Zpráva ze semináře Autorský zákon v zemích Evropské unie

Zpráva z 9. listopadu 2009 ze semináře na téma Autorský zákon v zemích Evropské unie.

Pořadatelem akce byla Středočeská vědecká knihovna v Kladně http://www.svkkl.cz/, ašak seminář proběhl v zasedací místnosti č. 1088 krajského úřadu Středočeského kraje v Praze. Lektorkou semináře byla Mgr. Adéla Faladová z odboru autorského práva Ministerstva kultury ČR.

Odbor autorského práva Ministerstva kultury vyhodnocuje úroveň ochrany práva autorského a práv s ním souvisejících a navrhuje vhodné legislativní úpravy a jiná opatření k ochraně těchto práv podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Původní program s následujícími okruhy:

  • výklad zákona; připomenutí toho, co se knihoven přímo dotýká
  • platby autorům za výpůjčky v knihovnách zemí EU
  • platby za veřejná čtení v knihovnách zemí EU
  • poplatky za kopie v knihovnách zemí EU
  • prostor pro diskuzi a dotazy

byl v průběhu částečně změněn; sama přednášející změnu nabídla. Vítána byla i skutečnost, že bylo možné kdykoli během přednášky vstoupit s případným souvisejícím dotazem.

Na začátku byl malý exkurz do počátku autorského práva - proč autorské právo vzniklo? Byla to reakce na vznik knihtisku, ale původně šlo o ochranu ne vůči autorům, ale vůči tiskařům a nakladatelům.

V roce 1709 vznikl první autorský zákon - Zákon královny Anny v Anglii, jehož smyslem bylo chránit zájmy široké společnosti za účelem vývoje děl.

Vývoj techniky ovlivňoval vývoj autorského práva - od knihtisku bylo několik vln ve vývoji, za zásadní se považuje vznik Internetu.

Autorské právo je teritoriálně vymezeno, tj. každý stát na světě má své autorské právo, i když vychází z nějakých mezinárodně platných směrnic.

Nejdůležitější základní mezinárodní smlouvou je Bernská úmluva z roku 1886, dále Římská úmluva z roku 1980. Od roku 1996 zatím žádná další smlouva nebyla přijata.

Všeobecná úmluva zavedla copyright, což je odvětví práva popisujícího nároky tvůrců tzv. autorských děl, tzn. spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory apod., na ochranu před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Měl být vyřešen problém s neoprávněným užíváním děl.

Dále jsme byli informováni o souboru směrnic EU, které začaly ovlivňovat český právní řád již od počátku jednání o možném členství České republiky v EU.

Jedná se především o tyto směrnice:

  • Směrnice o pronájmu a půjčování (upravuje výlučné právo autorů a dalších nositelů práv na půjčování jejich děl obecně a upravuje také možnost států přijmout určité výjimky z tohoto výlučného práva)
  • Směrnice o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ní související v informační společnosti (upravuje internetové smlouvy; musí být zakotvena ve směrnicích všech členských států) 
  • Technické prostředky ochrany (byly zavedeny v souvislosti s internetovými smlouvami - jde o možnost nositelů práv opatřovat rozmnoženiny děl, zejména na nosičích, technickou ochranou, která má zamezit takovému užívání, které si autor nepřeje, např. ochrany proti kopírování CD, DVD apod.)

Autorská práva jsou osobnostní a majetková. Za důležitější jsou považována autorská práva majetková, která popisují, jak lze s těmi jednotlivými díly nakládat, k čemu všemu jejich uživatel má povinnosti.

Dalšími popisovanými dokumenty byly různé mezinárodní smlouvy, které upravují výlučná práva (rozmnožování) a výjimky většinou obecně rozšiřované.

Směrnice EU mají vytvořen společný rámec v některých oblastech autorského práva není harmonizováno celé autorské právo, spousta věcí zůstává na jednotlivých státech, v některých ohledech se právní úpravy liší, ale tam, kde členské státy považovaly rozdílné úpravy za tolik závažný zásah do fungování jednotného trhu, tam se přistoupilo k harmonizaci přijetí směrnic.

S některými zásadními, z pohledu lektorky, jsme byli seznámeni podrobněji.

Jedná se o tyto okruhy:

  • úprava doby platnosti autorského práva od úmrtí autora,
  • směrnice o pronájmu a půjčování - čl. 3 a 6 (2006/115/ES, dříve 92/100/EHS) - výlučné právo na půjčování (čl. 3) a výjimka z práva (čl. 6),
  • směrnice k harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (2001/29/ES) - výlučné právo na rozmnožování (i v digitální formě; výlučné právo na zpřístupňování v nehmotné podobě, včetně online; výjimky z práv.)

Autorský zákon (AZ), 121/2000 Sb., České republiky až do roku 1996 neobsahoval žádná speciální opatření, teprve v novele (z let 1996 až 2000) bylo poprvé zahrnuto ustanovení: ...zhotoví rozmnoženinu rozebraného vydání díla pro potřebu veřejné knihovny k dokumentačním účelům a pro účely vědeckého výzkumu; autorský zákon 35/1965, ve znění novely 86/1996 (do 30. 11. 2000), § 15.

V této souvislosti nám byl doporučen Komentář k AZ (Knap, K. a kol., Linde, Praha 1996, 5. vydání).

Další část přednášky byla věnována knihovním licencím - § 37 a příloha k AZ, která se týká knihoven, archivů, muzeí, galerií, škol a jiných nevýdělečných školských a vzdělávacích zařízení, které nezasahují do autorského zákona za těchto okolností:

  • zhotoví-li rozmnoženinu díla, která neslouží k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu pro své archivní a konzervační potřeby,
  • zhotoví-li rozmnoženinu díla, jehož rozmnoženina byla poškozena nebo ztracena, a o němž lze na základě rozumně vynaloženého úsilí zjistit, že není nabízeno k prodeji, nebo tiskovou rozmnoženinu malé části díla, jež byla poškozena nebo ztracena; takovou oprávněně zhotovenou rozmnoženinu je možné za určitých podmínek půjčovat,
  • zpřístupňuje-li dílo, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny nezbytné pro takto  zpřístupnění, které je součástí jeho sbírek a jehož užití není předmětem prodejních   nebo licenčních   podmínek, s výjimkami uvedenými v § 18, odst. 2 a § 30, odst. 1 písm. c) a d),
  • půjčuje-li originály nebo rozmnoženiny obhájených diplomových, rigorózních, dizertačních a habilitačních prací na místě samém, a to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia, pokud takové užití autor nevyloučil.

V uvedeném paragrafu 37 je také vymezeno:

  • absenční půjčování vydaných děl (nevztahuje se na zvukové  záznamy a zvukově obrazové záznamy,
  • odměna a výjimky z odměn, které se neplatí za knihovny stanovené v autorském zákoně (školní, Národní knihovna ad.),
  • prezenční půjčování („na místě  samém") - zveřejněná díla nemusí být vydaná...

Velká diskuze, ovšem celkem nikam nevedoucí, se strhla během výkladu týkajícím se odměn za půjčování (stále knihovní licence - § 37 + příloha k AZ - body 9. a 10.).

Obecně platí určitá pravidla v úhradách za půjčovné, což si někteří z diskutujících nechtěli nechat vysvětlit a trpělivou lektorku téměř obvinili ze vzniku některých subjektů, jako jsou např. OSA a Dilia.

Lektorka doplnila uvedený § 37, písm. d) ještě § 47 zákona o vysokých školách (111/1998 Sb., ve znění č. 552/2005 Sb.; účinné od 1. 1. 2006), kde v § 47 vymezujícím zveřejňování závěrečných prací:

  • VŠ zveřejňuje dizertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce, u kterých proběhla  obhajoba, včetně posudků oponentů a výsledku obhajoby prostřednictvím databáze kvalifikačních prací, kterou spravuje. Způsob zveřejnění stanoví vnitřní předpis vysoké školy,
  • dizertační, diplomové, bakalářské a rigorózní práce odevzdané uchazečům  k obhajobě musí být též nejméně pět pracovních dnů před konáním obhajoby zveřejněny k nahlížení veřejnosti v místě určeném vnitřním předpisem vysoké školy nebo není-li tak určeno, v místě pracoviště vysoké školy, kde se má konat obhajoba práce. Každý si může ze zveřejněné práce pořizovat na své náklady výpisy, opisy nebo rozmnoženiny,
  • platí, že odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle tohoto zákona, bez ohledu na výsledek obhajoby.

Lektorka se věnovala dalším oblastem, které upravuje autorský zákon, např. licenci pro zdravotně postižené (§ 38), problematice rozmnožování děl pro osobní potřebu (§ 30 a § 30a).

Další diskuze byla věnována informační povinnosti knihoven (§ 37, odst. 5).

Diskutující zajímalo např., jak přesně mají knihovny postupovat při organizování soutěží. Důležité je, aby autor vždy předem věděl, co se s jeho dílem bude dít, musí být tedy vyřešeno, co bude s tím originálem, sepisovat/nesepisovat smlouvy s nezletilými soutěžícími. Zde je důležitá informace, že s každým účastníkem nemusí být smlouva uzavřena za předpokladu zveřejnění předem, nezletilé soutěžící zastupují jejich zákonní zástupci.

Pozornost byla věnována veřejným čtením v knihovnách - § 18 a § 19 upravují výlučné právo autora na sdělování díla veřejnosti. Neexistuje žádná výjimka či omezení, nutný je vždy souhlas autora. Čte-li samotný autor své dílo, samozřejmě není třeba souhlas řešit... Dotazy se týkaly také případné odměny autora - tato problematika je řešena licenční smlouvou s DILIÍ (§ 101 odst. 9 písm. g a dále § 100 odst. 6).

Lektorka několikrát odkazovala na komplexní informace dostupné na webu národní knihovny http://www.nkp.cz/.

Dalším pojmem AZ, se kterým jsme byli seznámeni, je kolektivní správa práv (§ 95 a násl.).

Účelem kolektivní správy v rámci AZ je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejícím s právem autorským a umožnění zpřístupňování těchto předmětů těchto práv veřejnosti. Kolektivní správou je zastupování většího počtu nositelů práv.

Vznik kolektivní správy se datuje na konec 19. století, např. ve Francii 1850, v Itálii 1882, v Německu 1902, v USA 1926.

V České republice existují občanská sdružení oprávněná k výkonu kolektivní správy práv:

DILIA, OSA, INTERGRAM, OOA-S, GESTOR, Ochranná asociace zvukařů - autorů OAZA. Ochranný svaz autorský (OSA) vznikl již v roce 1919.

Kolektivní správci (§ 97) jsou právnické osoby sdružující nositele práv (v praxi - občanská sdružení). Nezbytné k jejich činnosti je oprávnění Ministerstva kultury (§ 98), vystupují vlastním jménem, na vlastní odpovědnost. Kolektivní správci ze zákona (§ 100, § 103) mají povinnosti vůči nositelům práv, vůči uživatelům a také vůči MK. „Spolupráce" mezi kolektivními správci a uživateli je upravována licenčními smlouvami uzavíranými vždy na kalendářní rok.

K další plánované oblasti semináře - pohledu do Evropské unie - se lektorka z časových důvodů téměř nedostala vzhledem k velkému zájmu o diskuzi na různá související témata tuzemská. Převažovaly dotazy týkající se poplatků z kopírovacích strojů, z médií, bylo poukazováno na dvakrát zpoplatněnou jednu službu, dále se diskutující pozastavovali na tím, že takové pravomoci jsou svěřeny občanským sdružením a poukazovali na to, že další nakládání s vybranými prostředky je naprosto neprůhledné.

Myslím si, že lektorka semináře Mgr. Adéla Faladová se snažila  trpělivě odpovídat a diskutovat a také, že se jí dařilo udržet nejenom pozornost všech přítomných, ale i s nadhledem přistupovala k několika málo jedincům, kteří si stále vedli svou! Několikrát zdůrazňovala, že je nutné, aby knihovny o sobě dávaly vědět a se svými problémy a připomínkami se na ně obracely, aby mohly být řešeny a nezůstávaly jenom uvnitř knihoven.

V zasedací místnosti, kde seminář probíhal, byly sice stísněné podmínky, ale atmosféra přátelská, především díky lektorce a hlavní organizátorce Evě Šenfeldové ze Středočeské vědecké knihovny v Kladně.

Všichni přítomní byli požádáni již při prezenci o zpětnou vazbu; na konci semináře jsme vyplnili závěrečný dotazník s jedenácti otázkami, např. zda splnila vzdělávací akce očekávání, zda jsme spokojeni s výkladem lektora, zda uplatníme získané poznatky na svém pracoviště, co se nám zvlášť líbilo/nelíbilo, sami jsme mohli také doplnit uvedené dotazy.

Během semináře jsme byli informováni o tom, že je připravována novela autorského zákona a za tím účelem pracovníci odboru AZ Ministerstva kultury kontaktovalo své kolegy ve všech členských zemí EU. Odpovědi získali pouze ze Slovenska, Slovinska, Maďarska, Dánska, Nizozemí a Belgie. Především se zajímali o následující informace:

Platí se v zemích EU autorům za výpůjčky v knihovnách.V jaké výši, kdo to platí -knihovny? Stát? Kdo vybírá poplatky? Jak jsou vybrané peníze rozdělovány? Existují zvláštní úpravy pro veřejné čtení v knihovnách?

K odpovědím na výše uvedené dotazy už nedošlo, ale dobrou zprávou je, že pracovníci odboru autorského práva vyřizují dotazy nejenom z institucí, ale také od veřejnosti epodatelna(zavináč)mkcr.cz.  

Na adrese http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/caste-dotazy-508/ je řada častých dotazů zodpovězena.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback