Zpověď o (ne)závislosti zvané Facebook

5. 12. 2009

Už to bude něco kolem roku, co jsem se zaregistrovala v této síti. Jevila se mi docela nevinně, občas nějaké vyvěšené fotografie, nesmyslné kvízy z dílny jiných uživatelů ve stylu „kdy umřeš, jak umřeš, kdo skutečně jsi, jaká jsi tónina, či jsi ovce?“ Kromě toho jsem jednou za čas neodolala vložení do statusu, co se mi honí hlavou.

Stala jsem se nadšeným fanouškem Jesenky a žvýkačky Pedro, medvídků Haribo, Červeného trpaslíka, Pelíšků a pak stovky dalších běžných věcí, u kterých vlastně doposud neřešíte, že je máte rádi. Přišla mi i jednou za čas pozvánka na některou z akcí a sdílení narozeninového kalendáře.

Nikdy nezapomenu na první vložený vzkaz na zeď od mé dobré přítelkyně, která mě na facebooku uvítala, a že si vychutnává své prvenství na mé zdi. A já v tu chvíli netušila, že tu zeď budu vůbec kdy k něčemu používat, a že můj průměrný čas strávený na této síti se bude rovnat téměř denní návštěvě těchto stránek.

Co hůře, nepřepokládala jsem, že najdu zalíbení v příležitostném chování svého imaginárního mazlíčka Aštara, kterému zařizuji domeček v infantilním duchu, zatímco v dalším otevřeném okně ve hře zvané Mafia Wars bez soucitu odstřeluji zabijáky. Do toho všeho mi hnije zelenina na mé obrovské farmě, kterou jsem však ze samé frustrace, že nepodojeným krávám už zřejmě praskají jejich více jak měsíc nepodojená imaginární vemena, smazala.

A jak šel čas, množství přátel se nekontrolovatelně rozrostlo o bývalé spolužáky, kamarády z dětství, kolegy z práce a další počet neznámých lidí, které bych měla nejspíše znát skrze členství nějaké skupiny . Stoupal také počet žádostí o hry, kvízy a události.

Zobrazujících statusů bylo náhle více, než jsem stačila za den shlédnout. Z hlavního kanálu se stal skutečně protékající „kanál“ plný informací, které mizí neznámo kam. Díky další "chytré" přestavbě sítě, která má filtrovat protékající informace dle neznámých parametrů zjišťuji, kdo se s kým aktuálně rozešel, kdo se k jaké skupině přidal a čemu fandí. Nejhrozivější je na tom fakt, že změnit nastavení toho co chcete vidět, nemůžete ovlivnit Vy, ale Ti kteří o sobě informace poskytují.

Dozvídáte se osobní věci ze života lidí, které vlastně ani neznáte, nebo drby přátel na lidi, které jste v životě neviděli. Vidíte komentáře pozoruhodných fotek někoho, kdo s Vámi nemá vůbec nic společného. Nejzajímavější je na tom ovšem to, že člověk alias přítel, který neměl obavu sdílet osobní věci ve statusech či fotografiích, Vás pak v běžném životě mnohdy sotva pozdraví, natož aby se s vámi pobavil.

Nevím o žádné jiné síti, kde by byl tak evidentní paradox otevřeného a řekněme mnohdy "duševně obnaženého" člověka oproti skutečnosti, kdy o dotyčném vlastně prakticky nic nevíte, což je do jisté míry velmi zajímavé stejně jako fakt, že vám mnohdy na facebooku k narozeninám přejí lidé, kteří jinak celoročně Vaší existenci nijak neřeší.

Miloš Čermák ve svých top zásadách píše, že do přátel si můžete dát v podstatě kohokoliv, s kým jste ochotni jít na pivo, víno či něco tvrdšího.

Zjistila jsem, že jsem schopná zajít na pivo/víno či něco tvrdšího prakticky s kýmkoliv ze svých přátel, otázka je, zda tito lidé, co mě mají v přátelích, kteří mě mnohdy ve skutečném životě sotva pozdraví, jsou ochotni jít se mnou, že?

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Pavel_Navratil

Pěkné, ještě mi prosím řekni, jestli teď, po roce používání FB, byses znova zaregistrovala, kdybys věděla, jaký to je žrout času? :) Narovinu přiznám, že já na FB nechodím, nemám ho a ani ho nechci a to právě proto co popisuješ.

A - děkuji za odpověď.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback