajícím subjektem je The University of Nottingham. Každý občan má právo učit se jazyk a získat tak multikulturní povědomí, na druhou stranu podle výzkumů se cizí jazyky učí zejména lidé již vzdělaní a ti s vyššími příjmy. Znát cizí jazyk je obohacující. Autoři projektu se snažili přesunout výuku jazyků ze škol do center pracujících s vyloučenými skupinami obyvatel. Jednalo se například o postižené, sociálně vyloučené, občany ve výkonu trestu, občany s nízkými příjmy, o zdravotně a psychicky postižené a například i občany žijící v izolovaných zemědělských oblastech. Cílem projektu byla také změna názoru na to, kdo je vůbec schopen se učit cizím jazykům. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích se zaměřila právě na postižené.

Lucie Betáková přirovnává práci s postiženými k práci s dětmi. Důležité je využití grafických materiálů, neustalé opakovaní, hudební podněty, motivace a pochvala, vytvoření kooperativní atmosféry, spojeni jazyka s další aktivitou a podobně. Jihočeská univerzita spojila výuku s vařením. Podpůrným technickým prvkem, který kladně hodnotili všichni klienti, byla interaktivní tabule.

Program v České republice probíhal ve třech fázích, ve třech spolupracujících organizacích pracujících s postiženými lidmi. Byly jimi ARPIDA, o.s, nestátní nezisková organizace nabízející sociální a zdravotnické služby pro děti a dospělé osoby, Denní stacionář Domino, domov pro osoby se zdravotním postižením a Empatie, centrum sociálních služeb v Českých Budějovicích.

Do projektu byly zapojeny psychicky postižené děti, mladí lidé i dospělí. Obsahem výuky bylo představení v cizím jazyce, znalost základních barev, znalost písniček, básniček či říkanek, znalost sociálních frází (enjoy your meal), seznámení s reáliemi a provádění konkrétní činností, tedy vaření při znalosti slovní zásoby, ingrediencí a postupů nebo návštěva restaurace a objednání jídla v cizím jazyce.

Mezi problémy s výukou psychicky nemocných patří mimo jiné udržení pozornosti po delší dobu nebo strhávání pozornosti na vlastní osobu,

Využita byla například metoda "Total Physical Response". Děti se na ní učí poslouchat a rozumět. Při výuce učitelé neustále mluví, opakují a podporují význam mimikou a vizualizací. Děti se učí poslouchat, ale neučí se mluvit. Jen fyzicky dávají najevo, že rozumí například tleskáním (Clap Your Hands), dotýkáním se (Touch Your Nose, Touch something blue) či ukazováním (Show me the star). Mluvení je totiž mnohem složitější proces.

Autory překvapila mnohem delší doba soustředění klientů, než čekali, neskutečně silná motivace a zájem pokračovat v projektu nadále. Nejúspěšnější aktivity byly spojeny s aktivitou fyzickou, obsahující překvapení, práce s interaktivní tabulí a aktivity, které umožní klientům prezentovat vlastní nabyté dovednosti. Projekt dokázal, že lidé s postižením jsou schopni se učit jazyk, pokud metody odpovídají jejich vlastním možnostem.

Studium a výzkum v Německu

Barbora Boušová, DAAD

Prezentace Německé akademické výměnné služby (DAAD - Deutscher Akademischer Austausch Dienst) představila jednu z možností získání stipendií pro studenty a učitele mimo dotace Evropské unie. DAAD je jednou z největších organizací podporujících výměnné pobyty a výzkum s centrálou v Bonnu. V loňském roce poskytla 56 000 podpor jednotlivcům s celkovým rozpočtem převyšujícím 300 mil. Eur. Mezi nimi bylo i cca. tisíc podpořených z České republiky. Ve světě má DAAD 14 poboček a 51 informačních center, mezi něž patří i české informační centrum sídlící v Goethe-Institutu v Praze. Program podporuje tři druhy subjektů: občany Německé spolkové republiky, občany členských států Evropské unie a podporuje i občany třetích zemí. Organizace DAAD vznikla v rove 1953, informační středisko v Praze v roce 2000. Vztah s vysokými školami je na základě partnerství. V současné době uzavřelo partnerství s DAAD 35 vysokých škol. Barbora Boušová popisuje výhody studia v Německu jako vysoký standard tamějších univerzit, možnost studia i v anglickém jazyce, nízké poplatky ze studia, zajímavé vyučované obory a naučení se německého jazyka. Před přijetím na vysokou školu je třeba skládat jednotné jazykové zkoušky. 

