Žena v informační společnosti. Část I.: Žena (ne)racionální

Článek vznikl zkrácením bakalářské práce autorky obhájené v roce 2008 na Masarykově univerzitě v Brně. Práce se zabývá digitální propastí mezi gendery v České republice, zvláště genderovou segregací profesí v informačním prostředí, pro nějž je typické nízké zastoupením profesionálek v ICT. Autorka se ptá po příčinách současné situace, jejich možných následcích pro ženy i celou společnost, a pokouší se formulovat doporučení vedoucí k nápravě. První část článku – Žena (ne)racionální – vyjasňuje základní pojmy z oblasti genderových studií a představuje feministický postoj, který je zvolen jako východisko textu. Pokouší se zpochybnit stereotypy o „ženském myšlení“, na jejichž základě byly ženy jako neracionální bytosti vyřazeny z racionálních oblastí lidské činnosti: vědy, výzkumu a technickým oborů. Díky charakteru informační společnosti a jeho spjatosti s ICT může toto vyloučení nabývat na univerzálnosti v podobě sociální exkluze. Jádro této části tvoří popis biologických a sociálních odlišností mezi pohlavími, u kterých lze předpokládat vliv na způsob myšlení.

Poznámka redakce: první část výtahu pochází z bakalářské diplomové práce: GÜNTHEROVÁ, Eva. Žena v informační společnosti. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Informační studia a knihovnictví, 2008. 80 s., 3 str. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.   

Úvod: proč toto téma?

Většina mladých žen v České republice (dále jen ČR), které se rozhodují pro budoucí kariéru, považuje sama sebe za emancipované. Většina jejich  mužských vrstevníků by se bez váhání označila za moderní a zbavené předsudků. Ženy i muži dosahují stejného vzdělání, právo jim teoreticky garantuje rovnost postavení i příležitostí. Přesto jsou ženy ve skutečnosti z některých oblastí téměř bezvýhradně vyloučeny. Tradiční je malé procento žen ve vědě a výzkumu obecně; v technických oborech je jejich zastoupení mizivé. Informační a komunikační technologie (dále jen ICT) jsou přitom jednou z nejvýznamnějších složek soudobé společnosti. Ženy se tak svou absencí v této oblasti vzdávají prakticky možnosti zásadně ovlivnit směřování společnosti, podobu kultury, své životy i budoucnost celého lidského druhu. Roste riziko vytvoření a rozšiřování gender digital divide (digitální propasti mezi gendery), která ženy ve společnosti opět odsune na druhou kolej. Nejen, že nedostanou šanci uplatnit se v prestižním dynamickém oboru, ale menší úroveň informační gramotnosti je výrazně znevýhodní např. ve vzdělávání, bude představovat brzdící faktor při volbě profese, limituje jejich politickou i lidskou svobodu, díky nedostatku participace na řízení společnosti a vzrůstající míře informační izolovanosti.

Problém postavení žen v informační společnosti ve spojitosti s jejich vyloučením z některých částí infosféry je v ČR zatím víceméně přehlížen a bagatelizován jako „další feministický výmysl". Přitom přehlížením potenciálu, který v sobě ženy ukrývají, společnost sama poškozuje směr i kvalitu svého rozvoje. Cílem textu je přispět k diskuzi o tématu v rámci oboru informačních studií, jehož studentky mohou představovat skrytý potenciál pro informační prostředí.  

Žena (ne)racionální: kořeny gender gap

Myšlení ženy je tradičně považováno za horší či přinejmenším natolik odlišné od myšlení muže, že byly ženy jako neracionální, nelogické, nepraktické, emocemi zmítané bytosti vyřazeny z racionálních oblastí  lidské činnosti: vědy, výzkumu a technickým oborů. Díky charakteru informační společnosti může toto vyloučení nabývat na univerzálnosti v podobě sociální exkluze. Pokusme se nyní popsat biologické a sociální odlišnosti mezi pohlavími, u kterých lze předpokládat vliv na kvalitu a způsob myšlení. Argumentaci proti předsudkům o biologické determinaci, která stojí u kořene gender digital divide, budeme stavět na pojmu sociální pohlaví (gender) a jeho odlišení od biologického pohlaví (sex).

Žena determinovaná: pohlaví a gender

Lidé se dělí na muže a na ženy. Muži a ženy se od přírody vzájemně liší. Tento fakt není otázkou volby jednotlivce ani společnosti. Ač jsme příslušníci jednoho biologického druhu a sdílíme jednu společnost, jsou v našem vzhledu, chování i schopnostech patrné mezipohlavní rozdíly, které nazýváme sexuálně dimorfními znaky a vlastnostmi. Hovoříme o pohlavní dvoutvárnosti neboli sexuálním dimorfismusmu.[1] Naše biologické pohlaví je dáno geneticky v okamžiku splynutí mužské a ženské pohlavní buňky. Mnohé z našeho ženství a mužství je však následně ovlivněno kulturou. Právě na tento fakt upozorňují genderová studia[2], která analyzují koncept, jenž se pokusím nyní stručně popsat:

