Konferenci „Jak získat sponzory na knihovnické akce pro děti" pořádalo Centrum dětského čtenářství při Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Posluchači konference se sešli společně s přednášejícími a lektory během dvou dnů (3. a 4. března 2010) a rokovali spolu nad ožehavým a aktuálním tématem, které se v dnešní době týká knihoven všech velikostí - získávání financí na akce pořádané knihovnou.
První den konference probíhal v přednáškovém sále Knihovny Jiřího Mahena v Brně a o úvodní slovo se postarala její ředitelka Ing. Libuše Nivnická. Po krátkém seznámení s činností a úkoly Centra dětského čtenářství se následně role lektorky a koordinátorky celého prvního dne konference ujala Mgr. Zuzana Ježková - odbornice z Národní knihovny České republiky.
Nosnými tématy tohoto dne bylo psaní projektů, práce s dárci a zvláště fundraising pro menší knihovny. Veškerá přednášená témata probíhala interaktivní formou a účastníci si všechny nově nabyté znalosti hned vyzkoušeli také v praxi. První den zavítalo na konferenci téměř 25 lidí.
Tento blok se zaměřoval na fundraising v menších knihovnách. Fundraisingem se myslí systematická činnost, jejímž výsledkem je získání finančních a jiných zdrojů pro veřejně prospěšnou činnost určité organizace či jednotlivce. Nesmí být však opomíjeno také pečování o tyto získané zdroje.
Jaké tedy mohou být možné zdroje pro knihovny? Kromě financí a know-how je dobré se zaměřit na jiné materiální zdroje. Knihovníkům pracujícím s dětskými čtenáři se doporučuje komunikovat rovnou s dodavateli služeb, pomůcek a drobných dárků pro děti. Nejúčelnější je zaměřit se na pracovníky, kteří pečují o vztahy s veřejností, snaží se vybudovat dobré jméno organizace a pracují jako public relations. Dále byl kladen důraz na nadační fondy větších firem, které lze také efektivně využívat. Hojně byl citován též termín „společensky odpovědné firmy", které podporují prospěšné projekty a aktivity neziskového sektoru. Posledním možným zdrojem pro knihovny jsou samotní lidé. Mnohé lze vytěžit například z divadelních spolků a středisek volného času.
Součástí prvního bloku bylo definování pojmu „projekt" a teoretické minimum týkající se projektové problematiky s praktickým přesahem. Při tvorbě projektu je nezbytně nutné vytyčit si cíl, kterého chceme dosáhnout. Následně si musíme zodpovědět zdánlivě banální otázky typu: Proč projekt píšeme? Jak a dokdy chceme dosáhnout svých vytyčených cílů? Kdo všechno se bude na projektu podílet? Kolik finančních prostředků budeme potřebovat?
Při samotném psaní projektu musíme podrobně představit řešený problém a formulovat možné dopady a změny, které zrealizováním projektu nastanou. Kromě vytyčení si cíle, kterého bychom pomocí projektu rádi dosáhli, je vhodné až nutné stanovit si další dílčí tzv. smart cíle, které budou velice konkrétní a snadno měřitelné. Úspěšnost projektu ovlivňuje také dobré zvolení si cílové skupiny (popř. cílových skupin) a v mnoha případech i partnerů projektu. Velký důraz je kladen na vytvoření seznamu aktivit a popisu jednotlivých činností včetně metod, které nám dopomohou dosáhnout předem vytyčených cílů. Se seznamem aktivit souvisí tvorba harmonogramu, který uvádí, v jakém časovém rozmezí budeme provádět jednotlivé aktivity. V praxi se bohužel vždy nepodaří naplánovat harmonogram tak, aby se ho při realizaci projektu podařilo přesně dodržet. Proto se musí počítat i s vnějšími faktory, které mohou ovlivnit samotný projekt. Taktéž to platí i při tvorbě podrobného rozpočtu.
Výsledkem našeho snažení bude nakonec sepsaná projektová žádost, jejíž součástí budou především povinné přílohy. Projektová žádost musí být napsaná srozumitelně a věcně, strukturovaně, ale také poutavě s cílem co nejvíce zaujmout. Jasné a stručné musí být zejména představení naší organizace. Nejčastější chyby se objevují v nedodržení formálních požadavků, které bývají vždy předem určené. Řešený problém musí být reálný a nesmí chybět možné vyhodnocení dílčích cílů projektu. Při samotném definování cílů se musíme vyhnout používání obecných prohlášení a frází. U zamítnutých projektů se setkáváme například s nedostatečně rozpracovaným rozpočtem či nesouladem s vyhlášenou výzvou.
Na začátku tohoto bloku proběhl brainstorming možných aktivit knihovny určených pro děti a mládež. Po brainstormingu byli účastníci rozděleni do pěti skupin, ve kterých se měli pokusit aplikovat výše zmíněné poučky v praxi, tj. stanovit řešený problém, zvolit cíl projektu, popsat klíčové aktivity atd. Výsledkem snažení účastníků bylo krátké odprezentování všech návrhů na projekt a následná debata nad nimi. Jelikož všichni autoři dali svůj ústní souhlas s volným šířením svých nápadů, některé z nich stručně uvedu.
Ukázka z prezentace a debaty nad navrženým projektem
Prvním bylo vytvoření speciálních interaktivních on-line služeb s výchovným charakterem pro děti v rozmezí 10-15 let. Dále se debatovalo nad uspořádáním klubu tvůrčího psaní, při jehož konání by byli přítomni samotní autoři. Odvážný projekt s pracovním názvem „Mám svůj styl" by se zabýval poznáváním různých moderních subkultur mládeže. Vícegenerační soutěž „Brnem za literární keškou" by využívala při své realizaci navigační systém GPS. Geocaching je totiž módní záležitost posledních let, který lze využít například i při hledání skrytého objektu (pokladu), kdy jsou všem účastníkům známy pouze jeho geografické souřadnice. Posledním prezentovaným nápadem byla beseda s hendikepovaným dospělým člověkem-cestovatelem s krásným názvem „Na vozíku na rovníku".
Seznam všech vytvořených návrhů na projekt
Jaké jsou důvody odmítnout někomu přispět, byť i malý dar či menší finanční částku? Patří mezi ně nedůvěra k potenciálnímu obdarovanému, nepříjemný pocit, strach nebo špatná předchozí zkušenost. Taktéž může mít vytipovaný dárce málo peněz či peníze žádné.
Jelikož možní dárci, ke kterým chodí knihovníci s úmyslem získat dar finanční, materiální nebo jiné povahy, jsou přeci jen také lidé a mají většinou chuť pomáhat, platí na ně osvědčené metody. Tito dárci potřebují sdílet hodnoty s obdarovanými. Musí mít k nim důvěru a musí mít pocit sounáležitosti. Zuzana Ježková častokrát citovala Janu Ledvinovou, která tvrdí, že darovat je radost.
Při dárcovství platí tři osvědčená pravidla. Nejzákladnějším pravidlem je, že přesvědčí pouze přesvědčený. Žadatel musí být pochopitelně pro věc nadchnutý a zapálený. Při samotném žádání musíme mít na paměti, že se nepokoušíme získat určitý finanční obnos, ale že získáváme člověka, který nám následně může vyhovět v našich přáních. Proto je důležité si získat před samotným jednáním co nejvíce informací o potenciálním dárci. Tvrdí se, že až 80 % času věnovaný žádosti o dárcovství zahrnuje získávání informací o našem objektu a příprava na jednání. Poslední pravidlo nás nabádá, abychom se nebáli požádat. Kdo totiž nikoho nepožádá, zpravidla také nic nezíská.
Nesmíme zapomenout, že získané dárce je potřeba si hýčkat. Děkovné dopisy se považují za samozřejmost. Každého dárce jistě zahřeje na duši, pokud děkovný dopis či jinou formu poděkování obdrží také jeho nadřízený.
Abychom našeho člověka připraveného darovat úspěšně přesvědčili, musíme mít připravené odpovědi na následující otázky. Co je potřeba změnit? Jak to můžeme udělat? Kolik to může stát? Zde je nutné připomenout, že není vhodné zmiňovat sumu, kterou požadujeme, nýbrž naopak celou sumu potřebnou k realizaci. Musíme mít tudíž dopředu stanovený rozpočet. Dále musíme vědět, co můžeme dárci nabídnout. Toto zjistíme z našeho původního výzkumu. Hodí se dárce nalákat na jiné důležité lidi, které může využít v budoucnu a s nimiž ho může pojit další spolupráce.