Video a výuka cizích jazyků

PhDr. Marie Hádková Ph.D, PF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

PhDr. Marie Hádková Ph.D. vyučuje na Univerzitě J. E. Purkyně cizince českému jazyku. Ve svém příspěvku prezentuje výhody využití audiovizuální techniky při výuce studentů. Použití videa studenty motivuje, pomáhá porozumět učivu, student může porovnat jak široké znalosti sám má, video umožňuje studentům pozorovat komunikaci v autentickém prostředí. Student se tak může s tímto prostředím identifikovat a seznámit. Autorka uvádí Konfuciovu myšlenku: „Co slyším to zapomenu, co vidím, to si pamatuji". Marie Hádková popisuje značný rozdíl mezi řečí spisovnou a hovorovou. Studenti cizího jazyka vnímají hovorovou variantu jako zcela nový jazyk.  

Existují názory, že se lze naučit jazyku pouze na základě pozorování komunikace. Přitom se jedná o zcela legitimní přístup, nikoli alternativní. Video je možno přehrát znovu, segmentovaně, přehrávat jej částečně. Video pomáhá připravit člověka na určitou konkrétní situaci či na konkrétní prostředí.

Platí zásady přiměřenosti věku a spojení školy se životem. Dětem by samozřejmě bylo zbytečné promítat video například z pracovní porady, na druhou stranu nakupování lze prezentovat dětem i dospělým stejně.

Při tvorbě videotéky je třeba dbát na určité zásady. Video musí být pro posluchače aktuální a témata je třeba volit na základě toho, na co chceme, aby byl student připraven. Jedním z důležitých témat je například silniční kontrola. Další hlediskem je volba informací, které student doposud neměl. Tedy student má možnost setkat se s prostředím nebo situací, na které nemohl být předem připraven. Opačným přístupem je vytváření videotéky, která obsahuje naopak záznamy notoricky známe. Například známe pohádky. Jde  o to, aby student na základě známých situací lépe porozuměl cizímu jazyku.

Porozumění textu studenty může být buď selektivní, nebo totální. Potřeba využití videa se rapidně zvyšuje v případě, kdy není možné setkání s prostředím v reálu. Přínosem je pozorování typických reálií jako organizace prodeje, doprava, návštěva lékaře a podobně.  

Jak překládat v překladových programech?

Jiří Vedral, JTP - Jednota tlumočníků a překladatelů

Jiří Vedral představil ve svém příspěvku program Transit[4], tedy nástroj, díky kterému je možná propracovaná spolupráce mnoha různými tlumočníky v reálném čase. Program Transit vniká již více než 20 let. Zajímavý je právě sdílením znalostí tlumočníků. Program totiž vytváří obsáhlou databázi přeložených termínů a větných spojení, na základě které staví překlady budoucí. Podmínkou je přitom důkladný výběr překladatelů. Systém takového překladu je označován jako "computer-aided translation", tedy překlad podporovaný počítačem. Součástí tohoto systému je překladová paměť, logaritmy na základě fuzzy logiky, správa terminologie a manuální kontrola kvality. Nejedná se tedy o zcela automatizovaný překlad, ale o profesionální pracovní prostředí, správu projektů a terminologie.

Základní vlastností programu je kooperativní prostředí určitého počtu překladatelů, kteří navzájem sdílí překladovou paměť. Tato paměť je přístupna on-line, takže přeložené části textu jsou ihned k dispozici. Paměť je rozčleněna na přeložené segmenty. Takovýmito segmenty jsou sousloví a krátké věty, které se ukládají do paměti společně se svým překladem, datem vložení a značkou překladatele. Odpadá tak překládání identických termínů v jednom textu, stejně tak jako v překladu jiného překladatele. Autoři systému pečlivě kontrolují překladatele i přeložené texty. Základním kritériem je odborná znalost překládaného tématu a školení vlastních překladatelů. Díky časté práci v programu je program schopen přeložit jedno slovní spojení více způsoby, díky vícenásobným překladům různých autorů a různých druhů textu. Slovní spojení mají totiž různý význam v různém kontextu. Překladatel má tedy možnost zvolit jeden z nabízených překladů nebo přiložit překlad vlastní.

Překladová paměť je textový soubor, takže je možné jej jednoduše pro účely překladů editovat. Nejedná se o laciný program, ale vždy předešlá verze k aktuální je k dispozici zdarma. V této verzi také pracuje podle slov Jiřího Vedrala 90% uživatelů, čímž ovšem opětovně přispávají k tvorbě kvalitní obsáhlé databáze. 

Hypnóza a další metody zrychleného učení nejen angličtiny

Libor Činka, CETROS, s.r.o.

Libor činka se profesně zabývá účinky hypnózy v procesu učení. Tvrdí, že každý z nás má od přírody dokonalý mozek, jen jsme k němu nedostali návod. Lidé, kteří se učí musí znát, jak funguje jejich mozek a využívat jej správným způsobem. Je špatné, že ve školních osnovách prakticky neexistuje předmět o tom, jak se vlastně učit. Hypnóza není nějaký tajuplný podvod. Historicky je tento termín nesprávně významově zabarven. Jedná se pouze o intenzivní soustředění mysli. K první hypnóze u člověka dochází, když mu jako malému rodiče čtou pohádky. Prakticky neexistuje účinná metoda učení, která opomíjí psychickou stránku člověka. Hypnóza je tedy podle Libora Činky jediný stav, kdy je možné učit se efektivně.

Autor příspěvku si nemyslí, že je možné udržet pozornost pouze 14 - 20 minut. Soustředění může probíhat mnohem déle, pokud správně využíváme své schopnosti. Za příklad udává návštěvu divadla, kde jsme schopni se soustředit mnohem déle, pokud jde o něco, co nás zajímá. Soustředit se je možné například celý den. Jedná se o přirozený stav. Pokud se člověk učí, měl by vědět jak tento stav navodit. Když naopak někdo učí, měl by vědět jak jej učit.

Mozek nemyslí v textech, jak učí škola, ale například v pocitech, obrazech, zvucích a podobně. Existují různé druhy inteligence. Je potřeba učit tak, jak je to přirozené. Malé děti neznají gramatiku, přesto jsou schopny naučit se dokonale jazyk. Gramatika není pomocník. Škola učí své žáky být perfektními. Za pět chyb v textu normostrany nenásleduje odměna, ale perzekuce, vždyť jsme napsali dobře jen 1795 znaků. Pravá hemisféra je místem emocí či představivosti, levá je logická, analytická. Škola nás nutí k využívání levé části, přitom klíčem k poznání je pravá hemisféra. Není možné využívat mozek proti jeho vlastním pravidlům.   

Hypnóza nemá něco mozku vsugerovat, jak se tradičně lidé domnívají. Má pouze zbavit mozek špatných návyků. Neexistuje žádná metoda, jak se něco naučit, pokud člověk sám nechce. Jaký je význam abecedního seznamu slovíček, které se mají běžně žáci ve škole učit, když slovíčka sama mezi sebou nemají žádnou souvislost? Memorovat slova bez dalšího významu jen podle abecedy jde jen velmi obtížně. Ve vyučovacím procesu musí být cítění, prožívání, mimika, gesta. Celých 38% sdělení je ukryto v mimice. V každé fázi výuky je třeba zapojit co nejvíce smyslů. Myšlenky Jana Amose Komenského se nevyužívají, i když jsou známé již 300 let. Chyby jsou přirozenou součástí vývoje. Je třeba využívat učebnic kompatibilních s mozkem, sám takový seznam učebnic je přístupný na stránkách Libora Činky[5].

Europass otevírá dveře ke studiu a práci v Evropě

PaedDr. Miroslava Salavcová, Národní centrum Europass ČR - NÚOV

Europass byl schválen Evropskou unií v roce 2004. Řídícím orgánem Europassu je Evropská komise, která financuje polovinu jeho nákladů. Druhou polovinu hradí členské státy Evropské unie.

Europass se snaží předcházet problémům vznikajícím při volném pohybu pracovních sil. Existují různé vzdělávací systémy napříč členskými zeměmi Evropské unie. Různé jsou také požadavky na studenty stejných oborů. Různá může být také délka studia a také certifikáty, které studenti od škol obdrží. Může se tedy stát, že držitel stejného certifikátu ovládá poměrně odlišné činnosti. Odlišně nahlížejí členské státy také na souhrn regulovaných činností.

Europass je tedy nástrojem pro transparentní kvalifikaci a první jednotný doklad. Informace v Europassu jsou stejně strukturované, takže jednotlivé části dokumentu jsou rozpoznatelné pro všechny členské státy. Vytvoření takového dokumentu je přitom pro občany pouze dobrovolné. Europass získají zájemci zdarma, pouze pokud se jedná o zpětné vystavení je nutné v některých případech zaplatit správní poplatek.      

Europass obsahuje 5 druhů dokumentů. Prvním z nich je jednotný evropský formát životopisu, který se používal ještě před oficiálním zavedením Europassu. Životopis vyplňuje sám žadatel. Jazykový pas zaznamenává dovednosti cizích jazyků. Není třeba zde zmiňovat pouze znalosti nabyté v prostředí škol, ale výhodou jsou jakékoli ostatní formy výuky, například návštěva či brigáda v zahraničí. Úroveň pokročilosti se hodnotí pomocí vlastního hodnocení na jednotném evropském žebříčku. Třetí dokument Mobilita tvoří záznamy o absolvovaných stážích či dobrovolnictví v jiných zemích Evropské unie. Dodatek k diplomu a Dodatek k osvědčení popisuje, co konkrétně bylo obsahem vašeho studia. Konkrétní vyjmenované znalosti pomáhají překonat rozdíly v odlišných vzdělávacích systémech.

Studium a dobrovolnictví v zahraničí

Mgr. Julie Menšík Čákiová, Národní informační centrum pro mládež

Na prezentaci Studium a dobrovolnictví v zahraničí se představilo Národní informační centrum pro mládež, které informuje o studiu, práci, cestování, volnočasových aktivitách, sociálně-patologických jevech a možnostech vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii.  

Dále se Mgr. Julie Menšík Čákiová zabývala možností studentů vycestovat za studiem do zahraničí díky grantům Evropské unie i dalších subjektů. Zmínila výhody Boloňského procesu zavádějícího jednotné třístupňové vysokoškolské studium, studenti tedy mohou studovat bakalářský stupeň v České republice, magisterský stupeň například v Maďarsku a titul doktorský získat ve Velké Británii. Dalšími výhodami Boloňského procesu je jednotný kreditový systém na vysokých školách a získání dodatku k diplomu, který zpřehledňuje získané vzdělání v jiných zemích Evropské unie. 

Nepsané pravidlo pro získání možnosti vycestovat zní: čím vyšší stupeň vzdělání student absolvuje, tím větší možnost k získání stipendia má. Prvním krokem, pokud má student zájem vycestovat je návštěva příslušné kanceláře na vysoké škole, kterou student navštěvuje. Školy se účastní samy různých bilaterálních a multilaterálních dohod mezi ostatními školami, organizacemi zprostředkovávajícími stipendia či Evropskou unií.

Příkladem prvního programu je program Erasmus, který nemusí být podrobně zmiňován. Do programu jsou zapojeny všechny univerzity v ČR, dokonce i některé vyšší odborné školy. Finanční prostředky, které student získá, spíše doplňují vlastní náklady na vycestování a liší se podle cílové destinace.   

Další stipendia lze nalézt například na stránkách příspěvkové organizace zřízené Ministerstvem školství nazvané Dům zahraničních služeb[6]. Zmíněny byly programy Aktion, CEEPUS, DAAD, Višegrádský fond, nadace Open society, Fulbrightova komise v ČR a stipendia Francouzské vlády. Toto jsou však jen některé možnosti a student nenalezne místo, kde by byly informace o všech programech.

Pokud studujete na univerzitě jiné země Evropské unie, máte stejná práva jako studenti v této zemi žijící. Pokud se tedy platí školné, budete jej platit i vy. V tomto případě je možné využít systému studentský půjček, který je dobře propracovaný například ve Velké Británii. Půjčku je možné splácet po vystudování, jakmile je člověk ekonomicky aktivní. Pokud životní úroveň klesne pod určitou stanovenou hranici, odpadá povinnost půjčku po určitou dobu splácet.

Další možností je aktivní oslovování univerzit. Pokud bude mít univerzita o vaši osobnost zájem, je možné, že vám poskytne stipendium vlastní.

Možností, jak vycestovat, jsou také placené týdenní až dvouleté „jazykové kurzy" nebo prázdninové programy „work and travel", které nabízí různé vzdělávací agentury po celém světě. Zvláštní kapitolou jsou tzv. „Letní školy" probíhající vždy na určité téma, kde mají studenti možnost aktivně prožít volný čas a setkat se často s kapacitami svého oboru.  

Dobrovolnictví se nabízí ve třech možnostech. Evropská dobrovolnická služba je programem Evropské unie a zahrnuje neformální výuku a vzdělávání. Je třeba nalézt vysílající organizaci a vybrat si organizaci hostitelskou. Výhodou je, že poskytovaná dotace je velmi vysoká a hradí takřka vše. Student navíc získá osvědčení o prodělaných zkušenostech a nabytých znalostech. Long Term Volunteering nabízí dlouhodobé dobrovolnictví v rámci určité, většinou prestižní, organizace. Projekty takového dobrovolnictví se liší dobou trvání i zaměřením. Organizace nabízející Long Term Volunteering jsou například Service Civil International [7], Cross-Cultural Organisation[8]  a další. Podrobný výčet je možné najít na internetových stránkách Informační sítě pro mládež EURODESK[9] v sekci Dobrovolnictví v zahraničí. Poslední možností jsou takzvané Workcampy, tedy dvoutýdenní až třítýdenní akce, kde multikulturní společnost spolupracuje na určitém projektu. Zastoupení národností vždy musí být rozmanité, takže není možné předpokládat, že do workcampu vyjedete s přáteli. Ve workcampu hradíte registrační poplatek a cestu, ostatní náklady jsou hrazeny organizací. Workcampy neprobíhají jen v Evropě, ale je možné navštívit USA či Austrálii a podobně. Řešeny jsou například ekologické aktivity, kulturní projekty, práce s dětmi atd. Práce probíhá většinou šest hodin denně a následně probíhají společenské aktivity v kruhu skupiny. Databázi organizací zprostředkovávajících workcampy naleznete opět na stránkách EURODESKu. Spodní hranice u dobrovolnictví obecně je většinou 18 let.

[1] http://www.piccolingo.eu/

[2] http://www.etwinning.net/

[3] Internetová stránka jednoho z partnerů projektu
http://www.vivaceproject.co.uk/

[4] http://www.star-transit.cz/

[5] http://www.abcentrum-iq-psychologie-kurzy-kariera.com/

[6] http://www.dzs.cz/

[7] http://www.sciint.org/

[8] http://www.crossculturalsolutions.org/

[9] http://www.eurodesk.cz/