Každé společenství si v zájmu svého efektivního fungování stanovuje hierarchii vztahů mezi svými členy. V lidské společnosti již velice záhy po jejím zformování začal fungovat model, který jako základní kritérium pro určení místa jedince ve světě stanovuje pohlaví. Tento model nazýváme pohlavně-genderový systém společnosti.[3] Rozděluje členy společnosti podle biologického pohlaví  na muže a ženy a na tomto základě jim přisuzuje určité vlastnosti a vzorce chování a zařazuje ho tak do umělé kategorie psychosociálního pohlaví - genderu. Gender si osvojujeme v procesu socializace[4], kdy se učíme genderové roli (osvojujeme si genderovou identitu) - tedy „kým být" a „jak tím být správně".[5] Během tohoto procesu nás ovlivňují sociální faktory - například školní vzdělávání, výchova v rodině, média - které jsou nositeli genderových stereotypů.[6] Tyto stereotypy (vžité představy) nám říkají jak svou genderovou roli vhodně naplnit. Udávají zjednodušený obecný popis muže a ženy. Jsou vydávány za univerzálně platné, často jsou konstruovány jako protiklady. Tento stav znevýhodňuje muže i ženy - omezuje jejich individualitu tím, že je podporuje jen v rozvíjení vlastností, které jsou typicky ženské (např. emocionalita, soucit, ohleduplnost) či typicky mužské (např. agresivita, ctižádost, racionálnost).[7]

Odlišnost muže a ženy je tedy dána nejen přírodou, ale i kulturou. Zodpovědět otázku vztahu biologického a sociálního pohlaví, neznamená nic menšího než vystihnout vztah přírody a kultury, respektive vrozeného (nature) a naučeného (narture).

Žena společenská: feminismus 

Feministická filozofie v sobě zahrnuje rozmanité myšlenkové proudy.[8] Spojuje je snaha upozorňovat na znevýhodňování na základě příslušnosti k ženskému pohlaví, které dnes stejně jako dřív v nejrůznějších podobách prostupuje všemi oblastmi společenského života" [9] a přesvědčení, že je možné rekonstruovat kategorii genderu tak, aby ztratila svoji škodlivost." [10] Feminismu v žádném případě nejde o to, jak je často mylně interpretováno, odstraňovat či dokonce popírat rozdíly mezi muži a ženami - vytvořit „šedivou unisex společnost". Současný feminismus vyzdvihuje odlišnost a individualitu. Podporuje názorovou i existenciální pluralitu, která umožňuje nové pohledy a alternativní cesty s důrazem na jejich rovnocennost.

Feminismus jako sociální hnutí prosazuje koncept genderové rovnosti. V rámci tématu této práce můžeme za genderově rovnou označit situaci ve společnosti, kdy je de iure i de facto možné rozvíjet svou jedinečnost a moci jí uplatnit nezávisle na příslušnosti k biologickému pohlaví a bez nutnosti jednoznačné identifikace s genderem.

Žena (ne)myslící

Rozdíly v myšlení muže a ženy existují. Na této skutečnosti se shodují vědecké výzkumy a nasvědčují jí i osobní zkušenosti každého z nás.[11] Vyvstává zde však řada otázek. Především do jaké míry se myšlení ženy a muže liší a čím je tato odlišnost dána.

Myšlení jako psychofyziologický proces, endocept

Myšlení je podmínkou orientace v realitě, je součástí procesu jejího poznávání - kognice. Pokusíme se nyní upozornit na její složky, které by mohli hrát určitou roli v utváření diferenciace tohoto procesu na „mužský" a „ženský".

První složkou kognitivního procesu je smyslová zkušenost, kterou získáváme díky vnímání (percepci). V percepčních schopnostech můžeme zaznamenat mírné mezipohlavní rozdíly, které jsou zřejmě dány evolucí. Ženy „sběračky" mají smysly obecně řečeno kvalitnější (jemnější)  - lepší čich, chuť, sluch, rozvinutější haptiku. Muži „lovci" vynikají v rámci specializací percepčních schopností - například lépe rozpoznají odkud zvuk v prostoru přichází. Zrak je rozvinut u obou pohlaví stejně s jistými specifiky. Muži mají lepší odhad vzdálenosti a orientaci v prostoru, ženy rozlišují lépe barvy.[12] Smysly poskytují naší mysli materiál pro fázi procesu poznání, kterou nazýváme myšlení.

Myšlení probíhá na základě práce s abstraktními pojmy. Pojmům je dle Bergera a Luckmanna přisuzován význam na základě celospolečenské dohody, kterou pomocí narativizace stvrzují autority - ty udávají jakési vzorce pro čtení reality. Těmito autoritami jsou instituce: tradice ale i například média.[13] Je nasnadě, že to byli právě muži, kdo měl po celou historii hlavní slovo při určování těchto významů. Již to je jeden z faktorů, díky kterému se pak myšlení žen může jevit v muži konstruovaném světě jako méněcenné.

Myšlení je procesem, při kterém dochází ke zpracování informací - podnětů z vnějšího i vnitřního prostředí - které působí na náš organismus. Důležitou funkcí mozku je schopnost filtrace informací, díky které proces kognice u každého jedince probíhá výběrově a tím pádem ho můžeme označit za jedinečný. Naše poznávání světa ovlivňuje i jedinečné vnitřní prožívání tohoto poznávání - endocepty. Cejpek endocept (osobnostní fond) popisuje jako „rozsáhlé systémy minulých zkušeností, představ, plánů, očekávání apod. spjatých s abstrakcí hodnotového žebříčku, které jsou nesnadno vyjádřitelné slovy a mají povahu dispozic."[14] Endocept je u každého člověka originální. Přesto bychom mohli hledat jisté podobnosti v endoceptech všech žen[15], jelikož vývoj a proměny endoceptů ovlivňují i sociální tlaky na dodržování genderových rolí a také prožívání těchto rolí  - radost z jejich dodržení a stres z jejich překračování. Pokud jsou endocepty „filtrem našeho nazírání světa a způsobují, že poznáváme především vše, co předpokládáme, že poznáme, a co je pro nás z nějakého hlediska důležité poznat"[16], může být ženské myšlení ovlivněno na úrovni endoceptu snahou o naplnění genderové role „iracionální bytosti neschopné pracovat s technikou" natolik, že vede jako sebevyplňující proroctví k přehlížení (vyfiltrování) podnětů, které jsou při konfrontaci s endocepty vyhodnoceny jako pro ženy nedůležité nebo nezvládnutelné.[17]

Pokud vztáhneme tento poznatek na naši problematiku zpochybňování ženských schopností ve vědě a technice, můžeme argumentovat vlivem demotivace - přehlížení dívek v těchto oblastech. Již od dětství, a pak během celého svého institucionálního vzdělávání, jsou ženy tlačeny do role méně intelektuálně a technicky zdatných. Jisté způsoby uvažování (např. matematické) u nich nejsou podporovány stejnou měrou jako u chlapců. V případě, kdy není mozek některým druhům podnětů vystavován, zeslabuje se schopnost tyto podněty vnímat a dále s nimi pracovat, myslet v určité konstrukci pojmů a osvojovat si je učením. Pokud tedy některé ženy prokazují menší míru schopnosti k osvojení určitých pojmů a práce s nimi, může se jednat ne o přírodou daný hendikep, ale o vliv prostředí. Slovy psycholožky Jane M. Healy:

„Mozek, který je aktivně zapojen a je zvědavý, má mnohem lepší předpoklady k vytvoření silnějších spojů než ten, který je jen pasivním příjemcem vyučované látky. Tato skutečnost je kritická, nebo přinejmenším značně citlivá v období vývoje, kdy se určité skupiny neuronů stávají obzvláště přístupné stimulaci. Pokud dostatečné mentální cvičení chybí, může být příslušná schopnost navždy ztracena." [18]

Koncept endoceptu je hypotetickou strukturou, kterou nelze na fyziologické úrovni zachytit. Dalo by se snad říci, že je vázán spíše na příslušnost k genderu než k pohlaví. Dále se budeme věnovat anatomickým a funkčním rozdílům mozku, které lze odvozovat od příslušnosti k biologickému pohlaví díky předpokladu, že jsou způsobeny především vlivem ženských a mužských pohlavních hormonů.

Žena „výřečná" - Muž „matematický": dva biologicky odlišné mozky

Zkoumáním myšlení z hlediska fungování mozku se zabývají neurovědy. Nejvhodnější pro srovnání odlišností mezi mužem a ženou je neuropsychologie, která se od ostatních odlišuje zohledněním psychických a sociálních faktorů působících na konkrétního jedince;[19]neeliminuje tedy biologické ani sociální pohlaví.

Za příčinu pohlavního dimorfismu mozku vědci povětšinou označují pohlavní hormony. Působení pohlavních hormonů na mozek podle této teorie způsobuje již v prenatálním období odlišný průběh diferenciace mozkových struktur - vývoj anatomických odlišností, které jsou pevně spjaty s funkcí mozku.[20] Pravdivosti této teorii nasvědčuje například zjištění, že při změně hladiny hormonů u žen během menstruačního cyklu dochází i ke změně výsledků v testování některých kognitivních schopností.[21] Proti této teorii hovoří nejnovější výzkumy, které upozorňují, že proces pohlavní diferenciace mozku se zřejmě spouští během prenatálního vývoje ještě dříve než začnou působit hormony.[22]

Anatomické rozdíly

Nejvýraznější je rozdíl ve velikosti mozku. Dnes je obecně uznáván názor, že nehraje žádnou roli.[23] Další rozdíly můžeme sledovat v hustotě neuronů (neuronální denzita) a jejich počtu (obojí vyšší u mužů než u žen).[24] Nervové buňky u žen jsou však více propojené.[25] Goldberg uvádí, že nejnovější výzkumy zabývající se funkčními rozdíly mezi mozky individuí i skupin, přikládají váhu právě odlišné schopnosti neuronů větvit se a vytvářet  sítě neuronů.[26] Dimorfismus vykazuje také hypotalamus (podporuje teorii o pohlavních hormonech) a provazec corpus callosum, který spojuje mozkové hemisféry. „Tato oblast byla v mnoha výzkumech zjištěna silnější u žen než u mužů a z toho se usoudilo, že v typicky ženském mozku probíhá mezi hemisférami intenzivnější výměna."[27]

Funkční rozdíly

V inteligenci, která je dnes testována především na obecné a verbální logice, nejsou mezi pohlavími rozdíly. U specifických kognitivních funkcí je nejčastěji zmiňována převaha mužů v některých prostorových schopnostech a převaha žen v určitých typech jazykových úkolů. Rozporuplnou oblastí je matematické myšlení. Obecně se však v posledních letech všechny uvedené rozdíly snižují, což dává za pravdu teoriím, jenž vidí jejich původ v kultuře.[28]

Existují koncepce, které funkce našeho mozku lateralizují - přisuzují je jedné hemisféře. Typicky je levá hemisféra spojována s jazykem a pravá s prostorovými schopnostmi. Jelikož muži a ženy dosahují právě v těchto testech odlišných výsledků, je vztah laterality mozku[29] a pohlaví často zkoumán. Mužský mozek je zřejmě více diferenciovaný a pravá hemisféra je více rozvinuta.[30] Obecně se předpokládá, že u žen se do řešení problémů zapojují obě hemisféry holisticky.[31] Teorie funkční asymetrie Rogera Sperryho je založena na předpokladu, že „v komplexu poznávání, uvažování a vymýšlení jsou obě hemisféry odlišné."[32] Levou hemisféru Sperry charakterizuje například jako: logickou, analyzující, matematickou, zaměřenou na fakta, mužskou. Pravá hemisféra je pak zrcadlově označena jako intuitivní, syntetizující, tvořivá, odhadující, ženská. V této koncepci je patrné, s jakými charakteristikami je spojováno ženské myšlení, a jak je ovlivňována naše představa světa, nutností vnímání jeho složitosti v dichotomiích.

Zajímavě se k problematice dimorfismu ve fungování mozku staví Simon Baron-Cohen, odborník na poruchy autistického spektra[33], který v článku „The extreme male brain theory of autism"[34] vychází též z klasické lateralizace mozkových funkcí a stanovuje dva základní kognitivní profily:

  • Typický ženský mozek je empatizující: poznávání reality spojuje s emocemi, je též dobře schopen číst v emocích ostatních lidí, odhadovat jejich mentální stav a vhodně na něj reagovat.
  • Typický mužský mozek je systematizující: na základě analýzy okolního světa za pomocí abstrakce vytváří systémy, které fungují na základě pevných pravidel. Extrémní mužský mozek je pak autistický. 

Tato teorie je v současnosti často využívána v argumentaci pro přirozenost mužské převahy v oblasti ICT, vzhledem k tomu, že systematizující kognitivní profil  se jeví pro oblast ICT (minimálně například přímo pro programování) jako výhodnější.[35] Náhled Barona-Cohena je ovšem mimo jiné „pokrokový" v tom smyslu, že pro „mužské" a „ženské" fungování mozku není v jeho koncepci bezpodmínečně nutná příslušnost k danému biologickému pohlaví. Empatizující a systematizující mozek jsou jakési dvě polarity mezi nimiž opět existuje celé kontinuum.

V této souvislosti můžeme zmínit poznatek vývojové psychologie, který Karsten lakonicky shrnuje do konstatování: „Mužům jde o věci, ženám o lidi."[36] Během puberty si dívky začínají budovat rozsáhlé sociální vazby, na rozdíl od chlapců, kteří se soustředí spíše na neživé objekty a vztahy mezi nimi. Chlapci tak získávají vývojový náskok ve formální logice a abstrakci, dívky v emoční inteligenci. Všechny výše uvedené funkční rozdíly se pak dále prohlubují. Ženy a muži se tedy  mohou dostávat do kontrapozic v rámci snahy o naplnění genderové role a spektrum mezi empatickým a systémovým, jehož existenci a důležitost zdůrazňuje i Baron-Cohen, se bohužel ztrácí. 

 

Dilbert comic strip: Ženám jde o lidi - mužům jde o věci ...

Dilbert comic strip: Ženám jde o lidi - mužům jde o věci ...

Žena „hloupá", muž „chytrý": dvě odlišné genderové role

Zatímco muž má právo a povinnost pro naplnění své genderové role rozvíjet schopnosti, jenž souvisí s logikou, abstrakcí, racionalitu, systematičností, nezaujatostí a kritickým myšlením - tedy schopnosti vhodné pro vědu, výzkum a techniku - žena zatím dotváří polaritu tohoto obrazu. Nagl-Docekal tento jev uvádí jako příklad, na který se dá aplikovat teorie Derridova binárního myšlení. Pojmy jsou při něm konstruovány jako „kontrapozice", přičemž „pojem jmenovaný jako první je definován prostřednictvím  negativního vymezení vůči druhému pojmu."[37] Druhý pojem je pak prvnímu  podřízen nejen pořadím, ale i obsahem. Aby bylo možné hovořit o dokonalém muži jako ztělesněné racionalitě, je potřeba najít ideální protiklad pro tento „pojem" - nejlépe neracionální ženu.[38] 

Feministismus kritizuje toto pojetí ženy, prosazuje větší zastoupení žen ve vědě, výzkumu a technických oborech a zpochybňuje jejich dosavadní genderovou neutrálnost na základě  „nerovnoměrnosti v zastoupení". [39] Tyto oblasti jsou vydávány za  objektivní a  pokud  přijmeme za své, že „ženský pohled" (ve smyslu esencialismu) neexistuje a ženy a muži „myslí stejně", mělo by tomu tak skutečně i přes absenci žen být.[40] Ovšem není tomu tak. Ženy procházejí díky vlivům kultury (socializace), ale i přírody (mateřství) jinými životními zkušenostmi, což může např. ovlivnit okruh zájmu a volbu výzkumných témat. Objektivitu vědy a výzkumu relativizuje např. fakt, že za univerzálního reprezentanta člověka byl dlouho považován muž.[41] Proto je třeba podrobit i zdánlivě neutrální oblasti genderové kritice; zamyslet se nad kulturně-historickým kontextem doby, ve které teorie vznikaly a nad tím, že u jejich vzniku chyběla „půlka" lidstva. Tuto chybu bychom neměli do budoucna opakovat, např. právě při rozvíjení ICT, které společnost i jedince ovlivňují a budou ovlivňovat mnohem více, než to doposud činil jakýkoliv jiný „výdobytek vědy". Nutnost zvýšit zastoupení žen v „mužských oborech a oblastech" je dnes naléhavější než kdy dřív.

I. část: shrnutí

Být ženou či mužem znamená kombinaci biologického a sociálního pohlaví. Koncept sociálního pohlaví neboli genderu rozvíjí genderová studia. Genderová studia mimo jiné analyzují pohlavně-genderový systém společnosti, v němž ženy zaujímají - díky bipolárnímu způsobu konstrukce genderů - podřadné postavení. O změnu tohoto stavu v praxi - nastolení genderové rovnosti ve společnosti - usiluje feminismus jako rozmanité sociální hnutí, které má svou filozofickou základnu ve feministických filozofiích.

Rod ženský je zatížen genderovými stereotypy o odlišném a méněcenném myšlení ženy. Tyto stereotypy ženám brání v jeho plném rozvinutí, které by zahrnovalo nejlépe  „mužské" i „ženské" charakteristiky, vlastnosti a schopnosti. Ženy jsou vyřazeny svou příslušností k genderu z „mužského světa" - vědy, výzkumu a techniky. Neurovědy přitom neposkytují jednoznačné důkazy o diametrální odlišnosti mezi gendery, které by dokazovaly biologickou determinaci menšího potenciálu v těchto oblastech. Ženy jsou tedy determinovány pravděpodobněji o něco více kulturou než biologií, proto je možné stávající situaci změnit na základě prolomení genderových stereotypů, podporováním každého jedince v rozvíjení vlastní jedinečnosti a uznáním ceny této jedinečnosti. Tato pluralita může významně obohatit i výše uvedené oblasti, které jsou doposud „genderově uniformní". Pokud existenci jistých rozdílů v „myšlení" mezi gendery připustíme, v podstatě lhostejno zda mají původ biologický či sociální, musíme pak usilovat logicky o genderově rovnoměrného zastoupení ve všech oblastech ještě naléhavěji; nejen z hlediska zachování principu genderové rovnosti, ale i pro zachování genderové neutrality.

Použité informační zdroje

BARON-COHEN, Simon. The extreme male brain theory of autism. Trends in cognitive science. 2002, vol. 6, no 6, str. 248 - 254. 

BERGER, Peter Ludwig. - LUCKAMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality. 1.vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s. ISBN 8085959461.

BLUM, Deborah. Sex on the brain: the biological differences between men and women. 1st pub. New York : Viking, 1997. 329 s. ISBN 0670868884.

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace, myšlení. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 802461037X.

ČELEVOVÁ, Magdaléna. Také používáte jen půlku mozku?. Marketing celou hlavou [online]. 9.5.2008, poslední revize 10.5.2008 [cit. 2008-05-16]. Dostupný z: <http://www.cevelova.cz/taky-pouzivate-jen-pulku-hlavy.a1.html>.

FINGEROVÁ, Markéta. Sexuální dimorfismus člověka. Brno : Masarykova univerzita. Přírodovědecká fakulta. Ústav antropologie, 2007. 146 s. Vedoucí diplomové práce RNDr. Miroslav Králík, Ph.D.

GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 8072031244.  

GOLDBERG, Elkhonom. Jak nás mozek civilizuje: čelní laloky a řídící funkce mozku. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 257 s. ISBN 8024607131.

GRAY, John. Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. 1. vyd. Praha: Práh, 2008. 203 s. ISBN 8072520318.

HAUSEROVÁ, Eva. Proč muži sepisují psychobláboly a ženy je nadšeně čtou. Feminismus.cz [online]. 8.9. 2003, poslední revize 6.5. 2008 [cit. 2008-05-13]. Dostupný z: <http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=145720>.

HEALY, M. Jane. Endangered Minds - Why Our Children Don't Think and What We Can Do About It. 1 st pub. New York : Touchstone, 1999. 384 s.  ISBN 0684856204

KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 183 s. ISBN 807367145X.

KOHOUTEK, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: Cerm, 1998. 181 s. ISBN 8072040642.

KOUKOLÍK, František. Mozek a jeho duše. 3. vyd. Praha : Galén, 2005. 263 s. ISBN 8072623141.

KUBÁTOVÁ, Jana. Fyzické rozdíly mezi mužem a ženou: Tělo a mozek. Zvíře jménem člověk [online]. c2008, poslední revize 30.11. 2007 [cit. 2008-03-16]. Dostupný z: <http://www.kubata.nazory.cz/clanky/kap7.html>.

KULIŠŤÁK, Petr. Neuropsychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 327 s. ISBN 8071785547.

LACINOVÁ, Lubica. Myslia ženy inak? In Ružový a modrý svet [online]. Jana Cviková a Jana Juráková (ed.). c2006, poslední revize 11.4. 2008 [cit. 2008-04-12]. Dostupný z: <http://www.ruzovyamodrysvet.sk/sk/hlavne-menu/citaren/ruzovy-a-modry-svet-%28cd-rom%29/lubica-lacinova:-myslia-zeny-inak>.   

LEECH, Joseph. Brains, geeks, computers, and HCI [online] 22.5. 2003, poslední revize 6.4.2005 [cit. 2008-02-05]. Dostupný z: <http://www.josephleech.co.uk/docs/autismpaper.pdf>.

MACKINTOSH, Nicholas John. IQ a inteligence. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2000. 401 s. ISBN 8071699489.

MELALEY, Linda. Sex Differences: Developmental and Evolutionary Strategies. San Diego : Academic Press, 2000. 480 s. ISBN 0124874606.

NAGL-DOCEKAL, Herta. Feministická filozofie: výsledky, problémy, perspektivy. 1. vyd. Praha : SLON, 2007. 316 s. ISBN 9788086429687. 

OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 171 s. ISBN 8071784036

PEASE, Alan - PEASE, Barbara. Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.       1. vyd. Brno : Jiří Alman, 2001. 317 s. ISBN 8086135152

PSTRUŽINA, Karel. Svět poznání: k filozofickým základům kognitivní vědy. 1. vyd. Olomouc : Olomouc, 1998. 180 s. ISBN 8071820741

RENZETTI, Claire M. - CURRAN, Daniel J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 642 s. ISBN 8024605252

THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra (PAS). Autismus.cz: portál o poruchách autistického spektra [online]. 28.5. 2007, poslední revize 2.2.2008 [cit. 2008-02-02]. Dostupný z: <http://www.autismus.cz/>.  

VINAŘ, Oldřich. Ženský a mužský mozek. Psychiatrie, 2006, roč. 2, č.10, str. 58-62.



[1] MELALEY, L. Sex Differences: Developmental and Evolutionary Strategies. str. 50.