Účastníci konference si vyzkoušeli položení fundraisingového argumentu v praxi. Sami se museli vžít do role přesvědčovatele, který by rád získal sponzora na některou ze svých knihovnických akcí. Nutno podotknout, že účastníci-knihovníci byli při hraní rolí velice úspěšní a role přesvědčujících zvládli bravurně.
Hraní rolí - přesvědčující vs. přesvědčovaný
Účastníci konference se setkali další den v Kleinově paláci na Náměstí Svobody, aby pokračovali ve společné diskuzi na téma projekty, sponzorství a partnerství. Na tento den si našlo cestu okolo třiceti posluchačů.
Kateřina Pospíšilová, která pracovala řadu let na pozici public relations v Knihovně Jiřího Mahena v Brně a od začátku letošního roku se začala v této instituci věnovat na plný úvazek tvorbě a realizaci projektů, seznámila obecenstvo s možnými zdroji financí, z nichž mohou knihovny čerpat. První rozsáhlou kategorií jsou strukturální fondy Evropské unie. Knihovny mohou aktuálně využít například Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (http://www.msmt.cz/) a Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (http://www.esfcr.cz/). Na kulturní akce lze žádat finanční podporu také z Regionálních operačních programů (http://www.strukturalni-fondy.cz/srop). Jelikož je však možné z fondů Evropské unie požadovat většinou pouze větší částky, byli účastníci obeznámeni stručně ještě s Operačním programem Přeshraniční spolupráce a Komunitárními programy Evropské unie.
Účelnější je pro knihovny obrátit se na podporu nekomerčních projektů z oblasti knihoven, kterou poskytuje Ministerstvo kultury ČR (http://www.mkcr.cz/). Využívání dotačních programu z krajů a obcí mívá většinou větší dopad a je zaměřen nejen na čtenáře a uživatele knihovny. Kraje a obce přispívají například na oblast kulturní a památkové péče nebo na oblast volnočasových aktivit dětí a mládeže.
Cesta pro menší knihovny může jít taktéž ve stopách využívání nadacích a sdruženích. Kateřina Pospíšilová zmínila úspěšný projekt „Senioři komunikují", který získal prostředky od Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových (http://www.nadacnifondklausovych.cz/).
Na závěr příspěvku byla zdůrazněna obecná doporučení, která by neměla být při žádání o finanční příspěvek opomenuta. Patří mezi ně podrobné prostudování výzvy, komunikace se zprostředkovatelem a dodržování termínů.
Vedoucí Dětské knihovny KJM Helena Selucká upozorňovala ve svém příspěvku všechny žadatele na nutnost přesvědčit potenciálního partnera (záměrně se vyhýbá pojmům sponzoři a dárci) tak, aby tento potenciální partner sám uvěřil v podporovaný projekt. Dále považuje za důležité zjistit si o partnerovi předem co nejvíce informací a poprvé ho zkontaktovat dostatečně dlouhou dobu před realizací projektu. Navrhuje napřed radši napsat e-mail či dopis a až posléze teprve uskutečnit osobní schůzku. Na schůzce musí zaznít co je cílem projektu a na co konkrétního příspěvek využijeme. Samozřejmostí je přinést si na schůzku materiály o naší knihovně a svoji vizitku.
Helena Selucká také seznámila obecenstvo s některými partnery Dětské knihovny při KJM. Zajímavá spolupráce proběhla s časopisem Čtyřlístek, jejímž výsledkem bylo získání záložek a podobných drobných propagačních materiálů pro děti. Kladné reference obdrželo též nakladatelství pro děti a mládež Egmont či firma z Uherského Brodu Ditipo. Dětská knihovna spolupracuje dlouhodobě i s největšími brněnskými vysokými školami (Masarykova univerzita a Vysoké učení technické). Jelikož Helena Selucká upřednostňuje formu partnerství, doporučuje uzavírat partnerské smlouvy. A co mohou knihovny různými firmám a společnostem nabídnout? Je to především jejich know-how, které mohou využít například při zpracovávání rešerší pro tyto firmy.
V roce 2006 vznikl projekt Rodinné pasy (http://www.rodinnepasy.cz/) na podporu rodin s dětmi. Jeho hlavním úkolem je vytvoření systému poskytování slev a dalších výhod rodinám s alespoň jedním dítětem do osmnácti let. Do projektu je zapojeno osm krajů včetně jednoho slovenského. Projekt se zaměřuje na volnočasové aktivity, oblast kultury a sportu, návštěvu kulturních akcí, ale i na klasické spotřební nákupy či ostatní služby (např. restaurace, dovolené a ubytování).
Zapojením se do projektu získá rodina kromě finančních úlev také prostor pro společně strávený čas. Poskytovatelé slev naopak uvítají určitou formu reklamy, propagace a zviditelnění se, zvýšení počtu nových zákazníků a obratu. Jelikož je pro účastníky zapojení do projektu bezplatné a slevy na služby poskytovatelů jsou v rozmezí 5-20 % a u volnočasových aktivit až 50 %, je v dnešní době projekt úspěšný a hojně využívaný.
Prezentace projektu Rodinné pasy
Projekt KuInWeb (Kulturně informační web - http://www.kuinweb.cz/) vznikl a je realizován v rámci navazujícího magisterského studia oboru Informační studia a knihovnictví na FF MU v Brně. Prezentátorka projektu Lenka Navrátilová, jednou nohou studentka zmíněného oboru a druhou nohou pracovnice Městské knihovny v Poličce, seznámila posluchače s jeho cíly a účelem. KuInWeb nelze chápat pouze jako vybudovaní databáze kontaktů shromažďujících informace o možnostech a nabídce vzdělávacích a kulturních aktivit v knihovnách, ale také jako prostor pro jejich vzájemnou komunikaci. Webové stránky, které jsou jednoduché a snadno použitelné, slouží ke shromažďování a zprostředkování nabídek divadelních představení, koncertů, autorských čtení, výstav, přednášek a besed, které již v některé knihovně proběhly, a bylo by velice přínosné, aby se o nich dozvěděli i jiní knihovníci. Po příspěvku Lenky Navrátilové se v sále rozproudila živá debata mezi knihovníky, kteří se navzájem informovali o konání a propagaci akcích pořádanými jednotlivými knihovnami.
Bc. Lenka Navrátilová a projekt KuInWeb
Poslední přednášející na konferenci byla zaměstnankyně Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově (http://www.kkdvyskov.cz/) Zdeňka Adlerová. Po krátkém představení její domovské knihovny přišlo i stručné představení skupiny říkající si Guerrilla Readers (http://www.greaders.cz/). Tato studentská skupina se snaží kreativně rozvíjet a aplikovat netradiční guerrillové marketingové metody určené k propagaci čtenářství v praxi. Zdeňka Adlerová seznámila posluchače s pojmem „guerrillová marketingová kampaň", načež upozornila na řadu akcí, které knihovna uspořádala ve spolupráci s Guerrilla Readers.
Z důvodu lepší komunikace s mladými se začala Knihovna Karla Dvořáčka prezentovat na sociální síti Facebook. K propagaci přes tuto službu využívá různé ankety, pozvánky, fotografie a soutěže. V létě proběhla akce Čteme s knihou, v zimě poté Rampouchiáda.
Den knihy a autorských práv je vyhlášený na 23. dubna. V tento den loňského roku se uskutečnila společná Akce otevři! Knihovna se rozhodla oslavit ho zároveň se svými návštěvníky. Čerstvě přihlášení čtenáři dostali jako dárek krásnou růži a poukázku na 20% slevu při nákupu knih v místním knihkupectví. Akce byla velice úspěšná. Za jeden den se do knihovny přihlásilo 27 nových čtenářů! Propagace akce probíhala velmi netradičně - například v blízkých krčmách či dokonce i ve vojenském prostoru. Zdeňka Adlerová zkritizovala konzervatizmus panující ve většině knihoven a vybídla svým proslovem k aktivitě knihovnické komunity.
Živá, pulzující a konzervatizmus bourající - taková byla dvoudenní konference v prostorách Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Podaří se však knihovníkům a knihovnicím odvážné myšlenky a teorie přenést do každodenní praxe? Někde to již funguje. Tak proč ne všude...?
113 komentářů
Přidat komentář