Zbavte se předsudků o podnikání na volné noze

27. března v Bloku expertů vystoupil Robert Vlach, zakladatel portálu navolnenoze.cz a profesionální podnikatelský poradce. Věnuje se popularizaci a rozvoji freelancingu v České republice, má zkušenosti z desítek projektů a o podnikání na volné noze vede blog. Vlachova čtvrteční přednáška nesla název „Zbavte se předsudků o podnikání na volné noze“ a probíhala formou vyvrácení nejčastějších předsudků a mýtů, které se o freelancingu šíří.

Vlach začal vysvětlením rozdílu mezi živnostníkem a nezávislým profesionálem (freelancerem). Zatímco živnostník je jednoduše každá osoba samostatně výdělečně činná, nezávislý profesionál je člověk s velmi osobitým přístupem k podnikání. Vlach ponechal přesnou definici nezávislého profesionála stranou a raději představil některé jeho definiční znaky:

  •  freelancer je středobodem svého podnikání a s jeho zánikem se rozpadá i jeho podnikání;
  • freelancer vždy podniká na své vlastní jméno a jeho reputace je klíčem k dosažení úspěchu;
  • dominuje u něj jeho osobní kapitál (jeho majetkem je to, co umí).

Robert Vlach: Zbavte se předsudků o podnikání na volné noze from KISK on Vimeo.

Oproti zahraničí je v České republice trh velmi specifický a předsudky vůči podnikání na volné noze mají reálné kořeny v 90. letech minulého století. Tehdy lidé, kteří měli kapitál, zakládali firmy a běžně na „volnou nohu“ nechodili. Na tu šli až lidé, kteří byli poněkud méně průbojní a zkušení. V porevoluční době totiž převládal názor, že firma je jednoduše lepší možnost. Změna paradigmatu nastala až kolem roku 2000, kdy dorůstá generace lidí už méně ovlivněná myšlením minulého režimu a která se hromadně vydává na „volnou nohu“. Dnes jsou tito lidé často špičkovými odborníky, kteří si za ta léta vybudovali kvalitní brand. Podle Vlacha se právě nacházíme na prahu další fáze, která bude charakteristická špičkovými freelancery s velmi dobrou jazykovou vybaveností a klientelou po celé Evropě.

Často opakovaným předsudkem je, že se kolem freelancerů „točí málo peněz“, což je částečně pravda – freelanceři se nedostanou k těm největším zakázkám. Je však také skutečností, že se mohou dostat (a také dostávají) ke klíčovým částem těchto zakázek. Aby toho byl freelancer schopen, musí splňovat tři podmínky: musí mít dostatečnou odbornost, velmi dobrou reputaci a kvalitní projektové kompetence na to, aby byl schopen týmové spolupráce.

 Vlach se dále zmiňoval o tzv. profesionálech typu T. Jedná se o koncept, podle kterého freelancer musí disponovat odborností (tu představuje svislá část písmene) a zároveň musí mít výrazný oborový přesah (ten představuje horizontální část písmene T). V této souvislosti Vlach doporučoval knihu „To Sell is Human“ od Daniela H. Pinka.

 Podle Vlacha je zajímavé, že v České republice většina lidí nevnímá svou pozici na volné noze jako odrazový můstek pro založení vlastní firmy. Je to tím, že u nás ještě není provoz vlastní firmy tak jednoduchý, jak by mohl být. Evidentní to je zejména ve srovnání se situací v zahraničí (např. v Německu nebo ještě lépe Spojeném Království, ve kterém premiér Cameron označuje lidi na volné noze za motor britské ekonomiky).

 Vlach je přesvědčen, že ve většině případů je freelancing „kariérní spása“. Status firemního zaměstnance je totiž hodně nejistý, jelikož zaměstnanec dlouhodobě netěží z plodů své práce. To se projeví hlavně v pokročilejším věku – zatímco freelancer je v padesáti letech na vrcholu, zaměstnanec v případě ztráty práce shání nové zaměstnání jen velmi těžko.

 Typickým předsudkem k freelancingu je to, že je složité s prací na volné noze začít a stojí to hodně peněz. Podle Vlacha to ve velmi malém množství případů tak skutečně je, když je potřeba investovat do strojů, vybavení dílen či prostorů. V běžných případech je však jediná investice čas a chuť do práce. A jelikož čas a chuť do práce je často to, co nechybí studentům, Vlach opakovaně doporučoval začít s podnikáním už ve studentských letech.

 Hlavně v posledních letech čím dál tím víc ztrácí na síle tvrzení, že freelancer ztrácí kontakt s lidmi a pracuje výhradně z domu. Stále častěji vznikají coworkingová centra, síťování pomáhají i portály jako www.navolnenoze.cz, kde se dá napojit na lidi v podobné situaci. Prim v tomhle hrají hlavně velká města jako je Praha, Vídeň nebo Berlín. Moderním pracovním i životním stylem je tzv. digitální nomádství. Digitální nomádi představují nezávislou skupinu lidí, kterým k práci stačí pouze počítač s internetovým připojením, takže nezáleží na tom, kde se zrovna nachází. Digitální nomádi toho využívají k cestování po celém světě. Sám podnikatel si přitom určuje, do jaké míry z jeho pobytu bude dovolená a do jaké míry pracovní pobyt. Práce doma při svíčce už prostě dneska upadá do zapomnění.

Jedním z posledně vyvrácených mýtů byla četnost práce freelancera, který podle tradičního mýtu pracuje od rána do večera, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Pokud tak někdo skutečně pracuje, tak proto, že ho to baví, nebo ten člověk neumí řídit svůj čas. A pokud někdo pracuje pořád, znamená to, že je levný a potřebuje zdražit, čímž optimalizuje své příjmy a volný čas.

Zdroj titulního obrázku: http://petrkasparek.blogspot.cz/2011/05/barcamp-ostrava-2011.html

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback