Zpráva ze semináře Veřejné knihovny podporují čtenářství občanů se sluchovým postižením

Veřejné knihovny podporují čtenářství občanů se sluchovým postižením bylo téma semináře pořádaného Moravskou zemskou knihovnou v Brně dne 1. 4. 2010. Na semináři zazněly problémy, s jakými se neslyšící setkávají při návštěvách veřejných knihoven a při čtení. Cílem semináře bylo seznámit knihovníky s možnostmi, jak být bezbariérovou institucí a představit knihovny, které již se sluchově postiženými čtenáři spolupracují.

Dne 1. 4. 2010 pořádala Moravská zemská knihovna v Brně zajímavý seminář s názvem Veřejné knihovny podporují čtenářství občanů se sluchovým postižením. Úvodního slova a role moderátorky se ujala paní Mgr. Jana Nejezchlebová. Nejdříve přivítala účastníky semináře a představila přednášející, poté lehce nastínila problematiku komunikace knihoven se sluchově postiženými občany a podotkla, že je potřeba zapojit knihovny, aby se tato bariéra prolomila.

Poté již předala slovo první přednášející, kterou byla doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D., ředitelka Ústavu speciálně-pedagogických studií na Univerzitě Palackého v Olomouci.

doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D.

V úvodu svého příspěvku „čtení neslyšících-problémy, podpora" se paní Souralová zmínila o diplomové práci Mgr. Lucie Soukupové Využití knihoven pro neslyšící, kde lze najít zajímavé možnosti, jak mohou knihovny spolupracovat se sluchově postiženou veřejností. Některými zmiňovanými akcemi jsou osvětové přednášky, besedy s neslyšícími umělci, vytvoření poličky s informacemi o neslyšících, nabídka komiksových (obrázkových) příběhů, pořádání kurzů českého znakového jazyka pro zaměstnance knihoven i pro veřejnost, exkurze po knihovně s průvodcem (tlumočníkem), určený den a hodina, kdy bude v knihovně k dispozici tlumočník pro potřeby sluchově postižené veřejnosti atd.

Po tomto úvodu se již paní Souralová zaměřila na důvody, proč mají sluchově postižení občané problém číst knihy.

Aby si lidé vzájemně rozuměli, potřebují mít určité znalosti:

  • znalosti jazykové;
  • znalosti věcné/encyklopedické;
  • znalosti interakční;
  • znalosti strategické;
  • znalosti speciální.

Všechny tyto roviny mají sluchově postižení lidé posunuty či potlačeny.

Schopnost naučit se jazyk (nativismus) je nám vrozená. Jde ovšem o univerzální gramatiku. Kromě univerzální gramatiky je potřebný také vývoj mentální gramatiky. V případě, že se jedinec nesetká s gramatikou do dvanácti let, nezmocní se již jazyka vůbec. Příkladem jsou tzv. „vlčí děti". 

Neslyšícímu dítěti chybí zvukový přísun informací. Do tří let se podobá vlčímu dítěti. Zdravé dítě gramatiku naposlouchá, proto je ve vývoji proti neslyšícímu ve výhodě.

Mentální slovník se ukládá do sémantické sítě. Stále se vylepšuje přísunem dalších informací (jak mluví rodiče, nové informace získané studiem ve škole atd).

Paní Souralová uvedla na příkladu slova „pes" problémy, kterými musí neslyšící děti projít. Zdraví lidé si pod slovem „pes" (v mluvené i psané formě) představí obsah (jak vypadá). Jinak je to u dítěte se sluchovým postižením. Aby vědělo, že se jedná o psa, musí toto slovo vyjádřit několika výukovými jednotkami - psanou formou, odezíráním kinémů, jednoruční nebo dvouruční prstovou abecedou a znakovým jazykem. Je to mnoho informací, které musí vnímat. Problém nastává, když se setká se slovem „pejsek". Toto slovo nezná. Žádná kniha není napsaná tak, aby tam byla jednoduchá slova. I v případě, že se dítě naučí číst, v neupravené knize (originál) jsou časté metafory (např. Lež má krátké nohy, mám obě ruce levé), které nechápe. Autorka prezentace přečetla úryvek z knihy Pouští a prérií od Karla Maye „Dámy a pánové klusali prérií." Slyšícího napadne, že klusali na koních. Ale slovo kůň v textu není napsané. Neslyšící si ho nedomyslí.

Písemný projev neslyšícího je gramaticky chybný, což nelze brát jako měřítko kvality inteligence a vzdělanosti člověka. Problém nespočívá v samotných slovech, ale ve větných vazbách.

Když se slyšící děti učí znakovou řeč, mají stejné otázky jako neslyšící učící se českou gramatiku.

V závěru prezentace paní Souralová promítla několik prací neslyšících dětí, aby si účastníci semináře představili, jaké chyby se v textu objevují.

Je třeba originální knihy upravovat pro potřeby neslyšících. Není to ničení originálu knihy, ale možnost dopřát četbu všem. Taková příprava knihy je však velmi složitá a zdlouhavá.

Postup:

  • vybere se kniha a dodá se černě vytištěný text;
  • žlutě se upraví slova (vysvětlení atd.);
  • opravený text se předá na přečtení do konkrétní třídy sluchově postižených dětí;
  • dále se upravuje, co není k pochopení;
  • v textu jsou podtržená slova a ta jsou na konci vysvětlena, co znamenají.

Taková upravená kniha obsahuje papírovou formu + CD s nahrávkou ve znakové řeči.  Tato úprava knihy je však velmi finančně nákladná. Dle názoru paní Souralové existují možnosti k rozmnožování těchto knih v projektech, grantech atd.

Mgr. Lenka Hricová a Mgr. Michaela Jirotková

Dalším příspěvkem byla Komunikace se čtenáři se sluchovým postižením v knihovnách", který přednesly Mgr. Lenka Hricová, z Masarykovy univerzity v Brně a Mgr. Michaela Jirotková z Univerzity Palackého v Olomouci. Prezentace byla zajímavá zvláště přednesenými zkušenostmi a zážitky ze života Mgr. Jirotkové, která je od narození neslyšící. Potvrdila, že do veřejné knihovny vkročila až v době studia na gymnáziu pro neslyšící (studenti mezi sebou soutěžili, kdo přečte nejvíce původních děl, tedy nepřepracovaných pro sluchově postižené). Do té doby poznala pouze malou školní knihovnu základní školy pro neslyšící, kterou navštěvovala v době povinné školní docházky. V příspěvku účastníkům vysvětlily několik základních pojmů, jako je Surdopedie (speciální pedagogika), český znakový jazyk, znaková čeština, daktylotika, prstová abeceda, Lormova abeceda, Daktylografika, Braillovo písmo, taktilní odezírání, vibrační metoda Tadoma. Vysvětlily rozdíly mezi čtyřmi druhy postižení - nedoslýchaví, preligválně neslyšící, ohluchlí, hluchoslepí. Dále zdůraznily důležitost knihoven a význam čtení. Na závěr se zmínily o možných způsobech prolomení bariér mezi knihovnou a sluchově postiženými občany.

Po velice zajímavé prezentaci Mgr. Hricové a Mgr. Jirotkové přišly na řadu Projekty a aktivity Krajské knihovny Karlovy Vary, kterou měla představit Bc. Michaela Kožíšková. Z důvodu její nepřítomnosti se ujala slova paní Mgr. Nejezchlebová a představila prezentaci Karlovarské knihovny. KK KV začala spolupracovat s neslyšícími již v roce 2005. Knihovna nabízí kromě různých exkurzí či kurzů trénování paměti také tlumočení, přepis mluveného slova, kurzy českého znakového jazyka, počítačové kurzy pro neslyšící. Velkým pozitivním přístupem k sluchově postiženým čtenářům jsou 4 zaměstnanci knihovny ovládající český znakový jazyk.

Studenti DiF a JAMU Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící Brno

Posledním a bezesporu velmi zajímavým a veselým příspěvkem bylo divadelní představení studentů DiF a JAMU Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící Brno s názvem Leporelo pro neslyšící.

Zahrály celkem 4 krátké představení, všechny v českém znakovém jazyce. Některé studentky používaly alespoň částečně hlas, jiné pouze český znakový jazyk.

Účastníci semináře si také zahráli

Seminář končil diskuzí se studenty JAMU, kde se snažily zodpovědět na všetečné dotazy účastníků semináře.

Účastníky semináře byli převážně studenti oboru Knihovnictví z různých škol (Opava, Brno, Olomouc). Na tento fakt se lze dívat pozitivně i negativně. Pozitivní je šance, že studenti, jako budoucí knihovníci již budou vědět o nástrahách lidí se sluchovým postižením a budou mít určité základní informace. Negativním se zdá nedostatečná návštěvnost již profesionálních knihovníků. Jak již bylo několikrát během semináře zmíněno, jednou z možných variant, jak navýšit počty sluchově postižených čtenářů je právě informovanost zaměstnanců knihoven. Nebylo by tedy špatné, takovéto semináře, besedy či přednášky pořádat častěji a v různých koutech naší země.

Tento aprílový den začal vážně s pocitem lítosti a překvapení nad problémy lidí se sluchovým postižením, ale stejně jako aprílové počasí, během dne se seminář změnil a končil velmi vesele.

Účastníci semináře

Použitá literatura:

SOUKUPOVÁ, Lucie. Využití knihoven pro neslyšící. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2006. 151 s. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele admin
Anonym
27. 5. 2010

Uf! Vy máte odvahu. Posledně když se tu někdo pokoušel psát o hluchých, pardon neslyšících, pardon Neslyšících, tak tu byl pěkný rambajs. A přitom tvrzení, že většina neslyšících (kompromisně) má potíže s abstraktním myšlením je empiricky ověřený fakt.

Přijmeme-li v současné době v neuropsychologii všeobecně akceptovanou tezi o funkcích jednotlivých hemisfér, tak z toho vyplývá, že jazyk založený na posuncích je spjatý s hemisférou pravou. V takovém jazyce se přirozeně hůře racionálně myslí. No nic. Už mlčím, nerad bych aby mi pod okny chodila po zuby ozbrojená Mgr. Strnadová.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback