Žvýkačky, závěrečné práce a kreativita

Žvýkačka jako chuťový kontext pro vybavování z dlouhodobé paměti

Brouzdala jsem Alephem v touze najít nějakou vhodnou literaturu pro jednu z kapitol diplomové práce a několikrát při tom zaškobrtla o práci Milana Růžičky, jejíž název vidíte v nadpisu. Nejdřív jsem jí ignorovala (o žvýkačkách nepíšu v žádném kontextu), ale posléze mou rešeršní otupělostí pronikl význam těch slov a já je dál nemohla ignorovat. Práce je dostupná v archivu závěrečných prací a obsahuje perly typu druhé kapitoly, která nese název Žvýkačky - kde se vzaly a kam kráčí, seriózním směrem se sebevědomě ubírá pátá kapitola Žvýkačky jako předmět psychologického bádání.

Vedoucí práce ve svém posudku dává jednoznačně najevo, že si je vědom kuriózního rázu práce, ale veskrze kladně hodnotí diplomantův přístup k psaní práce i vedení terénního experimentu.

Proč vám to říkám? Až budete zoufalí nad tím, co tvoříte, uvědomte si, že zatraceně důležitý je přístup, který k celé práci zaujímáte. Že s chutí a tvořivostí lze zpracovat každé téma, pokud vás opravdu zajímá a že seriózní práce se dá udělat i se žvýkačkami, když víte, jak na to ;).

Douška závěrem

Zázraky se nedějí. Jsem přesvědčená, že to, co je napsáno v předchozím odstavci, je pravda. Ale kdykoli otevřu ten svůj rozdělaný svět tvořivých přístupů a nápadů (rozuměj začínající text DP) připadám si jako vyždímaný citrón. S ostrouhanou kůrou.