Změny ve vědeckém publikování, recenzní řízení a podvodné články: může se to stát i ProInflow?

V posledním čísle Library and Information Research (přístupné na MU přes Science Direct) vyšel rozhovor „Some thoughts on peer review" věnující se problému recenzních řízení a recenzovaných časopisů, který rozhodně stojí za přečtení. Pět členů redakční rady (Hazel Hall, Jeffrey Pomerantz, Reijo Savolainen, Garz Burnett a Michelle Kazmer) v něm reaguje především na nedávnou kauzu z června 2009, kdy časopis The Open Information Science Journal přijal podvodný článek vydávaný editorem za recenzovaný. To už je námět na zamyšlení nad povahou recenzního řízení i nad změnami v publikování vědeckých časopisů, ne?

Kauza The Open Information Science Journal

O co ve zmíněné kauze šlo? Na začátku roku 2009 začal dostávat Philip Davis, doktorský student z Cornell University v USA, nevyžádané emaily od vydavatelství Bentham Science Publishers. Bentham Science Publishers vydává více než 200 časopisů s otevřeným přístupem (open access) zaměřených především na oblast farmacie, medicíny a biomedicíny. Vydavatelství je příkladem jednoho z „business modelů" vědeckého publikování - za umístění článku do recenzovaného časopisu platí sami vědci (více o současných proměnách publikování např. v článku od prof. Toma Wilsona na ProInflow).

Philip Davis se spojil s kolegou Kentem Andersonem, členem redakce The New England Journal of Medicine, a spolu s ním zaslal do redakce The Open Information Science Journal článek „Deconstructing Access Points", který vygeneroval ze SCIgenu (program produkující nesmyslné „vědecké" statě z oblasti computer science). Za čtyři měsíce obdržel Davis oznámení o tom, že článek byl přijat a bude publikován po převedení 800 $ na účet ve Spojených arabských emirátech. Peníze už Davis neposlal a celou kauzu zveřejnil. Mimochodem, SCIgen nebyl pro podobný účel použit poprvé, už v roce 2005 se s článkem ze SCIgenu dostali tři studenti z MIT na odbornou světovou konferenci (více v článku na New Scientists).

Změny ve vědeckém publikování

Rozhovor, který jsem doporučovala výše, shrnuje na jednom místě současné změny ve vědeckém publikování. Povahu vědecké produkce například mění stále více se prosazující model časopisů s otevřeným přístupem. Savolainen v rozhovoru tvrdí, že charakter open access časopisů může autory podněcovat k odevzdávání nehotových prací. Na druhou stranu ale dodává, že řada těchto časopisů používá pro své články stejně přísná kritéria jako časopisy tištěné. Novým trendem (i když stále s nedůvěrou přijímaným) je i neanonymní otevřené recenzní řízení. Jeho výhody vidí Hall v rozhovoru především v tom, že se recenzní řízení otevře i recenzentům z jiných vědních oborů, čímž se zvýši potenciál pro vyváření nových myšlenek. Na druhou stranu nevýhody spatřuje zejména v tom, že v otevřeném recenzním řízení nelze hlídat kvalitu samotných recenzentů.

Pro zajímavost jsem si zkusila ve SCIgenu „napsat" s kolegy Michalem Lorenzem a Petrem Škyříkem (bez jejich svolení) také jeden článek. Doufám, že se na mě nebudou zlobit, použití jmen známějších kolegů je také jednou ze strategií, jak zvýšit šance článku na publikování (Robert Merton tento jev označil jako Matoušův efekt). Že bychom zkusili naši stať o dopadu psychoakustických technologií na kryprografii nabídnout ProInflow?:)

PS: Zpracováno na základě článku v blogu Philipa Davise na The Scholarly Kitchen. Také doporučuji k přečtení:)

PPS: ProInflow na základě recenzních řízení v prvním čísle odmítlo polovinu zaslaných článků. To není špatná vizitka, ne?