[2] Překládáno jako studia rodu. Protože však v češtině slovo rod evokuje biologické pohlaví (přesný opak anglického termínu pocházejícího z řeckého gender - sociální pohlaví), odborná literatura někdy doporučuje pojem gender a výrazy s příslušnými jmény (např. genderová) nepřekládat. Toto doporučení respektuji i ve svém textu.

[3] RENZETTI, C.M. - CURRAN, D.J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. str. 21.

[4] „Socializace je proces učení, v němž si člověk osvojuje určitý systém poznatků, norem, hodnot, jež mu umožňují začlenit se do společnosti." KOHOUTEK, R a kol. Základy sociální psychologie. str. 5. 

[5] Karsten uvádí čtyři základní psychologické teorie, které přijmutí genderové role vysvětlují jako důsledek: utvrzování (vliv pochval a trestů v dětství), imitace (děti napodobují osoby stejného pohlaví), identifikace (děti se identifikují s rodičem stejného pohlaví a napodobují ho) kognitivní proces, jenž v sobě shrnuje předchozí přístupy s důrazem na moment, kdy dítě pozná samo, že je muž či žena. KARSTEN, H. Ženy - muži. 1.vyd. str. 31 - 45.

[6] GIDDENS, A. Sociologie. 1.vyd. str. 114 - 118.

[7] KARSTEN, H. Ženy - muži. 1.vyd. str. 24. 

[8] V odborných textech je často používán plurál feminismy. Singulár se vyskytuje především v kontextu historického vývoje feminismu jako sociálního hnutí. 

[9] NAGL-DOCEKAL, H. Feministická filozofie: výsledky, problémy, perspektivy. 1. vyd. str.17.

[10] RENZETTI, C.M. - CURRAN, D.J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. str. 59. 

[11] Jinak by  populárně naučné publikace na toto téma (např. GRAY, J. Muži jsou z Marzu, ženy z Venuše. 1.vyd.  nebo PEASE, A. - PEASE, B. Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. 1.vyd.) nedosahovaly takové oblíbenosti. Tyto knihy  však často vše jen zjednodušují a v konečném důsledku přispívají k dalšímu prohlubování stereotypů o dichotomii mužského a ženského myšlení, kterou vydávají za nezvratnou biologickou danost.

Srovnej HAUSEROVÁ, E. Proč muži sepisují psychobláboly a ženy je nadšeně čtou. Feminismus.cz [online].

[12] KUBÁTOVÁ, J. Fyzické rozdíly mezi mužem a ženou: Tělo a mozek. Zvíře jménem člověk [online].

[13] BERGER, P.L. - LUCKAMANN, T. Sociální konstrukce reality. 1. vyd.

[14] Cejpek dále uvádí, že  pro tento systém je používána různá terminologie. Např.: Pribram - neuronový model, Penfield - vzorce, Hubel - kódující proces, Russel - schéma.

CEJPEK, J. Informace, komunikace, myšlení. 2. vyd. str. 18.

[15] Samozřejmě bychom mohli hovořit i o podobnostech v mužských endoceptech, jelikož muži jsou stereotypy během svého vývoje ovlivňováni stejně jako ženy. Muži však mají to štěstí, že s mužností se zpochybňování racionality nepojí.

[16] PSTRUŽINA, K. Svět poznávání: k filozofickým základům kognitivní vědy. 1. vyd.  str. 98.

[17] Týkající se „mužské části světa" - např. věda a technika. V informačním chování žen pak může vyfiltrování způsobovat i neschopnost rozvinout všechny složky informační gramotnosti v dostatečné míře.

[18] HEALY, M. J. Endangered Minds - Why Our Children Don't Think and What We Can Do About It. 1st pub. str. 23.

[19] Srovnej přehled definic v KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1. vyd. str. 30-31.

[20] Konkrétně je vliv hormonů spojován v těchto hypotézách např. s lateralizací mozkových funkcí, jejichž specifika (lokace i „kvalita") jsou údajně vázány na příslušnost k biologickému pohlaví.

[21] MACKINTOSH, N.J. IQ a inteligence. 1. vyd. str. 193.

[22] VINAŘ, O. Ženský a mužský mozek. Psychiatrie, 2006, roč. 2, č.10, str. 58 - 62.

[23] Srovnej KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1. vyd. str. 100.; RENZETTI, C.M. - CURRAN, D.J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. str. 58.; KARSTEN, H. Ženy - muži. 1. vyd. str. 22.  

[24] KULIŠŤÁK, P. Neuropsychologie. 1. vyd. str. 100.

[25] Tamtéž

[26] GOLDBERG, E. Jak nás mozek civilizuje: čelní laloky a řídící funkce mozku. 1. vyd. str. 102. 

[27] Tamtéž

[28] Srovnej MACKINTOSH, N.J. IQ a inteligence. 1. vyd. str. 188 - 198; KARSTEN, H. Ženy-muži. 1. vyd.               str. 18 - 21; RENZETTI, C.M. - CURRAN, D.J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd.  str. 79, str.149. 

[29] Vlastnost mozku, která udává jeho rozdělení na levou a pravou hemisféru.

[30] KARSTEN, H. Ženy-muži. 1. vyd. str. 19. 

[31] KULIŠTÁK, P. Neurospychologie. 1. vyd. str. 148. 

[32] To znamená, že obecný přístup k řešení problému je ovlivněn tím, která hemisféra se více zapojí. Sperry vycházel z experimentů u pacientů s přerušenou corpuss clallosum. ŽÁK, P. Kreativita a její rozvoj. 1. vyd. str. 79. 

[33] Poruchy autistického spektra (PAS) jsou charakteristické skupinou specifických příznaků (např. neschopnost empatie, sociální interakce a komunikace, lpění na věcech, systému a řádu), které mohou nabývat odlišné podoby a intenzity od Aspergerova syndromu, který je často doprovázen specifickým nadáním (např.v matematice, ovládání počítače, výbornou mechanickou pamětí) až po dětský autismus, který již představuje značný hendikep v mentálním vývoji. Mezi jedinci, kteří trpí PAS je více mužů. Srovnej THOROVÁ, K. Poruchy autistického spektra (PAS). Autismus.cz: portál o poruchách autistického spektra [online].

[34] BARON-COHEN, S. The extreme male brain theory of autism. Trends in cognitive science.

[35] Srovnání přístupu počítačového programátora k tvorbě programu a vnímání reálných sociálních situací u jedince postiženého Aspergerovým syndromem ukazuje na vysoký stupeň shody.

LEECH, J. Brains, geeks, computers, and HCI [online].

[36] KARSTEN, H. Ženy - muži. 1. vyd. str. 96. 

[37]NAGL-DOCEKAL, H. Feministická filozofie: výsledky, problémy, perspektivy. 1. vyd. str. 57 - 58. 

[38] Stejný vzorec lze v informační společnosti vysledovat u „informatického muže" a  „neinformatické ženy".

[39] V ČR ženy tvoří menší třetinu zaměstnanců ve vědě a výzkumu (kolem 30%). Pracují spíše jako „techničtí a ostatní pracovníci" než jako samostatní výzkumníci, spíše na „nevedoucích funkcích" a jsou zastoupeny v méně financovaných oblastech (nejvíce v lékařství - nejméně v technice) a sektorech (více ve veřejném než v soukromém). Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2006. Český statistický úřad [online].

[40] Srovnej LACINOVÁ, L. Myslia ženy inak? In Ružový a modrý svet [online].

[41] Například ve farmacii byli léky dlouho testovány pouze na mužích, ale nasazovány bez pohlavní specifikace. NAGL-DOCEKAL, H. Feministická filozofie: výsledky, problémy, perspektivy. 1. vyd. str. 180. 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

9 komentářů

Obrázek uživatele jjs
8. 6. 2009

Myšlení probíhá na základě práce s abstraktními pojmy. Pojmům je dle Bergera a Luckmanna přisuzován význam na základě celospolečenské dohody, kterou pomocí narativizace stvrzují autority - ty udávají jakési vzorce pro čtení reality. Těmito autoritami jsou instituce: tradice ale i například média.[13]

Quia parvus error in principio magnus est in fine, secundum Philosophum in I Caeli et Mundi... (st. Thomas Aquinatis, De ente et essentia)

Protože je podle Filosofa v první knize O nebi a světě malý omyl na začátku na konci veliký... (sv. Tomáš Akvinský, O jsoucnu a bytnosti)

Co o věci soudí Berger a Luckman je jedno, protože se zjevně mýlí nebo alespoň zamlčují podstatnou skutečnost! Pojmy vznikají abstrakcí ze smyslových představ, smyslové představy vznikají na základě kontaktu smyslů s realitou. Protože se slov, která jsou znaky pro pojmy používá při komunikaci, je třeba se na významu slov, kterými jsou jednotlivé pojmy označeny, shodnout a k tomu samozřejmě slouží i instituce. Ty ale neurčují význam pojmu, kterým je určité jsoucno v realitě, ale význam slova, kterým je pojem!

Tvrzení, že instituce prefabrikují pojmy, kterých se pak užívá, je nemístný sociální platonismus. Pojmy určuje realita a vznikají na základě poznání. Instituce mohou maximálně určovat významy slov, tedy to, jakým slovem je určitý pojem označen.

To je jeden z omylů na začátku. A jaký omyl je na konci?

Je nasnadě, že to byli právě muži, kdo měl po celou historii hlavní slovo při určování těchto významů. Již to je jeden z faktorů, díky kterému se pak myšlení žen může jevit v muži konstruovaném světě jako méněcenné.

A na tom máte vystavěnou práci. Vystavěnou velmi dobře. Škoda že na takových předpokladech.

Obrázek uživatele j.j.s.

Odlišnost muže a ženy je tedy dána nejen přírodou, ale i kulturou. Zodpovědět otázku vztahu biologického a sociálního pohlaví, neznamená nic menšího než vystihnout vztah přírody a kultury, respektive vrozeného (nature) a naučeného (narture).

Přesně tak! To je brilantní formulace povahy problému. Škoda že se pak dostáváte pod vliv evoluční ontologie, která přírodu a kulturu proti sobě dualisticky klade, jakkoliv se tváří jako nedualistická!

Pod vlivem EO se může biologické pohlaví a sociální gender jevit jako dvě protichůdné věci. Co když ale kulturu pojmeme jako určité pokračování přírody?

Obrázek uživatele Emily

<p>
EO tvoří v celé práci asi stránečku.:-)
</p>
<p>
Koncepce celé práce <b>naopak </b>gender a pohlaví do přísného dualistického protikladu nestaví. Myslím, že jste čekal <i>nezkrácenou</i> verzi, z které je více než patrné, že se od klasického feministického přístupu k gender studies, právě v tomto vzdaluji. 
</p>
<p>
<b>Co se týče mne, považuji vztah příroda - kultura za obousměrný. </b>
</p>
<p>
Gender se formoval na základě pohlaví a biologických dispozic. Očekávání/stereotypy, které se však na gender nabalily v průběhu vývoje kultury/historie, však ovlivňují zpětně i pohlaví. <i>(Např. okleštění &quot;spektra&quot; u Barona-Cohena do dualismu/krajní pozice, aby vyhovovaly genederu.).  </i>
</p>

Obrázek uživatele j.j.s.

Není to sice o CASLINU, ale dovolím si reagovat. Zkuste mi to nesmazat, prosím.

Dispozici ke kultuře (narture) neboli druhé přirozenosti chápu jako součást lidské přirozenosti (nature). Člověk je prostě živočich rozumný. Od přirozenosti pocházející rozumnost je dispozicí k tvoření kultury.

Obrázek uživatele admin
Anonym
15. 6. 2009
Souhlasím s jjk. Mne všechny ty úvahy, které souvisí s feminismem (ne jen Vaše) připadají velmi umělé a zavádějící. Je to jako by levá bota naříkala, že ji neberou jako tu pravou. Člověk a vlastně všechny živé bytosti (až na nepatrné výjimky bisexuality, případně samosprašnosti), byly vytvořeny jako pár nestejných individualit s různými funkcemi a úkoly, které mají plnit. Aby se lidský život mohl reprodukovat, musí existovat muž a žena jako vzájemné doplńky a ne jako klony. Mindráky některých vedou k takovýmto úletům.
Obrázek uživatele Emily
15. 6. 2009

<p>
Postavení jedince v informační společnosti, které JE ovlivněno mírou podílu skupiny (jakékoliv skupiny/minority (!) nejen žen) při tvorbě, implementaci a využívání ICT, nikterak nesouvisí s rozmnožováním.:-) <i> /Tedy nemělo by. ;-)/  </i>
</p>
<p>
Článek je pouze úvodem k tématu, jádro teprve příjde. :-) (Těšíte se? :-)) Do globální obhajoby feminismu se nenechám zatáhnout. (Netěšte se. :-) ) Ale abych využila Vaší metafory:
</p>
<p>
<b><i>Problém</i> vidím hlavně v tom, že všechny ženy nejsou levá bota. </b>(<i>Botově</i> paralelně samozřejmě stejně jako všichni muži pravá.) Jsou to individuality, jak trefně poznamenáváte. Každý/ každá má vlohy pro různé úkoly. Ale stereotyp je naltačí na &quot;správnou/očekávanou&quot; stranu/nohu. (BTW. A proč by nenaříkala/neozvala se, když to tam tu botu tlačí:-) a cítí, že tam nepatří, a pro celé tělo to taky není ok?)  
</p>
<p>
Ale zpět k článku a komentáři: Zvyšování míry pc gramostnosti, umožnění svobodné (=nestereotypní) volby profese každému, rozvoj<i> specifických vloh (např.</i> k programování) atd. atd. atd. skutečně neohrozí reprodukci lidského života a nepovede ke klonování. Slibuju. :-)
</p>
<p>
Stereotypní (či nepozorné?) čtení textu, který na situaci poukazuje, vede k takovýmto úletům (=nepochopení:-))  u komentujících. ;-)
</p>
(Btw: V motivaci jste se sekl. Jsem chytrá, krásná a milá. A k tomu všemu skromná. Hrozně moc.) <br />
<p>
&nbsp;
</p>

Obrázek uživatele bicarbona
protože všechny boty co mám, narvu Pavlovi do...
Obrázek uživatele admin
Anonym
16. 7. 2009

Každý teoretický záblesk o tom, jak by co mohlo být nebo nebýt ohledně "postavení" ženy ve společnosti je dobrý. Občas i dobrý vtip. Já osobně navrhuji, aby do vysokých pozic jakéhokoliv typu práce /včetně bordel-mama/ nastupovaly ženy-ovšem jen bezdětně,páč jak známo dvě věci se málokdy vydaří dělat pořádně. A vzhledem k tomu, že na tomto faktu visí v podstatě celé "JÁ" společnosti, čili společnost sama, taková jaká je, považuji udělat si co nejdříve jasno velice rázně. Alias vytáhnout zabředlý korán,nebo vybičovat zpět starý zákon. Důvod číslo dva je hned nasnadě: nedokonalost lidská, potažmo ženská. Jsem ten typ, co nesnáší tlachání ženských ve formě pomluv, čepýření se na podpatku před šéfem /světe div se, byla to vysokoškolačka:)/, emotivní smýšlení o vykolejeném vlaku, vedení skladu ve smyslu:"ehm, mohl byste mi pomoct s tím TĚŽKÝM nákladem?" , nebo hledání detailů v momentu, kdy chybí vyřešená podstata.... na druhé straně nesnáším ženy ambiciozní,říkám jim JANGmachines, které svou obětí práci, obětují svou ženskost, ale veskrze. 

Naše doba prý utlačuje "feminně" smýšlející ženy. Co to proboha je? ZKusím to říct česky: V naší společnosti se nediskriminují pouze tyto ambiciozní ženy, ale řekla bych, že v pravém slova smyslu ženy feminní, čili ty, které se navzdory době samotné ženami rozhodli zůstat. Nechce se v 62% rozvádět/ a to ne,že by oddaně snášeli surovost svých mužů/, chtějí předávat své ženství dcerám, nárůč synům; muže dělat happy, děti happier, ztratit Ego /páč když vám řve dítě 8×za noc tak to s Egem do kupy hold nepůjde, pokud neporušíte boží přikázání,nebo nehodíte děcko rovnou osmnáctileté au-pair:/; být šťastná až v momentu, kdy efektivně splním svá poslaní vůči rodině. páč co je cennější, drahé bytosti? plytkost nebo hloubka? poživačnost nebo sebeovládaní/ztráta Ega/? zdravé dítě nebo moje kariéra? páč žena která to pochopí se nepotřebuje "naplnovat" kariérou. Kariéru /pokud nejsem skutečný vědec/ chápu, dámy a pánové, jako obchod, kde si jdu odmakat udělený čas, abych přinesla groše na chleba. podstatnější jsou pro mne úplně jiné věci...

tot vše, klidně mi napište na mail, ráda vás zasvětím:)

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback